Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů

(1) Provozovatel zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky rozložitelných odpadů je povinen

a) provozovat toto zařízení se souhlasem k provozování zařízení a s jeho provozním řádem podle § 14 odst. 1, s výjimkou zařízení, které zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů za rok (dále jen „malé zařízení“); roční množství biologicky rozložitelného odpadu zpracované malým zařízením nesmí přesáhnout 150 tun,

b) provozovat malé zařízení na základě kladného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 79 odst. 4 písm. e) a v souladu se zvláštními právními předpisy na ochranu zdraví lidí a životního prostředí, v souladu s nimiž je zařízení zřízeno a provozováno,

c) upravené biologicky rozložitelné odpady hodnotit a zařazovat postupy a metodami stanovenými prováděcím právním předpisem a v souladu s ním je označit a vybavit návodem k použití,

d) upravené biologicky rozložitelné odpady, které nelze zařadit do žádné ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem, a zbytkový odpad po úpravě biologicky rozložitelného odpadu, který již není odpadem podléhajícím biologickému rozkladu, předat k využití nebo odstranění oprávněné osobě podle § 12 odst. 3.

(2) Zařazení biologicky rozložitelného odpadu podle jeho skutečných vlastností, složení a způsobu materiálového využití do některé ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem, jeho označení a vybavení návodem k použití je jeho konečným materiálovým využitím podle § 4 písm. m).

(3) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví stanoví prováděcím právním předpisem

a) seznam biologicky rozložitelných odpadů,

b) způsoby biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů,

c) technické požadavky na vybavení a provoz zařízení biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů v závislosti na množství a druhu v něm upravovaných biologicky rozložitelných odpadů,

d) technologické požadavky na úpravu biologicky rozložitelných odpadů,

e) obsah provozního řádu zařízení,

f) požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie materiálového využívání biologicky rozložitelných odpadů,

g) způsob a kritéria hodnocení a zařazování upravených biologicky rozložitelných odpadů do skupin podle způsobů jejich materiálového využití,

h) limitní hodnoty koncentrací cizorodých látek a indikátorových organismů ve výstupech ze zařízení pro biologické zpracování odpadů, metody stanovení koncentrací cizorodých látek,

i) četnost a metody vzorkování, označování skupin podle způsobu jejich biologického zpracování a kritéria hodnocení upraveného biologicky rozložitelného odpadu jako dále již biologicky nerozložitelného odpadu.

Umístěním do vodního útvaru2) se nesmí odstraňovat následující odpad pocházející z výroby oxidu titaničitého:

a) pevný odpad,

b) matečné louhy vznikající ve fázi filtrace po hydrolýze roztoku síranu titaničitého ze zařízení používajících sulfátový proces, včetně kyselého odpadu smíchaného s takovými louhy a obsahujícího celkem více než 0,5 % volné kyseliny sírové a různé těžké kovy a včetně matečných louhů zředěných tak, aby obsahovaly 0,5 % nebo méně volné kyseliny sírové,

c) odpad ze zařízení používajících chloridový proces obsahující více než 0,5 % volné kyseliny chlorovodíkové a různé těžké kovy, včetně odpadu zředěného tak, aby obsahoval 0,5 % nebo méně volné kyseliny chlorovodíkové,

d) filtrační sůl, kaly a kapalný odpad vznikající při úpravě koncentrací nebo neutralizací s odpadem uvedeným v písmenech b) a c) a obsahující různé těžké kovy, avšak nezahrnující neutralizované a přefiltrované, popřípadě čištěné odpady, které obsahují těžké kovy pouze ve stopových množstvích a které mají před jakýmkoli zředěním hodnotu pH vyšší než 5,5.

(1) Původce odpadů obsahujících azbest a oprávněná osoba, která nakládá s odpady obsahujícími azbest, jsou povinni zajistit, aby při tomto nakládání nebyla z odpadů do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna.

(2) Odpady obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku okamžitě zakryty. Provozovatel skládky je povinen zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší.

(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky.

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) autovrakem – každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí (dále jen „vozidlo“) a stalo se odpadem podle § 3,

b) vybraným autovrakem – každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem31a) jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo31b) s výjimkou motorové tříkolky31b) (dále jen „vybrané vozidlo“), které se stalo odpadem podle § 3,

c) výrobcem – konečný výrobce vozidla, který jej uvedl v České republice na trh, popřípadě jeho právní nástupce,

d) opětovným použitím - použití částí autovraků bez jejich přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny,

e) zpracováním - operace prováděné po převzetí autovraku za účelem odstranění nebezpečných složek autovraku, demontáž, rozřezání, drcení (šrédrování), příprava na odstranění nebo využití odpadu z drcení a provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo odstranění autovraku a jeho částí,

f) zpracovatelem autovraku - právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provádí jednu či více operací podle písmena e) na základě souhlasu podle § 14 odst. 1,

g) podstatnou částí autovraku - karosérie autovraku vybavená identifikačním číslem vozidla, včetně dveří, blatníků a kapot, hnací a převodový mechanismus s příslušenstvím, nápravy s koly, motor vybavený identifikačním číslem, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla, elektroinstalace, včetně ovládacích a bezpečnostních prvků, řídící jednotky a dalších přístrojů, katalyzátor dle homologace.

(1) Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků.

(2) Vlastník vozidla před jeho předáním podle odstavce 1 je povinen umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny.31c)

(3) Vozidlo umístěné v rozporu s odstavcem 2 (dále jen „opuštěné vozidlo“), přemístí obecní úřad bezodkladně na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště. Informaci o umístění opuštěného vozidla na vybrané parkoviště zveřejní obecní úřad na své úřední desce. O umístnění vozidla písemně informuje jeho vlastníka, pokud je ho možné identifikovat.

(4) Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po marném uplynutí lhůty 2 měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti jeho identifikace od zveřejnění informace podle odstavce 3, má se za to, že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle odstavce 1.

(5) Náklady spojené s postupem podle odstavců 3 a 4 je povinen uhradit obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových vozidel.

(6) V případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní komunikaci, se postupuje v souladu se zvláštním právním předpisem.31d)

(7) Osoby oprávněné ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a odstraňování autovraků jsou povinny

a) zavést systém sběru vybraných autovraků a jejich částí s přiměřenou hustotou sběrných míst,

b) nakládat s vybranými autovraky a jejich částmi tak, aby bylo dosaženo, že

1. nejpozději od 1. ledna 2006 budou vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 80 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok, s výjimkou vybraných vozidel vyrobených před 1. lednem 1980, pro které je míra opětovného použití a využití stanovena na 75 % a míra opětovného použití a materiálového využití na 70 %,

2. nejpozději do 1. ledna 2015 budou vybrané autovraky opětovně použity a využity nejméně v míře 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově využity v míře nejméně 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok,

c) ke splnění povinností stanovených pod písmeny a) a b) uzavřít písemnou smlouvu s akreditovanými zástupci31e) a výrobci vybraných vozidel a kopii této smlouvy zaslat nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření ministerstvu.

(8) Povinnosti podle odstavce 7 písmene b) se nevztahují na tříkolová motorová vozidla a na vozidla zvláštního určení.31b)

(9) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické požadavky na nakládání s autovraky.

(1) Akreditovaní zástupci31e) a výrobci jsou povinni

a) poskytovat zpracovatelům vybraných autovraků a jejich částí všechny informace, které jsou nutné k věcně správnému a ekologicky šetrnému zpracování vybraného autovraku, jeho jednotlivých částí a materiálů, a informace o umístění všech nebezpečných látek ve vozidlech, a to ve formě příruček nebo na technickém nosiči dat v rozsahu potřebném pro zpracovatelská zařízení ve lhůtě do šesti měsíců po uvedení vozidla na trh,

b) zveřejnit a zpřístupnit formou propagačních materiálů při uvádění nového vozidla na trh potenciálním kupcům vozidel informace o projektech vozidel a jejich součástech s ohledem na možnost jejich využití a recyklace, informace o zpracování vybraných autovraků způsobem šetrným k životnímu prostředí, zejména o odčerpání všech kapalin a postupech pro demontáž, o vývoji a optimalizaci způsobů opětovného použití, recyklace a využití vybraných autovraků a jejich součástí a o pokroku dosaženém v oblasti využití a recyklace s cílem snížit množství odpadu k odstranění a zvýšit míru jeho využití a recyklace,

c) zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a jejich částí s účinností ke dni účinnosti tohoto zákona pro nová vybraná vozidla uvedená na trh v České republice ode dne 1. července 2002 a dnem 1. ledna 2007 pro nová vybraná vozidla uvedená na trh v České republice před dnem 1. července 2002,

d) zajistit splnění požadavků stanovených v § 37 odst. 7 písm. b).

(2) Výrobci součástí používaných ve vozidlech jsou povinni poskytovat zpracovatelům vybraných autovraků na jejich vyžádání přiměřené informace pro demontáž, skladování a zkoušky součástí, které lze opětovně použít; obchodní tajemství a průmyslové vlastnictví těchto výrobců tím není dotčeno.

(3) Každý výrobce a akreditovaný zástupce je povinen odebírat vybrané autovraky vlastní značky a jejich části poprvé uvedené na trh v České republice po 1. červenci 2002 a od 1. ledna 2007 i vybraná vozidla a jejich části uvedené na trh v České republice před 1. červencem 2002, jsou-li tato vybraná vozidla a jejich části odevzdány do sběrného místa stanoveného výrobcem nebo akreditovaným zástupcem.

(4) Povinnosti podle odstavce 1 písm. d) se nevztahují na vozidla zvláštního určení31b).

(5) Výrobce a akreditovaný zástupce jsou povinni

a) ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 písm. c) a odstavci 3 zajistit přiměřeně dostupnou síť sběrných míst vybraných autovraků a jejich částí,

b) zpracovávat roční zprávu pro vlastní značku o plnění cílů stanovených v § 37 odst. 7 písm. b) za uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu zaslat ministerstvu do 31. března.

(6) Ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 písm. c) a odstavci 3 uzavře výrobce nebo akreditovaný zástupce písemnou smlouvu s osobou oprávněnou ke sběru, výkupu, zpracování, případně využívání a odstraňování vybraných autovraků, pokud jí není sám.

(1) Provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen

a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 18,

b) převzít v souladu s provozním řádem veškeré autovraky nebo jejich části a převzít veškeré použité části vyjmuté při opravách vozidel,

c) bezúplatně převzít vybrané autovraky z vozidel poprvé uvedených na trh po dni 1. července 2002, pokud obsahují podstatné části a neobsahují odpad nemající původ ve vybraném vozidle; pro vybrané autovraky z vozidel uvedených na trh před dnem 1. července 2002 platí tato povinnost ode dne 1. ledna 2007,

d) při převzetí autovraku bezplatně vystavit potvrzení o převzetí, jestliže byla odevzdána alespoň karosérie s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla; náležitosti potvrzení o převzetí stanoví prováděcí právní předpis,

e) zajistit předání autovraku ke zpracování výhradně zpracovateli autovraků, pokud jím sám není,

f) skladovat autovraky v souladu s podmínkami stanovenými prováděcím právním předpisem,

g) vést evidenci o převzatých autovracích a o autovracích odeslaných ke zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu údaje v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

h) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem,

i) identifikovat podle § 18 osoby, od nichž přebírá autovraky nebo jejich podstatné části, a převzaté autovraky nebo jejich podstatné části, a vést o těchto skutečnostech evidenci v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem; tuto evidenci je povinen mít na provozovně, kde se uvedené předměty nacházejí,

j) pořizovat fotodokumentaci stavu přijímaných autovraků.

(2) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků, podmínky pro skladování autovraků a rozsah a způsob vedení evidence převzatých autovraků včetně informačního systému sledování toků vybraných autovraků.

(1) Zpracovatel autovraků je povinen

a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 19,

b) před zahájením zpracovatelských operací autovraku zajistit odčerpání a oddělené shromažďování provozních kapalin,

c) demontovat prováděcím předpisem stanovené části autovraků před jejich dalším zpracováním tak, aby se omezily negativní dopady na životní prostředí,

d) zničit identifikační číslo vybraného autovraku (VIN) způsobem, který vylučuje jakékoliv jeho opětovné použití,

e) vyjmout a oddělit z autovraků části a materiály obsahující olovo, rtuť, kadmium a šestimocný chrom určené prováděcím právním předpisem a využít nebo odstranit je samostatně,

f) skladovat a rozebírat autovraky tak, aby bylo možno části opětovně použít nebo materiálově využít,

g) materiály a části autovraků v maximální míře opětovně použít, využít, popřípadě odstranit nebo za tím účelem předat jiné osobě,

h) vést evidenci o převzatých autovracích a o způsobech jejich zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu údaje v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

i) s materiály a částmi vybraných autovraků nakládat v souladu s § 37 odst. 7 písm. b),

j) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem. Pokud sám není posledním zpracovatelem vybraných autovraků, je povinen spolu s odpadem z vybraných autovraků předat každému následujícímu zpracovateli údaje o dílčím zpracování v souladu s prováděcím právním předpisem.

(2) Zpracovatel může nabídnout části autovraků výrobci, akreditovanému zástupci, popřípadě jinému kvalifikovanému zájemci k opětovnému použití. Za kvalifikovaného zájemce se považuje právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy a servisu motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu.12)

(1) Fyzická osoba, která

a) požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož pořizovací cena nepřesáhla 500 000 Kč a které má v osvědčení o registraci vozidla zapsán údaj o kombinované produkci emisí CO2 na jeden kilometr nepřesahující hodnotu 160 gramů a plnění emisního limitu EURO 4 a vyššího,

b) v době počínající od šestého měsíce před registrací osobního automobilu podle písmene a) a končící šest měsíců po této registraci předala provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší deseti let, jehož byla vlastníkem alespoň dva roky,

má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 30 000 Kč.

(2) Fyzická osoba, která

a) požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož pořizovací cena nepřesáhla 700 000 Kč a které

1. využívá pouze elektrický pohon,

2. má hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, nebo

3. je vybaveno motorem určeným jeho výrobcem ke spalování stlačeného zemního plynu označovaného jako CNG,

b) v době počínající od šestého měsíce před registrací vozidla podle písmene a) a končící šest měsíců po této registraci předala provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší deseti let, jehož byla vlastníkem alespoň dva roky,

má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 60 000 Kč.

(3) Fyzickou osobou se pro účely odstavců 1 a 2 rozumí fyzická osoba, která nemá příjmy ze samostatné činnosti12a) a není plátcem daně z přidané hodnoty ani osobou povinnou k této dani12b).

(4) Žádost o státní příspěvek podle odstavce 1 nebo 2 se uplatňuje u Státního fondu životního prostředí České republiky do šesti měsíců ode dne registrace nového vozidla kategorie M1.

