ÚOHS S0500/2022/VZ – Zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského

Obviněný – Karlovarský kraj, IČO 70891168, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary (dále jen „obviněný“ nebo též „objednatel“) – uzavřel dne 31. 10. 2018 s dopravcem –

Předmětem plnění smlouvy 2018 je dle jejího článku II. odst. 1 „[z]ávazek dopravce provozovat veřejnou linkovou osobní dopravu v rozsahu schváleném Radou Karlovarského kraje, podle linek a spojů uvedených v příloze č. 1 této smlouvy a podle platných jízdních řádů schválených příslušným dopravním úřadem“. Doba plnění smlouvy 2018 je dle jejího čl. VIII. stanovena do 31. 12. 2019.

Obviněný uzavřel dne 30. 10. 2019 s dopravcem dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona smlouvu č. KK 03170/2019 o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje (dále jen „smlouva 2019“).

Předmětem plnění smlouvy 2019 je dle jejího článku II. odst. 1 „[z]ávazek dopravce provozovat veřejnou linkovou osobní dopravu v rozsahu schváleném Radou Karlovarského kraje, podle linek a spojů uvedených v příloze č. 1a) této smlouvy a podle platných jízdních řádů schválených příslušným dopravním úřadem, uvedeným v příloze 1b) smlouvy“. Doba plnění smlouvy 2019 je dle jejího čl. VIII. stanovena do 31. 12. 2021.

Obviněný uzavřel dne 20. 10. 2021 s dopravcem dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona smlouvu č. KK 03727/20121 o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje (dále jen „smlouva 2021“).

Předmětem plnění smlouvy 2019 je dle jejího článku II. odst. 1 „[z]ávazek dopravce provozovat veřejnou linkovou osobní dopravu v rozsahu schváleném Radou Karlovarského kraje, podle linek a spojů uvedených v příloze č. 1a) této smlouvy a podle platných jízdních řádů schválených příslušným dopravním úřadem, uvedeným v příloze 1b) smlouvy“. Doba plnění smlouvy 2021 je dle jejího čl. VIII. stanovena „do 31.12.2022, resp. do doby provedení finančního vyrovnání provedeného v souladu s čl. III odst. 14 smlouvy“.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 25 zákona, obdržel dne 15. 6. 2022 podnět z téhož dne s žádostí o prošetření postupu

V rámci šetření dotčeného podnětu si Úřad vyžádal od obviněného jeho písemné vyjádření k obsahu podnětu a zároveň jej vyzval k zaslání související dokumentace o příslušném postupu objednatele. Vyjádření obviněného k podnětu ze dne 1. 7. 2022 obdržel Úřad dne 4. 7. 2022.

Obviněný ve svém vyjádření ze dne 1. 7. 2022 uvedl, že primárním cílem při uzavírání předmětných smluv přímým zadáním nebylo zvýhodnění jednoho konkrétního subjektu, resp. uvedeného dopravce, nýbrž udržení systému zajišťujícího dopravní obslužnost území

Obviněný zdůrazňuje, že jeho motivací pro uzavření předmětných smluv nebylo negativní ovlivnění prostředí hospodářské soutěže v oblasti zajišťování přepravních potřeb obyvatel kraje, nýbrž snaha postupovat tak, aby do doby realizace nového modelu zajišťování dopravní obslužnosti území kraje vlastními novými ekologickými CNG autobusy nedošlo k diskriminaci některých stávajících dopravců nebo k redukci dodavatelů přepravních služeb.

Obviněný dále odkazuje na svá předchozí písemná vyjádření k předběžné zprávě a ke kontrolnímu zjištění v protokole oznamovatele, která byla Úřadu předložena pisatelem podnětu. V odkazovaných dokumentech (především ve „Vyjádření Karlovarského kraje k dosavadním kontrolním zjištěním Ministerstva financí ČR uvedeným v zápisu z 2. dílčího přezkoumání hospodaření Karlovarského kraje za rok 2021“ ze dne 22. 4. 2022 a ve „Stanovisku k návrhu zprávy o výsledku přezkoumání hospodaření Karlovarského kraje za rok 2021 ze dne 13. 5. 2022“ ze dne 13. 5. 2022; pozn. Úřadu) pak obviněný zpochybňuje zjištění kontrolní skupiny jako založené na nesprávném právním výkladu rozhodujících zákonných ustanovení a nezohledňující mimořádnosti okolností, které dle něj panují v oblasti zajišťování veřejné dopravy. Obviněný konkrétně uvedl, že ke dni 31. 1. 2020 podal žádost o dotaci na nákup nových nízkoemisních CNG vozidel pro veřejnou autobusovou dopravu (přičemž přípravné práce související s podáním žádosti o dotaci dle obviněného probíhaly již od roku 2018), nicméně že pořízení těchto nízkoemisních vozidel dosud nebylo z objektivních důvodů realizováno. Obviněný má s ohledem na uvedené zato, že realizace nabídkového řízení

Úřad dne 19. 7. 2022 přípisem sp. zn. ÚOHS-P0352/2022/VZ, č. j. ÚOHS-24119/2022/524 vyzval obviněného ke sdělení, jakým způsobem měl jako objednatel ve smyslu zákona zajištěno provozování veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti v rozsahu předmětných smluv před účinností smlouvy

Úřad dne 2. 8. 2022 přípisem sp. zn. ÚOHS-P0352/2022/VZ, č. j. ÚOHS-26178/2022/524 dále vyzval obviněného s ohledem na jeho dřívější vyjádření ke sdělení, zda byly předmětné smlouvy skutečně uzavírány dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona, a dále ke sdělení na základě kterého ustanovení uvedeného nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (dále jen „nařízení č. 1370/2007“) postupoval při uzavření předmětných smluv, a k prokázání naplnění uvedeného důvodu, resp. o doložení tvrzeného důvodu relevantními podklady.

