4 As 69/2005 — Nejvyšší správní soud

55 A 10/2023- 19 - text  8 55 A 10/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen Mgr. Ing. Ladislavem Málkem, advokátem se sídlem Vinohradská 89/90, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2023, č. j. KUJCK 110755/2023, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 12. 9. 2023, č. j. KUJCK 110755/2023, a rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 7. 8. 2023, č. j. MUVPK-VV 172865/23-LUK, sp. zn. spr. 100/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Městský úřad Vimperk (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 7. 8. 2023, č. j. MUVPK-VV 172865/23-LUK, sp. zn. spr. 100/2023, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným z přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, (dále jen „ZNP“), kterého se měl dopustit tím, že úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti, jestliže v době od 22:00 hodin dne 24.03.2022 do 22:00 hodin dne 25.3.2022 vyměnil všechny zámkové vložky u vstupních dveří do domu čp. 46 v obci J., S., (dále jen „Dům“) čímž znemožnil vstup do Domu jeho jediné majitelce A. K. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí se žalobce odvolal. 2. O odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 9. 2023, č. j. KUJCK 110755/2023, sp. zn. OPZU-správ. 106796/2023/malovcova, (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „s. ř.“) zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 31. 10. 2023 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, tak i prvostupňového rozhodnutí. 4. Žalobce ve třetím odstavci žaloby uvádí výčet námitek, kterými následně brojí proti napadenému rozhodnutí. Přestože žalobce v tomto výčtu opakovaně zaměňuje svou osobu, tj. osobu žalobce, za osobu žalovaného, z čehož je pak možné dospět k žalobcem výslovně uvedenému závěru, že: „Žalovaný se nedopustil žádného protiprávního jednání, …“ Dle obsahu žaloby žalobce namítá zkrácení na svých právech. Žalobce považuje rozhodnutí za nezákonná, protože jimi bylo rozhodnuto o jeho vině za spáchání skutku, který se nestal. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval námitkami žalobce. 5. Žalobce předně namítá, že skutek se tak, jak byl vymezen v napadených rozhodnutích, nestal. Žalobce má za to, že z žádného důkazu neplyne, že by provedl výměnu zámkových vložek u vstupních dveří do Domu v úmyslu „naschvál“ zamezit vstup p. A. K. (dále jen „vlastnice domu“) do Domu. S touto námitkou vznesenou již v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí se žalovaný vůbec nevypořádal. 6. Dále žalobce uvádí, že žalovaný zcela pominul a nijak se nevypořádal s námitkou podloženou důkazy žalobce ohledně nezasáhnutí do pokojného života vlastnice domu. Vlastnice domu se před výměnou zámkových vložek vstupních dveří z Domu zcela dobrovolně odstěhovala a Dům tak přestala užívat. Výměnou zámkových vložek tak nemohlo být zasáhnuto do pokojného života vlastnice domu. Navíc žalovaný bagatelizuje skutečnost, že k výměně zámkových vložek došlo až bezprostředně poté, co z Domu byly odcizeny žalobcovy osobní věci, a to aniž by zámkové vložky vykazovaly jakékoliv známky poškození. Žalobce výměnou zámkových vložek podle žaloby jednal tak, „jako by jednal jakýkoliv jiný rozumně uvažující člověk“. 7. Vedle výše uvedeného žalobce namítá, že se žalovaný též nijak nevypořádal s námitkou žalobce ohledně práva domovní svobody. Žalobce Dům řádně užívá na základě věcného břemene zřízeného Smlouvou o věcném břemeni ze dne 1. 8. 2016 a zapsaného do katastru nemovitostí. Tím jeho užívací právo požívá ústavně garantované ochrany prostřednictvím práva domovní svobody, do kterého není oprávněn zasahovat ani vlastník nemovitosti. Vlastník nemovitosti tak ani ze svého titulu vlastnického práva (obdobně jako např. v případě nájmu) není oprávněn svévolně vstupovat do nemovitosti, kterou oprávněně užívá třetí osoba. Argumentace žalovaného, že vlastník nemovitosti je oprávněn kdykoliv vstupovat do své nemovitosti, právě proto, že je jejím majitelem, je tak podle žalobce zcela lichá. 