(5) Státní příspěvky podle odstavců 1 a 2 se vyplácí ze zvláštního účtu Státního fondu životního prostředí České republiky. Finanční prostředky na tento zvláštní účet jsou poskytovány ze státního rozpočtu a mohou být použity výhradně na podporu nákupu nových vozidel kategorie M1.

(6) Náležitosti žádosti o státní příspěvek a podrobnosti jeho poskytování podle odstavců 1 až 5 stanoví vláda nařízením.

(1) Žadatel o registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 do registru silničních vozidel podle jiného právního předpisu31f) je povinen zaplatit poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků. Poplatek se platí při první registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 v České republice. Pokud je již vozidlo v České republice registrováno, platí se poplatek při první přeregistraci vozidla.

(2) Od poplatku jsou osvobozeni žadatelé těžce tělesně postižení, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP-P, dále žadatelé, u nichž k přeregistraci podle odstavce 1 dochází v důsledku nabytí a vypořádání dědictví nebo v důsledku zániku společného jmění manželů.

(3) Poplatek se platí též při přeregistraci použitého vozidla následující po registraci nebo přeregistraci, při kterých byl žadatel od poplatku osvobozen podle odstavce 2.

(4) Poplatek podle odstavce 1 je stanoven podle plnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských společenství31g) ve výši

a) 3 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 2,

b) 5 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 1,

c) 10 000 Kč v případě nesplnění mezních hodnot emisí podle písmene a) nebo b).

Poplatek se neplatí u vozidel, která splňují minimálně mezní hodnoty emisí EURO 3, a dále v případě historických vozidel podle jiného právního předpisu31h) a vozidel zapsaných v registru silničních vozidel, pro která je vydán platný doklad o uznání testování silničního vozidla na historickou původnost podle jiného právního předpisu31i).

(5) Stupeň plnění příslušné emisní úrovně se pro účely stanovení poplatku podle odstavce 3 prokazuje zápisem v osvědčení o registraci vozidla. Pokud není v osvědčení o registraci vozidla zápis proveden, platí se poplatek ve výši podle odstavce 3 písm. c).

(6) Poplatek podle odstavce 3 platí žadatel o registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 do registru silničních motorových vozidel na příslušném obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Obecní úřad obce s rozšířenou působností provádějící registraci vystaví po zaplacení žadateli doklad osvědčující, že poplatek byl zaplacen. Na dokladu musí být uvedeno identifikační číslo vozidla (VIN) nebo číslo karosérie, případně podvozku.

(7) Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. Vybrané poplatky převádí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce ode dne jejich vybrání Státnímu fondu životního prostředí České republiky.

(1) Tento díl zákona zapracovává příslušné předpisy Evropské unie31m) a upravuje povinnosti výrobců, posledních prodejců, distributorů a konečných uživatelů elektrických a elektronických zařízení, zpracovatelů elektrických a elektronických zařízení, která se stala odpadem, a pověřených zástupců výrobců.

(2) Tento díl zákona se vztahuje

a) do 14. srpna 2018 na elektrozařízení náležející do skupin uvedených v příloze č. 7 části I k tomuto zákonu,

b) od 15. srpna 2018 na všechna elektrozařízení.

(3) Od 15. srpna 2018 se každé elektrozařízení zařadí do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 7 části II k tomuto zákonu.

(4) Tento díl zákona se nevztahuje na

a) zařízení nezbytná pro ochranu podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, včetně zbraní, střeliva a vojenského materiálu určených výlučně k vojenským účelům,

b) zařízení navržená a nainstalovaná jako část jiného zařízení, které nespadá do oblasti působnosti tohoto dílu zákona, jestliže mohou plnit svou funkci pouze jako součást tohoto zařízení,

c) přímo žhavené žárovky.

(5) Od 15. srpna 2018 se tento díl zákona dále nevztahuje na

a) zařízení určená pro vyslání do vesmíru,

b) velká stacionární průmyslová soustrojí,

c) velké pevné instalace, s výjimkou jakéhokoli zařízení, které není specificky navrženo a nainstalováno jako část těchto instalací,

d) dopravní prostředky pro přepravu osob nebo zboží, kromě elektrických dvoustopých vozidel, pro která nebylo uděleno schválení typu podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích56),

e) nesilniční pojízdné stroje určené výlučně k profesionálnímu použití,

f) zařízení specificky určená výhradně pro účely výzkumu a vývoje, která nejsou běžně dostupná pro spotřebitele,

g) zdravotnické prostředky57), pokud se očekává, že budou před ukončením životnosti zdrojem nákazy, a aktivní implantabilní zdravotnické prostředky57).

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou podskupiny elektrozařízení, které spadají do skupin elektrozařízení uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu.

Pro účely tohoto dílu zákona se rozumí

a) elektrickým nebo elektronickým zařízením (dále jen „elektrozařízení“) - zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím 1000 V pro střídavý proud a 1500 V pro stejnosměrný proud,

b) elektroodpadem - elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou součástí zařízení,

c) opětovným použitím - použití zpětně odebraného nebo odděleně sebraného elektrozařízení nebo komponentů takového elektrozařízení bez jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny,

d) zpracováním elektroodpadu - jakákoli operace prováděná po převzetí elektroodpadu do zařízení ke zpracování elektroodpadu za účelem jeho dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění nebo jakákoli jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu,

e) výrobcem – právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která v České republice

1. bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku31n), pod vlastní značkou vyrábí a uvádí na trh elektrozařízení a je v České republice usazena,

2. bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku31n), prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, a je v České republice usazena,

3. bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku31n), v rámci své podnikatelské činnosti uvádí elektrozařízení nabytá z jiného státu na trh a je v České republice usazena, nebo

4. prodává elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům do České republiky z jiného státu, kde je usazena,

f) elektrozařízením pocházejícím z domácností - použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání; o elektrozařízení pocházející z domácností se jedná vždy, je-li elektrozařízení možné použít jak v domácnostech, tak i jinými konečnými uživateli,

g) zpětným odběrem elektrozařízení - odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácností od konečných uživatelů bez nároku na úplatu v místě zpětného odběru nebo v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení posledním prodejcem či v jeho bezprostřední blízkosti,

h) odděleným sběrem elektroodpadu - odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů v místě odděleného sběru,

i) místem zpětného odběru – místo určené výrobcem, ve kterém jsou zpětně odebírána elektrozařízení pocházející z domácností,

j) místem odděleného sběru – místo určené výrobcem, ve kterém je odděleně sbírán elektroodpad,

k) fotovoltaickým článkem - článek tvořený polovodičovými nebo organickými prvky, které mění energii slunečního záření v energii elektrickou,

l) solárním panelem - elektrozařízení tvořené fotovoltaickými články a určené k přímé výrobě elektřiny ze slunečního záření,

m) solární elektrárnou - výrobna elektřiny využívající solární panely,

n) provozovatelem solární elektrárny - držitel licence na výrobu elektřiny podle zvláštního právního předpisu ve výrobně elektřiny, která vyrábí elektřinu ze slunečního záření,

o) posledním prodejcem – právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku31n), dodává v rámci své podnikatelské činnosti elektrozařízení konečnému uživateli,

p) velkým stacionárním průmyslovým soustrojím – sestava velkých rozměrů složená ze strojů, zařízení nebo součástí, které fungují společně k určitému účelu, jsou trvale instalovány a demontovány odbornými pracovníky na určitém místě a jejich použití a údržba jsou vyhrazeny odborným pracovníkům v prostorách pro průmyslovou výrobu nebo výzkum a vývoj,

q) velkou pevnou instalací – systém velkých rozměrů složený z několika typů přístrojů a případně dalších zařízení, které jsou montovány, instalovány a demontovány odbornými pracovníky, jsou určeny ke stálému použití jako součást budovy nebo konstrukce na předem určeném místě vyhrazeném k tomuto účelu a mohou být nahrazeny pouze zařízením specificky určeným k témuž účelu,

r) nesilničním pojízdným strojem určeným výlučně k profesionálnímu použití – stroj s vlastním zdrojem energie, jehož provoz vyžaduje při práci buď mobilitu, nebo souvislý či částečně souvislý pohyb mezi sledem pevných pracovních míst a který je určen výlučně k profesionálnímu použití.

(1) Výrobce splní povinnosti stanovené pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu

a) samostatně, organizačně a technicky na vlastní náklady,

b) společně s jiným výrobcem nebo výrobci na základě písemně uzavřené smlouvy; smluvní strany odpovídají za plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona solidárně,

c) přenesením těchto povinností na jinou, právnickou osobu, zajišťující společné plnění povinností výrobců podle tohoto dílu zákona; odpovědnost výrobců za plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona, pokud tato právnická osoba povinnosti neplní, nezaniká.

(2) Výrobce je povinen zpracovávat roční zprávu o plnění povinností podle odstavce 1 za uplynulý kalendářní rok (dále jen „roční zpráva“) a každoročně ji zasílat ministerstvu do 31. března. V případě, že výrobce plní povinnosti uvedené v odstavci 1 společně s jiným výrobcem, může spolu s ním zpracovat společnou roční zprávu. V případě podle odstavce 1 písm. c) zpracovává roční zprávu příslušná právnická osoba. Tato roční zpráva nahrazuje roční zprávu podle § 38 odst. 10.

(3) Výrobce je povinen vést evidenci toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu od místa zpětného odběru nebo místa odděleného sběru až po zpracování, využití a odstranění elektroodpadu v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. V případě podle odstavce 1 písm. c) vede tuto evidenci příslušná právnická osoba.

(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem bližší podmínky jednotlivých způsobů plnění povinností výrobců podle odstavce 1, obsah roční zprávy podle odstavce 2 a rozsah a způsob vedení evidence toku zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu podle odstavce 3.

(5) Právnická osoba, zajišťující společné plnění povinností výrobců podle tohoto dílu zákona, podle odstavce 1 písm. c), musí být založena nejméně čtyřmi výrobci elektrozařízení, anebo jinou právnickou osobou, sdružující nejméně čtyři výrobce elektrozařízení.

(1) Výrobce, na kterého se vztahují povinnosti podle tohoto dílu zákona, je povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení (dále jen „Seznam“) v rozsahu podle odstavce 3. Namísto výrobce podle § 37g písm. e) bodu 4 (dále jen „zahraniční výrobce“) podává návrh na zápis do Seznamu svým jménem pověřený zástupce, kterého si tento výrobce určil v souladu s § 37q odst. 1. Seznam je informačním systémem veřejné správy. Správcem Seznamu je ministerstvo.

(2) Návrh na zápis do Seznamu podává výrobce nebo pověřený zástupce podle § 37q odst. 1 ministerstvu k rozhodnutí v listinné podobě a současně v elektronické podobě, nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu30c), a to nejpozději do 60 dnů od vzniku povinnosti podle odstavce 1. Návrh na zápis do Seznamu může ministerstvu způsobem podle věty první rovněž podat pověřený zástupce podle § 37q odst. 2. Výrobce není povinen podat návrh na zápis do Seznamu, jestliže jeho povinnosti plní pověřený zástupce podle § 37q odst. 2, který je v Seznamu zapsán.

(3) Návrh na zápis do Seznamu obsahuje

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, nebo obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu, adresu sídla, identifikační číslo osoby a daňové identifikační číslo, pokud byla přidělena, jde-li o fyzickou osobu,

b) obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, identifikační číslo osoby a daňové identifikační číslo, pokud byla přidělena, jde-li o právnickou osobu,

c) identifikační údaje zahraničního výrobce nebo osoby podle § 37q odst. 2 věty první, pokud návrh podává pověřený zástupce podle § 37q odst. 1 nebo 2, a písemné pověření, na jehož základě byl pověřený zástupce určen; pro rozsah identifikačních údajů zahraničních osob se použijí přiměřeně písmena a) a b),

d) skupinu elektrozařízení,

e) druh elektrozařízení podle toho, zda je elektrozařízení určeno k použití v domácnostech nebo mimo domácnosti,

f) značku elektrozařízení,

g) použitý způsob prodeje elektrozařízení,

h) způsob plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona,

i) způsob zajištění financování podle § 37n, 37o a 37p a doklady o něm.

(4) Plní-li výrobci nebo pověření zástupci své povinnosti stanovené v tomto dílu zákona prostřednictvím právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c), která dosud není zapsána v Seznamu pro danou skupinu elektrozařízení, podávají návrh na zápis do Seznamu spolu s touto právnickou osobou. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) se v tomto případě zapisuje do Seznamu a její zápis je součástí zápisu výrobců nebo pověřených zástupců podle věty první. Výrobci nebo pověření zástupci, kteří plní své povinnosti stanovené v tomto dílu zákona prostřednictvím právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c), která je zapsána v Seznamu pro danou skupinu elektrozařízení, návrh na zápis do Seznamu nepodávají. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) vkládá do Seznamu dálkovým přístupem údaje o výrobcích a pověřených zástupcích podle odstavce 3 písm. a) až g). Osoba, jejíž údaje byly vloženy do Seznamu podle věty čtvrté, se pro účely odstavců 2 a 7, § 37j odst. 3 a § 37q odst. 2 považuje za zapsanou v Seznamu. Ministerstvo údaje podle věty čtvrté zpřístupní postupem podle odstavce 7.

(5) Osoba zapsaná v Seznamu provádí dálkovým přístupem změny údajů předložených podle odstavce 3 písm. c) až i) do 30 dnů od jejich uskutečnění. Změna je potvrzena, pokud ministerstvo do 30 pracovních dnů od jejího provedení nevyzve osobu zapsanou v Seznamu k doložení podkladů prokazujících, že plnění jejích povinností stanovených v tomto dílu zákona je zajištěno. Osoba zapsaná v Seznamu je povinna oznámit ministerstvu, že zanikly důvody pro její vedení v Seznamu, do 30 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Změny údajů o výrobcích a pověřených zástupcích vložených do Seznamu právnickou osobou podle § 37h odst. 1 písm. c) v souladu s odstavcem 4 nebo jejich výmaz provede tato právnická osoba dálkovým přístupem do 30 dnů ode dne, kdy změna nebo důvod k výmazu osoby nastaly.

(6) Ministerstvo na základě oznámení nebo vlastního zjištění provede rozhodnutím změnu v zápisu v Seznamu, pokud jde o údaje podle odstavce 3 písm. d), e), h) a i), nebo osobu, u které zákonné důvody pro vedení v Seznamu zanikly, ze Seznamu vyřadí. Ustanovení odstavce 5 tím není dotčeno. Ministerstvo provádí na základě údajů získaných ze základních registrů změny údajů zapsaných v Seznamu podle odstavce 3 písm. a) a b); rozhodnutí se v tomto případě nevydává.

