7 As 241/2023 — Nejvyšší správní soud

63 A 3/2026- 56 - text  10 63 A 3/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: L. V. zastoupený JUDr. Miroslavem Kučerkou, LL.M. advokátem se sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. KUJI 82381/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 14. 8. 2025, č. j. MUHU/31562/2025/Ši, o nařízení předběžné náhradní péče podle § 28c zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání („zákon na ochranu zvířat“). Tímto rozhodnutím bylo žalobci odebráno celkem 48 zvířat, zejména ptáci, dále fretky, nutrie a mýval. Žalobce se v žalobě zaměřuje výhradně na podmínky chovu sov a tvrdí, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a byla vydána v rozporu s procesními i hmotněprávními podmínkami stanovenými zákonem na ochranu zvířat. 2. Žaloba předně namítá, že uložené opatření bylo nepřiměřené povaze a závažnosti zjištěných skutečností. Podle žalobce byla všechna odebraná zvířata v době zásahu v dobrém fyzickém i psychickém stavu, nevykazovala známky strádání, stresového chování ani onemocnění. Správní orgány podle něj pouze převzaly závěry Krajské veterinární správy („KVS“), aniž by samy hodnotily zdravotní stav zvířat nebo si opatřily odborné podklady. Znečištění voliér, které bylo jedním z důvodů zásahu, žalobce vysvětluje probíhajícím hnízděním sov, kdy se úklid omezuje, aby nedošlo k narušení tohoto hnízdění. Dále uvádí, že neexistuje právní předpis stanovující minimální rozměry voliér pro zájmový chov sov, což bylo potvrzeno i veterinární správou. 3. Žalobce rovněž poukazuje na to, že správní orgány zvolily stejné opatření jako v případech závažného týrání zvířat, ačkoli skutkové okolnosti jeho věci jsou podle něj diametrálně odlišné. V této souvislosti odkazuje na případ projednávaný Krajským soudem v Českých Budějovicích (rozsudek ze dne 15. 5. 2023, č. j. 63 A 4/2023-48), v němž byla předběžná náhradní péče nařízena u čtyřiceti koček ve výrazně zbídačeném zdravotním stavu, trpících podvýživou, infekcemi a dalšími závažnými zdravotními problémy. Žalobce zdůrazňuje, že jeho zvířata byla v dobré kondici, a proto považuje použití totožného opatření za nepřiměřené a nerespektující zásadu proporcionality. 4. Další námitkou žalobce sporuje splnění procesních podmínek pro nařízení předběžné náhradní péče. Podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat lze toto opatření uložit pouze tehdy, pokud již probíhá jiné správní řízení, v němž lze očekávat propadnutí, zabrání nebo umístění zvířete do náhradní péče. V jeho případě však žádné takové řízení před vydáním rozhodnutí neprobíhalo. Předběžná náhradní péče byla prvním úkonem správního orgánu, přičemž přestupková a trestní řízení byla zahájena až následně. Žalobce má za to, že správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem a překročily svou pravomoc. 5. Žalobce dále namítá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné a nevypořádává jeho odvolací námitky. Podle něj se žalovaný nevěnoval otázce zdravotního stavu zvířat, důvodům znečištění voliér, absenci právní úpravy rozměrů voliér ani námitkám týkajícím se odbornosti postupu při odebrání zvířat. Odůvodnění rozhodnutí je podle něj obecné, formální a neumožňuje soudní přezkum. 6. Podle žalobce tak v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení předběžné náhradní péče, zásah byl nepřiměřený, procesně vadný a rozhodnutí správních orgánů jsou zatížena vadami, které způsobují jejich nezákonnost. Z těchto důvodů navrhuje jejich zrušení. II. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a zákonné. 8. K námitce nepřiměřenosti uloženého opatření uvedl, že volba konkrétního zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat je vázána na návrh KVS. Ta v oznámení ze dne 1. 8. 2025 konstatovala dlouhodobě nevyhovující podmínky chovu a existenci důvodné obavy, že další setrvání zvířat u žalobce by mohlo prohlubovat jejich utrpení, ohrozit jejich zdraví a v krajním případě vést k úhynu. Správní orgán prvního stupně proto podle žalovaného oprávněně vyhodnotil, že lze očekávat rozhodnutí o umístění týraných zvířat do náhradní péče, a na základě § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat rozhodl o předběžné náhradní péči. Žalovaný zdůrazňuje, že postup správního orgánu byl motivován potřebou rychle a efektivně zabránit dalšímu týrání zvířat. 