III.ÚS 109/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 109/24 ze dne 28. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. Janem Legem, Ph.D, advokátem, se sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2023 č. j. 4 T 5/2015-3259 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023 č. j. 9 To 79/2023-3276, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státní zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení článku 39, článku 40 odst. 6 a článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2016 č. j. 4 T 5/2015-2795 ve znění rozsudku Vrchního soudu Praha ze dne 5. 4. 2017 č. j. 9 To 12/2017-2896 uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea prvá, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a za to mu byl uložen jednak trest odnětí svobody v trvání 3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 roků a jednak za podmínek ustanovení § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 3 trestního zákoníku v tehdy účinném znění trest peněžitý v celkové výši 1 000 000 Kč. Pro případ, že by uvedený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stěžovateli stanoven podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků. 3. K žádosti stěžovatele byly usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2019 č. j. 4 T 5/2015-2984 povoleny splátky ve výši 125 000 Kč měsíčně. Stěžovatel následně uhradil splátky 2x po 125 000 Kč a 1x ve výši 50 000 Kč. Mezitím se stěžovatel stal nedosažitelným. 4. Jelikož stěžovatel nic dalšího z uloženého peněžitého trestu neuhradil, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 8. 2019 č. j. 4 T 5/2015-3078 o odvolání povolení splácet dotčený peněžitý trest. 5. Nyní napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále také "krajský soud") ze dne 25. 9. 2023 č. j. 4 T 5/2015-3259 bylo rozhodnuto tak, že se podle § 69 odst. 1, 3 trestního zákoníku, ve znění platném ke 12. 8. 2017, stěžovateli přeměňuje zbytek peněžitého trestu ve výměře 500 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 2 000 Kč, uhrazeného pouze v rozsahu 150 denních sazeb (300 000 Kč), v trest odnětí svobody ve výměře 511 dnů. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl stěžovatel pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 6. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze (dále také "vrchní soud") tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že podle § 344 odst. 1 trestního řádu za použití § 69 odst. 1 trestního zákoníku, účinného do 30. 9. 2020, stěžovateli nařídil výkon poměrné části náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 482 dní. Vrchní soud zohlednil, že poté, co ve věci rozhodl soud prvního stupně, stěžovatel umořil peněžitý trest o další částky, a to celkově o částku 40 000 Kč. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že obecné soudy při rozhodování o přeměně uloženého peněžitého trestu na projednávanou věc aplikovaly znění § 69 trestního zákoníku účinné až od 1. 10. 2020, přestože měla být aplikována právní úprava účinná v době od 8. 12. 2012 do 30. 9. 2020, tedy v době spáchání trestného činu. Předchozí právní úprava umožňovala soudu přeměnit nevykonaný peněžitý trest v trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací. Krajský soud však přeměnu v trest domácího vězení, nebo trest obecně prospěšných prací vyloučil, neboť dospěl k závěru, že "pro aktuální absenci úpravy možnost přeměnit daný trest v trest domácího vězení nebo v trest obecně prospěšných prací nelze použít". Tento závěr pak aproboval i vrchní soud. 8. Podle stěžovatele je však tento právní názor mylný, na čemž se podle něj shoduje i trestněprávní teorie. Uvedený postup, tedy možná přeměna v trest domácího vězení, nebo trest obecně prospěšných prací, by podle stěžovatele nebyl ani v rozporu s § 3 odst. 1 trestního zákoníku, neboť jak trest domácího vězení, tak trest obecně prospěšných prací jsou stále součástí českého trestního práva hmotného. Stěžovatel se domnívá, že za této situace měly soudy rozhodovat mezi třemi možnostmi přeměny peněžitého trestu, a to na trest odnětí svobody, trest domácího vězení, nebo trest obecně prospěšných prací. Soudy však vyloučily poslední dvě jmenované a rozhodovaly pouze o přeměně na trest odnětí svobody, ačkoli se jak v případě domácího vězení, tak v případě obecně prospěšných prací evidentně jedná o méně citelný zásah do práv stěžovatele. Aplikací znění § 69 trestního zákoníku účinného až od 1. 