(7) Seznam je veřejně přístupný. Ministerstvo zpřístupňuje aktuální Seznam na portálu veřejné správy v tomto rozsahu:

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firma, jde-li o fyzickou osobu; obchodní firma a právní forma, jde-li o právnickou osobu,

b) adresa sídla,

c) identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,

d) skupina elektrozařízení,

e) způsob plnění povinností výrobce podle § 37h odst. 1, včetně uvedení právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c), jejímž prostřednictvím plní své povinnosti,

f) údaj o tom, zda se jedná o výrobce, pověřeného zástupce nebo právnickou osobu podle § 37h odst. 1 písm. c),

g) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název zahraničního výrobce nebo osoby podle § 37q odst. 2 věty první, je-li v Seznamu zapsán jejich pověřený zástupce.

(8) Pro účely zápisu do Seznamu ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem bližší podmínky způsobu plnění povinností a zajištění financování podle odstavce 3 písm. h) a i).

(1) Výrobce elektrozařízení zajistí, aby elektrozařízení bylo navrženo a vyrobeno tak, aby se usnadnila demontáž a využití, zejména opětovné použití těchto elektrozařízení a materiálové využití elektroodpadu, jeho komponentů a materiálů v souladu s právními předpisy na ochranu životního prostředí, právními předpisy upravujícími technické požadavky na výrobky a požadavky na ekodesign výrobků a právními předpisy na ochranu veřejného zdraví.31o)

(2) Výrobce elektrozařízení uvedeného na trh po 13. srpnu 2005 zajistí, aby z označení elektrozařízení bylo patrné, že bylo na trh uvedeno po tomto datu.

(3) Ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti prodává elektrozařízení nepocházející od výrobce, který je zapsán v Seznamu podle § 37i, nebo je místo něj v Seznamu zapsán jeho pověřený zástupce, nese odpovědnost výrobce za plnění jeho povinností stanovených v tomto dílu zákona.

(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem způsob označení elektrozařízení podle odstavce 2.

(1) Výrobce elektrozařízení zajistí zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností. Pro elektroodpad nepocházející z domácností výrobce elektrozařízení zajistí jeho oddělený sběr.

(2) Výrobce elektrozařízení pro účely zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu označí elektrozařízení grafickým symbolem. Není-li možné elektrozařízení takto označit vzhledem k jeho velikosti nebo funkci, označí se grafickým symbolem obal nebo návod k použití nebo záruční list elektrozařízení.

(3) Výrobce prostřednictvím distributorů zajistí, aby byl konečný uživatel informován o způsobu provedení odděleného sběru. Distributor informuje při prodeji elektrozařízení konečného uživatele o způsobu zajištění odděleného sběru.

(4) Poslední prodejce elektrozařízení určených k použití v domácnostech zajistí, aby konečný uživatel měl možnost

a) při nákupu elektrozařízení bezplatně odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, a to ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití,

b) odevzdat bezplatně ke zpětnému odběru použité elektrozařízení, u něhož žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, bez ohledu na výrobní značku a bez vázání na nákup zboží, v místě prodeje nového elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti po celou provozní dobu, jestliže velikost prodejní plochy určené k prodeji elektrozařízení je alespoň 400 m2.

(5) Zbavit se elektrozařízení pocházejícího z domácností nebo elektroodpadu smí jeho držitel jen jeho předáním zpracovateli podle § 37l nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Konečný uživatel se smí zbavit elektrozařízení pocházejícího z domácností také jeho předáním poslednímu prodejci podle odstavce 4. Zpětně odebraná elektrozařízení a odděleně sebraný elektroodpad musí být předány pouze zpracovateli podle § 37l, není-li elektrozařízení jako celek opětovně použito. Tím není dotčena možnost předání zpětně odebraného elektrozařízení posledním prodejcem na místo zpětného odběru. Jiné osoby než zpracovatelé podle § 37l, provozovatelé míst zpětného odběru nebo odděleného sběru a poslední prodejci podle odstavce 4 nejsou oprávněny elektrozařízení pocházející z domácností a elektroodpad převzít.

(6) Výrobce elektrozařízení určených k použití v domácnostech je povinen:

a) zřídit minimálně jedno místo zpětného odběru v každé obci, městském obvodě nebo městské části s počtem více než 2 000 obyvatel, kde se nachází prodejna elektrozařízení nebo v nichž jsou elektrozařízení, která uvádí na trh, dodávána konečnému uživateli při prodeji prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Počet obyvatel se posuzuje na základě bilance počtu obyvatel České republiky zpracované Českým statistickým úřadem k 1. lednu kalendářního roku. Za místo zpětného odběru pro účely tohoto ustanovení se nepovažuje místo dodávky výrobku u konečného uživatele. Ke splnění této povinnosti může výrobce na základě písemné dohody s obcí využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí, a to i v rámci mobilního svozu nebezpečného odpadu podle § 17 odst. 3,

b) uzavřít smlouvu o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovených obcí s každou obcí, která o její uzavření projeví zájem a ve které jsou elektrozařízení určená k použití v domácnostech, která uvádí na trh, prodávána, za podmínek obdobných jako s ostatními obcemi,

c) zřídit na vlastní náklady za podmínek obdobných jako s ostatními posledními prodejci místo zpětného odběru v každém prodejním místě posledního prodejce elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti, kde jsou elektrozařízení uváděná výrobcem na trh prodávána a kde velikost prodejní plochy určené k prodeji elektrozařízení je alespoň 400 m2, pokud poslední prodejce o zřízení místa zpětného odběru projeví zájem.

(7) Zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu ze solárních panelů, které jsou součástí výroben elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 30 kW, musí být zajištěn prostřednictvím sítě míst zpětného odběru a odděleného sběru o dostatečné četnosti a dostupnosti.

(8) Provozovatel místa zpětného odběru elektrozařízení není povinen v režimu zpětného odběru elektrozařízení podle § 37g písm. g) odebrat elektrozařízení, které je nekompletní. Nekompletním elektrozařízením se rozumí elektrozařízení bez technologických částí, které jsou podstatné pro jeho klasifikaci.

(9) Způsob provedení zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu, jejich přeprava a předání zpracovateli nesmí ztížit opětovné použití nebo materiálové využití elektrozařízení nebo jejich komponentů, nebo materiálové využití elektroodpadu. Do předání zpracovateli nesmí být elektrozařízení nebo elektroodpad předmětem úpravy, využití nebo odstranění.

(10) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem vzor grafického symbolu pro označování elektrozařízení pro účely zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu.

(11) Ministerstvo může vyhláškou stanovit technické požadavky na provádění zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu a na skladování a přepravu zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu.

(1) Výrobce elektrozařízení vytvoří systém pro zpracování elektroodpadu za použití nejlepších dostupných technik31s) jeho zpracování, využívání a materiálového využívání.

(2) Výrobce elektrozařízení poskytne zpracovatelům elektroodpadu bezplatně veškeré informace, které jsou nutné k jeho zpracování a k přípravě k opětovnému použití, především údaje o obsažených nebezpečných látkách, možnostech opětovného použití elektrozařízení a materiálového využití elektroodpadu, případně způsobu jejich odstranění. Tyto informace výrobce elektrozařízení poskytne pro každý typ nového elektrozařízení do jednoho roku od data uvedení výrobku na trh. Informace poskytne v návodech na použití nebo na technickém nosiči dat nebo prostředky dálkové komunikace.

(3) Zpracovatel elektroodpadu je povinen

a) provozovat zařízení ke zpracování elektroodpadu v souladu s jeho provozním řádem a plnit další povinnosti oprávněné osoby,

b) přednostně odstranit z elektroodpadu všechny látky a součásti stanovené prováděcím právním předpisem,

c) skladovat a zpracovávat elektroodpad v souladu s technickými požadavky stanovenými prováděcím právním předpisem,

d) zajistit využití elektroodpadu v souladu s § 37m,

e) vést v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem evidenci o převzatém elektroodpadu a způsobu jeho zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu údaje o zařízení.

(4) Rozhodnutí, kterým se uděluje souhlas k provozu zařízení ke zpracování elektroodpadu a s jeho provozním řádem (§ 14 odst. 1), musí obsahovat podmínky nezbytné ke splnění požadavků podle odstavce 3 písm. b) a c) a § 37m.

(5) Elektroodpad může být převezen přes hranice ke zpracování v souladu s předpisy Evropských společenství upravujících dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství39) a v souladu s částí devátou. Zpracování elektroodpadu ve státě, který není členským státem Evropské unie, lze zahrnout do plnění požadavků stanovených v § 37m, doloží-li vývozce, že využití, opětovné použití nebo materiálové využití proběhlo za podmínek srovnatelných s podmínkami stanovenými tímto zákonem.

(6) Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti zpracovatele stanovené zvláštními právními předpisy pro zacházení s látkami, které poškozují ozonovou vrstvu, a s fluorovanými skleníkovými plyny31t).

(7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické požadavky na přednostní odstranění látek a součástí z elektroodpadu, skladování a zpracování elektroodpadu, rozsah a způsob vedení evidence o převzatém elektroodpadu a způsobech jeho zpracování a využití a způsob ohlašování zařízení ke sběru, zpracování a využití elektroodpadu.

(1) Výrobce elektrozařízení vytvoří systém, podle kterého bude zajištěno využití elektroodpadu navazující na zpětný odběr elektrozařízení nebo oddělený sběr elektroodpadu.

(2) Zpětně odebraná a odděleně sebraná elektrozařízení se před předáním zpracovateli přednostně opětovně použijí jako celek. Opětovně lze použít pouze elektrozařízení či jejich komponenty, které splňují požadavky příslušných právních předpisů.31o)

(3) Výrobce elektrozařízení je povinen zajistit využití elektroodpadu, který byl předán zpracovatelům v souladu s § 37k odst. 5, minimálně v rozsahu stanoveném v příloze č. 14 k tomuto zákonu.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob, jakým se počítá dosažení minimální úrovně využití elektroodpadu podle odstavce 3.

(1) Je-li elektrozařízení uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005, výrobce elektrozařízení je povinen financovat zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo zpětně odebráno podle § 37k a 38, jedná-li se o elektrozařízení, jehož je výrobcem podle tohoto zákona.

(2) Před uvedením elektrozařízení podle odstavce 1 na trh, je výrobce povinen poskytnout záruku prokazující, že nakládání s veškerým elektroodpadem bude finančně zajištěno. Tato záruka musí být dostatečná k pokrytí financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo odevzdáno v rámci systému zpětného odběru vytvořeného a provozovaného podle § 37k a 38. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1 písm. a), poskytne záruku formou účelově vázaného bankovního účtu nebo pojištění za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Údaje o stavu a čerpání z účelově vázaného účtu nebo výši pojistného plnění za uplynulý rok uvádí v roční zprávě. Prostředky uložené na účelově vázaném bankovním účtu mohou být použity pouze se souhlasem ministerstva k zajištění financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností; tyto prostředky nemohou být předmětem nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, ani exekuce, ani zahrnuty do majetkové podstaty výrobce. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1 písm. b) nebo c), záruku neposkytuje.

(3) Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, jsou k zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo zpětně odebráno podle § 37k a 38, výrobci povinni vytvořit systém, do kterého v odpovídajícím rozsahu, zejména podle podílu na trhu, přispívají všechny osoby, které jsou podnikatelsky činné v okamžiku vzniku příslušných nákladů.

(4) Výrobce může při prodeji nového elektrozařízení uvádět náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností odděleně. Uvádí-li výrobce náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Uvedené náklady nesmějí převýšit náklady známé výrobci v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh, plní-li své povinnosti podle § 37h odst. 1 písm. c), nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů, plní-li své povinnosti podle § 37h odst. 1 písm. a) nebo b). Povinnosti posledního prodejce podle cenových předpisů59) nejsou tímto ustanovením dotčeny.

(5) Ministerstvo stanoví po projednání s Ministerstvem financí prováděcím právním předpisem bližší podmínky financování, zejména způsob výpočtu minimální výše uložených finančních prostředků na účelově vázaném bankovním účtu a minimální výše pojistného plnění.

(6) Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) v případě, že se elektrozařízení prokazatelně nestane na území České republiky odpadem, vrátí obdržený příspěvek na zajištění nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností osobě, která prokáže, že elektrozařízení po uvedení na trh v České republice vyvezla nebo dodala do jiného členského státu Evropské unie. Není-li touto osobou výrobce, může právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) vyžadovat doložení souhlasu výrobce s vrácením příspěvku. Požádat o vrácení příspěvku lze nejpozději do 28. února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byl příspěvek uhrazen, jinak právo na vrácení příspěvku zaniká. Osoba, která žádá o vrácení příspěvku, je povinna umožnit právnické osobě podle § 37h odst. 1 písm. c), aby provedla ověření splnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku, a to přímo nebo prostřednictvím auditora či jiné pověřené osoby; účelně vynaložené náklady na toto ověření je osoba, která žádá o vrácení příspěvku, povinna uhradit právnické osobě podle § 37h odst. 1 písm. c) pouze v případě, že ověření prokázalo nesplnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku.

(1) Výrobce elektrozařízení s výjimkou solárních panelů zajistí financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu takto:

a) je-li elektrozařízení uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005, zajistí jeho financování sám,

b) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005 a je-li nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování výrobce takového nového výrobku při jejich dodávce, nejvýše však v počtu dodávaných elektrozařízení,

c) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, není však nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování koneční uživatelé, kteří nejsou spotřebiteli.

(2) Výrobce může při prodeji nového elektrozařízení uvádět náklady na oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu odděleně. Uvádí-li výrobce náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Uvedené náklady nesmějí převýšit náklady známé výrobci v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů v případě, že náklady výrobci vzniknou až po tomto okamžiku.

(3) Výrobce a konečný uživatel, který není spotřebitelem, mohou nejpozději při dodání nového elektrozařízení konečnému uživateli uzavřít písemnou formou dohodu o zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu odchylně od způsobů stanovených v odstavci 1; ostatní ustanovení tohoto dílu zákona zůstávají takovou dohodou nedotčena. Informaci o uzavření dohody a základních dohodnutých podmínkách financování zašle výrobce ministerstvu jako součást roční zprávy za kalendářní rok, v němž byla smlouva uzavřena.

(4) Ministerstvo stanoví po projednání s Ministerstvem financí prováděcím právním předpisem bližší podmínky financování podle odstavce 1.

(5) Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) v případě, že se elektrozařízení prokazatelně nestane na území České republiky odpadem, vrátí obdržený příspěvek na zajištění nakládání s elektroodpadem osobě, která prokáže, že elektrozařízení po uvedení na trh v České republice vyvezla nebo dodala do jiného členského státu Evropské unie. Není-li touto osobou výrobce, může právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) vyžadovat doložení souhlasu výrobce s vrácením příspěvku. Požádat o vrácení příspěvku lze nejpozději do 28. února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byl příspěvek uhrazen, jinak právo na vrácení příspěvku zaniká. Osoba, která žádá o vrácení příspěvku, je povinna umožnit právnické osobě podle § 37h odst. 1 písm. c), aby provedla ověření splnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku, a to přímo nebo prostřednictvím auditora či jiné pověřené osoby; účelně vynaložené náklady na toto ověření je osoba, která žádá o vrácení příspěvku, povinna uhradit právnické osobě podle § 37h odst. 1 písm. c) pouze v případě, že ověření prokázalo nesplnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku.

