Vodní zákon

(1) Podzemní vody jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštním předpisem.11) K jiným účelům může vodohospodářský orgán povolit použití podzemní vody, jen není-li to na úkor uspokojování uvedených potřeb.

(2) Ústřední vodohospodářský orgán republiky stanoví vyhláškou, ve kterých případech, komu a jakým způsobem jsou povinny:

a) organizace, které při investiční nebo jiné činnosti zjistí podzemní vody, podat o tom zprávu,

b) organizace, užívající podzemní vodu, pravidelně oznamovat údaje o jejích odběrech.

(1) Organizace, která způsobí ztrátu podzemní vody nebo podstatné snížení vydatnosti jejího zdroje, popřípadě zhoršení jakosti vody v něm, je povinna nahradit škodu, která tím vznikla tomu, kdo má povoleno odebírat podzemní vodu [§ 8 odst. 1 písm. b)]. Náhrada spočívá v opatření náhradního zdroje vody. Není-li to možné nebo hospodářsky účelné, poskytne se jednorázová náhrada, odpovídající snížení hodnoty toho nemovitého majetku, s jehož užíváním je povolení spojeno. Jinak platí o náhradě škody obecné předpisy.

(2) O škodách, které způsobí socialistická organizace jiné socialistické organizaci, platí zvláštní předpisy.12)

(3) Ustanovení odstavce 1 věty třetí platí i v případech, ve kterých byla škoda způsobena činnostmi uvedenými v horním zákoně.

(1) Veřejné vodovody jsou určeny k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství. V pochybnostech, zda jde o veřejný vodovod, rozhoduje vodohospodářský orgán v dohodě s orgánem státní správy, v jehož působnosti je organizace, která vodovod spravuje, popřípadě jej hodlá zřídit.

(2) Pitná voda z veřejných vodovodů je určena přednostně pro zásobování obyvatelstva a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštními předpisy.

(3) Vodohospodářský orgán je oprávněn při nedostatku pitné vody bez náhrady omezovat nebo jinak upravovat zásobování pitnou vodou, popřípadě její užívání. Rozhoduje též ve sporech, zda má být zřízena, popřípadě zrušena přípojka k veřejnému vodovodu a ve sporech, k nimž dojde v souvislosti s prováděním odstavce 2.

(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může upravit vyhláškou správu a provoz veřejných vodovodů a stanovit všeobecné podmínky, za nichž se voda z nich dodává.

(1) Vodní toky13) jsou vody trvale tekoucí po zemském povrchu mezi břehy buď v korytě přirozeném (popřípadě upraveném), jako bystřiny, potoky, řeky, nebo v korytě umělém, jako průplavy, vodní kanály, nádrže apod., nebo vody nacházející se ve slepých ramenech vodních toků, včetně jejich koryt.

(2) U vodních toků, jejichž koryta nejsou označena vlastním parcelním číslem a nejsou jako taková vedena v evidenci nemovitostí podle zvláštních předpisů,14) se za přirozené koryto považuje dno a břehy až po břehovou čáru, která je určena hladinou vody, která stačí protékat mezi břehy, aniž se vylévá do přilehlého území.

(3) Za pozemky, tvořící podle předchozích odstavců přirozené koryto, nepřísluší náhrada; jinak přísluší náhrada obdobně podle předpisů o vyvlastnění.

(4) Pozemky, tvořící přirozené koryto, které v době vydání tohoto zákona nejsou označeny vlastním parcelním číslem a nejsou jako takové vedeny v evidenci nemovitostí podle zvláštních předpisů, nebudou ani nadále takto označovány a evidovány vlastním parcelním číslem, pokud nejde o případy hospodářsky nebo jinak odůvodněné. O těchto případech zvláštního charakteru se dohodnou vodohospodářské orgány s příslušnými orgány pro geodézii a kartografii.

