3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

51 A 53/2016- 52 - text Pokračování - 2 - 51A 53/2016 51A 53/2016 - 52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně I. S., narozené X, státní příslušnost Ukrajina, místem pobytu Větřní, Lužná 5, zastoupené Mgr. Markem Čechovským, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců, sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2016, č. j. MV-123817-6/SO-2016, t a k t o : Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 3. 11. 2016, č. j. MV-123817-6/SO-2016 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 1. 8. 2016, č. j. OAM-9358-119/TP-2012 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Čechovského. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 24. 11. 2016 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2016, č. j. MV-123817-6/SO-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 8. 2016, č. j. OAM-9358-119/TP-2012 (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), kterým byla žalobkyni dle § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců, tedy po pěti letech nepřetržitého pobytu na území. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku žaloby. Krajský soud dne 19. 12. 2016 rozhodl usnesením č. j. 51 A 53/2016 – 32 o nepřiznání odkladného účinku žalobě. 2) Žalobkyně namítala, že žalovaná porušila zásadním způsobem své povinnosti, neboť napadené rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 správního řádu na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů a požadavkům na činnost odvolacího orgánu dle § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaná dle žalobkyně nedostatečně a nesprávně přezkoumala na základě podaného odvolání rozhodnutí I. stupně. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná nezjistila stav věci tak, aby o něm nevyvstaly důvodné pochybnosti, čímž byla narušena zásada materiální pravdy zakotvená v § 3 správního řádu. 3) Žalobkyně zejména namítala nesprávné právní posouzení, k němuž došlo v důsledku nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Správní orgány vyhodnotily nelegální pobyt žalobkyně v kontextu celého případu za závažné narušení veřejného pořádku, v čemž žalobkyně spatřuje vadu nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Žalobkyně v žalobě upozornila na důvody, pro které setrvávala nelegálně na území České republiky, těmito důvody byly rodinné vazby ke dvěma nezletilým dětem. Žalobkyně projevovala snahu u zlegalizování svého pobytu, když opakovaně žádala o vízum za účelem strpění. Žalobkyně uvedla, že v případě opuštění území by mohla naplnit znaky trestného činu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Přestože žalovaná konstatovala, že výkonem napadeného rozhodnutí nebudou děti žalobkyně nuceny k vycestování z ČR, žalobkyně podotkla, že by jejich přesun byl nevyhnutelný, neboť otec dětí se o ně z důvodu pracovní vytíženosti nemůže starat. Žalobkyně spatřuje v takovém stavu nedozírné následky, které by se projevily na jejích nezletilých dětech, které se v České republice narodily a nyní se připravují na nástup do základní školy. 4) Žalobkyně spatřuje rozpor se základními zásadami správního řízení v postupu správních orgánů zejména v tom, že postupovaly v rozporu s oprávněnými zájmy účastníka řízení a její rodiny, důkazy byly hodnoceny selektivně a bezdůvodně v neprospěch žalobkyně, své pochybnosti nepodložily důkazy a nezjistily stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, tvrzení správních orgánů neměla oporu ve spisovém materiálu. V postupu správních orgánů tak žalobkyně spatřuje porušení § 2 odst. 3 a 4, § 3 a § 4 odst. 1 a 4 správního řádu. Žalobkyně dále namítala, že správní orgány nezohlednily její snahu o zlegalizování svého pobytu na území, existenční závislost nezletilých dětí na žalobkyni a nebyl zohledněn ani rozpor s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 5) Žalobkyně rozporovala závěr správních orgánů, že závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, takové tvrzení s ohledem na ustálenou judikaturu NSS považuje za nezákonné. 6) Žalobkyně dále podotkla překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí, neboť podala žádost o povolení k trvalému pobytu již v roce 2012. Žalobkyně si je vědoma skutečnosti, že samotná délka řízení nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, avšak domnívá se, že vytýkaný stav věci vznikl právě nezákonným prodloužením správního řízení. 7) Žalobkyně na podporu svých tvrzení odkazovala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010 – 151 a další rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 51/2009, 2 As 4/2012 – 44, atd. 8) Další žalobní bod se týkal přiměřenosti napadeného rozhodnutí ve vztahu k rodinnému a soukromému životu žalobkyně a její rodiny. V žalobě bylo namítáno, že správní orgány prakticky zcela ignorovaly vazby žalobkyně, které má na území, a soustředily se pouze na nedůležité okolnosti, kterým přikládaly neodůvodněně velký význam. Žalobkyně odkazovala na ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců, který představuje pouze minimální množinu faktorů, které ovlivňují přiměřenost správního rozhodnutí. Pochybení správních orgánů v souvislosti s přiměřeností napadeného rozhodnutí spatřovala žalobkyně také v neprovedení výslechu v kontextu s posouzením přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života. 9) Žalobkyně uvedla, že správní orgán I. stupně i žalovaná se nevypořádaly se všemi posuzovanými faktory, a úvahu o přiměřenosti provedly pouze v omezené míře, čímž byl porušen nejen § 174a zákona o pobytu cizinců ale i § 3 správního řádu, jednaly tak v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Nesplnění požadavku přiměřenosti rozhodnutí je v rozporu s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V tvrzení správního orgánu I. stupně, že zamítnutí žádosti nebylo v hrubém rozporu s mezinárodními závazky ČR, spatřovala žalobkyně nezákonnost rozhodnutí I. stupně. 10) Žalobkyně dále poukázala na bezpečnostní situaci v zemi původu, v důsledku které na toto území nemůže přemístit své nezletilé děti, mimoto uvedla, že na Ukrajině nemá žádné sociální ani ekonomické zázemí. 11) Postup správního orgánu I. stupně shledala žalobkyně v rozporu se zásadou legitimního očekávání, neboť byla opakovaně vyzývána k doložení příjmů, z čehož v dobré víře dovodila, že žádost byla v pořádku a není tedy důvod k jejímu zamítnutí. Žalobkyně spatřovala v opakovaných výzvách k předložení příjmů účelové protahování správního řízení, aby vznikla nová situace, pro kterou bude moci žádost zamítnout. 12) Žalobkyně namítla, že uvedená tvrzení a pochybení správních orgánů zatížila napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Argumentace žalované, která banalizuje význam zamítavého rozhodnutí pro životní situaci žalobkyně a poukazuje na možnost získání jiných druhů pobytového oprávnění, nebyla pro žalobkyni uspokojivá a trvá na tom, že napadené rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno. 13) Žalobkyně na závěr namítala, že na území setrvávala nelegálně z důvodu několika nelegálních zásahů správních orgánů, jako je opakované zamítání žádostí o vízum za účelem strpění, ačkoli je žalobkyně přesvědčena, že splňovala nároky na udělení tohoto víza. Dále žalobkyně uvedla, že po dvakrát byla její žádost nezákonně zamítnuta, což potvrdila i žalovaná, a v důsledku těchto průtahů v řízení setrvávala žalobkyně na území nezákonně, to však bylo zapříčiněno nezákonnými rozhodnutími. 14) Ze všech výše uvedených důvodů bylo žalobkyní navrženo napadené rozhodnutí zrušit pro jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 15) Žalovaná navrhla projednávanou žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Žalovaná se ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právní kvalifikací uvedenými v rozhodnutí I. stupně a napadeném rozhodnutí. Žalovaná je přesvědčena, že celé řízení probíhalo v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu a postupem správních orgánů byl zajištěn veřejný pořádek. 16) Žalovaná v souvislosti s žalobními námitk