(1) Pro solární panely uvedené na trh po dni 1. ledna 2013, zajistí financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění výrobce. Před uvedením solárních panelů na trh je výrobce povinen poskytnout záruku prokazující, že nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů bude finančně zajištěno. Tato záruka musí být dostatečná k pokrytí financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, který byl odevzdán v rámci systému odděleného sběru vytvořeného a provozovaného podle § 37k. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1 písm. a) nebo b), poskytne záruku formou účelově vázaného bankovního účtu za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Údaje o stavu a čerpání z účelově vázaného účtu za uplynulý rok uvádí v roční zprávě. Prostředky uložené na účelově vázaném bankovním účtu mohou být použity pouze se souhlasem ministerstva k zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů; tyto prostředky nemohou být předmětem nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, ani exekuce, ani zahrnuty do majetkové podstaty výrobce. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1 písm. c), záruku neposkytuje.

(2) Pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 zajistí financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, včetně plnění těchto povinností, provozovatel solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí, prostřednictvím osoby podle § 37h odst. 1 písm. c). Tuto povinnost musí zajistit prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvků, poskytovaných minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. ledna 2014, na základě smlouvy uzavřené nejpozději do 30. června 2013 s osobou podle § 37h odst. 1 písm. c) tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do 1. ledna 2019. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) stanoví příspěvky na předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů zejména v závislosti na jejich hmotnosti a složení.

(3) O splnění povinností podle odstavce 2 je povinna osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) zpracovat a zaslat ministerstvu nejpozději do 30. března 2019 úplnou a pravdivou zprávu.

(4) Ministerstvo stanoví po projednání s Ministerstvem financí prováděcím právním předpisem bližší podmínky financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů podle odstavce 1, zejména způsob výpočtu minimální výše uložených finančních prostředků na účelově vázaném bankovním účtu a způsob jejich čerpání, dále bližší podmínky financování podle odstavce 2 včetně minimální výše nebo způsobu výpočtu minimální výše příspěvků a způsobu finančního vypořádání po splnění povinností pro nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů, a dále rozsah a obsah zprávy podle odstavce 3.

(5) Výrobce a konečný uživatel mohou nejpozději při dodání nového solárního panelu konečnému uživateli uzavřít písemnou formou dohodu o zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů odchylně od způsobu stanoveného v odstavci 1; ostatní ustanovení tohoto dílu zákona zůstávají takovou dohodou nedotčena. Dohoda nesmí směřovat k omezení výše financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle tohoto zákona. Odpovídá-li na základě takové dohody za financování konečný uživatel, použijí se přiměřeně podmínky pro zajištění financování podle odstavce 2 s tím, že financování musí být plně zajištěno nejpozději do 5 let od uzavření této dohody. Informaci o uzavření dohody a základních dohodnutých podmínkách financování zašle výrobce ministerstvu jako součást roční zprávy za kalendářní rok, v němž byla smlouva uzavřena.

(1) Za plnění povinností zahraničního výrobce stanovených v tomto dílu zákona odpovídá pověřený zástupce, kterého si zahraniční výrobce za tím účelem určil na základě písemného pověření.

(2) Osoba usazená v jiném členském státě Evropské unie, která v České republice uvádí elektrozařízení na trh, nejde-li o zahraničního výrobce podle odstavce 1, si může určit na základě písemného pověření svého pověřeného zástupce za účelem plnění povinností výrobce stanovených v tomto dílu zákona. Pověřený zástupce podle věty první odpovídá za plnění těchto povinností od okamžiku jeho zápisu do Seznamu podle § 37i. Osoba podle věty první je povinna informovat své odběratele o určení, změně a odvolání pověřeného zástupce.

(3) Pověřeným zástupcem podle odstavce 1 nebo 2 může být pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je usazená v České republice.

(4) Pověřený zástupce podle odstavce 1 nebo 2 plní všechny povinnosti výrobce stanovené v tomto dílu zákona. Odpovědnost výrobce za plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona nezaniká, jestliže pověřený zástupce tyto povinnosti neplní.

(5) Osoba, která je usazena v České republice a prodává elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům v jiném členském státě Evropské unie, je povinna v souladu s právními předpisy tohoto členského státu určit na základě písemného pověření svého pověřeného zástupce za účelem plnění povinností ve vztahu k tomuto elektrozařízení vyplývajících z právních předpisů tohoto členského státu.

(1) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní nebo přes ni je jejich držitel povinen prokázat na požádání celního úřadu nebo inspekce, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem. Za tímto účelem je povinen zajistit, aby při přepravě byly celním úřadům a inspekci k dispozici

a) kopie daňového dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty a kopie smlouvy o převodu vlastnictví k přepravovanému elektrozařízení, v níž je uvedeno, že elektrozařízení jsou určena k přímému opětovnému použití a že jsou plně funkční,

b) dokumentace podle odstavce 4 o každém jednotlivém kusu přepravovaného elektrozařízení, která není starší než 3 měsíce, a

c) prohlášení držitele, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem.

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a b) a odstavce 4 se nepoužijí, pokud držitel elektrozařízení prokáže, že k přepravě dochází v rámci smluvního vztahu mezi podnikateli a že

a) elektrozařízení jsou zasílána jako vadná zpět osobě, která je vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a uvádí na nich svoji značku, nebo třetí osobě jednající jejím jménem na opravu v rámci záruky za jakost za účelem opětovného použití,

b) použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití jsou zasílána na renovaci nebo opravu za účelem opětovného použití na základě smlouvy osobě, která elektrozařízení vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a uvádí na nich svoji značku, nebo třetí osobě jednající jejím jménem do zemí, na něž se vztahují předpisy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o kontrole přeshraničního pohybu odpadů určených k využití60), nebo

c) vadná použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití, jako jsou zdravotnické prostředky57) nebo jejich součásti, jsou na základě smlouvy zasílána osobě, která je vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a uvádí na nich svoji značku, nebo třetí osobě jednající jejím jménem za účelem analýzy hlavní příčiny závady v případě, že analýzu může provést pouze uvedená osoba nebo třetí osoba jednající jejím jménem.

(3) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a b) a odstavce 4 se dále nepoužijí v případě, že povaha a množství přepravovaných elektrozařízení prokazují, že mají sloužit výhradně k soukromému nebo osobnímu použití osob, které je přepravují, nebo jejich rodinných příslušníků, nebo mají sloužit jako dar.

(4) Ke každému jednotlivému kusu přepravovaného elektrozařízení musí být vypracována dokumentace, která prokazuje, že byla ověřena jeho funkčnost a vyhodnocena přítomnost nebezpečných látek. V případě důvodných pochybností o funkčnosti přepravovaných použitých elektrozařízení jsou celní úřad nebo inspekce oprávněny jejich držitele vyzvat, aby funkčnost elektrozařízení na vlastní náklady prokázal.

(5) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní nebo přes ni musí být zajištěna ochrana elektrozařízení před poškozením v průběhu přepravy, nakládky a vykládky, zejména prostřednictvím dostatečných obalů a vhodného uspořádání nákladu.

(6) Neprokáže-li držitel na základě dokladů uvedených v odstavcích 1 a 4, případně též postupem uvedeným v odstavci 4 větě druhé, že přepravované použité elektrozařízení není odpadem, nebo není-li zajištěna ochrana elektrozařízení před poškozením v souladu s odstavcem 5, považuje se takové elektrozařízení za elektroodpad a jeho přeprava za nedovolenou přepravu odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39).

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob ověřování a prokazování funkčnosti použitých elektrozařízení, rozsah dokumentace podle odstavce 4 a seznam dalších dokladů přikládaných k nákladu přepravovaných použitých elektrozařízení, včetně způsobu jejich přiložení, a výčet elektrozařízení s obsahem nebezpečných látek, která nesmí být přepravována jako použitá podle odstavce 1.

(1) Registr míst zpětného odběru (dále jen „Registr“) je informačním systémem veřejné správy, který slouží k vedení údajů o místech zpětného odběru. Správcem Registru je ministerstvo.

(2) Registr je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) V Registru se vedou tyto údaje:

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, nebo název nebo firma, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, provozovatele místa zpětného odběru,

b) adresa místa zpětného odběru,

c) indikativní údaj o provozní době místa zpětného odběru,

d) skupiny odebíraných elektrozařízení podle přílohy č. 7 k tomuto zákonu,

e) typy odebíraných elektrozařízení podle podskupin elektrozařízení stanovených vyhláškou podle § 37f odst. 6,

f) jméno, popřípadě jména, a příjmení, nebo obchodní firma, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, výrobce nebo právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c), která místo zpětného odběru zřídila.

(4) Výrobce elektrozařízení určených k použití v domácnostech je povinen vkládat dálkovým přístupem do Registru údaje uvedené v odstavci 3 a stejným způsobem tyto údaje aktualizovat, a to nejpozději do 30 dnů od okamžiku, kdy nastala skutečnost zakládající změnu údaje.

(1) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud jsou odpadem, je možné využívat na zemědělském půdním fondu v souladu s § 14 odst. 2 pouze za splnění požadavků zvláštních právních předpisů64).

(2) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud jsou odpadem, je možné využívat na povrchu terénu a k zavážení podzemních prostor v souladu s § 14 odst. 2 za splnění podmínek pro využívání odpadů na povrchu terénu stanovených vyhláškou podle § 19 odst. 3.

(3) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud jsou odpadem, je možné využívat jako stavební materiál v souladu s § 14 odst. 2 za splnění požadavků stanovených zvláštními právními předpisy65).

(4) Pokud jsou sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží určeny k využití na pozemcích tvořících zemědělský půdní fond, nevede jejich původce ani osoba, která je na pozemcích tvořících zemědělský půdní fond využívá, pro tyto sedimenty evidenci podle § 39 odst. 1 a nepodává hlášení podle § 39 odst. 2 a 3. Pro tyto sedimenty se vede evidence podle zvláštního právního předpisu64).

(1) Tento díl upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie o recyklaci lodí66) podmínky pro provádění recyklace lodí v zařízení na recyklaci lodí.

(2) Příslušným orgánem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o recyklaci lodí66) za Českou republiku je ministerstvo, s výjimkou případů, kdy tento zákon svěřuje působnost příslušného orgánu krajskému úřadu.

(1) Zařízení na recyklaci lodí je zařízením k využívání nebo odstraňování odpadů.

(2) Krajský úřad zašle žádost o souhlas k provozování zařízení na recyklaci lodí k vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví.

(3) Souhlas k provozování zařízení na recyklaci lodí se vydává na dobu určitou, nejdéle na dobu 5 let. Dobu platnosti souhlasu k provozování zařízení krajský úřad prodlouží na základě žádosti provozovatele vždy nejdéle o dalších 5 let, pokud jsou splněny podmínky pro jeho vydání.

(1) Provozovatel zařízení na recyklaci lodí je povinen předložit před každou recyklací lodi krajskému úřadu ke schválení plán recyklace lodi podle čl. 7 přímo použitelného předpisu Evropské unie o recyklaci lodí66).

(2) Krajský úřad neprodleně zašle plán recyklace lodi k vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví.

(1) Odpad podle čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008 je odpadem podle tohoto zákona.

(2) Hospodářský subjekt podle čl. 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 zašle ministerstvu v listinné nebo elektronické podobě

a) formulář obsahující údaje podle čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 a

b) kopie osvědčení podle čl. 14 odst. 1 až 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 obdržených v předchozím kalendářním roce.

(3) Provozovatelé zařízení provádějících prozatímní uložení odpadní rtuti a provozovatelé zařízení provádějících konverzi a případně solidifikaci odpadní rtuti zasílají výkaz podle čl. 14 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 v listinné nebo elektronické podobě ministerstvu.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a) vzor formuláře podle odstavce 2 písm. a),

b) vzory osvědčení podle čl. 14 odst. 1 až 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 a

c) vzor výkazu podle čl. 14 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852.

(1) Povinnost zpětného odběru se vztahuje na

a) výbojky a zářivky,

b) pneumatiky,

c) elektrozařízení pocházející z domácností [§ 37g písm. f)].

(2) Vláda může v mezích příslušných právních předpisů Evropských společenství nařízením stanovit další výrobky, než jsou uvedeny v odstavci 1, podléhající povinnosti zpětného odběru po jejich použití.

(3) Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky uvedené v odstavci 1 uvádí na trh, (dále jen „povinná osoba“), a to bez ohledu na výrobní značku a do výše, které za vykazované období stanovené podle odstavce 10 vyrobí nebo doveze. Na zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností se vztahuje § 37n.

(4) Povinná osoba musí prostřednictvím právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, která prodává výrobky uvedené v odstavci 1 konečnému uživateli, (dále jen „poslední prodejce“) zajistit, aby byl konečný uživatel informován o způsobu provedení zpětného odběru těchto použitých výrobků. Výrobce elektrozařízení dále zajistí informování konečného uživatele o

a) požadavku, aby elektrozařízení nebyla odstraňována spolu se směsným komunálním odpadem, ale byla fyzickými osobami odkládána na místech k tomu určených nebo v místech jejich zpětného odběru,

b) jejich úloze v opětovném použití elektrozařízení a materiálovém nebo jiném využití elektroodpadu,

c) možných škodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v elektrozařízení na životní prostředí a na lidské zdraví,

d) významu grafického symbolu podle § 37k odst. 2 pro označování elektrozařízení pro účely zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu.

(5) Poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat konečného uživatele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě, že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od konečného uživatele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží. Poslední prodejce je při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku povinen písemně informovat konečného uživatele o způsobu zajištění zpětného odběru.

(6) Povinná osoba může na základě písemné dohody s obcí využít ke splnění své povinnosti systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí.

(7) Zpětný odběr použitých výrobků uvedených v odstavci 1 musí být proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od konečného uživatele, v případě uvedeném v odstavci 6 i od obce. Místa zpětného odběru musí být pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na které se povinnost zpětného odběru vztahuje. Povinná osoba je povinna zajistit zpětný odběr způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem konečného uživatele bez jeho nadměrného zatížení. Zpětný odběr použitého výrobku lze odmítnout v případě, že použitý výrobek z důvodu kontaminace ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí.31u) Provozovatel místa zpětného odběru použitých výrobků je povinen na požádání konečnému uživateli vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku s náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem.

(8) Zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění.

(9) Povinná osoba musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, a to do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byly odebrány.

(10) Povinná osoba je povinna zpracovávat roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu každoročně zasílat ministerstvu do 31. března.

(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti způsobu provedení zpětného odběru výrobků a obsah roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok.

(1) Povinná osoba podle § 38 odst. 3 je povinna zajistit minimální úroveň zpětného odběru použitých pneumatik ve výši 65 % za každý kalendářní rok.