(5) Správce vodního toku, popřípadě organizace upravující vodní tok může užívat pozemků při vodním toku, pokud je to nezbytně nutné při zřizování, provozu a udržování vodohospodářských děl a zařízení, k provádění vodohospodářských prací a k jiným vodohospodářským účelům. Nedojde-li mezi správcem (vlastníkem, uživatelem) těchto pozemků a správcem vodního toku, popřípadě organizací vodní tok upravující, k dohodě o užívání pozemků a o náhradě, rozhodne vodohospodářský orgán v součinnosti s dotčenými orgány. Při stanovení výše náhrady přihlédne vodohospodářský orgán k prospěchu, který má správce (vlastník, uživatel) pozemků z provedené úpravy.

(6) V pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok, ve sporech o hranici jeho koryta, popřípadě ve sporech o rozsahu oprávnění správce vodního toku (odstavec 5), rozhodne vodohospodářský orgán.

(7) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s federálním ministerstvem financí, ústředním orgánem republiky pro geodézii a kartografii a ostatními dotčenými ústředními orgány státní správy stanovit podrobnosti k provedení předchozích odstavců, upravit otázky, týkající se změn koryt vodních toků, vzniku nových ostrovů a náplavů, popřípadě úžeji vymezit rozsah vodních toků. Ústřední vodohospodářský orgán republiky může rovněž stanovit podrobnosti o určování rozsahu pozemků uvedených v odstavci 5.

(1) Vodní toky vodohospodářsky významné a hraniční vodní toky tvořící státní hranice spravují odborně a technicky způsobilé právnické osoby určené ústředním vodohospodářským orgánem republiky. Seznam vodohospodářsky významných vodních toků a hraničních vodních toků tvořících státní hranice stanoví ústřední vodohospodářský orgán republiky vyhláškou.

(2) Za správce ostatních vodních toků nebo v odůvodněných případech jejich vodohospodářsky ucelených úseků (dále jen „drobný vodní tok“) určí ústřední vodohospodářský orgán republiky právnické osoby nebo fyzické osoby, jimž drobné vodní toky převážně slouží nebo s jejichž činností souvisejí, pokud s tím vysloví souhlas. Za správce drobných vodních toků mohou být podle tohoto odstavce určeny i obce, jejichž územními obvody drobné vodní toky protékají a které s tím vysloví souhlas.

(3) Drobný vodní tok, jehož správce nebyl určen, je ve správě správce vodního toku, jehož je drobný vodní tok přítokem, a to až do doby, než bude jeho správce určen podle odstavce 2.

(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky rozhoduje, v kterých případech je správce vodního toku povinen předložit mu ke schválení návrh na koordinaci manipulačních řádů vodohospodářských děl, tvořících soustavu (dále jen „komplexní manipulační řád soustavy vodohospodářských děl“) na vodním toku jím spravovaném, a tento řád schvaluje.

Správce vodního toku je povinen starat se o jeho řádnou správu. Podrobnosti o povinnostech a odpovědnosti správců vodního toku stanoví ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s federálním ministerstvem financí a ostatními dotčenými ústředními orgány státní správy. Přitom může stanovit zvláštní povinnosti, popřípadě oprávnění správcům vodohospodářsky významných vodních toků vůči správcům ostatních vodních toků.

(1) Správce vodního toku je oprávněn:

a) při výkonu správy vstupovat v nezbytném rozsahu na cizí pozemky a do cizích objektů, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů,

b) v zájmu správy vodního toku odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře na pozemcích při něm,

c) v rozsahu, který připouští řádný výkon správy vodního toku, bez povolení vodohospodářského orgánu těžit z koryta vodního toku říční materiál, popřípadě tuto těžbu umožňovat těm, kteří k tomu získali povolení podle § 10 písm. b), za úhradu nákladů, které v souvislosti s tím vzniknou správci toku; tímto ustanovením nejsou dotčeny zvláštní předpisy, upravující vyhledávání a dobývání nerostů,15)

d) požadovat předložení povolení nebo souhlasu vodohospodářských orgánů, týkajícího se vodního toku, od každého uživatele vody a provozovatele vodohospodářských děl a zařízení, popřípadě činností, které takového povolení nebo souhlasu vyžadují,

e) dávat pokyny pro manipulaci s vodohospodářskými díly jejich uživatelům v rámci komplexního manipulačního řádu soustavy vodohospodářských děl na vodním toku, pokud to vyžaduje mimořádná situace.