Obviněný dne 9. 8. 2022 doručil Úřadu sdělení ze dne 8. 8. 2022, ve kterém uvedl, že předmětné smlouvy byly uzavřeny dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona a dle čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1370/2007, přičemž poukázal na znění článku I. „Účel smlouvy“ předmětných smluv. Obviněný dále uvedl, že důvodem pro postup dle uvedených ustanovení byla situace, kdy se mu nedařilo z objektivních důvodů realizovat připravená výběrová řízení na dlouhodobé desetileté smlouvy v důsledku připravovaného specifického programu

Po přezkoumání relevantních podkladů vydal Úřad dne 3. 11. 2022 příkaz sp. zn. ÚOHSS0500/2022/VZ, č. j. ÚOHS-38926/2022/500 (dále jen „příkaz“), neboť považoval skutková zjištění za dostatečná. Výrokem I. příkazu Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona tím, že dne 31. 10. 2018 uzavřel s dopravcem smlouvu 2018 přímým zadáním s odkazem na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 18 zákona, tj. aniž by došlo k mimořádné situaci ve smyslu § 18 písm. b) zákona, neboť jmenovaný obviněný znal okamžik ukončení platnosti předchozí smlouvy 2006, ve znění dodatku ke smlouvě 2006, která byla uzavřena na dobu určitou

Dnem 11. 3. 2022, kdy byl příkaz obviněnému doručen, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno předmětné řízení o přestupcích.

Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 11. 11. 2022 odpor z téhož dne (dále jen „odpor“).

Dle názoru obviněného vydaný příkaz nedostatečným způsobem zohledňuje skutkové okolnosti uzavření předmětných smluv. Konkrétně příkaz údajně ignoruje postup obviněného při zajišťování CNG autobusů pro veřejnou autobusovou dopravu v Karlovarském kraji, kdy dle vyjádření obviněného již jednou došlo ke zrušení veřejné zakázky a nyní probíhá její opakované zadávání. Základní premisa Úřadu ohledně toho, že obviněnému muselo být zřejmé, kdy končí platnost jednotlivých smluv s dopravcem, dle názoru obviněného nemůže obstát. Obviněný má přitom zato, že při vynaložení odpovídající odborné péče nemohl předvídat, že pořízení CNG autobusů prostřednictvím prostředků získaných z dotačního programu Ministerstva pro místní rozvoj bude přesahovat platnost smluv1, když do průběhu procesu dotačního a zadávacího řízení vstoupila řada vnějších vlivů, jejichž působení obviněný

Vzhledem k tomu, že proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 11. 11. 2022 odpor, příkaz byl podle § 150 odst. 3 správního řádu (ex lege) zrušen a správní řízení pokračuje.

Usnesením č. j. ÚOHS-40802/2022/524 ze dne 18. 11. 2022, které bylo obviněnému doručeno téhož dne, určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

Obviněný doručil Úřadu dne 25. 11. 2022 přípis z téhož dne, ve kterém předložil své stanovisko k zahájenému řízení včetně návrhů na doplnění dokazování (dále jen „stanovisko obviněného“).

2

Obviněný dále zpochybňuje závěr Úřadu uvedený v příkazu, dle kterého obviněný věděl, že od 1. 1. 2019 nemá zajištěnou předmětnou dopravní obslužnost, a rovněž mu bylo známo, že nepodniká žádné relevantní kroky k jejímu zajištění prostřednictvím nabídkového řízení.

Obviněný dále shrnuje výše uvedené tím, že v případě předmětných smluv byly splněny všechny podmínky rozsudku Krajského soudu pro postup přímým zadáním smlouvy z důvodu mimořádné situace. K tomuto nicméně obviněný dodává, že i v případě, kdyby nebyly splněny podmínky č. 2) až 4) dle rozsudku Krajského soudu, by se stále při naplnění podmínky spočívající v přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo hrozby bezprostředního přerušení jednalo o mimořádnou situaci ve smyslu zákona. Dle názoru obviněného totiž rozsudek Krajského soudu není bez dalšího použitelný na postup obviněného při uzavírání předmětných smluv. Obviněný je přesvědčen, že rozsudek Krajského soudu nemůže u Nejvyššího správního soudu obstát, neboť pod požadavkem na neomezování hospodářské soutěže nelze přehlížet, že zajišťování veřejných služeb v sobě nese značná specifika, a především že je svázáno naprosto dominujícím veřejným zájmem na jeho kontinuálním zajištění.

Závěrem svého stanoviska obviněný shrnuje, že v případě, pokud by snad Úřad dospěl k odchylnému závěru, tedy že obviněný nepostupoval v souladu se zákonem, je na straně obviněného dána řada polehčujících okolností, které by měly být zohledněny při úvahách o výši trestu, který by měl být případně významně snížen. Předně obviněný zdůrazňuje, že jednal jako řádný profesionál a ničeho nezanedbal, když při svém postupu vycházel ze soudobých doktrinálních závěrů. Obviněný v této souvislosti zdůrazňuje, že v relevantní době neexistovala žádná rozhodnutí Úřadu ani správních soudů, která by doktrinální závěry zpochybňovala. Obviněný má dále zato, že zákon v normativním textu žádné podmínky pro kvalifikaci mimořádné situace nad rámec vzniku stavu nebo hrozby přerušení veřejných služeb nestanoví a nově dovozené právní závěry, které jsou vůči textu zákona významně extenzivní, nelze aplikovat zpětně k tíži obviněného, který je objektivně v daném čase nemohl aplikovat. Obviněný je přitom přesvědčen, že při vzniku soudních rozhodnutích takového významu, kdy dochází k aplikačnímu výkladu zákonného ustanovení nad rámec jeho zákonné dikce, nelze nové závěry aplikovat automatizovaně při řešení případů, jejichž vznik předcházel vyhlášení těchto rozhodnutí, když by docházelo k obdobným účinkům jako u pravé retroaktivity právních předpisů, která je v právním řádě zakázána. V neposlední řadě musí být dle obviněného případně ve výměře trestu zohledněno rovněž to, že se obviněný nedopustil úmyslného ani vědomého narušení hospodářské soutěže. Obviněný přistoupil k přímému uzavření předmětných smluv po vzniku mimořádných okolností, nadto v dobré víře, že tak činí v nejlepším zájmu občanů kraje, resp. ve snaze zlepšovat životní prostředí a dbát tak o veřejné zdraví v lokalitě.