(2) Minimální úroveň zpětného odběru podle odstavce 1 se vyjadřuje jako procentuální podíl celkové hmotnosti pneumatik sebraných v rámci zpětného odběru povinnou osobou v daném kalendářním roce k celkové hmotnosti pneumatik uvedených touto povinnou osobou na trh v témže kalendářním roce.

(3) Povinná osoba podle § 38 odst. 3 plní své povinnosti stanovené pro zpětný odběr použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik, informování konečného uživatele a zpracování roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru

a) v individuálním systému, a to samostatně, organizačně a technicky na vlastní náklady, nebo

b) v kolektivním systému, a to uzavřením smlouvy o zajištění plnění povinnosti zpětného odběru použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik (dále jen „smlouva o společném plnění“) s právnickou osobou oprávněnou k provozování kolektivního systému podle § 38c (dále jen „provozovatel systému“).

(4) Pneumatikou se pro účely této části zákona rozumí pružná součást sestavy kola, která je z přírodního nebo syntetického kaučuku a vyztužujících materiálů bez ráfku, s výjimkou kola k použití na zařízeních tažených či tlačených pěšky jdoucí osobou, na jízdních kolech a na osobních zdravotnických prostředcích či rehabilitačních a kompenzačních pomůckách.

(5) Povinná osoba a distributor, včetně posledního prodejce, jsou povinni při prodeji pneumatik uvádět náklady na zpětný odběr použitých pneumatik a zpracování a využití odpadních pneumatik odděleně. Tím nejsou dotčeny povinnosti posledního prodejce podle cenových předpisů59).

(1) Seznam povinných osob v oblasti zpětného odběru pneumatik (dále jen „Seznam povinných osob“) je veřejný seznam, který vede ministerstvo. Návrh na zápis do Seznamu povinných osob je povinna podat každá povinná osoba podle § 38 odst. 3.

(2) Návrh na zápis do Seznamu povinných osob se podává ministerstvu do 60 dnů ode dne prvního uvedení pneumatik na trh nebo prvního uvedení pneumatik na trh spolu s vozidlem, a to

a) ve dvou listinných vyhotoveních a současně v elektronické podobě,

b) v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu30c).

(3) Návrh na zápis do Seznamu povinných osob obsahuje

a) jde-li o fyzickou osobu, jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu, adresu sídla, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a kopii podnikatelského oprávnění,

b) jde-li o právnickou osobu, obchodní firmu nebo název, právní formu, adresu sídla, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,

c) značku pneumatik, které povinná osoba uvádí na trh,

d) popis způsobu zajištění zpětného odběru použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik a informování konečného uživatele.

(4) Ministerstvo provede zápis povinné osoby do Seznamu povinných osob do 30 dnů ode dne doručení návrhu, který splňuje všechny náležitosti uvedené v odstavci 3, a nejpozději do 30 dnů od provedení zápisu zveřejní tuto skutečnost na úřední desce ministerstva.

(5) Nesplňuje-li návrh na zápis náležitosti uvedené v odstavci 3, vyzve ministerstvo povinnou osobu, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí a která nesmí být kratší než 15 pracovních dnů, návrh upřesnila nebo doplnila.

(6) Povinná osoba zapsaná v Seznamu povinných osob je povinna oznámit ministerstvu změnu údajů předložených podle odstavce 3 nebo skutečnost, že zanikly důvody pro její vedení v Seznamu povinných osob, a to do 30 dnů od vzniku takové změny nebo skutečnosti.

(7) Ministerstvo na základě oznámení podle odstavce 6 nebo na základě vlastního zjištění provede změnu zápisu v Seznamu povinných osob nebo povinnou osobu ze Seznamu povinných osob vyřadí.

(8) Ministerstvo zpřístupňuje aktuální Seznam povinných osob na portálu veřejné správy v tomto rozsahu

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firmu, jde-li o fyzickou osobu; obchodní firmu nebo název a právní formu, jde-li o právnickou osobu,

b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

c) značku pneumatik, které povinná osoba uvádí na trh,

d) způsob plnění povinností povinné osoby podle § 38a odst. 3, včetně uvedení právnické osoby oprávněné k provozování kolektivního systému podle § 38c, jejímž prostřednictvím plní své povinnosti.

(9) Distributor pneumatik nepocházejících od povinných osob zapsaných v Seznamu povinných osob nebo od povinných osob, které plní své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému podle § 38a odst. 3 písm. b), má práva a povinnosti povinné osoby stanovené v této části zákona.

(10) Pokud povinná osoba plní všechny své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému podle § 38a odst. 3 písm. b), nevztahuje se na ni povinnost uvedená v odstavci 1. Údaje o povinných osobách plnících své povinnosti v kolektivním systému, které ministerstvo získává od provozovatele systému podle § 38c, zpřístupní podle odstavce 8.

(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor návrhu na zápis do Seznamu povinných osob.

(1) Provozovatelem systému může být pouze akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným, kterým bylo ministerstvem vydáno oprávnění k provozování kolektivního systému podle § 38d.

(2) Pokud je provozovatel systému akciovou společností, smí vydávat pouze kmenové akcie, a to jako zaknihované akcie znějící na jméno. Stanovy nesmí připouštět vydávání akcií s rozdílnou váhou hlasů. Pokud je provozovatel systému společností s ručením omezeným, musí mít zřízenu dozorčí radu a společenská smlouva nebo zakladatelská listina nesmějí připouštět vznik jiných než základních podílů, určovat rozdílný počet hlasů ve vztahu k výši vkladu společníka a umožňovat vydávání kmenových listů. Akcie a podíly lze upisovat pouze peněžitými vklady.

(3) Akcionářem nebo společníkem (dále jen „společník“) provozovatele systému může být pouze povinná osoba, která uvádí na trh pneumatiky. Ke dni podání žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému musí být společníci provozovatele systému povinné osoby, z nichž každá uváděla na trh pneumatiky nejméně po dobu 3 předcházejících let a za předcházející 3 kalendářní roky uvedla na trh pneumatiky v objemu nejméně 1 000 tun.

(4) Zisk provozovatele systému nesmí být rozdělen mezi společníky, členy orgánů nebo zaměstnance provozovatele systému. Lze jej použít výhradně na provoz, rozvoj a zefektivnění systému zajišťování společného plnění povinností povinných osob při zpětném odběru použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik a informování konečného uživatele a posledního prodejce. Provozovatel systému nesmí snížit svůj základní kapitál za jiným účelem než k úhradě ztráty nebo k plnění povinností stanovených zákonem a nesmí zvýšit svůj základní kapitál podmíněným způsobem.

(5) Provozovatel systému nesmí být členem orgánů jiných právnických osob, ani se nesmí účastnit jejich podnikání.

(6) Kromě činností spojených se zajišťováním plnění povinností povinných osob, které uvádějí na trh pneumatiky, stanovených v této části zákona, nesmí provozovatel systému vykonávat jinou činnost než poradenskou činnost v oblasti předcházení vzniku odpadních pneumatik nebo výzkumnou, přednáškovou, osvětovou nebo propagační činnost v oblastech zpětného odběru pneumatik a nakládání s odpadními pneumatikami.

(7) Provozovatel systému nesmí uzavřít s právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která k němu má zvláštní vztah podle odstavce 8, smlouvu, která vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku by nebyla uzavřena při vynaložení péče řádného hospodáře s jinou fyzickou nebo právnickou osobou, nesmí zajišťovat dluhy této právnické osoby nebo fyzické osoby ani na ni bezúplatně převádět majetek.

(8) Za právnické osoby nebo fyzické osoby, které mají k provozovateli systému zvláštní vztah, se považují

a) statutární orgán a členové statutárního orgánu provozovatele systému, členové dozorčí rady nebo správní rady a zaměstnanci provozovatele systému na vedoucích místech, z nichž může být zaměstnanec podle pracovněprávních předpisů odvolán statutárním orgánem30e),

b) členové statutárních orgánů právnických osob, které jsou společníky provozovatele systému,

c) osoby blízké30f) osobám uvedeným v písmenu a) nebo b),

d) právnické osoby, v nichž některá z osob uvedených v písmenu a) nebo b) má přímo či nepřímo podíl na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech přesahující 33 %,

e) společníci provozovatele systému, kteří jsou právnickými osobami, a další jimi ovládané právnické osoby.

(9) Se společníkem provozovatele systému, s právnickou osobou jím ovládanou nebo s osobou ovládající některého ze společníků provozovatele systému nesmí provozovatel systému uzavřít jinou smlouvu než smlouvu na základě odstavce 6 nebo smlouvu podle § 38e odst. 1.

(10) Podíl jednotlivého společníka nebo společníků jednajících ve shodě na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech provozovatele systému nesmí přesáhnout 33 %. Jestliže se tak stane, je tento společník povinen nebo tito společníci povinni neprodleně tuto skutečnost oznámit ministerstvu a snížit svůj podíl na hranici nejvýše 33 % nejpozději do 6 měsíců ode dne jejího překročení.

(11) Společník provozovatele systému nesmí podnikat v oblasti nakládání s odpady, s výjimkou nakládání s jinými odpady než s odpadními pneumatikami, a jednat v zájmu jiných osob, jejichž předmětem podnikání je nakládání s odpady nebo jejichž činnost přímo souvisí s nakládáním s odpady. To platí obdobně i pro členy statutárního orgánu provozovatele systému, členy dozorčí rady nebo správní rady a zaměstnance provozovatele systému na vedoucích místech, z nichž může být zaměstnanec podle pracovněprávních předpisů odvolán statutárním orgánem30e).

(1) Ministerstvo vydá oprávnění k provozování kolektivního systému na základě žádosti osoby (dále jen „žadatel“), která prokáže splnění podmínek stanovených pro provozovatele systému tímto zákonem.

(2) Žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému se podává u ministerstva ve dvou listinných vyhotoveních a současně v elektronické podobě, nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu30c). Žádost obsahuje obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, identifikační číslo žadatele, bylo-li přiděleno, a seznam všech společníků žadatele s uvedením jejich podílu na základním kapitálu a na hlasovacích právech nebo seznam všech akcionářů žadatele, včetně výše jejich podílu na základním kapitálu a na hlasovacích právech. K žádosti se připojí

a) společenská smlouva nebo zakladatelská listina, je-li žadatelem společnost s ručením omezeným, nebo stanovy, je-li žadatelem akciová společnost,

b) výpis z obchodního rejstříku žadatele a výpis emise zaknihovaných akcií žadatele ne starší než 7 dní, je-li žadatelem akciová společnost,

c) poslední výroční zpráva žadatele, pokud existuje,

d) čestné prohlášení žadatele o splnění podmínek podle § 38c odst. 5, 6, 7 a 9 a společníků o splnění podmínek podle § 38c odst. 3, 10 a 11,

e) vzor smlouvy

1. o společném plnění,

2. o zřízení místa zpětného odběru pneumatik a

3. o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovených obcí v případě, že k zajišťování společného plnění povinností povinných osob, které uvádějí na trh pneumatiky, bude využívána spolupráce s obcemi,

f) popis způsobu zajišťování společného plnění zahrnující zejména

1. popis technických, organizačních a finančních opatření, kterými zajistí společné plnění povinností povinných osob při zpětném odběru použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik,

2. uzavřené smlouvy se zpracovateli a zařízeními pro využití odpadních pneumatik,

3. popis způsobu zajištění informování konečného uživatele a posledního prodejce,

4. popis způsobu vedení evidencí podle § 38f,

5. podrobný popis předpokládaného finančního zajištění společného plnění povinností povinných osob, které uvádějí na trh pneumatiky, v jednotlivých letech platnosti oprávnění,

6. podrobný popis způsobu a četností kontrol funkčnosti kolektivního systému,

7. předpokládaný počet uzavřených smluv o společném plnění a předpokládané množství pneumatik, pro něž bude zajišťováno společné plnění v prvních třech letech platnosti oprávnění k provozování kolektivního systému, a

8. předpokládané množství odpadních pneumatik, pro které bude zajištěno zpracování a využití v prvních třech letech platnosti oprávnění k provozování kolektivního systému.

(3) Osoba, které bylo vydáno oprávnění k provozování kolektivního systému, je povinna oznámit ministerstvu jakékoli změny údajů předložených podle odstavce 2 do 30 dnů od okamžiku, kdy nastaly. Má-li změna vliv na obsah oprávnění k provozování kolektivního systému, vydá ministerstvo rozhodnutí o změně tohoto oprávnění.

(4) Seznam vydaných oprávnění k provozování kolektivního systému s vyznačením jejich platnosti a rozhodnutí o jejich zrušení, jakož i obsah těchto oprávnění a rozhodnutí s výjimkou údajů, které jsou předmětem obchodního tajemství nebo na které se vztahuje zákon o ochraně osobních údajů, zveřejňuje ministerstvo na portálu veřejné správy.

(5) Účastníkem řízení o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze žadatel. Účastníkem řízení o změně oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze osoba, jíž bylo oprávnění vydáno.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(1) Provozovatel systému zajišťuje společné plnění povinností povinných osob, které uvádějí na trh pneumatiky, na základě smluv o společném plnění s jednotlivými povinnými osobami. Podmínky těchto smluv musí provozovatel systému stanovit pro všechny tyto povinné osoby jednotně a tak, aby žádná povinná osoba, typ nebo značka pneumatik nebyly neodůvodněně zvýhodněny či znevýhodněny v hospodářské soutěži.

(2) Provozovatel systému je povinen uzavřít smlouvu o společném plnění s každou povinnou osobou, která o uzavření smlouvy projeví zájem a nemá vůči provozovateli systému nesplněné splatné dluhy, a to pro všechny pneumatiky, které tato povinná osoba uvádí na trh.

(3) Provozovatel systému zajišťuje provoz a financování zpětného odběru použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik a informačních kampaní na základě příspěvků povinných osob, které uvádějí pneumatiky na trh a které mají v okamžiku vzniku příslušných nákladů s provozovatelem uzavřenou smlouvu o společném plnění. Příspěvky jsou stanoveny provozovatelem systému zejména podle podílu příslušných povinných osob na trhu.

(4) Provozovatel systému v případě, že se pneumatika prokazatelně nestane na území České republiky odpadem, vrátí obdržený příspěvek na zajištění nakládání s touto pneumatikou osobě, která prokáže, že pneumatiku po uvedení na trh v České republice vyvezla nebo dodala do jiné členské země Evropské unie.

(5) Provozovatel systému nesmí sdělovat informace o množství pneumatik uvedeném na trh jednotlivými povinnými osobami, se kterými uzavřel smlouvu podle odstavce 1, třetím osobám, s výjimkou jejich sdělení příslušnému správnímu úřadu.

(6) Provozovatel systému je povinen vyhlásit za účelem zajištění zpracování a využití odpadních pneumatik veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku70). Podmínky soutěže musí vycházet z otevřených, nediskriminačních kritérií pro zpracování a využití odpadních pneumatik. V podmínkách soutěže musí být stanoven způsob výběru nejvhodnější nabídky.

