6 As 161/2013 – Nejvyšší správní soud

55 Az 2/2025- 33 - text  7 55 Az 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozená dne státní příslušnost pobytem zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO 45768676 se sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, čj. OAM789/ZAZA11K18R42019-II, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, čj. OAM 789/ZA ZA11 K18 R4 2019-II, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 3. 9. 2019 spolu s dalšími členy její rodiny žádost o udělení mezinárodní ochrany. Důvody pro její udělení odvíjela od svého otce, který byl členem strany Hizb ut-Tahrir. Rodina pochází z ukrajinského Krymu. II. Procesní vývoj věci 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020 žalobkyni mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, čj. 30 Az 5/2020-61. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2021, čj. 10 Azs 78/2021-72, pro nepřijatelnost. 3. Po zrušení prvého rozhodnutí žalovaný do správního spisu doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 19. 4. 2022, dále dokument ze dne 29. 3. 2022 týkající se postavení členů/bývalých členů strany Hizb ut-Tahrir na Krymu v roce 2014 a v současnosti (včetně postavení přesídlených členů či bývalých členů této strany z Krymu). 4. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022 žalobkyni udělil mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu probíhajícího válečného konfliktu. 5. Krajský soud rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, čj. 55 Az 2/2022-47, rozhodnutí žalovaného zrušil v části, v níž žalovaný žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Důvodem pro zrušení bylo to, že žalovaný žalobkyni neumožnil seznámit se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, ačkoli jeho žádosti v plné míře nevyhověl. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 12. 2022, čj. 2 Azs 271/2022-20, odmítl pro nepřijatelnost. 6. Žalovaný do spisu dále doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 23. 2. 2023 a dokument týkající se postavení ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině ze dne 7. 2. 2023. 7. Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024 žalovaný žalobkyni prodloužil doplňkovou ochranu o 24 měsíců. Druhým rozhodnutím z téhož dne pak žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobkyni neudělil. 8. Toto druhé rozhodnutí krajský soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, čj. 55 Az 1/2024-38, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 25. 11. 2024, čj. 8 Azs 193/2024-40, pro nepřijatelnost. 9. Žalovaný dne 2. 7. 2025 provedl doplňující pohovory s žalobkyní a členy její rodiny a dále doplnil i aktuální informace o situaci na Ukrajině. 10. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím opět rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobkyni neudělil. III. Shrnutí žaloby 11. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 8. 10. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 12. Žalobkyně předně velmi obecně namítla porušení § 2, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4 a § 52 správního řádu, § 12 zákona o azylu a § 78 odst. 5 s. ř. s. Dále shrnula skutkový stav věci a její procesní vývoj. 13. Žalobkyně namítla, že ačkoli žalovaný uznává, že na Krymu dochází k systematickému pronásledování členů i bývalých členů Hizb utTahrir, trvá na tom, že žalobkyně a její rodina mohli své bezpečnostní riziko řešit přesídlením do jiné části Ukrajiny. Žalobkyně zdůrazňuje, že takový postup nebyl možný ani v době útěku – kdy rodina čelila reálným obavám ze spolupráce ukrajinské SBU s ruskou FSB, absenci jakékoli podpory vnitřním uprchlíkům a konkrétním problémům při krátkém pobytu na západní Ukrajině –, a to již vůbec ne v současnosti, kdy území Ukrajiny zasáhl rozsáhlý válečný konflikt. 14. Odkazuje na závazné závěry obsažené v rozsudku krajského soudu čj. 55 Az 1/202438, podle nichž je nutné posuzovat rizika primárně ve vztahu ke Krymu jako místu původu rodiny. Soud konstatoval, že pronásledování příslušníků Hizb utTahrir na Krymu není ojedinělé, ale relativně časté, a naplňuje test přiměřené pravděpodobnosti ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu. Soud rovněž výslovně uvedl, že vnitřní přesídlení za probíhající války nepředstavuje pro žalobkyni životaschopnou alternativu, přičemž právě z tohoto důvodu jí byla udělena doplňková ochrana. Datem pro posouzení, zda je žadatel o azyl podle § 13 zákona o azylu rodičem azylanta mladšího 18 let, je den, kdy podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. 