(2) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s dotčenými ústředními orgány státní správy upravit podmínky těžby říčního materiálu.

V pochybnostech o rozsahu povinností, popřípadě oprávnění správců vodních toků, rozhodne vodohospodářský orgán.

(1) Správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí při vodních tocích jsou povinni bez náhrady:

a) umožnit správci vodního toku výkon jeho oprávnění podle § 34 odst. 1 písm. a) a b),

b) odstraňovat překážky ve vodním toku podél svých pozemků, jde-li o drobné vodní toky.

(2) V pochybnostech o rozsahu povinností podle odstavce 1 rozhoduje vodohospodářský orgán; jde-li o zemědělskou půdu, činí tak po projednání s příslušným orgánem hospodářského řízení zemědělství.

(3) Způsobí-li správce vodního toku při výkonu oprávnění podle § 34 odst. 1 písm. a) a b) škodu, je povinen ji nahradit. O náhradě škody platí jinak obecné předpisy a nedojde-li k dohodě, rozhodne o ní příslušný vodohospodářský orgán.

(4) Vodohospodářský orgán může správcům (vlastníkům, uživatelům) pozemků při vodních tocích zakázat kácet stromy a keře, zabezpečující stabilizaci vodního toku, popřípadě jakost vody v něm, a to bez nároku na náhradu.

(5) Je-li jakákoliv stavba nebo jiné zařízení (včetně tělesa dráhy nebo silnice) ve vodním toku nebo sousedí s ním, jsou jejich správci (vlastníci, uživatelé) povinni udržovat je v řádném stavu tak, aby byly zabezpečeny proti škodám působeným vodou a odchodem ledů a neohrožovaly plynulý odtok vod.

(1) Správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí jsou povinni bez náhrady:

a) umožnit osobám, které se vykáží příslušným průkazem k vodohospodářskému dozoru, vstupovat za účelem jeho výkonu na nemovitosti a do objektů, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů,

b) trpět na svých nemovitostech za podmínek stanovených vodohospodářským orgánem umísťování a udržování vodočtů, vodoměrů, vodních značek (cejchů), označujících nejvyšší, popřípadě nejnižší povolené vzdutí vody, a jiných zařízení nutných pro účely vodního hospodářství.

Ustanovení § 36 odst. 3 platí obdobně.

(2) Pokud je toho třeba k výkonu oprávnění plynoucího z rozhodnutí vodohospodářského orgánu, zejména k vybudování nebo provozu vodohospodářských děl, dále k průzkumným a jiným odborným pracím nezbytně nutným pro účely vodního hospodářství, k výkonu správy vodních toků, k vyhledávání a zajišťování zásob podzemních vod, jakož i k umožnění přístupu k vodám za účelem jejich obecného užívání a ke zřízení vodovodních nebo kanalizačních přípojek, lze potřebné nemovitosti nebo práva k nim vyvlastnit, nelze-li je získat dohodou.

(3) O vyvlastnění, o vstupu na vyvlastňovanou nemovitost a o jejím užívání před zahájením vyvlastňovacího řízení platí zvláštní předpisy.16)

(4) Práva a povinnosti, založené podle odstavce 2 dohodou nebo rozhodnutím příslušného orgánu, přecházejí na právní nástupce stran.

(1) Vodohospodářskými díly jsou stavby, popřípadě jejich části, určené k vodohospodářským účelům, zejména:

a) přehrady, vodní nádrže, studně a ostatní stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8 odst. 1,

b) stavby, jimiž se upravuje vodní tok,

c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby (popřípadě jejich části) určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací,

d) stavby na ochranu před povodněmi,

e) stavby k zavlažování a odvodňování pozemků,

f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích.