(7) Provozovatel systému je povinen zajistit, aby auditor

a) ověřil účetní závěrku a výroční zprávu provozovatele systému,

b) ověřil správnost a úplnost vedení evidence osob, s nimiž uzavřel smlouvu podle odstavce 1, a evidence množství pneumatik v rozsahu stanoveném pro účely roční zprávy podle § 38 odst. 10,

c) vypracoval zprávu o ověření podle písmen a) a b).

(8) Provozovatel systému je povinen zajistit ověření a vypracování zprávy podle odstavce 7 v každém roce, ve kterém platí oprávnění k provozování kolektivního systému; zprávy o ověření je provozovatel systému povinen ministerstvu písemně doložit vždy nejpozději do 6 měsíců od skončení ověřovaného období. Ověření skutečností podle odstavce 7 nesmí pro provozovatele systému provádět auditor, který k němu má zvláštní vztah podle § 38c odst. 8. To platí i pro fyzické osoby vykonávající jménem auditora auditorskou činnost.

(9) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky financování zpětného odběru použitých pneumatik a nakládání s odpadními pneumatikami.

(1) Provozovatel systému je povinen vést evidenci

a) povinných osob, s nimiž má uzavřenu smlouvu o společném plnění, v rozsahu podle § 38b odst. 3 písm. a) až c) a prováděcího právního předpisu a

b) množství pneumatik, k nimž se vztahují jím uzavřené smlouvy o společném plnění, množství a toku zpětně odebraných pneumatik od místa zpětného odběru až po zpracování a způsobu využití odpadních pneumatik v rozsahu stanoveném pro zpracování roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru.

(2) Provozovatel systému je povinen

a) poskytnout ministerstvu na jeho vyžádání údaje podle odstavce 1 písm. a) a b),

b) ohlašovat ministerstvu údaje z evidence povinných osob, s nimiž má uzavřenou smlouvu o společném plnění, v rozsahu podle § 38b odst. 8 písm. a) až c) včetně jejich změn do 30 dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ode dne, kdy se o této skutečnosti dozví, a to v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech,

c) zpracovat a zaslat ministerstvu souhrnnou roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok podle § 38 odst. 10 za všechny povinné osoby, s nimiž má uzavřenu smlouvu o společném plnění.

(3) Provozovatel systému je povinen informovat konečné uživatele zejména prostřednictvím informačních kampaní o způsobu zajištění zpětného odběru použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik včetně zveřejňování aktuálního seznamu míst zpětného odběru.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah evidencí.

(1) Na činnost provozovatele systému dohlíží ministerstvo.

(2) Zjistí-li ministerstvo v činnosti provozovatele systému nedostatky, může podle závažnosti a povahy zjištěného nedostatku

a) uložit, aby provozovatel systému ve stanovené lhůtě zjednal nápravu,

b) podat podnět inspekci k zahájení řízení o přestupku.

(1) Ministerstvo může rozhodnout o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému, pokud

a) bylo vydáno na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti nebo v dokladech připojených k žádosti nebo dodatečně přestal provozovatel systému splňovat podmínky pro jeho vydání,

b) provozovatel systému nezjednal nápravu uloženou podle § 38g odst. 2 písm. a) ve stanovené lhůtě, nebo

c) provozovatel systému porušil některou z povinností stanovených tímto zákonem.

(2) Pokud se provozovatel systému rozhodne, že jej nadále nebude provozovat, je povinen bezodkladně tuto skutečnost oznámit ministerstvu. Ministerstvo na základě tohoto oznámení vydá rozhodnutí o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému nejdříve 30 dní poté, co mu provozovatel systému prokázal, že o zamýšleném ukončení činnosti informoval 6 měsíců předem povinné osoby, s nimiž uzavřel smlouvu o společném plnění, obce, s nimiž uzavřel smlouvu o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovených obcí, a další osoby, které pro provozovatele systému zajišťují zpětný odběr použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik.

(3) Účastníkem řízení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze provozovatel systému.

(1) Původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady, jsou povinni vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s odpady. Evidence se vede za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Způsob vedení evidence pro jednotlivé druhy odpadů stanoví prováděcí právní předpis.

(2) Původci odpadů jsou povinni v případě, že produkují nebo nakládají s více než 100 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než 100 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, nebo v daném kalendářním roce produkují nebo nakládají s odpady stanovenými prováděcím právním předpisem bez ohledu na množství těchto odpadů, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny. Oprávněné osoby jsou povinny v případě, že nakládají v kalendářním roce s odpadem, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.

(3) Provozovatelé zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů, provozovatelé zařízení podle § 14 odst. 2, provozovatelé malých zařízení podle § 33b odst. 1 a dopravci odpadů, kteří nejsou zároveň osobou oprávněnou k převzetí odpadů do svého vlastnictví podle § 12 odst. 3, jsou povinni zaslat údaje o provozu zařízení nebo o činnosti dopravce odpadů krajskému úřadu příslušnému podle místa zařízení a u mobilních zařízení a dopravců podle sídla nebo bydliště provozovatele zařízení nebo dopravce odpadů, a to do 15 dnů od zahájení, ukončení, přerušení nebo obnovení činnosti dopravce odpadů nebo provozu zařízení včetně zahájení provozu podle změny souhlasu s provozem zařízení.

(4) Provozovatelé skládek jsou povinni zasílat každoročně do 15. února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který jsou údaje zasílány, údaje o stavu vytvořené finanční rezervy, doložené výpisem z bankovního účtu provozovatele skládky, a údaje a o volné kapacitě skládky a dále údaje o poplatcích za ukládání odpadů na skládky krajskému úřadu příslušnému podle místa skládky.

(5) Provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků jsou povinni vést evidenci a zasílat údaje o počtu a stavu převzatých autovraků a o způsobech jejich zpracování a provozovatelé zařízení k oddělenému sběru, zpracování, využití a odstraňování elektroodpadu jsou povinni vést evidenci a zasílat údaje o typu, množství a způsobu zpracování, využití nebo odstranění elekroodpadu v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem každoročně do 15. února následujícího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.

(6) Obec, která je povinna podat hlášení podle odstavce 2, zasílá každoročně obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 15. února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který je hlášení podáváno, hlášení o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů v rozsahu stanoveném vyhláškou.

(7) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zpracovává na základě hlášení podle odstavců 2, 5 a 6 evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi, převzatých autovraků a způsobů jejich zpracování, typu, množství a způsobů zpracování, využití, nebo odstranění elektroodpadu, údaje o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Tyto evidence zasílá každoročně do 15. dubna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který je hlášení podáváno, ministerstvu a příslušnému krajskému úřadu. Ministerstvo zajistí přístup Českého statistického úřadu k hlášením podávaným původci odpadů a oprávněnými osobami nejpozději od 1. května roku, ve kterém bylo hlášení podáno.

(8) Osoby, které provozují zařízení obsahující PCB a podléhající evidenci podle § 26 písm. c) nebo zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci podle § 26 písm. e), nebo vlastní nebo drží PCB definované v § 26 písm. a) nebo vlastní odpady perzistentních organických znečišťujících látek podle § 27a odst. 1, nebo provozují nebo vlastní zařízení lehce kontaminovaná PCB podle § 26 písm. d), jsou povinny vést samostatně evidenci o těchto zařízeních, PCB a odpadech perzistentních organických znečišťujících látek. Změny v evidovaných skutečnostech jsou tyto osoby povinny ohlásit ministerstvu neprodleně poté, co ke změně došlo. Osoby provozující zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci podle § 26 písm. e), u nichž provozovatel prokázal nepřítomnost PCB, změny v evidenci ministerstvu neohlašují. Povinnosti podle tohoto odstavce se nevztahují na laboratorní standardy používané ve výzkumu, vývoji, zkušebnictví nebo zdravotnictví.

(9) Evidenci odpadů, zařízení k nakládání s odpady, PCB, odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci a evidenci a ohlašování přepravy nebezpečných odpadů vznikajících v rámci činnosti Ministerstva obrany zajišťuje Ministerstvo obrany ve spolupráci s ministerstvem.

(10) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad zasílají ministerstvu informace o každém rozhodnutí vydaném podle tohoto zákona, a to do 15 dnů ode dne nabytí jeho právní moci. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen zasílat ministerstvu informace o každém vyjádření vydaném podle § 79 odst. 4 písm. e), a to do 15 dnů ode dne jeho vydání. Krajský úřad zasílá ministerstvu informace o provozu zařízení a dopravcích odpadů podle odstavce 3 do 15 dnů ode dne jejich obdržení a podle odstavce 4 do 15. března kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který je hlášení podáváno. Ministerstvo zajistí přístup Českého statistického úřadu k hlášením podle odstavců 3 a 4.

(11) Pokud není tímto zákonem stanoveno jinak, jsou právnické osoby, fyzické osoby oprávněné k podnikání a orgány veřejné správy, které jsou povinny vést evidenci podle odstavců 1 až 10, povinny tuto evidenci uchovávat nejméně po dobu 5 let.

(12) Pro účely plnění evidenčních a ohlašovacích povinností přiděluje krajský úřad zařízením ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů, zařízením podle § 14 odst. 2 a malým zařízením podle § 33b odst. 1 nejpozději do patnácti dnů ode dne vydání souhlasu podle § 14 odst. 1, vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci, ohlášení zahájení provozu zařízení podle § 14 odst. 2 a § 33b odst. 1 identifikační číslo zařízení. Při plnění evidenčních a ohlašovacích povinností podle § 39 a 40 je každý povinen přidělená identifikační čísla zařízení používat.

(13) Informace o jednotlivých osobách zaslané podle odstavců 2, 4, 5 a 8 se poskytují pouze orgánům veřejné správy a pro potřeby řešení mimořádných událostí podle zvláštních právních předpisů55).

(14) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a) rozsah a způsob vedení průběžné evidence odpadů,

b) rozsah a způsob ohlašování odpadů, zařízení podle odstavce 3, systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle odstavce 6, odpadů perzistentních organických znečišťujících látek, PCB, odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB a způsob ohlašování změn v jejich evidenci, způsob ohlašování počtu a stavu převzatých autovraků a způsobů jejich zpracování, typu a množství elektroodpadu a způsobů jeho zpracování, využití nebo odstranění,

c) rozsah a způsob ohlašování údajů podle odstavce 4,

d) rozsah a způsob zasílání informací podle odstavců 7 a 10,

e) způsob přidělování identifikačních čísel zařízení.

(1) Přeprava nebezpečných odpadů se ohlašuje ministerstvu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí54).

(2) Odesílatel je povinen

a) každou přepravu nebezpečných odpadů ohlásit před jejím zahájením v rozsahu ohlašovacího listu,

b) ke každé zásilce nebezpečného odpadu přiložit v listinné podobě doklad obsahující informace podle ohlašovacího listu,

c) v případě, že přeprava nebezpečných odpadů není zahájena v ohlášeném termínu, zrušit ohlášení přepravy nebezpečných odpadů do 3 pracovních dnů ode dne ohlášeného zahájení přepravy,

d) nejpozději do 3 pracovních dnů od ukončení přepravy nebezpečných odpadů opravit údaje o přepravě a přepravovaných odpadech, pokud vznikl rozpor mezi skutečnými a ohlášenými údaji. Tyto údaje může opravovat pouze v případě, že byl ohlašovatelem.

(3) Při přepravě nebezpečných odpadů mobilním zařízením ke sběru odpadů může být odesílatelem pouze provozovatel tohoto zařízení.

(4) Původce přepravovaných nebezpečných odpadů, pokud přepravuje tyto odpady mezi svými provozovnami, a provozovatel zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů nebo zařízení podle § 14 odst. 2, do kterého je nebezpečný odpad po dokončení přepravy fyzicky předáván (dále jen „příjemce“), je povinen

a) nejpozději do 3 pracovních dnů od převzetí nebezpečných odpadů potvrdit převzetí nebezpečných odpadů z ohlášené přepravy v integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí54); po potvrzení přijetí již není možné provádět opravu,

b) zadat do systému údaje o přepravě nebezpečných odpadů, která nebyla ohlášena, v rozsahu ohlašovacího listu, a to nejpozději do 3 pracovních dnů od ukončení přepravy,

c) zrušit ohlášení přepravy nebezpečných odpadů do 3 pracovních dnů ode dne ohlášeného zahájení přepravy v případě, že byl ohlašovatelem přepravy nebezpečných odpadů a přeprava není zahájena v ohlášeném termínu,

d) v případě, že byl ohlašovatelem přepravy nebezpečných odpadů, nejpozději do 3 pracovních dnů od ukončení přepravy opravit údaje o přepravě a přepravovaných odpadech, pokud vznikl rozpor mezi skutečnými a ohlášenými údaji. Tyto údaje může opravovat pouze v případě, že byl ohlašovatelem.

(5) Povinnosti podle odstavce 2 písm. a) a b) může za odesílatele splnit příjemce.

(6) Na odesílatele se vztahují povinnosti při nakládání s nebezpečnými odpady stanovené tímto zákonem až do doby předání nebezpečného odpadu příjemci do zařízení.

(7) Přeprava nebezpečných odpadů se neohlašuje, pokud nepřesahuje areál provozovny nebo v případě, že odesílatelem je nepodnikající fyzická osoba.

(8) V případě přerušení provozu integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí54) je možné přepravu nebezpečných odpadů uskutečnit, pokud odesílatel vyplní ohlašovací list, jeden potvrzený si ponechá jako doklad o předání nebezpečného odpadu a druhý přiloží k zásilce a po dokončení přepravy si jej ponechá příjemce. Po obnovení provozu integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí54) je příjemce do 3 pracovních dnů povinen doplnit údaje o přepravě nebezpečných odpadů v rozsahu ohlašovacího listu do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí54).

(9) Informace o jednotlivých osobách zúčastněných na přepravě nebezpečných odpadů v integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí54) se poskytují pouze orgánům veřejné správy a při řešení mimořádných událostí podle zvláštních právních předpisů55).

(10) Ministerstvo životního prostředí vyhláškou stanoví rozsah ohlašovacího listu podléhající hlášení podle odstavce 2 písm. a) a rozsah informací podle ohlašovacího listu, které musí obsahovat doklad přiložený k zásilce podle odstavce 2 písm. b).

(1) Plán odpadového hospodářství v rozsahu stanoveném tímto zákonem zpracovávají ministerstvo, kraje a obce.

(2) Plán odpadového hospodářství se zpracovává za účelem vytváření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi podle tohoto zákona.

(3) Na zpracování, projednávání a schvalování návrhů plánů odpadového hospodářství se nevztahuje správní řád.

(4) Do plánů odpadového hospodářství České republiky a krajů lze veřejně nahlížet, pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie.

(1) Program předcházení vzniku odpadů České republiky zpracovává ministerstvo ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a veřejností.