9. Stran namítané absence předchozího řízení, žalovaný uvedl, že podle § 28c odst. 6 zákona na ochranu zvířat lze rozhodnutí o předběžné náhradní péči vydat i před zahájením řízení o přestupku, pokud je toto řízení zahájeno do 20 dnů. V případě žalobce bylo řízení o přestupku zahájeno v zákonné lhůtě, a postup prvostupňového orgánu byl tedy podle žalovaného plně v souladu se zákonem. 10. K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu žalovaný uvedl, že podkladem pro rozhodnutí bylo oznámení KVS, která je podle § 22 odst. 1 zákona na ochranu zvířat dozorovým orgánem a je oprávněna posoudit, zda podmínky chovu naplňují znaky týrání. Vyjádření veterinární správy je podle žalovaného pro další řízení závazné a správní orgán prvního stupně proto nemusel provádět další dokazování, neboť rozhodoval pouze o předběžném opatření. Samotné posouzení, zda došlo k porušení zákona, je podle žalovaného předmětem navazujícího přestupkového řízení, v němž má žalobce plná procesní práva. 11. Důvodnou žalovaný neshledal ani námitku překročení pravomoci při odebrání zvířat. K tomu uvedl, že zvířata nebyla žalobci odebrána definitivně, ale pouze dočasně umístěna do předběžné náhradní péče. O jejich dalším osudu bude rozhodnuto v navazujícím řízení. Žalovaný odmítl, že by správní orgány postupovaly bez zákonné opory. 12. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na argumentaci uplatněné v žalobě. Zdůraznil přitom, že vyjádření KVS je ve smyslu § 24a odst. 3 zákona na ochranu zvířat závazné toliko v řízení o přestupku. V nynějším řízení byl prvostupňový orgán povinen provést vlastní úvahu o splnění zákonných podmínek a přiměřenosti přijatého opatření, což neučinil. III. Právní hodnocení krajského soudu 13. Krajský soud nejprve konstatuje, že rozhodnutí o předběžné náhradní péči podle § 28c zákona na ochranu zvířat podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Nejde totiž o rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“ (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2023, č. j. 63 A 4/2023-48, č. 4504/2023 Sb. NSS). Žaloba je proto přípustná, není však důvodná. 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O věci samé krajský soud rozhodl v rámci ústního jednání konaného dne 15. 4. 2026. Žalobkyně v průběhu řízení setrvala na argumentaci předestřené ve shora zmíněné žalobě, žalovaný se z jednání omluvil a současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. 15. Při jednání krajský soud provedl důkaz vyrozuměním Státní veterinární správy („SVS“) ze dne 8. 4. 2026 o prošetření způsobu vyřízení stížnosti J. S. (pozn. krajského soudu – žalobce s J. S. místo chovu zvířat na adrese K. č. p. X sdílí). Tento důkaz žalobce navrhl k doplnění řízení a dovozoval z něj šikanózní postup KVS vůči své osobě. Stížnost se týkala postupu KVS při vyřizování žádosti J. S. o povolení chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči a o registraci cirkusu. Z uvedeného vyrozumění plyne, že SVS shledala pochybení KVS, která postupovala nepřiměřeně tím, že provedla kontrolu chovu J. S., aniž by s ní její termín předem projednala. 16. Krajský soud k tomuto důkazu uvádí, že ačkoli nadřízený orgán označil uvedený postup KVS za nestandardní, resp. nepřiměřený, jde o skutečnost, která není pro nyní projednávanou věc podstatná. Tento závěr totiž nijak nevypovídá o správnosti odborného posouzení KVS v posuzované věci. Z postupu KVS v nynějším řízení zároveň nevyplývá, že by tento orgán vůči žalobci postupoval zaujatě nebo účelově se záměrem jej poškodit. Nadto taková námitka ani není předmětem této žaloby. 17. Žalobce až v průběhu jednání doplnil žalobu o námitku nesprávného úředního postupu, kdy uvedl, že protokol o stavu sov mu byl doručen až v říjnu poté, co mu byly sovy zabaveny a on tak neměl možnost se k tomuto protokolu vyjádři