III.ÚS 3671/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3671/15 ze dne 30. 3. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky INTERNATIONAL LOGISTIC GATEWAY s. r. o., sídlem Vlastimila Pecha 1267/6, Brno, zastoupené JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem, sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015 č. j. 23 Cdo 1993/2013-360, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2013 č. j. 7 Cmo 412/2012-291, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a společnosti Dacube, s. r. o., sídlem Mariánské náměstí 617, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Namítá též porušení čl. 2 odst. 3 Listiny. 2. Z napadených rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále též jen "krajský soud ") rozsudkem ze dne 3. 8. 2012 č. j. 19 Cm 204/2010-229 zamítl žalobu o zaplacení 69 440 USD s 7,75% úrokem z prodlení od 6. 8. 2010 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně zjistil, že stěžovatelka (jako žalovaná) se na základě objednávky vedlejší účastnice řízení (žalobkyně v řízení před obecnými soudy) ze dne 1. 12. 2009 zavázala obstarat přepravu zásilky - zboží zakoupeného u společnosti Amos Amerika Inc. v hodnotě 77 820 USD. Stěžovatelka přepravu zajistila, přičemž dne 3. 12. 2009 došlo při přepravě zboží na letiště v San Franciscu k loupežnému přepadení a odcizení části zakoupeného zboží v hodnotě 69 440 USD ke škodě vedlejší účastnice řízení. Před uzavřením smlouvy o zajištění přepravy zásilky (dne 27. 11. 2009) zaslala vedlejší účastnice řízení stěžovatelce e-mail, ve kterém požadovala, aby zásilka z Fremontu byla pojištěna. V řízení před soudem prvního stupně nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakou výši mělo činit pojistné plnění, a že by vedlejší účastnice řízení zaslala stěžovatelce pro forma fakturu. Mezi účastníky proběhla dne 4. 12. 2009 v ranních hodinách komunikace, z níž soud prvního stupně dovodil, že vedlejší účastnice řízení věděla o tom, že zásilka před transportem pojištěna nebyla a že stěžovatelka sjednala pojištění až po jejím odcizení. Tato zjištění soud prvního stupně posoudil tak, že došlo k uzavření zasílatelské smlouvy, aniž by však byla sjednána povinnost zásilku pojistit, neboť ze strany vedlejší účastnice řízení nebyly splněny předpoklady pro uzavření pojistné smlouvy. I kdyby bylo možno e-mail ze dne 27. 11. 2009 považovat za objednávku pojištění, nelze podle soudu prvního stupně hodnotit tento úkon vedlejší účastnice řízení jako určitý a pro svoji neurčitost je tedy i neplatný. Předpokladem pro platné uzavření pojistné smlouvy je pro forma faktura (resp. relevantní doklad), která specifikuje předmět pojištění, tedy hodnotu přepravovaného zboží a jeho druh; ta však nebyla stěžovatelce zaslána. I když podle soudu prvního stupně na straně stěžovatelky došlo k porušení jejích právních povinností, neboť až poté, kdy nastala škodná událost na zásilce, uzavřela pojistnou smlouvu týkající se této zásilky, není toto porušení v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené újmy vedlejší účastnice řízení. 3. K odvolání vedlejší účastnice řízení Vrchní soud v Olomouci (dále též jen "vrchní") napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil stěžovatelce, aby vedlejší účastnici řízení zaplatila částku 69 440 USD s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 6. srpna 2010 do zaplacení (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a řízení odvolacího (výrok III). Odvolací soud zčásti zopakoval dokazování a doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně. Zjistil, že již 25. 11. 2009 probíhala prostřednictvím programu Skype jednání mezi účastníky o zásilce z Fremontu, která nebyla prvním jednáním mezi účastníky, neboť souběžně jednali o předcházející zásilce z Everteku. Při skypové komunikaci dne 27. 11. 2009 vedlejší účastnice řízení uvedla, že zásilku z Everteku pojistit nechce, ale zásilku další (z Fremontu) pojistit chce. Téhož dne stěžovatelka e-mailem potvrdila ujednání, že zásilku z Everteku pojišťovat nebude, pojišťovat bude až zásilku z Fremontu, jak bude aktuální. Dne 1. 12. 