7 Ads 268/2017 — Nejvyšší správní soud

66 Ad 13/2025- 34 - text  8 66 Ad 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: K. G. bytem zast. X, zmocněncem, bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2025, čj. MPSV-2025/99026-913, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 18. 3. 2025, čj. 50892/25/JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 1. 2025 na základě její žádosti ze dne 30. 1. 2025, neboť žalobkyní užívaný byt na adrese X, byt č. X (dále jen „užívaný byt“), nesplňuje definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 4. 2025, čj. MPSV-2025/99026-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného 2. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 16. 6. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které namítla nezákonnost obou výše citovaných rozhodnutí. Žalobkyně odkázala i na obsah žaloby, kterou podala u zdejšího soudu a která je vedena pod sp. zn. 60 Ad 2/2025. 3. V prvé řadě žalobkyně nesouhlasila s nepřiznáním dávky a namítá, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivého odůvodnění, které následně žalovaný „zakryl“ napadeným rozhodnutím. 4. Nezákonnost předmětných rozhodnutí žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že byly vydány na základě nepravdivých podkladů. Žalobkyně spatřuje nezákonnost v tvrzení úřadu práce, který v prvostupňovém rozhodnutí uvádí, že byt na adrese X, není bytem, který by splňoval podmínky zákona o státní sociální podpoře, neboť byl fyzickou osobou do katastru nemovitostí (dále jen „KN“) zapsán jako bytový dům na základě prohlášení vlastníka dne 12. 12. 2023, kdy dále uvádí, že pro toto tvrzení nemá úřad práce žádné důkazy. Žalobkyně tvrdí, že tento zápis již provedl příslušný stavební úřad ke dni dokončení stavebního objektu, tj. k 31. 12. 1945, neboť to dokazují zápisy a registrace ve veřejných seznamech. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil skutkový a právní stav věci, kdy je zřejmé, že zápisy činí stavební úřad, nikoli fyzická osoba, a není zde tedy důvod pro nepřiznání příspěvku na bydlení. V souvislosti s tím žalobkyně odkazuje na § 42 odst. 2 písm. b) a § 34 odst. 1 a 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o registrech“), podle kterých zapsal údaj o způsobu využití do veřejných seznamů příslušný stavební úřad. 5. Žalobkyně se v žalobě dále podrobně zabývá referenčními údaji předmětné nemovitosti. Jak z KN, tak z Registru územní identifikace adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“), který je součástí KN, plyne, že se jedná o budovu s číslem popisným 118, sloužící jako bytový dům, ve kterém se nachází 3 byty [jedná se o tzv. referenční údaje podle § 38 odst. 1 písm. a) až g) ve spojení s § 2 písm. b) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o registrech“]. Žalobkyně poukazuje na odpovědnost příslušného stavebního úřadu za zápis referenčních údajů do RÚIAN, který je v souladu s dokumentací a účelem užívání, ke kterému je stavební objekt určen, tj. zpravidla podle kolaudačního souhlasu [srov. § 10 odst. 3 vyhlášky č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2011 Sb.“), ve spojení s § 69 odst. 1 písm. a) až g) zákona o registrech]. Žalobkyně dodává, že žádný zákon neumožňuje provádět zápisy do KN a RÚIAN fyzickým osobám, jak tvrdí úřad práce. Doplnila, že referenční údaje jsou pro správní orgány závazné (§ 5 odst. 2 zákona o registrech). Dodala, že editor je zodpovědný za správnost referenčních údajů (srov. § 4 odst. 2 zákona o registrech). V případě pochybností o správnosti referenčních údajů je editor označí, přičemž tyto údaje pak mají pouze informativní charakter (srov. § 4 odst. 5 zákona o registrech). Žalobkyně z veřejně přístupných údajů a výše citovaných předpisů dovodila, že referenční údaje zapsané v KN a RÚIAN jsou správní orgány povinny využívat při výkonu veřejné správy, tedy i v řízení o přiznání příspěvku na bydlení. Žalobkyně žádala, aby příslušný stavební úřad předložil krajskému soudu dokumenty, na základě kterých byly zapsány v KN a RÚIAN údaje o budově se způsobem využití bytový dům s počtem bytů 3 s datem dokončení 31. 