21 As 246/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 246/2025- 21 - text  21 As 246/2025 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: J. P., zastoupený JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem Sladkovského 1640, Louny, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Bělušice, se sídlem Bělušice 66, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 141 A 29/202468, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Karlu Davidovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení žalobce nese stát. Odůvodnění: [1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) žalobu proti lékařskému posudku žalované ze dne 13. 8. 2024, ev. č. 18V2024516 (kterou kvalifikoval jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu), jímž byl shledán zdravotně nezpůsobilým k práci při výkonu trestu odnětí svobody. [2] Krajský soud nejprve usnesením ze dne 27. 1. 2025, č. j. 141 A 29/202427 (dále jen „první usnesení krajského soudu“), žalobu odmítl pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Dospěl totiž k závěru, že lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti vězně k práci není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. a je vyloučen ze soudního přezkumu podle § 68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s § 70 písm. a) téhož zákona. [3] První usnesení krajského soudu zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 8. 2025, č. j. 21 As 20/202528 (dále jen „první rozsudek Nejvyššího správního soudu“), a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že posudek o zdravotní nezpůsobilosti odsouzeného k výkonu práce vskutku není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. Odsouzený se však může domáhat ochrany ve správním soudnictví prostřednictví žaloby proti nezákonnému zásahu věznice (§ 82 s. ř. s.), který spočívá v jeho nezařazení do práce právě s ohledem na to, že byl zdravotním posudkem shledán nezpůsobilým k práci. Žalobci (odsouzenému) nemůže být na újmu, pokud zvolil nesprávný žalobní typ (žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s.) v důsledku nesprávného závěru soudu v občanském soudním řízení, jenž zastavil řízení o žalobě směřující proti posudku o zdravotní nezpůsobilosti odsouzeného k výkonu práce s odůvodněním, že takový posudek je správním rozhodnutím. Nejvyšší správní soud proto zavázal krajský soud, aby poučil žalobce o možnosti změnit žalobní návrh na zásahovou žalobu a směřovat tuto svoji žalobu proti jednání žalované spočívajícímu v nezařazení žalobce do práce na základě lékařského posudku. [4] Krajský soud usnesením ze dne 22. 10. 2025, č. j. 141 A 29/202468 (dále jen „druhé usnesení krajského soudu“), zásahovou žalobu stěžovatele (k tomu viz níže) odmítl z důvodu její nepřípustnosti. [5] V dalším řízení krajský soud nejprve v reakci na závazný právní názor prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu žalobce usnesením ze dne 11. 9. 2025, č. j. 141 A 29/202446, poučil o možnosti změnit žalobní návrh na zásahovou žalobu a směřovat svoji žalobu proti jednání žalované spočívajícímu v nezařazení žalobce do práce na základě lékařského posudku. Dne 26. 9. 2025 žalobce změnil žalobu tak, že se domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v tom, že byl uvedeným lékařským posudkem seznán zdravotně nezpůsobilým k práci a že mu následně nebyla práce přidělována (nebyl pracovně zařazen). Žalobce navrhl, aby krajský soud rozsudkem určil, že „zásah žalované, kterým bylo žalovanému (patrně „žalobci“; pozn. soudu) na základě lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci Vězeňské služby České republiky, Věznice Bělušice ze dne 13. 8. 2024 ev. označení 18V2024516, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaný (opět patrně „žalobce“; pozn. soudu) je zdravotně nezpůsobilý k práci na pracovní pozici výrobní dělník - ANA Aqualine s.r.o., ve výkonu trestu znemožněno pracovní zařazení, je nezákonný.“ [6] Krajský soud změnu žaloby připustil a žalobce vyzval, aby svou žalobu ve stanovené lhůtě doplnil o tvrzení (a důkazy), zda ohledně nezařazení do práce pro lékařským posudkem shledanou pracovní nezařaditelnost uplatnil před podáním žaloby jednak žádost u příslušného státního zastupitelství o výkon dozoru podle § 16a odst. 5 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), dále žádost o přezkoumání způsobu vyřízení tohoto podání u nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 16a odst. 7 téhož zákona, poté jakým způsobem a kdy tato práva uplatnil a jak bylo s žádostmi naloženo. Kromě toho žalobce vyzval, aby svou žalobu doplnil o tvrzení, zda před podáním žaloby využil svého práva navrhnout dle § 46 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon č. 373/2011 Sb.“), přezkoumání lékařského posudku žalované ze dne 13. 8. 2024, jakým způsobem a kdy toto právo uplatnil a jak bylo s návrhem naloženo. [7] Žalobce reagoval tak, že žádost o dozor státního zastupitelství ve smyslu § 16a odst. 5 zákona o státním zastupitelství, ani žádost o přezkoumání způsobu vyřízení takové žádosti (§ 16a odst. 7 téhož zákona) před podáním žaloby neuplatnil. K tomu předestřel svůj názor, že přezkum lékařských posudků, které jsou podkladem pro rozhodování o zdravotní způsobilosti vězněných osob k pracovnímu zařazení, nenáleží do kompetence státního zastupitelství, a že k takovému přezkumu nedisponuje státní zastupitelství ani odbornou kvalifikací. Žalobce dodal, že v lékařském posudku byl poučen pouze o možnosti podat návrh na přezkum dle § 46 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. Kromě toho žalobce poukázal na to, že se domáhá žalobou pouze určení nezákonnosti zásahu, a proto nebyl povinen bezúspěšně vyčerpat jiné právní prostředky ochrany nebo nápravy. Vymezený zásah již netrvá, neboť v mezidobí od podání žaloby (21. 8. 2024) došlo ke změně přístupu žalované a žalobce byl při výkonu trestu zaměstnán, a sice v období od 30. 10. 2024 do 31. 1. 2025 na pracovišti ANA – AQUALINE s.r.o. Od 21. 8. 2025 je žalobce pracovně zařazen – pracuje jako třídič komunálního odpadu. [8] Krajský soud uvedl, že žalobce požadoval změněným žalobním návrhem jen určení, že zásah byl nezákonný. Pro zodpovězení otázky, zda bylo pro přípustnost jeho zásahové žaloby nezbytné před jejím podáním bezvýsledně vyčerpat jiné prostředky ochrany či nápravy, je však rozhodující povaha žalobou vymezeného zásahu, nikoli jen to, zda žalobce požaduje pouze deklarování nezákonnosti zásahu. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce se změněnou žalobou bránil zásahu žalované (spočívající v její nečinnosti), který v době podání žaloby (21. 8. 2024) trval. Pro přípustnost takové zásahové žaloby tudíž bylo od počátku nezbytné, aby žalobce (bez ohledu na to, že se žalobním návrhem domáhá výslovně pouze určení nezákonnosti zásahu) před jejím podáním bezvýsledně vyčerpal „jiné prostředky ochrany nebo nápravy“ ve smyslu § 85 s. ř. s. V posuzovaném případě jsou jimi žádosti dle § 16a odst. 5 a 7 zákona o státním zastupitelství (viz odstavec [6] shora), což muselo být žalobci známo, neboť dříve takové žádosti vůči jinému zásahu žalované uplatnil. Krajský soud uzavřel, že žalobce si musel být vědom, že nehledě na zvolený žalobní typ a jeho správnost (žaloba proti rozhodnutí či žaloba na ochranu před nezákonným zásahem), je třeba před podáním žaloby vyčerpat jiné prostředky ochrany a v zájmu zajištění přípustnosti budoucí žaloby tak učinit ještě před zahájením soudního řízení. [9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá druhé usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [10] Stěžovatel namítá, že se změněnou žalobou domáhal pouze určení nezákonnosti zásahu žalované. Poukazuje na to, že podle krajského soudu je pro vyčerpání jiných právních prostředků ochrany rozhodující povaha žalobou vymezeného zásahu, nikoli jenom to, zda žalobce požaduje pouze deklarování nezákonnosti zásahu. Podle stěžovatele je tento závěr nesprávný, neboť pro vyhodnocení přípustnosti žaloby je rozhodující až okamžik, kdy byl uplatněn žalobní nárok v té podobě, o níž soud rozhodoval. V dané věci je proto rozhodující, kdy došlo ke změně žaloby, tj. kdy původní žaloba proti rozhodnutí správního orgánu byla „nahrazena“ žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Pokud stěžovatel změnu žaloby uplatnil až dne 26. 9. 2025 (tedy v okamžiku, kdy nezákonný zásah žalované prokazatelně netrval, resp. netrvaly jeho účinky, neboť v mezidobí byl stěžovatel pracovně zařazen), krajský soud nebyl oprávněn zkoumat využití jiných prostředků ochrany, ne