Usnesením č. j. ÚOHS-43616/2022/524 ze dne 6. 12. 2022 Úřad obviněnému stanovil lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 13. 12. 2022 obdržel Úřad žádost obviněného o prodloužení lhůty, v níž se mohl vyjádřit k podkladům, které Úřad vyhověl a předmětnou lhůtu usnesením č. j. ÚOHS-44673/2022/524 ze dne 13. 12. 2022 prodloužil, a to do 16. 12. 2022. Obviněný se v rámci prodloužené lhůty ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Úřad přezkoumal na základě § 25 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o příslušném postupu objednatele, a na základě vlastního zjištění rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupků podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona. Ke svému rozhodnutí

Podle § 9 odst. 1 zákona může objednatel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie [nařízení č. 1370/2007 – pozn. Úřadu] uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem vybraným na základě nabídkového řízení. Jsou-li splněny podmínky § 18 zákona, může objednatel uzavřít smlouvu s dopravcem přímým zadáním.

Podle § 18 písm. b) zákona ve znění účinném do 14. 1. 2020 platí, že pokud jsou splněny podmínky přímo použitelného předpisu Evropské unie [čl. 5 odst. 2 a 4 až 6 nařízení č. 1370/2007 – pozn. Úřadu], lze přímým zadáním uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem, který má zajišťovat veřejné služby v mimořádné situaci podle § 22 zákona.

Podle § 18 zákona v platném znění platí, že pokud jsou splněny podmínky přímo použitelného předpisu Evropské unie [čl. 5 odst. 2, 3a, 3b a 4 až 6 nařízení č. 1370/2007 – pozn. Úřadu], lze přímým zadáním uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících.

Podle § 19 odst. 1 zákona platí, že nejpozději 1 rok před zahájením nabídkového řízení nebo před uzavřením smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle § 18 zákona uveřejní objednatel informace o svém rozhodnutí uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v rozsahu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie

Podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona platí, že pokud dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí, může objednatel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie [čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1370/2007 – pozn. Úřadu] uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících na poskytování dotčených veřejných služeb přímým zadáním.

Podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona se objednatel dopustí přestupku tím, že uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním v rozporu s § 18 zákona.

Podle § 33 odst. 2 zákona lze za přestupek podle odstavce 1 písm. f) citovaného ustanovení zákona uložit pokutu do 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících nebo do 20 000 000 Kč, pokud tuto předpokládanou hodnotu nelze zjistit.

Podle čl. 2 písm. k) nařízení č. 1370/2007 se „hodnotou“ rozumí hodnota služby, trasy, smlouvy o veřejných službách nebo režimu kompenzací pro veřejnou přepravu cestujících odpovídající celkovému odměňování, bez DPH, provozovatele nebo provozovatelů veřejných služeb, včetně jakýchkoli kompenzací, které vyplatily orgány veřejné správy, a příjmů pocházejících z prodeje jízdenek, které nejsou vráceny zpět příslušnému orgánu.

Podle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 se smlouvy o veřejných službách uzavírají v souladu s pravidly stanovenými tímto nařízením. Zakázky na služby nebo veřejné zakázky na služby, jak jsou definovány ve směrnici 2004/17/ES nebo ve směrnici 2004/18/ES, v přepravě cestujících autobusem či tramvají se však zadávají v souladu s postupy stanovenými podle uvedených směrnic, pokud tyto smlouvy nemají podobu koncesí na služby, jak jsou definovány v uvedených směrnicích. Mají-li být smlouvy uzavřeny v souladu se směrnicemi 2004/17/ES nebo 2004/18/ES, nepoužijí se odstavce 2 až 6 tohoto článku nařízení.

Podle čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1370/2007 není-li to zakázáno vnitrostátním právem, mohou příslušné orgány rozhodnout o přímém uzavření smluv o veřejných službách buď pokud se jejich průměrná roční hodnota odhaduje na méně než 1 000 000 EUR, nebo pokud se týkají poskytnutí méně než 300 000 kilometrů veřejných služeb v přepravě cestujících ročně.

Podle čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1370/2007 může v případě přerušení služeb nebo v případě bezprostředního rizika vzniku takové situace příslušný orgán přijmout mimořádné opatření.

Podle č. 7. odst. 2 nařízení č. 1370/2007 každý příslušný orgán přijme nezbytná opatření s cílem nejpozději jeden rok před zahájením nabídkového řízení nebo jeden rok před přímým uzavřením smlouvy zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie alespoň tyto informace: a) název a adresa příslušného orgánu; b) typ plánovaných smluv; c) služby a oblasti, na něž se možné smlouvy vztahují.

Dne 31. 10. 2018 uzavřel obviněný s dopravcem smlouvu 2018. Z identifikace smlouvy 2018 vyplývá, že uvedená smlouva byla uzavřena podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona.