10. 2020 soudy podle stěžovatele porušily zákaz retroaktivního působení přísnějšího zákona v trestním právu hmotném. III. Vyjádření účastníků a replika stěžovatele 9. Ústavní soud si pro své rozhodnutí vyžádal vyjádření účastníků řízení a repliku stěžovatele. Ústavní soud se rovněž seznámil s trestním spisem vedeným Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 5/2015. 10. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že argumentaci stěžovatele považuje za zcela neopodstatněnou a nesprávnou. Zdůraznil, že stěžovatel nevyužil dobrodiní, které mu bylo poskytnuto v rámci řízení o odvolání, kdy odvolací soud rozhodl o tom, že namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody bude postačovat jeho potrestání formou podmíněného trestu ve spojení s uložením trestu peněžitého. Stěžovatel se podle vrchního soudu hrazení peněžitého trestu dlouhodobě vyhýbá, splatil pouze jednu třetinu trestu, a proto nebyla jiná možnost než nařídit mu poměrnou část náhradního trestu odnětí svobody. Při rozhodování použily soudy právní úpravu účinnou do 30. 9. 2020, která je pro stěžovatele příznivější. Po novelizaci trestního zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb., účinným od 1. 10. 2020, soud již náhradní trest odnětí svobody nestanoví. Postup, kterým by byl neuhrazený zbytek peněžitého trestu přeměněn na trest domácího vězení či na trest obecně prospěšných prací, je podle vrchního soudu vyloučen, a to i při aplikaci úpravy trestního zákoníku účinného do 30. 9. 2020. Uvedený postup byl podle vrchního soudu jednak fakultativní a jednak byl podmíněn tím, že tyto druhy alternativních trestů lze uložit jen pachateli, který se dopustil přečinu. Stěžovatel byl odsouzen za zločin podle § 234 odst. 3 alinea prvá trestního zákoníku, proto tyto podmínky nesplňuje. 11. Krajský soud v Hradci Králové se ve svém vyjádření odkázal na procesní spis a na argumentaci uváděnou v dosud vydaných rozhodnutích. 12. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vedlejší účastník") ve svém vyjádření uvedlo, že ke spáchání předmětného trestného činu došlo v období od června 2012 do září 2012, přičemž znění § 69 trestního zákoníku účinné do 7. 12. 2012 přeměnu peněžitého trestu v trest domácího vězení nebo obecně prospěšných prací neupravovalo. Znění § 69 účinné do 30. 9. 2020 dovolovalo přeměnu peněžitého trestu v trest domácího vězení pouze za podmínek uvedených v § 60 odst. 1 trestního zákoníku, proto mohl soud peněžitý trest takto přeměnit pouze pachateli přečinu. Rovněž § 62 trestního zákoníku umožňuje uložení trestu obecně prospěšných prací pouze pachateli přečinu. Jelikož stěžovatel byl odsouzen za zvlášť závažný zločin, tak by ani v případě postupu podle právní úpravy, kterou stěžovatel požaduje, nebyly splněny podmínky pro přeměnu peněžitého trestu v trest obecně prospěšných prací či trest domácího vězení. Nadto vedlejší účastník dodává, že postup podle § 69 odst. 2 trestního zákoníku účinného do 30. 9. 2020 je fakultativní. Vedlejší účastník proto považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. 13. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové Ústavnímu soudu ve stanovené lhůtě nezaslalo vyjádření k ústavní stížnosti, a vzdalo se tak postavení účastníka řízení. 14. Podle stěžovatele je stěžejní námitkou účastníků řízení závěr o tom, že ani podle znění § 69 trestního zákoníku účinného v době od 8. 12. 2012 do 30. 9. 2020 není možné v případě zločinu přeměnit nevykonaný peněžitý trest na trest domácího vězení ani obecně prospěšných prací. S tímto názorem stěžovatel souzní pouze zčásti, a to co do nemožnosti uložení trestu domá