(2) Za vodohospodářská díla se podle tohoto zákona nepovažují jednoduchá zařízení na jednotlivých nemovitostech k zachycení vody a k ochraně jednotlivých nemovitostí proti škodlivým účinkům povrchových vod, jakož i vodovodní a kanalizační přípojky s výjimkou těch, které určí vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s ústředním orgánem republiky pro výstavbu.

(3) V pochybnostech o tom, zda jde o vodohospodářské dílo nebo jeho součást, rozhodne vodohospodářský orgán příslušný k jeho povolení.

Lze-li vodohospodářské potřeby nebo ochranu před vodami účelněji a hospodárněji zabezpečit výstavbou, popřípadě provozem jediného vodohospodářského díla, než vodohospodářskými díly jednotlivých organizací, projedná s nimi vodohospodářský orgán výstavbu, popřípadě provoz jediného vodohospodářského díla a v případě, že je tato výstavba účelná, může vázat své povolení na dohodu o výstavbě a provozu takového díla.

(1) Je zakázáno jakýmkoliv způsobem poškozovat vodohospodářská díla. Je zakázáno též:

a) ukládat do vodních toků, rybníků a jiných vodních nádrží předměty, kterými by mohlo dojít k ohrožení plynulosti odtoků vod a k závadám z hlediska zdravotního a bezpečnostního, jakož i ukládat takové předměty na místech, z nichž by mohly být splaveny do vod,

b) těžit zeminy z ochranných hrází, vysazovat na nich dřeviny, pást na nich a přehánět přes ně hospodářská zvířata, jakož i jezdit po nich vozidly všeho druhu, s výjimkou míst k tomu určených,

c) poškozovat vodočty, vodoměry, vodní značky (cejchy) a jiná zařízení sloužící vodnímu hospodářství.

(2) Tomu, kdo poškodí veřejnou kanalizaci nebo veřejný vodovod, popřípadě ohrozí jejich provoz, může vodohospodářský orgán uložit, aby provedl opatření k odstranění závadného stavu. Případná odpovědnost za škodu ani trestní odpovědnost není tím dotčena. Svévolné zřizování vodovodních a kanalizačních přípojek k veřejným vodovodům a kanalizacím je zakázáno.

(3) Vodohospodářský orgán, příslušný k povolení vodohospodářského díla, může v případě potřeby určit v zájmu ochrany tohoto díla pásma podél něho a zakázat na nich podle povahy vodohospodářského díla některé stavby nebo činnosti, popřípadě vázat je na zvláštní povolení. Ustanovení § 19 platí obdobně.

(4) Vodohospodářský orgán může rozhodnout, že přejímá na dobu nezbytné potřeby správu, provoz nebo údržbu vodohospodářských děl, vyžadují-li to zájmy vodního hospodářství nebo jiné důležité zájmy společnosti a jestliže ten, kdo je k tomu povinen, tento úkol řádně neplní a nezjednal-li nápravu ve stanovené lhůtě. Tuto správu, provoz a údržbu obstarává vodohospodářský orgán na náklad povinného.

(1) Správce (vlastník, uživatel) vodohospodářského díla je povinen zejména:

a) dodržovat podmínky, za kterých bylo vodohospodářské dílo povoleno, zejména schválený manipulační, popřípadě provozní řád, a předkládat vodohospodářskému orgánu ke schválení návrh na úpravu těchto řádů tak, aby byly v souladu s komplexním manipulačním řádem soustavy vodohospodářských děl,

b) udržovat dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a vodohospodářských a jiných chráněných zájmů,

c) zajišťovat na něm podle zvláštních předpisů, které vydá ústřední vodohospodářský orgán republiky, odborný technickobezpečnostní dohled, včetně pozorování díla a měření jeho deformací, a to prostřednictvím organizace pověřené prováděním tohoto dohledu ústředním vodohospodářským orgánem republiky,

d) provádět na svůj náklad opatření, která mu vodohospodářský orgán uloží k odstranění závad, zjištěných na vodohospodářském díle zejména při vodohospodářském dozoru,

e) dbát pokynů správce vodního toku podle § 34 odst. 1 písm. e),

f) u vodohospodářského díla, sloužícího ke vzdouvání vody v toku, udržovat na vlastní náklad v řádném stavu dno a břehy v oblasti vzdutí a starat se v ní o plynulý průtok vodního toku, zejména odstraňovat nánosy a překážky.