V článku I. „Účel smlouvy“ smlouvy 2018 je uvedeno následující: »Účelem této smlouvy je dočasné zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu ustanovení § 8, § 9 a § 18 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v platném znění a v souladu s čl. 5 odst. 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69, v platném znění (dále také „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007“) a bližší úprava práv a povinností vyplývajících z tohoto závazkového vztahu. Tímto závazkem se rozumí závazky ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje dopravcem, na základě platných licencí.«.

Předmětem smlouvy 2018 je dle článku II. „Předmět smlouvy“ závazek dopravce „provozovat veřejnou linkovou osobní dopravu v rozsahu schváleném Radou Karlovarského kraje, podle linek a spojů uvedených v příloze č. 1 této smlouvy a podle platných jízdních řádů schválených příslušným dopravním úřadem“.

Dle článku VIII. „Doba platnosti smlouvy“ byla smlouva 2018 uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2019.

V příloze č. 2 smlouvy 2018 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 uvedena předpokládaná hodnota výnosů ve výši 53 317 770 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 86 163 330 Kč.

V příloze č. 2 smlouvy 2018 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 uveden předpokládaný dopravní výkon 3 613 480 km.

Z přílohy č. 5 smlouvy 2018 „Výchozí model provozních aktiv“ vyplývá, že dopravce pro plnění uvedené smlouvy disponoval celkem 48 autobusy.

Dne 30. 10. 20193 uzavřel obviněný s dopravcem smlouvu 2019. Z identifikace smlouvy 2019 vyplývá, že uvedená smlouva byla uzavřena podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona.

V článku I. „Účel smlouvy“ smlouvy 2019 je uvedeno následující: »Účelem této smlouvy je dočasné zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu ustanovení § 8, § 9 a § 18 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v platném znění a v souladu s čl. 5 odst. 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69, v platném znění (dále také „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007“) a bližší úprava práv a povinností vyplývajících z tohoto závazkového vztahu. Tímto závazkem se rozumí závazky ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje dopravcem, na základě platných licencí.«.

Předmětem smlouvy 2019 je jejího dle článku II. „Předmět smlouvy“ závazek dopravce „provozovat veřejnou linkovou osobní dopravu v rozsahu schváleném Radou Karlovarského

Dle článku VIII. „Doba platnosti smlouvy“ byla smlouva 2019 uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2021.

V příloze č. 2 smlouvy 2019 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 uvedena předpokládaná hodnota výnosů ve výši 59 509 962 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 88 927 000 Kč a pro období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 předpokládaná hodnota výnosů ve výši 59 509 962 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 88 927 000 Kč.

V příloze č. 2 smlouvy 2019 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 uveden předpokládaný dopravní výkon 3 626 445 km, přičemž stejný předpokládaný dopravní výkon je uveden též pro období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021.

Z přílohy č. 6 smlouvy 2019 „Výchozí model provozních aktiv“ vyplývá, že dopravce pro plnění uvedené smlouvy disponoval celkem 33 autobusy.

Dne 20. 10. 20214 uzavřel obviněný s dopravcem smlouvu 2021. Z identifikace smlouvy 2021 vyplývá, že uvedená smlouva byla uzavřena podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona.

V článku I. „Účel smlouvy“ smlouvy 2021 je uvedeno následující: »Účelem této smlouvy je dočasné zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu ustanovení § 8, § 9 a § 18 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v platném znění a v souladu s čl. 5 odst. 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69, v platném znění (dále také „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007“) a bližší úprava práv a povinností vyplývajících z tohoto závazkového vztahu. Tímto závazkem se rozumí závazky ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje dopravcem, na základě platných licencí.«.

Předmětem smlouvy 2021 je jejího dle článku II. „Předmět smlouvy“ závazek dopravce „provozovat veřejnou linkovou osobní dopravu v rozsahu schváleném Radou Karlovarského kraje, podle linek a spojů uvedených v příloze č. 1a) této smlouvy a podle platných jízdních řádů schválených příslušným dopravním úřadem, uvedených v příloze č. 1b) smlouvy“.

Dle článku VIII. „Doba platnosti smlouvy“ byla smlouva 2021 uzavřena „na dobu určitou do 31. 12. 2022, resp. do doby provedení finančního vyrovnání provedeného v souladu s čl. III. odst. 14 smlouvy“.

V příloze č. 2 smlouvy 2021 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 uvedena předpokládaná hodnota výnosů ve výši 45 849 952 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 105 689 921 Kč.

V příloze č. 2 smlouvy 2021 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 uveden předpokládaný dopravní výkon 3 640 448 km.

Z přílohy č. 6 smlouvy 2021 „Výchozí model provozních aktiv“ vyplývá, že dopravce pro plnění uvedené smlouvy disponoval celkem 32 autobusy.

Zadavatel dne 11. 1. 2006 uzavřel dodatek č. 36 ke smlouvě 2006. V čl. I. odst. 4 je uvedeno následující: »V článku VIII. Doba platnosti smlouvy se stávající text nahrazuje novým textem ve znění: „Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou s dobou platnosti do 31. 12. 2018.“«.

