6 Ads 11/2013 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 18/2017- 26 - text  9 54Ad 18/2017 č. j. 54Ad 18/2017 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci Žalobce: R. K. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení pracoviště České Budějovice A. Barcala 1461, 370 05 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 11. 12. 2017 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2017, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 věty prvé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 28. 8. 2017 č. j. X, sp. zn. NP/PD/162/17/4 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebyla žalobci přiznána výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 2. 9. 2017. 2. Žalobce uvedl, že mu nebylo prvostupňovým rozhodnutím přiznáno nemocenské po uplynutí podpůrčí doby dnem 2. 9. 2017. Ze spisu vyplývá, že žalobci by podpůrčí doba skončila právě dnem 2. 9. 2017. O výplatu nemocenské po uplynutí podpůrčí doby žalobce požádal dne 1. 8. 2017. Důvodem byl stav po tříštivé zlomenině a následné operaci levého kolene, kdy přetrvávaly problémy se vstáváním (ze sedu) a také delší sezení. Noha se stávala nehybnou a nereagovala, bylo nutné ji s podporou rozchodit cca 10 až 15 minut. Vzhledem k výkonu činnosti žalobce jako referenta respektive obchodního zástupce pro západní Evropu a s tím spojené zahraniční cesty se necítil schopen vykonávat tuto činnost. Byl však přesvědčen o zlepšení zdravotního stavu a z toho důvodu požádal o prodloužení podpůrčí doby o tři měsíce. Žalobce poznamenal, že lékaři, se kterými konzultoval svůj zdravotní stav, a to MUDr. P. A. a odbornými lékaři ambulance Nemocnice Tábor a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady se shodli v tom, že vývoj léčení následků úrazu se ubírá správným směrem. Zdravotní stav však nebyl bez momentálních komplikací, avšak dle lékařů bylo lze předpokládat, že se brzy zlepší. Žalobce proto nesouhlasil s přísným a okamžitým ukončením pracovní neschopnosti. Na základě rozhodnutí lékaře posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor byla pracovní neschopnost ukončena ošetřujícím lékařem k datu 3. 9. 2017 a žalobce byl v této souvislosti nucen neprodleně rozvázat letitý pracovní poměr u svého zaměstnavatele ke dni 3. 9. 2017 dohodou o rozvázání pracovního poměru na návrh zaměstnance ze zdravotního důvodu. Od 4. 9. 2017 je žalobce veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání se zdravotním omezením. 3. Posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal žalobcův zdravotní stav. Při jednání, kterého se osobně žalobce účastnil, nebyl lékařem vyslechnut, a tudíž si nemohl lékař učinit odpovídající představu o zdravotním omezení žalobce. Nařídil okamžité ukončení pracovní neschopnosti podle § 75 zákona č. 187/2006 Sb. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a verdikt byl tudíž zmírněn tak, že pracovní schopnost žalobce ukončí ošetřující lékař MUDr. P. A. v den plánované zdravotní prohlídky, tj. 1. 9. 2017. Při posuzování žalobcova zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k ustanovení § 75a zákona č. 187/2006 Sb. To způsobilo, že žalobci byla okamžitě ukončena pracovní neschopnost namísto přiznání výplaty nemocenské po uplynutí podpůrčí doby. Toto řešení bylo pro žalobce neočekávané a náhlé a znemožnilo mu návrat k výkonu dosavadní pojištěné činnosti prakticky ze dne na den. Žalobce dále uvedl, že jeho zdravotní a pohybová omezení přetrvávají a současný zdravotní stav se nelepší. Z toho důvodu je v nejistotě, zda podle § 75a zákona o nemocenském pojištění ještě existují důvody pro předpoklad, že nabude své pracovní schopnosti zpět anebo, zda je jeho zdravotní stav již dlouhodobě nepříznivý. 4. Česká správa sociálního zabezpečení se v napadeném rozhodnutí již zdravotním stavem žalobce nezabývala, pouze si vyžádala zdravotní dokumentaci o výsledku zhodnocení jeho zdravotního stavu ošetřujícím lékařem a lékařem posudkové služby podle § 75a zákona č. 187/2006 Sb. Zdravotní záznam o ukončení pracovní neschopnosti ke dni 3. 9. 2017 od ošetřujícího lékaře MUDr. P. A. je datován 1. 9. 2017. Dle tohoto záznamu žalovaná zjistila, že dočasná pracovní neschopnost trvající od 19. 8. 