2009 vedlejší účastnice řízení stěžovatelce e-mailem sdělovala připravenost zásilky k vyzvednutí ve Fremontu dne 2. 12. 2009, s dotazem na cenu i s pojištěním. V návaznosti na informaci o odcizení zásilky se vedlejší účastnice řízení dne 4. 12. 2009 Skypem "ujišťovala" o tom, že zásilka byla pojištěna, a zda byla pojištěna na 110 %, přičemž stěžovatelka na to sdělila, že pojištění zajišťuje vždy při předání dokladů a informací o letu, ovšem dále sdělila, že zásilku téhož dne "navíc" pojistila na 110 %. Z následující korespondence z 12. 1. 2010 až 15. 2. 2010 odvolací soud zjistil, že účastníci jednali o zajištění podkladů pro pojišťovnu. Stěžovatelka vyzývala vedlejší účastnici řízení k předložení objednávky přepravy a vyjádření souhlasu s cenou pojištění, s odkazem na e-mail ze dne 1. 12. 2009. Dne 3. 3. 2010 stěžovatelka informovala vedlejší účastnici řízení o neoprávněnosti jejího požadavku na náhradu škody, neboť jej pojišťovna nechce uznat, když zpětné pojištění není platné. Vedlejší účastnici řízení současně sdělila, že výslovně před realizací přepravy pojištění zásilky nesjednala. Dále odvolací soud zjistil, že v listině označené "Objednávka přepravy" z 1. 12. 2009 je zboží specifikováno objemovou váhou s odkazem na přiloženou fakturu, datem nakládky a vykládky, předpokládanou cenou přepravy s uvedením, že je požadováno pojištění a toto pojištění bude připočítáno k ceně přepravy. Soud konstatoval, že z praxe zavedené mezi stranami ohledně způsobu a formy uzavírání smluv (neformálním způsobem: e-mailem, přes Skype), vyplývá, že k přijetí návrhu vedlejší účastnice řízení na uzavření zasílatelské smlouvy docházelo na straně stěžovatelky konkludentně, tedy zajištěním přepravy. Ze zjištění vyplývá, že ve vztahu k zásilce z Fremontu bylo mezi účastníky jednáno o jejím pojištění, vedlejší účastnice řízení, formou pro vztahy mezi účastníky obvyklou, požadavek na pojištění této zásilky vznesla a stěžovatelka jej akceptovala. Stěžovatelka zásilku nepojistila, porušila tedy svoji smluvní povinnost a odpovídá za škodu, která v důsledku porušení povinnosti vedlejší účastnici řízení vznikla. Existence okolností vylučujících odpovědnost nebyla tvrzena ani prokázána. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o povinnosti vedlejší účastnice řízení předložit pro forma fakturu, neboť toto zjištění dovodil z výpovědi svědkyně, v jejíž kompetenci byla přeprava silniční, nikoliv letecká. Z jiných důkazů taková povinnost zjištěna nebyla. V souladu s ustanovením § 379 obchodního zákoníku se dle odvolacího soudu vedlejší účastnice řízení důvodně domáhala proti stěžovatelce náhrady škody ve výši odpovídající ceně odcizeného zboží. 4. Stěžovatelka předložila dovolacímu soudu k vyřešení šest otázek hmotného práva, jejichž nastolení mělo vyvolat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem: 1) zda s ohledem na znění ustanovení § 603 odst. 3 obchodního zákoníku lze povinnost zasílatele k pojištění zásilky sjednat ještě před uzavřením smlouvy nebo příp. následným pokynem příkazce, tedy i jinak, než v samotné zasílatelské smlouvě, neboť jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; 2) zda lze při zohlednění § 35 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 37 odst. 1 občanského zákoníku v rámci smlouvy sjednat platně závazek strany konkludentní akceptací návrhu, jenž není dostatečně konkrétní, resp. určitý, neboť jde o otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud zcela zjevně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; 3) zda lze platně sjednat závazek pojistit věc v případě, kdy osobě, která se k pojištění věci zavazuje, není znám předmět pojištění ani jeho hodnota, dále zda je možné takový závazek vůbec splnit, a pokud ano, tak jakým způsobem, a aby dále vyřešil právní otázku, zda může dojít k porušení sjednané povinnosti k pojištění věci v případě, kdy osoba, která pojištění věci požaduje, nesdělí osobě, která se ke sjednání pojištění věci zavázala, včas potřebné údaje k pojištění věci, tedy předmět a hodnotu pojištění, neboť jde o otázky hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny; 4) zda v případě, že je vznik škody dovozován z porušení povinnosti pojistit