Úřad předně v obecné rovině uvádí, že obce a kraje zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících, přičemž při uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících mohou dle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 volit mezi postupem dle zákona či ZZVZ. Pokud zvolí postup dle zákona, pak mohou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřít s dopravcem vybraným na základě nabídkového řízení, nebo – jsou-li splněny podmínky dle § 18 zákona, resp. podmínky dle nařízení č. 1370/2007 – mohou uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem přímým zadáním (viz k tomu § 9 odst. 1 zákona). U přímého zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících se však jedná o takový postup, který vzhledem k jeho povaze v podstatě vylučuje hospodářskou soutěž o předmět plnění smlouvy, když je smlouva uzavírána s dopravcem přímo bez široké soutěže o cenu, případně další parametry plnění, a měl by tedy být skutečně až krajním řešením používaným pouze v situacích, kdy není jinak možné zajistit plnění požadované objednatelem. Jedná se proto o výjimečný způsob uzavírání smluv, který může objednatel využít pouze za splnění podmínek stanovených v příslušných ustanoveních zákona.

Jedním z případů, kdy je objednatel oprávněn užít přímé zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících dle § 18 zákona, je tzv. „mimořádná situace“ ve smyslu § 22 zákona, tedy v případě, kdy dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí. S ohledem na výše uvedené však i v tomto případě platí, že přímé zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících je postupem výjimečným, a je tudíž povinností objednatele tento postup řádně a relevantním způsobem odůvodnit a existenci důvodů pro užití tohoto postupu (tedy, že reálně dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí) prokázat.

Předmětnou tématikou se v nedávné době zabýval Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí č. j. 31 Af 80/2020-83 ze dne 16. 2. 2022, které se obsáhle věnuje výkladu ustanovení § 18 a § 22 zákona. Krajský soud předně odmítl předpoklad předsedy Úřadu uvedený v rozhodnutí č. j. 32860/2020/322/DJa ze dne 9. 11. 2020 vydaném pod sp. zn. R0181/2020/VZ, dle kterého je podmínkou pro využití přímého uzavření smlouvy trvající subjektivní povinnost poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících obsažená ve smlouvě mezi objednatelem a dopravcem.

Krajský soud v citovaném rozsudku dále ve vztahu k samotnému uzavření smlouvy přímým zadáním z důvodu tzv. mimořádné situace uvedl následující: »K tomuto závěru je však nutno dodat, že faktické přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo bezprostřední hrozba takové situace není podle názoru soudu postačující podmínkou pro uzavření smlouvy o veřejných službách přímým zadáním. (…) Dle názoru soudu lze institut uzavírání smlouvy přímým zadáním podle § 18 ZVS přirovnat k jednacímu řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBÚ“) podle § 63 a násl. zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), zejména pak k JŘBÚ z důvodu krajně naléhavé okolnosti podle § 63 odst. 5 ZZVZ. JŘBÚ je druhem zadávacího řízení s nejnižší mírou transparentnosti, proto se používá pouze ve výjimečných případech. V tomto řízení zadavatel oslovuje omezený okruh dodavatelů, který sám zadavatel stanoví. V některých případech může oslovit pouze jediného dodavatele. JŘBÚ se tak více než zadávacímu řízení podobá obecnému kontraktačnímu procesu upravenému v občanském zákoníku. Je zřejmé, že by v praxi mohlo pomocí JŘBÚ docházet k obcházení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, ZZVZ proto stanoví taxativní výčet případů, ve kterým lze k použití JŘBÚ přistoupit. Jedním z těchto případů je situace, kdy je uzavření smlouvy nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, přičemž nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním. Jelikož JŘBÚ představuje výjimku z obecného pravidla pořádání transparentního zadávacího řízení, je potřeba rozsah případů, ve kterých lze přistoupit k využití JŘBÚ, vykládat restriktivně. (…) Lze proto odkázat například na rozsudek

Úřad v obecné rovině shrnuje, že možnost přímého zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s ohledem na vznik mimořádné situace stanoví zákon pouze jako výjimku z postupu uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících v nabídkovém

Obecně dále platí, že přímé zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících z důvodu mimořádné situace je postupem výjimečným, a je tudíž povinností objednatele tento postup řádně a relevantním způsobem odůvodnit a existenci uváděných důvodů prokázat.

V šetřeném případě z předmětných smluv vyplývá, že všechny tyto smlouvy (tedy smlouva

Úřad v intencích výše uvedeného přistoupil k posouzení, zda obviněný uzavřel předmětné smlouvy přímým zadáním v souladu se shora popsanými zákonnými, resp. soudně dovozenými podmínkami. Za tímto účelem Úřad stručně zrekapituluje postup obviněného před uzavřením předmětných smluv.

Obviněný dle svého vyjádření ze dne 20. 7. 2022 před účinností smlouvy 2018 objednával provozování veřejných služeb v rozsahu dle předmětných smluv u dopravce na základě smlouvy 2006 uzavřené dne 26. 5. 2006, jejíž platnost byla následně ukončena dodatkem ke smlouvě 2006 ze dne 11. 1. 2016, který byl dne 8. 2. 2016 schválen usnesením Rady

Úřad zhodnotil časové aspekty uzavírání předmětných smluv, přičemž dovodil, že obviněný prokazatelně věděl o nutnosti uzavřít danou smlouvu vždy již okamžikem uzavření smlouvy předcházející, resp. okamžikem uzavření dodatku k původní smlouvě v případě smlouvy 2018.