8. Následně žalobce sděluje, že naopak je to vlastnice domu, kdo zasahuje do pokojného života žalobce, když se po opuštění Domu domáhá zjednání přístupu do Domu pro sebe a neurčitou třetí osobu. Podle žalobce je motivem jednání vlastnice domu úmysl Dům prodat, s čímž se žalovaný nevypořádal. Vedle toho žalobce uvádí i skutečnost, že vlastnice domu je pouze formálním vlastníkem, jelikož je uvedena v katastru nemovitostí. Nicméně výstavba Domu byla podle tvrzení žalobce zcela financována ze zdrojů žalobcovi rodiny a vlastnice domu se na pořízení (výstavbě) Domu nijak nepodílela. II. Vyjádření žalovaného 9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 10. Žalovaný se ve svém vyjádření plně odkázal na napadené rozhodnutí, kde bylo podle jeho názoru dostatečným a přezkoumatelným způsobem popsáno, jak a proč rozhodl, jak se vypořádal s námitkami žalobce a jak své závěry odůvodnil. Žalovaný taktéž uvedl, že se zabýval pouze skutkem uvedeným ve výroku prvostupňového rozhodnutí. V žalobou napadeném rozhodnutí tak posuzoval pouze to, zda jsou naplněny znaky předmětného přestupku. Zopakoval, že samotné majetkové záležitosti nejsou předmětem řízení. 11. Žalovaný dále ve vyjádření k žalobě poznamenal, že ve shodě s orgánem I. stupně dospěl k závěru, že byly naplněny formální i materiální znaky předmětného přestupku. Výměnu zámků žalobce nijak nepopírá a skutečnost, že se vlastnice domu odstěhovala, nepovažuje žalovaný za relevantní. Tvrzení o dobrovolnosti jejího odstěhování je pak podle žalovaného diskutabilní či spíše pochybné, když Dům opustila z důvodu partnerských sporů a obavy z žalobce. Tvrzení ohledně podezření o odcizení žalobcových věcí se neprokázalo a vlastnice stále zůstává majitelkou Domu, se všemi z toho plynoucími právy, a nelze tak podezření na odcizení řešit výměnou zámků a nevydáním klíčů od nich. Zároveň se neprokázalo ani tvrzení žalobce, že by klíče vlastnice domu chtěla pro nějakou třetí osobu. Podle žalobce není ani zřejmé, koho tím má žalobce na mysli. 12. Žalovaný uzavírá, že spory ohledně nemovitosti nelze řešit tím, že je výměnou zámků znemožněn vstup do nemovitosti jejímu vlastníkovi. Takový čin je podle žalovaného nutno považovat za protiprávní a naplňující znaky skutkové podstaty přestupku – schválného jednání. III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s. 14. Žaloba je důvodná. 15. Krajský soud předně zdůrazňuje skutečnost, že „[s]právní trestání je (obdobně jako soudní trestání) ultima ratio a princip subsidiarity správnětrestní represe vyžaduje, aby prostředky správního práva trestního byly v právním státě užívány jen tehdy, vyžaduje-li to intenzita a další okolnosti útoku, a jestliže by se užití prostředků občanského práva hmotného nejevilo jako dostačující (…)“ (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 1. 8. 2014, č. j. 50 A 4/2014-59). 16. Ze spisového materiálu, jehož součástí je i spis vedený Policií České republiky, vyplynulo, že bývalí partneři (tj. žalobce a vlastnice domu) mezi sebou mají partnerské spory a z toho pramenící spory majetkové. Krajský soud má za to, že jednání žalovaného, tedy vyměnění zámkových vložek a následné nevydání klíčů od nich, není přestupkem proti občanskému soužití. Celý spor má soukromoprávní charakter. Žalobce a vlastnice domu jsou ve sporu ohledně vstupu do Domu, když vlastnice domu se dovolává vstupu do Domu na základě svého vlastnického práva k Domu, o němž svědčí i zápis v katastru nemovitostí. Naopak žalobce argumentuje tím, že jemu svědčí užívací právo k Domu na základě věcného břemene dožití taktéž zapsaného v katastru nemovitostí. Vedle toho žalobce uvádí, že vlastnice domu opustila trvale domácnost a údajně mu byly při stěhování vlastnice domu z Domu odcizeny jeho osobní věci. Proto ze strachu o další vybavení Domu zámkové vložky vyměnil (viz odpověď na dotaz č. 8 výslechu žalobce ze dne 19. 7. 2023). Tímto zamezil dalším krádežím (viz odpověď na dotaz č. 9 výslechu žalobce ze dne 19. 7. 2023). 17. Je tedy evidentní, že žalobce a vlastnice do