2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

63 A 22/2024- 96 - text  7 63 A 22/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: VOLDRICH, s. r. o. sídlem K Řeporyjím 120, Třebonice, Praha 5 zastoupen advokátkou Mgr. Petrou Walderovou společnicí NOTA BENE, ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ s.r.o. sídlem Krakovská 1366/205, Praha 1 proti žalovanému: Městský úřad Vimperk sídlem Steinbrenerova 6/2 Vimperk zastoupen advokátkou Mgr. Eliškou Ketzerovou, Ph.D., LL.M. sídlem 1. máje 200, Vimperk o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vydání sdělení ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 9076/2024, č. j. MUVPK-VÚP 58335/24-ASCH, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalovaného 1. Žalovaný v pozici stavebního úřadu ve svém sdělení ze dne 27. 5. 2024 žalobkyni informoval „v souladu s ustanovením § 154 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), že na stavbu bylo vydáno dne 26.8.2020 pod č.j.: MUVPK-VÚP 29554/20-PRO společné povolení, které nabylo právní moci dne 30.9.2020. Stavební úřad provedl kontrolní prohlídku na stavbě dne 9.4.2024, kde poskytl stavebníkovi 30 dní na doložení doplňujících důkazů. Po doložení doplňujících důkazů stavební úřad sděluje, že trvá na Sdělení ze dne 16.6.2023 pod č.j.: MUVPK-VÚP 147631/23-ASCH (dále jen "sdělení"), že společné povolení na stavbu pozbylo platnosti.“ Stavební úřad dospěl k závěru, že povolení na stavbu pozbylo platnosti ze zákona uplynutím dvouleté lhůty od právní moci rozhodnutí, ve které nebyla stavba zahájena. V rámci odůvodnění stavební úřad popsal, na základě čeho má za to, že platnost vydaného společného povolení na stavbu zanikla, což následně shrnul v závěru. S tím žalobkyně nesouhlasí, neboť dle jejího tvrzení byla stavba řádně a včas zahájena. 2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 16. 7. 2024 žalobkyně navrhuje, aby soud určil, „že zásah žalovaného spočívající ve vydání sdělení ze dne 27.5.2024, sp. zn. 9076/2024, č. j. MUVPK-VÚP 58335/24-ASCH, je nezákonný.“ 3. Žalobkyně uvádí, že je vlastnicí pozemku parc. č. 2522/172 a pozemku parc. č. 2522/40 v k.ú. Vimperk, jehož součástí je stavba – budova bez čísla popisného nebo evidenčního – jiná stavba – Bytový dům Vimperk V1. Dne 26. 8. 2020 vydal žalovaný společné povolení na Bytový dům Vimperk V1 pod č.j. MUVPK-VÚP 29554/20-PRO, sp. zn. 575/2020, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2020. V průběhu času poté žalovaný zjišťoval, zda žalobkyně zahájila stavební práce dle tohoto povolení. Uskutečnilo se několik místních šetření, jejichž průběh a zákonnost žalobkyně zpochybňuje. To následně vyústilo ve vydání prvního sdělení o pozbytí platnosti společného povolení, vůči kterému se žalobkyně bránila u Krajského úřadu Jihočeského kraje. Výsledkem bylo další prověřování, na jehož základě žalovaný vydal nyní rozporované sdělení. 4. Žalobkyně namítá, že ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) byla přímo zkrácena zásahem žalovaného v podobě vydaného sdělení (část III. žaloby), neboť to jí negativně zasahuje do práv nabytých z uvedeného společného povolení, je jí znemožněno pokračovat ve stavebních úpravách. Žalobkyně vychází z toho, že po vyčerpání stížnosti na postup žalovaného nemá žádný jiný prostředek ochrany, když zároveň napadené sdělení není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016, č. j. 9 As 204/2015-40). K možnosti ochrany svých práv tímto způsobem žalobkyně poukazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 1 As 435/2020-26. 5. Následně žalobkyně konkrétním způsobem popisuje a rozporuje jednotlivé závěry žalovaného v napadeném sdělení (část IV. žaloby) o tom, že by společné povolení pozbylo platnosti z důvodu nezahájení stavebních prací. Žalobkyně je naopak toho názoru, že stavební práce byly zahájeny a účinky rozhodnutí stále trvají. 6. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném krajskému soudu dne 9. 8. 2024, navrhuje podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Žalovaný popisuje průběh své činnosti ústící k závěru vyjádřeném v naříkaném sdělení, popisuje své úvahy a skutečnosti, ze kterých vycházel, včetně jednotlivých důkazů. II. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud o věci rozhodl v rámci jednání konaného dne 16. 9. 2024, při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Žalobkyně v průběhu ústního jednání navrhla doplnit dokazování svým vyjádřením a fakturacemi stavebních prací, jimiž mělo být prokázáno jejich faktické provedení. Krajský soud uvedenému návrhu nevyhověl z důvodu nadbytečnosti, když skutkový stav věci soud vyhodnotil jako dostatečně zjištěný již na základě spisové dokumentace k věci. 8. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Jelikož se žalobkyně domáhá určení toho, že zásah byl nezákonný, vychází krajský soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 9. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, uloží soud tento zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí nebo které je takový sbor podřízen. 10. Žaloba není důvodná. 11. Jednou z esenciálních podmínek pro poskytnutí ochrany v rámci tohoto žalobního typu je to, že žalobce byl přímo zkrácen na svých veřejných subjektivních právech (k tomu více viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS). Z tohoto důvodu se krajský soud zabýval na prvním místě tím, zda k tomuto zkrácení veřejných subjektivních práv žalobkyně došlo a dospěl k závěru, že nikoli. 12. Žalobkyně v rámci podané žaloby popisuje, že jako vlastnice stavby a pozemku je nositelkou práv plynoucích ze společného povolení k jejímu stavebnímu záměru. „V důsledku toho, že Žalovaný vydal Napadané sdělení, jímž konstatoval, že Společné povolení pozbylo platnosti, bylo bezprostředně zasaženo do práv Žalobce.“ To dále žalobkyně rozvijí tak, že „[v] důsledku vydání Napadaného sdělení je Žalobci zamezeno pokračovat ve stavebních úpravách Stavby, v čemž Žalobce spatřuje neoprávněný zásah do jeho vlastnických práv.“ 13. Jinými slovy, žalobkyně zásah do svých veřejných subjektivních práv spatřuje ve skutečnosti, že s ohledem na vydané sdělení není oprávněna konat stavební práce dle získaného společného povolení. Jakkoli z napadeného sdělení plyne, že stavební úřad má za to, že platnost společného povolení zanikla uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, sdělení jako takové nemá do právní sféry žalobkyně jí tvrzený dopad. 14. Podle § 94p odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánová a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění, platí, že společné povolení platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let. Společné povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena v době jeho platnosti. K zániku platnosti společného povolení tak dochází ex-lege bez dalšího. 15. Jak popsal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 16. 12. 2015, č. j. 10 As 229/2014-41, č. 3367/2016 Sb. NSS, „[t]o, zda stavba byla zahájena včas a v souladu s projektovou dokumentací, náleží posoudit pouze stavebnímu úřadu; ten o tom nevydává žádný formální akt, pouze s touto informací případně pracuje při svých dalších postupech podle stavebního zákona“ (důraz doplněn). Nejvyšší správní soud se sice zabýval nikoli společným povolením dle § 94l stavebního zákona, ale stavebním povolením. Právní úprava se však v otázkách spjatých s platností povolení podstatnějším způsobem neodlišuje a jednotlivé závěry jsou proto přenositelné. 16. V tomto případě žalovaný postupoval jinak a vydal sdělení, jehož vydání stavební zákon explicitně nepředpokládá. Tímto sdělením – přípisem žalovaný informoval žalobkyni o tom, že společné povolení pozbylo platnosti. Vydání takového sdělení nemá vliv na platnost společného povolení. Ja