(2) Pracovníci organizací, spravujících veřejné vodovody a veřejné kanalizace, jsou oprávněni při plnění úkolů organizace vstupovat do připojených nemovitostí, pokud k tomu není třeba svolení podle zvláštních předpisů.

(3) Ústřední vodohospodářský orgán republiky pověřuje organizace prováděním odborného technickobezpečnostního dohledu a může v dohodě s federálním ministerstvem financí upravit podrobněji povinnosti správců (vlastníků, uživatelů) vodohospodářských děl, zejména povinnost vypracovat návrhy manipulačních, popřípadě provozních řádů, zřizovat vodní značky a udržovat vodohospodářská díla, dna a břehy v oblasti vzdutí. Jde-li o podrobnější úpravu povinností správců (vlastníků, uživatelů) vodohospodářských děl k zavlažování a odvodňování pozemků, které jsou ve správě zemědělských organizací, vypracovat návrhy manipulačních, popřípadě provozních řádů, dohodne ji ústřední vodohospodářský orgán republiky též s ministerstvem zemědělství a výživy republiky.

(1) Škodám působeným povodněmi je třeba předcházet, jejich rozsah a následky omezovat a průběh povodní ovlivňovat. Děje se tak zejména systematickou prevencí a zabezpečovacími a záchrannými pracemi, prováděnými podle povodňových plánů a příkazů povodňových orgánů.

(2) K zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup, popřípadě vjezd na své pozemky a do objektů těm, kteří řídí, koordinují a provádějí zabezpečovací nebo záchranné práce, přispět na příkaz povodňového orgánu podle svých možností a sil osobní a věcnou pomocí k ochraně lidských životů a majetku před povodněmi a řídit se příkazy příslušných povodňových orgánů.

(3) Vodohospodářský orgán může rozhodnutím uložit povinnost zpracovat povodňový plán pro nemovitosti ohrožené povodněmi, pokud se nacházejí v zátopovém území nebo zhoršují průběh povodně, a určit jeho rozsah. Ten, komu byla tato povinnost rozhodnutím uložena, je povinen zpracovat povodňový plán v určeném rozsahu.

(1) Ti, kdož odebírají vodu z vodních toků v množství přesahujícím 15 000 m3 ročně nebo 1250 m3 měsíčně nebo užívají její síly k výrobě elektrické energie, jsou povinni platit správci vodního toku, popřípadě správci toho jeho úseku, v němž k odběru vody nebo k jejímu užívání dochází, úplaty. Úplaty slouží k úhradě nákladů spojených se správou vodních toků. Rozsah úplat a způsob, jímž se stanoví jejich výše, určí vláda Československé socialistické republiky.

(2) Povinnost platit úplaty podle odstavce 1 se nevztahuje na odběry vody pro napouštění rybníků pro chov ryb a veřejných koupališť, na odběry vody pro požární potřeby a kluziště, jakož i na odběry okalových vod pro zemědělskou výrobu a na další odběry, které stanoví vláda Československé socialistické republiky.

(3) Ústřední vodohospodářský orgán republiky upraví podrobnosti o měření odběrů, popřípadě užívání vody podle odstavce 1 a způsob ohlašování odběrů či užití vody a placení za ně.

(1) Vláda Československé socialistické republiky může stanovit povinnost platit úplaty za odběr podzemní vody, dále úplaty za zajišťování splavnosti vodních toků a za používání vodohospodářských děl k plavbě, jakož i za další užitky, které vodní hospodářství poskytuje.