(2) Program předcházení vzniku odpadů České republiky obsahuje

a) cíle předcházení vzniku odpadů v souladu s Plánem odpadového hospodářství České republiky,

b) opatření k předcházení vzniku odpadů,

c) soustavu indikátorů k hodnocení plnění cílů a opatření k předcházení vzniku odpadů, které umožní sledování a posouzení pokroku, jehož bylo jejich prostřednictvím dosaženo.

(3) Vyhodnocení plnění Programu předcházení vzniku odpadů České republiky provádí ministerstvo pomocí soustavy indikátorů do 31. prosince kalendářního roku následujícího po 2 kalendářních letech, za které je vyhodnocení prováděno, a to v rámci vyhodnocení plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky.

(4) Program předcházení vzniku odpadů České republiky a jeho změny ministerstvo zveřejní na portálu veřejné správy.

(1) Návrh Plánu odpadového hospodářství České republiky zpracovává ministerstvo ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a veřejností67). Návrh Plánu odpadového hospodářství České republiky projedná ministerstvo s kraji v samostatné působnosti.

(2) Plán odpadového hospodářství České republiky se skládá z části analytické, závazné a směrné.

(3) Analytická část Plánu odpadového hospodářství České republiky obsahuje vyhodnocení stavu odpadového hospodářství České republiky, které zahrnuje

a) výčet druhů, množství a zdroje vznikajících odpadů a posouzení vývoje jejich produkce a nakládání, včetně přeshraničního toku odpadů,

b) vyhodnocení stávajících systémů sběru a nakládání s odpady na území České republiky minimálně pro komunální odpady, směsný komunální odpad, biologicky rozložitelné odpady, obalové odpady, nebezpečné odpady, stavební odpady, výrobky s ukončenou životností, odpady podle části čtvrté zákona, včetně tříděného sběru materiálově využitelných složek odpadů,

c) vyhodnocení sítě zařízení pro nakládání s odpady na území České republiky včetně posouzení kapacit pro jednotlivé způsoby nakládání, posouzení nezbytných změn a doplnění systémů sběru a nakládání s odpady a výrobky s ukončenou životností s ohledem na jejich zlepšení v souladu s principy soběstačnosti a blízkosti,

d) podklady pro získání informací nezbytných pro vypracování kritérií pro umístění a kapacity zařízení pro nakládání s odpady podporovaná z veřejných zdrojů, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné.

(4) Závaznou část Plánu odpadového hospodářství České republiky vyhlašuje vláda svým nařízením.

(5) Závazná část Plánu odpadového hospodářství České republiky obsahuje cíle a opatření pro předcházení vzniku odpadů podle přílohy č. 13 tohoto zákona a stanoví cíle, zásady a opatření k jejich dosažení včetně preferovaných způsobů nakládání a soustavu indikátorů k hodnocení plnění cílů Plánu odpadového hospodářství pro

a) nakládání s komunálními odpady, zejména směsným komunálním odpadem a biologicky rozložitelnými odpady,

b) nakládání se stavebními odpady,

c) nakládání s obalovými odpady,

d) nakládání s výrobky s ukončenou životností a vybranými odpady podle části čtvrté tohoto zákona,

e) nakládání s dalšími odpady, zejména nebezpečnými,

f) přípravu na opětovné použití, recyklaci, využívání a odstraňování odpadů minimalizující nepříznivý dopad na životní prostředí,

g) snižování množství odpadů ukládaných na skládky, zejména biologicky rozložitelných odpadů,

h) snižování podílu biologicky rozložitelné složky ve směsném komunálním odpadu.

(6) Směrná část Plánu odpadového hospodářství České republiky obsahuje

a) výčet nástrojů pro splnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky,

b) kritéria hodnocení změn podmínek, na jejichž základě byl Plán odpadového hospodářství České republiky zpracován,

c) informace nezbytné pro vypracování kritérií pro umístění a kapacity zařízení pro nakládání s odpady podporovaná z veřejných zdrojů, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné,

d) návrhy na potřebná zařízení pro nakládání s odpady nadregionálního významu, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné.

(7) Plán odpadového hospodářství České republiky se zpracovává na dobu nejméně 10 let a musí být změněn bezprostředně po každé zásadní změně podmínek, na jejichž základě byl zpracován.

(8) Závazná část Plánu odpadového hospodářství České republiky, včetně jejích změn, je závazným podkladem pro zpracování plánů odpadového hospodářství krajů, pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a podkladem pro zpracovávání územně plánovací dokumentace krajů a obcí.

(9) Ministerstvo každoročně vyhodnocuje pomocí soustavy indikátorů plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky a do 15. prosince kalendářního roku následujícího po 2 kalendářních letech, za které je vyhodnocení prováděno, zpracuje zprávu o plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky.

(10) Plán odpadového hospodářství České republiky a jeho změny ministerstvo zveřejní na portálu veřejné správy.

(1) Kraj v samostatné působnosti zpracovává plán odpadového hospodářství kraje ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a veřejností65) pro jím spravované území a jeho změny.

(2) Plán odpadového hospodářství kraje musí být v souladu se závaznou částí plánu odpadového hospodářství České republiky a jejími změnami.

(3) Plán odpadového hospodářství kraje se skládá z části analytické, závazné a směrné.

(4) Analytická část plánu odpadového hospodářství kraje obsahuje vyhodnocení stavu odpadového hospodářství kraje, které zahrnuje

a) výčet druhů, množství a zdroje vznikajících odpadů a posouzení vývoje jejich produkce a nakládání,

b) vyhodnocení stávajících systémů sběru a nakládání s odpady na území kraje minimálně pro komunální odpady, směsný komunální odpad, biologicky rozložitelné odpady, obalové odpady, nebezpečné odpady, stavební odpady, výrobky s ukončenou životností, odpady podle části čtvrté zákona, včetně tříděného sběru materiálově využitelných složek odpadů,

c) vyhodnocení sítě zařízení pro nakládání s odpady na území kraje včetně posouzení kapacit pro jednotlivé způsoby nakládání, posouzení nezbytných změn a doplnění systémů sběru a nakládání s odpady a výrobky s ukončenou životností s ohledem na jejich zlepšení v souladu s principy soběstačnosti a blízkosti,

d) podklady pro získání informací nezbytných pro vypracování kritérií pro umístění a kapacity zařízení pro nakládání s odpady podporovaná z veřejných zdrojů, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné.

(5) Závazná část plánu odpadového hospodářství kraje obsahuje cíle a opatření pro předcházení vzniku odpadů a stanoví cíle, zásady a opatření k jejich dosažení včetně preferovaných způsobů nakládání a soustavu indikátorů k hodnocení plnění cílů plánu odpadového hospodářství kraje pro

a) nakládání s komunálními odpady, zejména směsným komunálním odpadem a biologicky rozložitelnými odpady,

b) nakládání se stavebními odpady,

c) nakládání s obalovými odpady,

d) nakládání s výrobky s ukončenou životností a vybranými odpady podle části čtvrté tohoto zákona,

e) nakládání s dalšími odpady, zejména nebezpečnými,

f) přípravu na opětovné použití, recyklaci, využívání a odstraňování odpadů minimalizující nepříznivý dopad na životní prostředí,

g) snižování množství odpadů ukládaných na skládky, zejména biologicky rozložitelných odpadů,

h) snižování podílu biologicky rozložitelné složky ve směsném komunálním odpadu.

(6) Směrná část plánu odpadového hospodářství kraje obsahuje

a) výčet nástrojů pro splnění cílů plánu odpadového hospodářství kraje,

b) kritéria hodnocení změn podmínek, na jejichž základě byl plán odpadového hospodářství kraje zpracován,

c) kritéria pro typy, umístění a kapacity zařízení pro nakládání s odpady podporovaná z veřejných zdrojů,

d) záměry na potřebná zařízení pro nakládání s odpady, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné.

(7) Vznikne-li potřeba zřídit zařízení k nakládání s odpady nebo řešit pohyb odpadů přesahující hranice krajů, jsou kraje v samostatné působnosti povinny při zpracovávání plánů odpadového hospodářství kraje a jejich změn vzájemně spolupracovat.

(8) Kraj v samostatné působnosti je povinen zpracovat a schválit návrh plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády, kterým se vyhlašuje nebo mění závazná část Plánu odpadového hospodářství České republiky.

(9) Plán odpadového hospodářství kraje se zpracovává na dobu nejméně 10 let a musí být změněn při každé zásadní změně podmínek, na jejichž základě byl zpracován, a to nejpozději do 1 roku od změny podmínek.

(10) Kraj v samostatné působnosti je povinen zaslat návrh plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny v elektronické podobě ministerstvu k posouzení. V případě, že návrh plánu odpadového hospodářství kraje neobsahuje náležitosti stanovené tímto zákonem nebo není v souladu s Plánem odpadového hospodářství České republiky a jeho změnou, ministerstvo do 2 měsíců ode dne obdržení návrhu plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny sdělí kraji své připomínky. Kraj plán odpadového hospodářství nebo jeho změnu před vyhlášením podle připomínek ministerstva upraví a v elektronické podobě zašle ministerstvu.

(11) Závaznou část plánu odpadového hospodářství kraje a její změnu vyhlásí kraj obecně závaznou vyhláškou. Závazná část plánu odpadového hospodářství kraje je závazným podkladem pro zpracování plánů odpadového hospodářství obcí a pro rozhodovací a koncepční činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství a podkladem pro zpracovávání územně plánovací dokumentace kraje.

(12) Rozhodnutí a vyjádření orgánů státní správy v oblasti odpadového hospodářství vydávané podle tohoto zákona musí být v souladu se závaznou částí plánu odpadového hospodářství příslušného kraje.

(13) Kraj každoročně vyhodnocuje pomocí soustavy indikátorů plnění cílů plánu odpadového hospodářství kraje a do 31. října kalendářního roku následujícího po 2 kalendářních letech, za které je vyhodnocení prováděno, zpracuje zprávu o plnění cílů plánu odpadového hospodářství kraje a tuto zprávu zašle do 15. listopadu ministerstvu.

(14) Plán odpadového hospodářství kraje a jeho změny kraj zveřejní na portálu veřejné správy.

(1) Obec, která produkuje ročně více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1 000 t ostatního odpadu, zpracovává v samostatné působnosti plán odpadového hospodářství obce pro odpady, které produkuje, a odpady, se kterými nakládá.

(2) Obec, která ke dni vyhlášení závazné části plánu odpadového hospodářství kraje nebo její změny produkuje množství odpadů nad limit stanovený v odstavci 1, zpracuje návrh plánu odpadového hospodářství do 12 měsíců od vyhlášení závazné části plánu odpadového hospodářství kraje nebo její změny. Ostatní obce zpracují návrh plánu odpadového hospodářství do 12 měsíců od dosažení produkce odpadů nad limit stanovený v odstavci 1.

(3) Plán odpadového hospodářství obce musí být v souladu se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje a jejími změnami.

(4) Plán odpadového hospodářství obce se skládá z části analytické, závazné a směrné.

(5) Analytická část plánu odpadového hospodářství obce obsahuje vyhodnocení stavu odpadového hospodářství obce, které zahrnuje

a) posouzení druhů, množství a zdroje vznikajících komunálních odpadů,

b) vyhodnocení stávajících obecních systémů sběru a nakládání s komunálními odpady na území obce minimálně pro směsný komunální odpad, biologicky rozložitelné komunální odpady, papír, plasty, sklo, kovy, obalové odpady, nebezpečné složky komunálních odpadů, a jejich soulad se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje,

c) posouzení nezbytných změn a doplnění obecního systému sběru a nakládání s komunálními odpady.

(6) Závazná část plánu odpadového hospodářství obce obsahuje opatření pro předcházení vzniku odpadů v souladu s plánem odpadového hospodářství kraje a stanoví cíle a opatření k jejich dosažení v rámci obecního systému pro nakládání s odpady a soustavu indikátorů k hodnocení plnění cílů plánu odpadového hospodářství obce pro

a) nakládání s komunálními odpady, zejména směsným komunálním odpadem a biologicky rozložitelnými komunálními odpady,

b) nakládání s obalovými odpady,

c) nebezpečnými složkami komunálních odpadů,

d) nakládání se stavebními odpady, pokud stanovila systém nakládání se stavebním odpadem,

e) nakládání s výrobky s ukončenou životností a vybranými odpady podle části čtvrté tohoto zákona v případě, že provozuje místo zpětného odběru v rámci spolupráce s povinnými osobami,

f) přípravu na opětovné použití, recyklaci, využívání a odstraňování komunálních odpadů minimalizující nepříznivý dopad na životní prostředí,

g) snižování množství odpadů ukládaných na skládky, zejména biologicky rozložitelných odpadů,

h) snižování podílu biologicky rozložitelné složky ve směsném komunálním odpadu.

(7) Směrná část plánu odpadového hospodářství obce obsahuje

a) návrhy na zlepšení obecního systému nakládání s komunálními odpady,

b) kritéria hodnocení změn podmínek, na jejichž základě byl plán odpadového hospodářství obce zpracován.

(8) Plán odpadového hospodářství obce se zpracovává na dobu nejméně 5 let a musí být změněn při každé zásadní změně podmínek, na jejichž základě byl zpracován, a to nejpozději do 6 měsíců od změny podmínek.

(9) Obec v samostatné působnosti s výjimkou hlavního města Prahy je povinna zaslat návrh svého plánu odpadového hospodářství nebo jeho změny v elektronické podobě příslušnému krajskému úřadu. V případě, že návrh plánu odpadového hospodářství obce neobsahuje náležitosti stanovené tímto zákonem nebo není v souladu se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje a její změnou, příslušný krajský úřad do 3 měsíců ode dne obdržení návrhu plánu odpadového hospodářství obce sdělí obci své připomínky. Obec svůj plán odpadového hospodářství nebo jeho změnu podle připomínek kraje upraví a v elektronické podobě zašle kraji.

(10) Závazná část plánu odpadového hospodářství obce je závazným podkladem pro její činnosti v oblasti odpadového hospodářství a podkladem pro zpracovávání územně plánovací dokumentace obce.

(11) Obec každoročně vyhodnocuje pomocí soustavy indikátorů plnění cílů plánu odpadového hospodářství obce a na vyžádání je poskytne orgánu státní správy.

(12) Plán odpadového hospodářství obce a jeho změny obec zveřejní na portálu veřejné správy.

(13) Obce, které k zabezpečení svých povinností při nakládání s komunálním odpadem vytvořily dobrovolný svazek obcí, mohou na základě písemné dohody zpracovat společný plán odpadového hospodářství obce, který nahrazuje jednotlivé plány odpadového hospodářství obce.

(1) Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek.

(2) Poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku.

(3) Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky. Maximální celkové množství odpadů uložených na skládku jako materiál pro technické zabezpečení skládky, za které se neplatí poplatek, může dosahovat maximální výše 20 % celkové hmotnosti odpadů uložených na skládku v daném kalendářním roce.

(1) Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka.