Úřad dále posoudil postup obviněného při uzavírání předmětných smluv z hlediska kritérií citovaného rozsudku KS, přičemž dovodil, že předmětné smlouvy zcela jednoznačně nesplňují podmínky 2), 3) a 4) stanovené předmětným rozsudkem Krajského soudu pro použití institutu uzavření smlouvy přímým zadáním. Ve vztahu k podmínce uvedené pod číslem 2), tedy podmínce, dle které objednatel nemohl vzniklou situaci způsobující nutnost uzavřít smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním předpokládat, Úřad zohlednil, že, jak již bylo vyloženo výše, obviněný vždy znal okamžik ukončení platnosti předmětných smluv déle než rok od jejich uzavření a situaci, která dle něj následně způsobila nutnost uzavřít smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním, tak nejenže mohl předpokládat, ale dokonce ji předpokládat musel. Lze rovněž konstatovat, že obviněný situaci způsobující nutnost uzavřít předmětné smlouvy přímým zadáním sám způsobil, a to již tím, že úmyslně uzavíral předmětné smlouvy na dobu určitou, přičemž tento postup několikrát zopakoval, aniž by se pokusil poptávat předmětné plnění dle řádného nabídkového řízení ve smyslu zákona. V daném případě tak došlo rovněž k popření podmínky 3) dle citovaného rozsudku Krajského soudu (tedy, že objednatel situaci nezavinil), neboť to byl právě obviněný, kdo v rámci všech uzavřených smluv (dodatku) datum konce platnosti smlouvy do smluv zahrnul. Dále Úřad konstatuje, že obviněný nemůže uspět s tvrzením, že při uzavírání

Ve vztahu k odkazovaným názorům právnické veřejnosti Úřad toliko dodává, že tyto z povahy věci nemohou být pramenem práva a ani nemohly obviněnému zavdat odůvodněné očekávání ve správnost jím zvoleného postupu. Nad to Úřad podotýká, že ani z těchto závěrů neplyne oprávněnost postupu obviněného, neboť hovoří-li se v nich o situaci, kdy „stávající smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících skončí uplynutím sjednané doby a současně nebude zajištěno plnění těchto služeb na základě nově uzavřené smlouvy“, pak tím dozajista není myšlena situace, že objednatel bude tento stav udržovat po dobu několika let bez toho, aniž by provedl kroky k jeho odstranění. V daném případě je důležitá ona mimořádnost – tzn. mohou nastat situace, kdy uplyne předem sjednaná platnost smlouvy a nebudou zajištěny

Nad rámec výše uvedeného se Úřad dále zabýval, zdali v případě uzavírání předmětných smluv nebyly dány ani jiné důvody opravňující objednatele pro jejich přímé zadání, než je údajná nastalá mimořádná situace ve smyslu § 22 odst. 1 zákona.

Úřad se předně zabýval případnou oprávněností přímého zadání uvedených smluv z důvodu uvedeného v § 18 písm. b) zákona ve znění do 14. 1. 2020, resp. v článku 5 odst. 4 nařízení č. 1370/2007, tzn. z důvodu de minimis. Úřad přitom shrnuje, že dle citovaných právních předpisů by byl objednatel oprávněn uzavřít „napřímo“ smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v rozsahu průměrné roční hodnoty nižší než 1 000 000 EUR (tj. 25 920 000,- Kč ke dni uzavření smlouvy 2018, 25 510 000,- Kč ke dni uzavření smlouvy

V případě smlouvy 2018 Úřad konstatuje, že z její přílohy č. 2 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ vyplývá pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 předpokládaná hodnota výnosů 53 317 770 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace 86 163 330 Kč. Celková hodnota služby za jeden rok trvání smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby ve smyslu čl. 2 písm. k) nařízení č. 1370/2007 tak činí 139 481 100 Kč. Dále z uvedené přílohy č. 2 smlouvy 2018 vyplývá předpokládaný dopravní výkon za rok ve výši 3 613 480 km. Z přílohy č. 5 smlouvy 2018 „Výchozí model provozních aktiv“ následně vyplývá, že dopravce pro plnění uvedené smlouvy disponoval 48 autobusy. Z uvedených skutečností tak jednoznačně vyplývá, že objednatel nebyl oprávněn uzavřít smlouvu 2018 přímým zadáním dopravci z důvodu de minimis ve smyslu uvedené právní úpravy.

V případě smlouvy 2019 Úřad konstatuje, že z její přílohy č. 2 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ vyplývá pro období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 předpokládaná hodnota výnosů 59 509 962 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace 88 927 000 Kč, přičemž pro období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 jsou uvedeny hodnoty totožné. Celková hodnota služby za jeden rok trvání smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby ve smyslu čl. 2 písm. k) nařízení č. 1370/2007 tak činí 148 436 962 Kč. Dále z uvedené přílohy č. 2 smlouvy

V případě smlouvy 2021 Úřad konstatuje, že z její přílohy č. 2 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ vyplývá pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 předpokládaná hodnota výnosů 45 849 952 a předpokládaná hodnota kompenzace 105 689 921 Kč. Celková hodnota služby za jeden rok trvání smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby ve smyslu čl. 2 písm. k) nařízení č. 1370/2007 tak činí 151 539 873 Kč. Dále z uvedené přílohy č. 2 smlouvy 2021 vyplývá předpokládaný dopravní výkon za rok ve výši 3 640 448 km. Z přílohy č. 5 smlouvy 2021 „Výchozí model provozních aktiv“ následně vyplývá, že dopravce pro plnění uvedené smlouvy disponoval 32 autobusy. Z uvedených skutečností tak jednoznačně vyplývá, že objednatel nebyl oprávněn uzavřít smlouvu 2021 přímým zadáním dopravci z důvodu de minimis ve smyslu uvedené právní úpravy.

Úřad dále obecně shrnuje, že pro uzavření uvedených smluv přímým zadáním nebyly dány ani jiné důvody ve smyslu zákona dle § 18 zákona (a to ani ve znění do 14. 1. 2020), ani dle čl. 5 nařízení č. 1370/2007; pro úplnost je třeba dodat, že ostatně ani sám zadavatel se jiného důvodu pro přímé zadání předmětných smluv než údajně nastalé mimořádné situace nedovolává.