15. Žalobkyně dále připomíná závěry uvedené v usnesení čj. 8 Azs 193/202440, v němž Nejvyšší správní soud potvrdil, že osoby v postavení jejího otce čelí na Krymu pronásledování ze strany ruské okupační správy z důvodu náboženství či politických názorů a že možnost vnitřního přesídlení nelze uznat tam, kde by žadatel čelil jiným zásadním rizikům. 16. Jestliže žalovaný přesto dovodil možnost vnitřního přesídlení, žalobkyně to považuje buď za nerespektování závazného právního názoru soudů nebo za nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost. 17. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a sám žalobkyni udělil mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12 zákona o azylu, popřípadě, aby rozhodnutí žalovaného pouze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. Shrnutí vyjádření žalovaného 18. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žaloba dorazila Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9. 10. 2025, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Posouzení včasnosti žaloby ponechává na soudu. 19. Věcně se žalovaný se žalobními námitkami neztotožňuje. Zdůrazňuje, že při rozhodování postupoval v souladu se správním řádem i zákonem o azylu. Tvrdí, že zjistil stav věci v potřebném rozsahu, opatřil aktuální a relevantní informace o Ukrajině, založil je do spisu a poskytl žalobkyni možnost se k nim vyjádřit. Rovněž reagoval na podklady, které žalobkyně doložila, a vysvětlil, proč některé z těchto podkladů považuje za nepoužitelné. 20. Žalovaný uvedl, že si je vědom obsahu rozsudku krajského soudu čj. 55 Az 1/2024-38 a usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 8 Azs 193/2024-40. Za účelem doplnění skutkového stavu provedl nové pohovory se žalobkyní a její rodinou a shromáždil další aktuální informace o situaci na Ukrajině. Navzdory těmto doplněním nedospěl k závěru, že žalobkynina žádost splňuje podmínky pro udělení azylu. 21. Žalobkyně nevyvíjela na Ukrajině žádnou politickou činnost, a nelze tak naplnit § 12 písm. a) zákona o azylu. Její obavy se odvíjejí výhradně od tvrzeného pronásledování otce kvůli jeho dřívějšímu členství ve straně Hizb utTahrir. 22. Námitky vztahující se k § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný odmítá s tím, že potíže žalobkyně ve škole (urážky a kopání do aktovky kvůli nošení šátku) nedosahují intenzity pronásledování. Uvádí, že rodina se již v roce 2014 přesídlila z Krymu do Lvova a následně IvanoFrankova, kde žalobkyně bez problémů docházela do školy a kde byli registrováni jako vnitřně přesídlené osoby. Na západní Ukrajině jim podle žalovaného nehrozilo žádné riziko pronásledování, a proto jejich rozhodnutí zemi opustit nesouviselo s azylově relevantními důvody. 23. Dle informací o zemi původu je strana Hizb utTahrir na Ukrajině legální a spolupráce ukrajinské SBU a ruské FSB je v kontextu ozbrojeného konfliktu zcela nereálná. Obavy žalobkyně a jejích rodičů vycházejí z nepodložených a nereálných předpokladů. 24. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně není nucena vycestovat, protože jí byla v minulosti udělena a následně prodloužena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu, kterou lze dále prodlužovat, budeli to situace vyžadovat. 25. Závěrem uvádí, že vzhledem k neudělení azylu otci žalobkyně nebyly splněny podmínky pro udělení azylu rodinným příslušníkům podle § 13 zákona o azylu. 26. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu odmítl, popřípadě zamítl. V. Shrnutí žalobkyniny repliky 27. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že žaloba je včasná, protože ji podala prostřednictvím datové schránky dne 8. 10. 2025 a nikoliv dne 9. 10. 2025, jak se domnívá žalovaný. 28. Žalobkyně uvedla, že podstatou její azylové žádosti, kterou podala ještě jako nezletilá, jsou důvody pronásledování jejího otce. 29. Hlavním sporným bodem zůstává otázka možnosti vnitřního přesídlení žalobkyně a jej