(2) Povinnost platit úplaty za odběr podzemní vody vláda nestanoví, jde-li o odběry pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštními předpisy, a v případech, které zvlášť určí.

Výše úplat spojených s dodáváním vody z veřejných vodovodů (vodné) a s odváděním odpadních vod veřejnými kanalizacemi, včetně jejich případného vyčištění (stočné), se stanoví podle cenových předpisů.

(1) Organizacím, které porušují povinnosti stanovené tímto zákonem, popřípadě podle něho uložené, nebo těm, které užívají vody způsobem, vyžadujícím vodohospodářské povolení, bez tohoto povolení, anebo, které podmínky uděleného povolení nedodržují, ukládají vodohospodářské orgány pokuty v rozsahu a za podmínek stanovených vládou republiky.17) Vodohospodářské orgány ukládají za podmínek stanovených vládou republiky pokuty i pracovníkům těchto organizací, kteří porušení povinností organizací zavinili, nejde-li o trestný čin nebo přečin. Výše pokuty může činit u pracovníka organizace nejvýše trojnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.18)

(2) Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena trestní odpovědnost jejích pracovníků i odpovědnost organizace podle předpisů o náhradě škody. Byla-li uložena pokuta pracovníku organizace podle předchozího odstavce, nelze mu uložit pokutu podle jiných předpisů.

(1) Nakládání s vodami podle dosavadních předpisů, které není ve shodě s tímto zákonem, je třeba nejpozději do jednoho roku ode dne jeho účinnosti uvést s ním do souladu, pokud zákony národních rad nestanoví jinak.

(2) Organizace, které ke dni účinnosti tohoto zákona pečují podle dosavadních předpisů o drobné vodní toky, jsou povinny o ně nadále pečovat v rozsahu podle dosavadních předpisů19) do doby určení správce vodního toku podle § 32.

Zrušují se:

1. zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, ve znění zákona č. 12/1959 Sb. (úplné znění č. 13/1959 Sb.),

2. vládní nařízení č. 14/1959 Sb., kterým se provádí zákon o vodním hospodářství,

3. vyhláška č. 222/1957 Ú. l., o těžbě říčního materiálu z koryt vodních toků.

Tento zákon nabývá účinnosti v jednotlivých republikách dnem, kdy nabude účinnosti zákon příslušné národní rady, který upraví působnost a organizaci vodohospodářských orgánů podle tohoto zákona.

Svoboda v. r.

Indra v. r.

Dr. Štrougal v. r.

1) § 47 a 49 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

2) Zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).

3) Zákon č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě.

4) § 37 odst. 1 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).

5) § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).

6) § 23 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky.

7) § 25 odst. 1 zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu.

8) Vládní nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání).

8a) § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb.

§ 5 odst. 3 písm. b) zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb.

8b) Např. vyhláška Federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění pozdějších předpisů.

9) § 4 a 79 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a § 11, 12 a 51 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

10) § 5 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.

10a) Např. zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

10b) § 24 písm. b) a c) zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona ČNR č. 23/1992 Sb.

10c) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

10d) § 10a odst. 1 písm. h) zákona č. 92/1991 Sb., ve znění zákona č. 210/1993 Sb.

10e) Např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

10f) Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb., § 22 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky.

11) § 7 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

12) § 4 vládního nařízení č. 46/1967 Sb., o vypořádání škod, způsobených provozní hospodářskou činností socialistických organizací na hmotném majetku jiných socialistických organizací a o náhradách v investiční výstavbě.

§ 145 až 148 hospodářského zákoníku.

13) Článek 8 ústavy ČSSR (ústavní zákon č. 100/1960 Sb.).

14) Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.

15) Zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).

16) Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, a prováděcí předpisy k němu.

17) Dosud vládní vyhláška č. 120/1966 Sb., o ukládání pokut za porušování povinností stanovených k ochraně vod před znečišťováním.

18) § 275 zákoníku práce.

19) § 22 vládního nařízení č. 14/1959 Sb., kterým se provádí zákon o vodním hospodářství.