Úřad s ohledem na shora popsané skutkové okolnosti konstatuje, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro uzavření předmětných smluv o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním dle § 18 zákona, neboť obviněný vždy znal okamžik ukončení platnosti předchozí smlouvy již od okamžiku jejího uzavření, a měl tak dostatek času pro řádný postup dle zákona, resp. pro provedení řádného nabídkového řízení ve smyslu ustanovení § 9 zákona.

Pokud jde o klíčové tvrzení obviněného, že s ohledem na probíhající pořizování nízkoemisních

Ve vztahu k tvrzení obviněného, že výše citované rozhodnutí Krajského soudu není na daný případ aplikovatelné z důvodu podání kasační stížnosti Úřad uvádí, že kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví a její podání tak nemá vliv na nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Na rozhodnutí Krajského soudu, byť napadené kasační stížností, je až do rozhodnutí o této kasační stížnosti nutno nahlížet jako na pravomocné.

Ve vztahu ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1161 ze dne 20. června 2019, kterou se mění směrnice 2009/33/ES o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel a dále k usnesením vlády České republiky ze dne 26. července 2021 č. 685 o zavedení

K argumentaci obviněného, že až do okamžiku, kdy se dozvěděl o uvedené dotační výzvě, měl v úmyslu zadávat provozování dopravních služeb na území Karlovarského kraje v rámci řádného nabídkového řízení, Úřad uvádí, že tato argumentace není relevantní, a to právě z důvodu, že obviněný toto prenotifikované nabídkové řízení nedokončil.

Rovněž nelze souhlasit s obviněným v tom, že se z důvodu uveřejnění dotační výzvy ocitl bez vlastního zavinění v situaci, kdy již nebylo možné zajistit veřejné služby v přepravě cestujících postupem garantujícím hospodářskou soutěž. Do této situace se totiž obviněný dostal teprve v okamžiku, kdy se z vlastní vůle rozhodl nepokračovat v dříve notifikovaném nabídkovém řízení, přičemž v této souvislosti není nikterak relevantní, z jakého důvodu se k tomuto kroku rozhodl. Až do okamžiku, kdy by tedy obviněný byl způsobilý zajistit dopravní obslužnost novými CNG autobusy (přičemž nelze opomenout skutečnost, že se tak do dne vydání tohoto rozhodnutí nestalo), měl mít dopravní obslužnost zajištěnou prostřednictvím jiných vozidel, jejichž provoz by byl zajištěn řádným, tedy na základě nabídkového řízení vysoutěženým, způsobem.

Za zmínku přitom rovněž stojí skutečnost, že obviněným uváděná dotační výzva byla platná až ode dne 16. 1. 2020, tedy více než rok po uzavření smlouvy 2018 a více než dva měsíce po uzavření smlouvy 2019. Obviněným předložená komunikace mezi hejtmankou

Úřad s ohledem na výše uvedené uzavírá, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona tím, že dne 31. 10. 2018 uzavřel s dopravcem smlouvu 2018 přímým zadáním s odkazem na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 18 zákona, tj. aniž by došlo k mimořádné situaci ve smyslu § 18 písm. b) zákona, neboť obviněný znal okamžik ukončení platnosti předchozí smlouvy 2006 o závazku veřejné služby ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu

Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 přestupkového zákona skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. až III. tohoto rozhodnutí.

Před vlastním uložením pokuty se Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, zejm. v souvislosti s uplynutím promlčecí doby.

Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let.

Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 5 ZZVZ. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 31. 10. 2018, tj. dnem uzavření smlouvy 2018. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí došlo dne 30. 10. 2019, tj. dnem uzavření smlouvy 2019.

Podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

V souladu s ustanovením § 41 odst. 1 přestupkového zákona se proto Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký přestupek je v šetřeném případě přísněji trestný, tj. za který z nich je možno uložit přísnější (vyšší) pokutu.

V daném případě se obviněný dopustil tří typově shodných přestupků dle § 33 odst. 1 písm. f) zákona. Podle ustanovení § 33 odst. 2 zákona lze za přestupek podle odstavce 1 písm. f) citovaného ustanovení zákona uložit pokutu do 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících nebo do 20 000 000 Kč, pokud tuto předpokládanou hodnotu nelze zjistit.

V příloze č. 2 smlouvy 2018 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, uvedena předpokládaná hodnota výnosů ve výši 53 317 770 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 86 163 330 Kč. Celkový předpokládaný obrat dopravce za dobu trvání smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby tak činí 139 481 100 Kč. Předpokládaná hodnota veřejných služeb v přepravě cestujících poskytovaných na základě smlouvy 2018, při jejímž uzavření se obviněný dopustil přestupku, a za něž může být obviněnému uložena pokuta, tedy činí za dobu trvání předmětné smlouvy částku 139 481 100 Kč. Horní hranice možné pokuty (5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících) tedy činí částku 6 974 055 Kč.

V příloze č. 2 smlouvy 2019 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, uvedena předpokládaná hodnota výnosů ve výši 59 509 962 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 88 927 000 Kč a pro období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, uvedena předpokládaná hodnota výnosů ve výši 59 509 962 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 88 927 000 Kč. Celkový předpokládaný obrat dopravce za dobu trvání smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby tak činí 296 873 924 Kč. Předpokládaná hodnota veřejných služeb v přepravě cestujících

V příloze č. 2 smlouvy 2021 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ je pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, uvedena předpokládaná hodnota výnosů ve výši 45 849 952 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 105 689 921 Kč. Celkový předpokládaný obrat dopravce za dobu trvání smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby tak činí 151 539 873 Kč. Předpokládaná hodnota veřejných služeb v přepravě cestujících poskytovaných na základě smlouvy 2021, při jejímž uzavření se obviněný dopustil přestupku, a za něž může být obviněnému uložena pokuta, tedy činí za dobu trvání předmětné smlouvy částku 151 539 873 Kč. Horní hranice možné pokuty (5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících) tedy činí částku 7 576 994 Kč.