12. 1945. 6. Žalobkyně uvádí, že podle F. K., který je vlastníkem předmětného bytového domu, byla původnímu vlastníku stavebního objektu, tj. České republice, současně s předáním stavebního objektu předána i stavební dokumentace, jejíž součástí byl i kolaudační souhlas příslušného stavebního úřadu, kterým byl příslušný stavební objekt ke dni 31. 12. 1945 povolen k účelu užívání k trvalému bydlení – bytový dům se třemi byty. Při prodeji pak F. K. obdržel od prodávajícího výpis z KN pořízený dne 23. 2. 2011, kde je zapsán účel užívání: trvalé bydlení – bytový dům. 7. Žalobkyně má za to, že byt na adrese X splňuje podmínky bytu uvedené v § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, protože předmětný byt určen k trvalému bydlení podle stavebního zákona a dále je řádně zkolaudován na základě kolaudačního souhlasu ze dne 31. 12. 1945. Tento závěr vychází podle žalobkyně i z údajů zapsaných ve veřejných seznamech. 8. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Ve vztahu k výpisu z KN žalovaný uvedl, že je nutno odlišovat význam pojmu „byt“ ve smyslu soukromého práva a práva veřejného. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28, ze kterého plyne, že zápis v KN nemá v případě rozhodování o příspěvku na bydlení žádný význam. Žalovaný připomněl, že pouze stavební úřad má pravomoc posoudit, zda určitá stavba nebo její součást splňuje technické požadavky na stavby a současně zda je stavba užívána k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. III. Právní hodnocení krajského soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). 11. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 10. 11. 2025. Účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Krajský soud provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny, a sice výpis z katastru nemovitostí k datu 23. 2. 2011, informace o pozemku ke dni 27. 4. 2025 a veřejný dálkový přístup k datům RÚIAN k datu 27. 4. 2025. 12. Žaloba není důvodná. 13. Krajský soud v první řadě konstatuje, že žalobkyně podává již po několikáté žalobu v předmětné věci (pokaždé za jiné časové období). V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí obdobné žalobní námitky, vycházející ze stále stejného skutkového stavu, byť v různých žalobách svá tvrzení a předkládané důkazy upravuje. Krajský soud tak již v podstatě o obdobných žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 24. 7. 2017, čj. 55 Ad 2/2017-28 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28, zamítl), ze dne 16. 12. 2020, čj. 55 Ad 14/2020-19, ze dne 18. 2. 2021, čj. 60 Ad 12/2020-18, ze dne 7. 5. 2020, čj. 60 Ad 3/2020-20 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2022, čj. 2 Ads 169/2020-25, zamítl), ze dne 24. 9. 2021, čj. 60 Ad 13/2021-18, ze dne 4. 1. 2022, čj. 64 Ad 13/2021-19, ze dne 9. 1. 2023, čj. 55 Ad 16/2022-18, ze dne 24. 1. 2023, čj. 60 Ad 21/2022-18 a ze dne 12. 4. 2022, čj. 64 Ad 2/2022-17. Posledními rozsudky zdejšího soudu jsou rozsudky ze dne 23. 5. 2024, čj. 64 Ad 2/2024-31, ze dne 19. 12. 2024, čj. 54 Ad 6/2024-25 a ze dne 14. 1. 2025, čj. 66 Ad 2/2024. V rámci všech těchto rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu užívaný byt nesplňuje podmínky podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Závěry krajského soudu již opakovaně potvrdil Nejvyšší správní soud. 14. Podstata sporu zůstává i nadále stejná. Na tomto místě krajský soud předesílá, že v případ