22 Afs 294/2025 — Nejvyšší správní soud

22 Afs 294/2025- 47 - text  22 Afs 294/2025-50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Svazek obcí Chýně-Hostivice, se sídlem Hlavní 200, Chýně, zastoupený JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem se sídlem Revoluční 767/25, Praha 1, proti žalované: Národní sportovní agentura, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. NSA-00002/2024/2519/11, čj. NSA-00002/2024/2519, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, čj. 17 A 109/2025-58, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 9 475 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Pohorského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal u žalované dne 15. 11. 2024 žádost o poskytnutí dotace (dále též „žádost“) dle výzvy 19/2025, Regiony 2025 – investice nad 10 mil. Kč – výstavba (dále též „Výzva z roku 2025“). [2] Dne 20. 5. 2025 žalovaná žalobci doručila „Vyrozumění před zamítnutím žádosti o poskytnutí dotace“ ze dne 20. 5. 2025, čj. NSA-00002/2024/2519/9 (dále též „Vyrozumění ze dne 20. 5. 2025“), jímž žalobci sdělila, že ukončila hodnocení jeho žádosti s tím, že dospěla k závěru, že nemůže získat 80 bodů, jak předpokládal, nýbrž pouze 75 bodů, neboť nesplňuje kritérium č. 10 (bezbariérovost). Žalovaná ve vyrozumění dále uvedla, že žalobcova žádost bude zamítnuta podle § 14m odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o rozpočtových pravidlech“). Současně žalovaná žalobce poučila, že se dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), může ve lhůtě 15 dnů vyjádřit k podkladům rozhodnutí. [3] V uvedené lhůtě zaslal žalobce žalované vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 2. 6. 2025 (dále též „Vyjádření ze dne 2. 6. 2025“), v němž nesouhlasil se závěrem o nenaplnění kritéria bezbariérovosti. To, že stavba bude bezbariérová, od počátku deklarovala textová část projektové dokumentace, a to na několika místech. Žalobce připustil, že v grafické části byla uvedena nedostatečná šířka vstupu do sprch. Ta ovšem byla v průběhu stavby identifikována autorským dozorem a změněna změnovým listem ze dne 14. 2. 2025, který žalobce přiložil k Vyjádření ze dne 2. 6. 2025 (dále též „změnový list“). Změnový list obsahuje mj. text: „Přidání 2 WC namísto 2 sprch v SO02. Úprava v místnostech 1.11 a 1.13 Sprchy a úprava těchto sprch na bezbariérové (…) Upraveno: výměna dveří s průchozí šířkou 700 za nové šířky 800 ve stejné barevnosti jako předchozí“. Součástí změnového listu jsou dvě grafické přílohy s vyznačenými změnami, jež odpovídají textovému popisu. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby žalovaná přehodnotila splnění hodnotícího kritéria č. 10 Výzvy z roku 2025 a přiznala za něj 5 bodů, čímž by dosáhl maximálního počtu bodů. [4] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná žalobcovu žádost zamítla s tím, že žalobce nedosáhl potřebného počtu bodů pro poskytnutí dotace. Podle žalované žalobce nesplnil požadavek bezbariérovosti ve vztahu k zázemí, když jedny dveře do sprch měly šířku 700 mm a nikoliv 800 mm. Takové pochybení nelze zhojit dodatečně, jak se snažil žalobce. [5] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V záhlaví označeným rozsudkem městský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Soud přisvědčil námitce, že žalovaná postupovala nesprávně, pokud odmítla zohlednit dodatečně předložené podklady odstraňující rozpor v projektové dokumentaci. Žalovaná Vyrozuměním ze dne 20. 5. 