Přestupek uvedený ve výroku II. tohoto rozhodnutí je tedy z hlediska výše maximálního možného sankčního postihu nejvíce závažný. V daném případě je tak s ohledem na § 41 odst.

Vzhledem ke zjištěnému přestupku Úřad přistoupil k uložení pokuty.

Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

Co se týče posouzení závažnosti přestupku spáchaného dle výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné a nerušené hospodářské soutěži dle zákona, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek, resp. zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících. V případě uzavření posuzované smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě je tedy podstatnou skutečností to, že obviněný pro její uzavření vůbec nepoužil zákonem předvídané nabídkové řízení. Obviněný svým postupem ignoroval zákonem stanovené požadavky na průběh a realizaci nabídkového řízení, jejichž splnění představuje předpoklad pro

Co se týče způsobu spáchání přestupku, Úřad neshledává žádné okolnosti (např. co do zjevného obcházení účelu zákona či fingování právních úkonů), které by mohly mít vliv na výši vyměřené pokuty.

Pokud jde o následky spáchaného přestupku, Úřad uvádí, že postup obviněného vyloučil řádnou hospodářskou soutěž mezi jednotlivými dopravci a nebyl tak naplněn základní cíl zákona, resp. ZZVZ, kterým je zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže.

Vzhledem k výše uvedenému Úřad vyhodnocuje spáchaný přestupek jako přestupek s vysokou mírou závažnosti, přičemž tento závěr se jako jeden z faktorů promítá do výše vyměřené pokuty.

V rámci přitěžujících okolností Úřad dále zohlednil, že se obviněný dopustil dalších přestupků podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona tím, že dne 31. 10. 2018 uzavřel s dopravcem smlouvu 2018 přímým zadáním s odkazem na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 18 zákona, tj. aniž by došlo k mimořádné situaci ve smyslu § 18 písm. b) zákona, neboť obviněný znal okamžik ukončení platnosti předchozí smlouvy 2006 o závazku veřejné služby ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje, ve znění jejího dodatku č. 36, která byla uzavřena na dobu určitou s trváním do dne 31. 12. 2018, a to již od okamžiku uzavření uvedeného dodatku dne 11. 1. 2016, a měl tak dostatek času pro uzavření citované smlouvy prostřednictvím nabídkového řízení dle zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a dále tím, že dne 20. 10. 2021 uzavřel s dopravcem smlouvu 2021 přímým zadáním s odkazem na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 18 zákona, resp. v Nařízení č. 1370/2007, tj. aniž by došlo k mimořádné situaci ve smyslu článku 5. odst. 5 Nařízení č. 1370/2007, neboť jmenovaný obviněný znal okamžik ukončení platnosti předchozí uzavřené smlouvy, tj. smlouvy 2019, která byla uzavřena na dobu určitou s trváním do dne 31. 12. 2021, a to již od okamžiku jejího uzavření dne 30. 10. 2019, stejně jako smlouvy č. 2018, která byla uzavřena na dobu určitou s trváním do dne 31. 12. 2019, a to již od okamžiku jejího uzavření dne 31. 10. 2018, a smlouvy 2006 o závazku veřejné služby ve veřejné linkové osobní dopravě k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje, ve znění jejího dodatku č. 36, která byla uzavřena na dobu určitou s trváním do dne 31. 12. 2018, a to již od okamžiku uzavření uvedeného dodatku dne 11. 1. 2016, a měl tak dostatek času pro uzavření citované smlouvy prostřednictvím nabídkového řízení dle zákona, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K návrhu obviněného na zohlednění polehčujících okolností uvádí Úřad následující. Obviněný předně ve svém stanovisku uvedl, že by Úřad měl přihlédnout jako k významné polehčující okolnosti k tomu, že v případě rozsudku Krajského soudu jde o rozhodnutí průlomové, když se dle obviněného jedná o první rozhodnutí správního soudu v otázce vzniku mimořádné situace dle § 22 zákona, které je dle něj navíc v přímém protikladu vůči dříve vysloveným právním názorům odborné veřejnosti. Jak již nicméně Úřad dovodil výše (viz bod 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí), vyhlášením rozhodnutí Krajského soudu došlo pouze k potvrzení toho, co již dříve vyplývalo ze zákona. O průlomové rozhodnutí správního soudu by se jednalo tehdy, pokud by daným rozsudkem došlo k významné změně výkladové praxe uvedeného správního soudu, což se v daném případě nestalo. Jak již rovněž Úřad uvedl, ani případné publikované názory odborné právní veřejnosti nemohou zadavateli, resp. objednateli ve smyslu zákona založit odůvodněné očekávání správnosti jimi prezentovaného názoru, nehledě na to, že z prezentovaných názorů ani nelze domnělá správnost postupu obviněného dovodit.

Žádné další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na výši uložené pokuty,

Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne

Úřad tedy posoudil, zda přestupky, za něž je obviněnému ukládána pokuta, nejsou v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaných přestupků dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného.

V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

Pro úplnost pak Úřad, především v kontextu argumentace objednatele týkající se výše pokuty a údajných polehčujících okolností, uvádí, že uloženou pokutu nelze pokládat za přísnou či snad dokonce „exemplární“ – její výše nedosahuje ani pětiny maximální možné sazby; v tomto kontextu je možno spíše hovořit o tom, že Úřad při jejím ukládání zdůraznil spíše funkci preventivní než represivní.

Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo

Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

Správní orgán podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v ustanovení § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet