— Nejvyšší správní soud

61 A 24/2022- 41 - text  5 61 A 24/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: ENE20, a. s., IČO: 037 85 645 sídlem Ohradní 1087/63, Praha 4 – Michle zastoupena advokátem Mgr. Vítem Růžičkou sídlem Václavská 316/12, Praha 2 – Nové Město proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2022, č. j. KUJCK 99936/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 20. 8. 2021, č. j. MUCK 43309/2021, rozhodl vyvlastňovací úřad Městský úřad Český Krumlov o omezení vlastnického práva vyvlastňovaného zřízením věcného břemene – služebnosti vedení inženýrské sítě pro stavbu „Čerpání skládkových vod Lověšice-JIP Větřní – kanalizační řad včetně objektů na potrubí“ ve prospěch vyvlastnitele společnosti Skládka Lověšice, a. s., IČO 28618238, sídlem Václavská 316/12, Praha. Proti tomuto rozhodnutí se bránil vyvlastňovaný odvoláním, které bylo shora uvedeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto. 2. Po rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, před rozhodnutím žalovaného o podaném odvolání vyvlastňovaného, nabyl účinnosti projekt přeměny rozdělením společnosti Skládka Lověšice, a. s., odštěpením sloučením s žalobcem. Mezi jměním, které na žalobce přešlo, byla i řešená stavba kanalizace. 3. Podáním ze dne 10. 1. 2022 žalobce uvedenou skutečnost sdělil žalovanému a navrhl, aby žalovaný vyvlastňovací rozhodnutí změnil tak, že omezení vlastnického práva bude provedeno ve prospěch žalobce, nikoli původního oprávněného společnosti Skládka Lověšice, a. s. 4. Žalovaný po tomto oznámení zahrnul žalobce mezi účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu, odvolání postupem dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a vyvlastňovací rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 5. Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 13. 10. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). 6. Po rekapitulaci dosavadního řízení před správními orgány a správními soudy (rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 11. 2020, č. j. 51 A 31/2020-49) žalobce namítá, že vlastnické právo vyvlastňovaného bylo ve vyvlastňovacím řízení omezeno ve prospěch oprávněné osoby společnosti Skládka Lověšice, a. s., a žalovaný měl proto právní nástupnictví žalobce reflektovat a rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu v tomto směru změnit postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, když v době jeho rozhodování to byl již sám žalobce, kdo byl dle účinného projektu přeměny osobou oprávněnou (vyvlastnitelem). 7. V tom, že žalovaný ponechal rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu v původním znění, rozhodl dle názoru žalobce o právech společnosti Skládka Lověšice, a. s., která již nebyla účastníkem řízení. Z tohoto důvodu shledává žalobce rozhodnutí žalovaného nezákonným a navrhuje, aby krajský soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6. 1. 2023 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobce nemůže být dle jeho názoru dotčen na svých právech, jelikož výkon práva vyplývajícího ze zřízení věcného břemene je v souladu s § 73 odst. 2 správního řádu závazný pro všechny a práva z něho svědčí i právním nástupcům vyvlastnitele (oprávněného), tj. žalobci. Pro eventuální zánik služebnosti inženýrské sítě jako osobní služebnosti platí § 1302 občanského zákoníku. IV. Právní hodnocení krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.). 10. Žaloba není důvodná. 11. Úvodem krajský soud konstatuje, že totožnými námitkami žalobce se zabývalo i Ministerstvo pro místní rozvoj, které ve svém sdělení ze dne 21. 11. 2022, č. j. MMR-70061/2022-83, SZ-10593/83/2022, k podnětu žalobce k provedení přezkumného řízení poukázalo na § 170 odst. 1 a 2 stavebního zákona s poukazem na úpravu vyvlastnění ve vztahu k vytvoření podmínek k užívání konkrétní stavby s tím, že jde v podstatně o věcné břemeno in rem. Dále poukázalo na § 73 odst. 2 správního řádu ohledně závaznosti rozhodnutí týkající se nemovité věci. Na tomto základě ministerstvo neshledalo důvody pro provedení přezkumného řízení, když práva z vyvlastňovacího rozhodnutí dle jeho závěrů svědčí žalobci. 12. Rozhodnou otázkou v této věci je posouzení postupu žalovaného, který podané odvolání vyvlastňovaného postupem dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a vyvlastňovací rozhodnutí potvrdil. Žalobce má za to, že s ohledem na změnu osoby oprávněné (vyvlastnitele) měl žalovaný rozhodnutí vyvlastnění změnit postupem dle § 91 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť svým postupem nezákonně rozhodoval o právech původního oprávněného (vyvlastnitele). 13. Ochrana poskytovaná správními soudy je založena na ochraně vlastních veřejných subjektivních práv žalobců. Dle § 2 s. ř. s. platí, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. S tím koresponduje i § 65 odst. 1 s. ř. s., dle kterého platí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 14. Krajský soud je nucen na prvním místě konstatovat, že žalobce v podané žalobě neuvádí, jakým způsobem měl postup žalovaného zasáhnout do jeho veřejných subjektivních práv. Pouze se domáhá toho, aby jeho obchodní firma byla uvedena ve výroku prvostupňového vyvlastňovacího rozhodnutí, ač v době jeho vydání žalobci postavení osoby oprávněné (vyvlastnitele) a účastníka vyvlastňovacího řízení ještě nenáleželo. 15. Uvádí-li žalobce, že žalovaný rozhodoval o právech původního vyvlastnitele společnosti Skládka Lověšice, a. s., není tomu tak, když tato společnost nebyla v době rozhodování žalovaného účastníkem vyvlastňovacího řízení. O právech a povinnostech původního vyvlastnitele nebylo v odvolacím řízení primárně rozhodováno, neboť žalovaný se v odvolacím řízení zabýval především odvolacími námitkami vyvlastňovaného hájícího vlastní veřejná subjektivní práva. Hlavním účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu byl dle výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí žalobce a vyvlastňovaný. S tím ostatně sám žalobce souhlasí, pokud v žalobě cituje judikaturu týkající se otázky rozhodování o procesním nástupnictví dle správního řádu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, č. j. 31 A 181/2017-58). Této judikatury se žalovaný bez dalšího držel. 16. Správní řád na rozdíl od jiných procesních předpisů zvláštní úpravu procesního nástupnictví neobsahuje. Žalovaný bez dalšího, ex lege, akceptoval právní a procesní nástupnictví žalobce na místo původního vyvlastnitele, z tohoto důvodu není nutné se jakkoli zabývat okolnostmi tohoto nástupnictví a projektem přeměny. Žalovaný s žalobcem od oznámení jeho právního nástupnictví jednal jako s účastníkem vyvlastňovacího řízení a umožnil mu uplatňovat všechna práva s tím spojená. Ostatně opak žalobce ani netvrdí. 17. Žalovaný v rámci odvolacího řízení ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. 18. Žalobce tvrdí, že žalovaný měl postupovat dle § 90 odst. 1 písm. c) téhož zákona, dle kterého platí, že jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. Takováto situace však věci nenastala. Žalovaný shledal vyvlastňovací rozhodnutí věcně správným a souladným se zákonem. Postup dle tohoto ustanovení je vázán na důvodnost odvolacích námitek či na vady nebo nesprávnosti zjištěné z moci úřední. Změna osoby účastníka v době po vydání vyvlastňovacího rozhodnutí není v tomto případě důvodem ke konstatování rozporu