2025 žalobci sdělila její předběžný právní názor na žádost o poskytnutí dotace, přičemž současně mu umožnila vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, což žalobce učinil. Za této situace je nepřípustné, aby následně žalobci v meritorním rozhodnutí sdělila, že svým vyjádřením k podkladům rozhodnutí již nemohl zvrátit výsledek řízení, neboť hodnocení jeho žádosti již bylo ukončeno. Takový postup je v rozporu se smyslem § 36 odst. 3 správního řádu. Městský soud dále konstatoval, že žalobce svým vyjádřením k podkladům rozhodnutí svou žádost o poskytnutí dotace neměnil, nýbrž toliko dával do souladu textovou a grafickou část projektové dokumentace. Soud proto uzavřel, že žalovaná svým postupem porušila ustanovení o řízení před správním orgánem, což mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [6] Rozsudek městského soudu napadla žalovaná (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Předně dovozovala nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Dále nesouhlasila s důvody, na kterých městský soud vystavěl zrušení jejího rozhodnutí. Ty odporují smyslu a účelu § 36 odst. 3 správního řádu. Jeho účelem je, aby měl účastník řízení možnost reagovat na podklady rozhodnutí shromážděné správním orgánem, nikoliv aby předkládal nové podklady měnící skutkový základ věcného hodnocení žádosti o poskytnutí dotace. Stěžovatelka proto nesouhlasila s názorem městského soudu, že v daném případě měla přihlédnout k listinám předloženým žalobcem v rámci Vyjádření ze dne 2. 6. 2025. Pokud by stěžovatelka k dokumentům přiloženým žalobcem k předmětnému vyjádření přihlédla, porušila by zásadu rovnosti mezi uchazeči o dotaci. Současně nesouhlasila ani se závěrem soudu, že žalobce dodatečně přiloženými podklady neměnil žádost o poskytnutí dotace. Stěžovatelka dále namítla, že městský soud závazným právním názorem, jímž stěžovatelce uložil povinnost zohlednit změnový list a návazně opětovně vyhodnotit splnění kritéria č. 10 Výzvy z roku 2025, překročil meze soudního přezkumu, neboť fakticky nahradil hodnotící úvahu poskytovatele dotace vlastní úvahou. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Žalobce podal vyjádření ke kasační stížnosti, v němž se plně ztotožnil s posouzením věci městským soudem. Odmítl názor stěžovatelky, že právo účastníka řízení zakotvené v § 36 odst. 3 správního řádu spočívá toliko v možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, aniž by však tímto vyjádřením mohl účastník řízení ovlivnit rozhodnutí správního orgánu ve věci samé. Stěžovatelka nemůže vyjádření k podkladům rozhodnutí nezohlednit v rozhodnutí o poskytnutí dotace s tím, že hodnocení žádostí již bylo ukončeno. Žalobce není rovněž názoru, že by nepřípustně doplňoval svou žádost o poskytnutí dotace po lhůtě pro podávání žádosti o poskytnutí dotace. Žalobce od počátku deklaroval, že stavba, jejíž financování mělo být kryto z předmětné dotace, bude odpovídat požadavkům bezbariérovosti. Skutečnost, že žalobce změnovým listem odstranil rozpor mezi textovou a grafickou částí projektové dokumentace, neznamená, že došlo ke změně žádosti. Na základě uvedených důvodů žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Dále navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. [8] Stěžovatelka podala repliku k vyjádření žalobce, v níž setrvala na kasační argumentaci. Zopakovala, že při přípravě dotační akce a jejímu provádění postupovala tak, aby nedošlo k popření soutěžního charakteru předmětné dotační výzvy, resp. k porušení zásady rovného zacházení mezi uchazeči o dotace. Její postup odpovídá i smyslu a účelu § 36 odst. 3 správního řádu. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] K námitkám dovozujícím nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud konstatuje, že nepřezkoumatelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí či opatření pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah či důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-76). Zrušení rozhodnuti krajského (městského) soudu pro nepřezkoumatelnost připadá v úvahu tehdy, není-li z jeho odůvodnění zřejmé, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v žalobě. Nepřezkoumatelné naopak není rozhodnutí, z jehož odůvodnění lze zjistit, jaký názor soud na skutkové a právní otázky zaujal (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, bod 29). Lze dodat, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu mělo být soudní rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, jež kasačním