2016 byla ošetřujícím lékařem ukončena a vzhledem k tomu, že žalobce nevyjádřil nesouhlas s ukončením dočasné pracovní neschopnosti, což mohl učinit do tří pracovních dnů od předání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, s návrhem na přezkoumání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti rozhodla, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Žalobce má za to, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci bez přihlédnutí k § 75a zákona o nemocenském pojištění. Žalovaná potvrdila správnost postupu Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor, ale nebyly posudkovým lékařem objektivně posouzeny všechny důvody pro získání pracovní schopnosti navrhovatele zpět v krátké době. Dále nebyl brán zřetel na současná omezení žalobce znemožňující návrat pojištěné činnosti, kdy lékař Okresní správy sociálního zabezpečení žalobce ani nevyslechl, a tudíž nepostupoval dle platných právních předpisů. Česká správa sociálního zabezpečení své rozhodnutí odůvodnila ukončením pracovní neschopnosti žalobce ošetřujícím lékařem MUDr. P. A. po dohodě s pacientem, který sám na základě doporučení lékaře posudkové služby dobrovolně o ukončení dočasné pracovní neschopnosti požádal, ačkoli se stále necítil na to, aby se vrátil do své dosavadní práce. Rozhodnutí žalované žalobce označil za účelové a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh řízení. Dále žalovaná uvedla, že vycházela z výpisu ze záznamu o jednání posouzení zdravotního stavu žalobce ve smyslu § 53 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění ze dne 28. 8. 2017. Lékař uvedl, že v případě žalobce nejde o pojištěnce, u něhož lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Na základě takto posouzeného zdravotního stavu bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Žalovaná odkázala na platnou právní úpravu. 7. K bodu 2 žaloby žalovaná sdělila, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení neměl představu o zdravotním stavu žalobce. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení měl podle § 75 zákona o nemocenském pojištění možnost ukončit dočasnou pracovní neschopnost, zjistí-li důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti. To se však nestalo. K ukončení dočasné pracovní neschopnosti došlo rozhodnutím lékaře MUDr. P. A., a to ke dni 3. 9. 2017. Žalovaná zdůraznila, že pokud žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil, měl možnost podat do tří pracovních dnů, od předání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti návrh na přezkoumání rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti u ošetřujícího lékaře. Odvolání by v takovém případě řešil krajský úřad, což se však nestalo. Žalovaná odmítla námitku žalobce, že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení nařídil neprodleně okamžité ukončení pracovní neschopnosti podle § 75 zákona o nemocenském pojištění, neboť to z dokumentace, která je součástí správního spisu nevyplývá. Dočasnou pracovní neschopnost ukončil až ošetřující lékař žalobce. Žalovaná odmítla i námitku žalobce, že došlo k porušení § 75a zákona o nemocenském pojištění. Žalobci, jeho zaměstnavateli a ošetřujícímu lékaři bylo dne 14. 6. 2017 odesláno upozornění na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dni. Ke dni 14. 6. 2017 měl žalobce vyčerpáno 300 dní podpůrčí doby. Tímto upozorněním byl žalobce zároveň poučen o možnosti podat žádost o výplatu nemocenské po uplynutí podpůrčí doby. To se stalo dne 1. 8. 2017, to znamená měsíc před ukončením podpůrčí doby, která trvala do 2. 9. 2017. Zdravotní stav žalobce byl proto zhodnocen v dostatečném předstihu ošetřujícím ortopedem MUDr. L. L. ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady dne 15. 6. 2017. V této zprávě lékař uvedl závěr, že je povolena plná zátěž a levé koleno je zhojeno bez neurovaskulárního deficitu. Pokud žalobce namítá, že mu nebyla poskytnuta zákonem stanovená lhůta minimálně 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby a neměl tudíž dostatek času, aby mohl vzniklou situaci racionálně řešit se svým zaměstnavatelem, pak žalovaná uvedla, že lékař posoudil zdravotní stav žalobce podle platných právních předpisů. Výsledkem posouzení nedošlo k naplnění podmínek stanovených v ustanovení § 27 zákona o nemocenském pojištění pro prodloužení podpůrčí doby, a to z toh