(2) Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku. Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh příjemce poplatku.

(3) Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky.35)

(4) Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku.

(5) Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka.

(1) Pokud provozovatel skládky neodvedl obci nebo Státnímu fondu životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím, na návrh příjemce poplatku. Za neodvedený poplatek se platí úrok z prodlení ve výši 0,5 ‰ ze zadržené částky denně. Úrok z prodlení je příjmem obce.

(2) Poplatky a úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle katastrálního území, na kterém je skládka umístěna.

(1) Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí.

(2) Výše sazby základní složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

(3) Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.

(4) Výše sazby rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

(5) Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Provozovatel skládky je povinen před zahájením první fáze provozu skládky nebo její části

a) sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí na zdraví a na věci způsobenou provozem skládky nebo její části v první fázi provozu skládky a za škodu vzniklou z důvodu ukončení provozu během první fáze provozu skládky,

b) uložit na zvláštní účet částku ve výši nákladů nutných na odstranění škod podle písmene a). Možné škody, jejich rozsah a výši částky stanoví znalecký posudek k tomu oprávněné osoby36a). Prostředky z tohoto účtu mohou být čerpány pouze na uvedený účel a se souhlasem příslušného krajského úřadu; účet lze zrušit po ukončení první fáze provozu skládky nebo její části nebo po ukončení provozu během první fáze provozu skládky se souhlasem příslušného krajského úřadu poté, co došlo k vypořádání případných škod nebo je nepochybné, že žádné škody nevznikly; úroky z peněžních prostředků na bankovním účtu se stávají součástí peněžních prostředků na zajištění provozu skládky, nebo

c) zajistit náklady na odstranění škod podle písmene a) formou záruky vystavené právnickou osobou oprávněnou k poskytování záruk36b). Možné škody a jejich rozsah stanoví znalecký posudek k tomu oprávněné osoby36a). Záruka musí trvat po celou dobu první fáze provozu skládky.

(1) Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu (dále jen „finanční rezerva“).

(2) Tvorba finanční rezervy se zahrnuje do nákladů provozovatele skládky a tvorba této rezervy je výdajem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů.37) Úroky z peněžních prostředků finanční rezervy jsou její součástí.

(3) Peněžní prostředky této rezervy se ukládají na zvláštní účet v bance. Prostředky finanční rezervy nemohou být předmětem nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, ani zahrnuty do majetkové podstaty provozovatele skládky, majitele skládky nebo jejich právních nástupců.

(1) Provozovatel skládky je povinen zřídit ode dne účinnosti tohoto zákona zvláštní vázaný účet pro účely ukládání peněžních prostředků k vytváření finanční rezervy. Pro každou skládku, na kterou je vydáno samostatné rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu,24) musí být zřízen samostatný zvláštní vázaný účet.

(2) Smlouva s bankou o zřízení zvláštního vázaného účtu musí obsahovat údaj, které skládky se finanční rezerva týká a ustanovení, že se jedná o zvláštní vázaný účet, který je bankou spravován podle § 49 až 51. Dispozice s účtem ode dne jeho zřízení je možná pouze se souhlasem krajského úřadu příslušného podle umístění skládky.

(3) Peněžní prostředky vytvářené finanční rezervy převádí provozovatel skládky na zvláštní vázaný účet zřízený podle odstavce 1 vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce.

(4) Podstatnou náležitostí smlouvy, kterou se převádí užívací právo ke skládce odpadů na nového provozovatele skládky, je i dohoda o převodu finanční rezervy na nového provozovatele skládky. Bez této dohody o převodu finanční rezervy je smlouva o převodu užívacího práva ke skládce odpadů na nového provozovatele skládky neplatná.

(1) Čerpání z prostředků finanční rezervy smí být prováděno pouze se souhlasem příslušného krajského úřadu na práce související s rekultivací, zajištěním péče o skládku po skončení jejího provozu a asanací. Souhlas krajský úřad uděluje na základě rozhodnutí o zahájení rekultivačních prací vydaného podle zvláštních právních předpisů.38)

(2) Zanikne-li provozovatel skládky před ukončením péče o skládku a jeho právní nástupce není znám nebo neexistuje, banka odvede nevyčerpanou část finanční rezervy do Státního fondu životního prostředí České republiky a informuje o tom krajský úřad místně příslušný podle umístění skládky. Tyto prostředky budou Státním fondem životního prostředí poukázány na zvláštní vázaný účet podle tohoto zákona tomu, kdo zabezpečí rekultivaci, péči o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu, váznoucí na této skládce. Způsob čerpání prostředků finanční rezervy z tohoto účtu se provádí podle odstavce 1.

(3) Nevyčerpaná část finanční rezervy se po ukončení péče o skládku uvolňuje ve prospěch provozovatele skládky nebo jeho právního nástupce; není-li právní nástupce znám nebo neexistuje-li, odvede se do rozpočtu obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí.

(4) Výše finanční rezervy činí

a) 100 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu nebo odpadu uvedeného ve skupině 20 Katalogu odpadů, s výjimkou odpadu azbestu,

b) 35 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu a odpadu azbestu, odpadu ukládaného jako technologický materiál na zajištění skládky a odpadu azbestu.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob vytváření a čerpání finanční rezervy.

Skládka nebo její část může být považována za uzavřenou až poté, co příslušný krajský úřad provede konečné místní šetření a udělí provozovateli souhlas s uzavřením skládky. Dobu trvání a podmínky péče o skládku po uzavření jejího provozu, rekultivaci a asanaci stanoví individuálně pro každou skládku nebo její část příslušný krajský úřad jako součást provozního řádu. Lhůta nesmí být kratší než 30 let.

(1) Tato část upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství o přepravě odpadů39) přepravu odpadů do České republiky, z České republiky a přes Českou republiku (dále jen „přeshraniční přeprava odpadů“).

(2) Příslušným orgánem pro přeshraniční přepravu odpadů za Českou republiku je ministerstvo.

(1) Odpad vzniklý v České republice se přednostně odstraňuje v České republice.

(2) Přeshraniční přeprava odpadů do České republiky za účelem odstranění je zakázána s výjimkou odpadů vzniklých v sousedních státech v důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze.

(3) Odpad vzniklý v České republice se přednostně využívá v České republice, nejedná-li se o jeho využití v jiných členských státech Evropské unie.

(4) Zásady pro rozhodování ve věcech přeshraniční přepravy odpadů stanoví vláda nařízením.

(1) Oznámení o přeshraniční přepravě odpadů podává oznamovatel podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), a to v českém, slovenském nebo anglickém jazyce. Účastníkem řízení zahájeného oznámením podle tohoto odstavce je pouze oznamovatel.

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah informací a dokumentace podle části 3 přílohy II přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) pro jednotlivé druhy přepravy.

(1) Na základě oznámení o přeshraniční přepravě odpadů ministerstvo rozhodne o udělení souhlasu nebo o námitkách podle čl. 9, 10, 11 nebo 12 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39).

(2) Jestliže byl oznamovatel, příjemce nebo dopravce pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s nakládáním s odpady41), nebo jestliže mu v době 5 let před podáním oznámení byl pravomocně uložen správní trest za porušení právních předpisů na úseku odpadového hospodářství, ministerstvo zakáže oznámenou přeshraniční přepravu odpadů týkající se této osoby.

(3) Rozklad proti rozhodnutí ministerstva, které bylo vydáno podle odstavců 1 a 2, nemá odkladný účinek.

(1) Na základě oznámení změny v přeshraniční přepravě odpadů podle čl. 17 odst. 1 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) ministerstvo rozhodne o změně nebo námitkách proti této změně podle § 56.

(2) V případech podle čl. 9 odst. 8 a 9 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) ministerstvo rozhodnutím zruší souhlas vydaný podle čl. 9 odst. 1 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39).

(1) Finanční záruka podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) musí být složena nebo odpovídající pojištění podle tohoto předpisu musí být prokázáno při podání oznámení podle § 56 odst. 1. Ministerstvo může povolit složení finanční záruky nebo prokázání odpovídajícího pojištění nejpozději k okamžiku zahájení přepravy. Prostředky finanční záruky lze použít pouze v souladu s čl. 6 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39).

(2) Finanční záruku nebo pojištění schvaluje ministerstvo. Má-li ministerstvo důvodné pochybnosti o tom, zda poskytnutá finanční záruka nebo pojištění je v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů39) dostatečné, stanoví výši a druh finanční záruky nebo určí druh pojištění a výši pojistné částky pro tento účel. Způsob a podmínky stanovení výše finanční záruky, podklady a doklady nezbytné pro její kalkulaci jsou stanoveny v příloze č. 11 k tomuto zákonu. Kalkulaci množství odpadu podle bodu 7.2 příloze č. 11 k tomuto zákonu nelze provést, pokud v předchozích třech letech před podáním nového oznámení došlo k porušení podmínky stanovené v rozhodnutí ministerstva podle tohoto bodu a v novém a předchozím oznámení je uveden stejný oznamovatel i příjemce.

(1) Ministerstvo může uložit rozhodnutím povinnost

a) vzetí odpadů zpět oznamovatelem podle čl. 22 odst. 2 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39),

b) využití nebo odstranění odpadů podle čl. 22 odst. 3 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39),

c) vzetí odpadů zpět oznamovatelem podle čl. 24 odst. 2 písm. a) přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39),

d) vzetí odpadů zpět oznamovatelem podle čl. 24 odst. 2 písm. b) přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39),

e) využití nebo odstranění odpadů příjemcem podle čl. 24 odst. 3 písm. a) přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39),

f) využití nebo odstranění odpadů jinou osobou než oznamovatelem nebo příjemcem podle čl. 24 odst. 5 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39).

(2) Pokud ministerstvo zajistí splnění povinností podle čl. 22 nebo 24 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), může uložit rozhodnutím osobám, které odpovídají za přepravu, kterou nelze dokončit, nebo za nedovolenou přepravu, povinnost uhradit náklady na dopravu, využití, odstranění a na uskladnění odpadů. Ministerstvo může uložit provedení úhrady těchto nákladů předem. Osoby, které odpovídají za nedovolenou přepravu, odpovídají za úhradu nákladů společně a nerozdílně.

(3) Bezpečné uskladnění odpadů podle čl. 22 odst. 9 a čl. 24 odst. 7 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) zajistí, hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu byl odpad zjištěn. Obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží rozhodnutím úhradu takto vynaložených nákladů osobám, které za nedokončenou nebo nedovolenou přepravu odpovídají. Tyto osoby odpovídají za úhradu nákladů společně a nerozdílně.

(4) Rozklad proti rozhodnutí ministerstva podle odstavců 1 a 2 nemá odkladný účinek.

Okamžikem, kdy ministerstvo obdrží kopii průvodního dokladu s vyplněným datem přepravy a dalšími příslušnými údaji v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů39) před uplynutím lhůty pro podání odvolání, se oznamovatel vzdává práva odvolání (rozkladu) proti souhlasu ministerstva.

Ministerstvo financí může stanovit vyhláškou celní úřady pro přeshraniční přepravu odpadů do států, které nejsou členskými státy Evropské unie, a z těchto států.

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že využívá systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem bez písemné smlouvy s touto obcí nebo která nemá zajištěno využití nebo odstraňování odpadů v souladu s tímto zákonem.

(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) nevede v rozsahu a způsobem stanoveným v části šesté tohoto zákona evidenci odpadů a zařízení nebo neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací povinnost nebo nezašle ve stanovené lhůtě nebo ve stanoveném rozsahu příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s odpady, nebo evidenci po stanovenou dobu nearchivuje,

b) nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem,

c) nezpracuje identifikační list nebezpečného odpadu nebo místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem nevybaví,

d) jako vlastník PCB, odpadů PCB nebo jako vlastník anebo provozovatel zařízení obsahujícího PCB nezašle v rozporu s § 27 odst. 8 ministerstvu plán postupného odstranění PCB, odpadů PCB a zařízení s obsahem PCB, plán dekontaminace zařízení s obsahem PCB pro období 2009 až 2010 nebo v rozporu s § 27 odst. 9 nevypracuje seznam vlastněných, případně provozovaných zařízení, která obsahují PCB a nepodléhají evidenci, nebo jej nezašle do 31. prosince 2008 ministerstvu,

e) neplní povinnosti stanovené v § 18 odst. 3 až 11 nebo § 37b odst. 1 písm. i), nebo

f) nesplní povinnost uvedenou v čl. 12 nebo 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 nebo ji splní v rozporu s § 37x odst. 2 nebo 3.

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) nezařadí odpad podle Katalogu odpadů,

b) předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není podle tohoto zákona oprávněna,

c) převezme odpad, přestože k jeho převzetí není podle tohoto zákona oprávněna,

d) provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení,

e) provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení,

f) nevede ve stanoveném rozsahu evidenci PCB, odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci,

g) nezajistí zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru nebo nesplní jinou povinnost související se zpětným odběrem,

h) neustanoví za podmínek stanovených tímto zákonem odpadového hospodáře,

i) vydá osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu pro odpad, za který odpovídá jako původce nebo oprávněná osoba, nebo hodnotí nebezpečné vlastnosti, k jejichž hodnocení nebyla pověřena, nebo

j) neprovede dekontaminaci nebo neodstraní zařízení podle § 27 odst. 1 do 31. prosince 2010,

k) neurčí si pověřeného zástupce za podmínek stanovených v § 37q,

l) provozuje zařízení na recyklaci lodí v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o recyklaci lodí66),

m) v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o recyklaci lodí66) provede recyklaci lodi bez schváleného plánu recyklace lodi nebo v rozporu s ním.

(4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) zařadí odpad uvedený v § 6 odst. 1 písm. a), b) nebo c) jako odpad ostatní nebo nakládá s tímto odpadem jako s odpadem ostatním, aniž by měla osvědčení od pověřené osoby podle § 9, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti,

b) nakládá s odpady v zařízeních, ve kterých nakládání s odpady je zakázáno nebo není povoleno,

c) ředí nebo mísí odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku nebo mísí nebezpečné odpady navzájem nebo s ostatními odpady bez souhlasu příslušného správního úřadu,

d) nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním,

e) ukládá na skládku odpady, které jsou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem zakázány ukládat na skládku, nebo při ukládání odpadů na skládku nedodržuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem,

f) neplní povinnosti stanovené tímto zákonem při nakládání s vybranými výrobky nebo odpady nebo zařízeními podle části čtvrté,

g) poruší při přeshraniční přepravě odpadů povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů39) nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 nebo neplní podmínky stanovené v rozhodnutí ministerstva vydaném podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) nebo podle části deváté,

h) nakládá s odpady perzistentních organických znečišťujících látek v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o perzistentních organických znečišťujících látkách30a) nebo nevede evidenci o odpadech perzistentních organických znečišťujících látek nebo neohlašuje údaje podle § 39 odst. 8,

i) zajišťuje společné plnění povinností výrobců nebo povinných osob, k němuž je potřeba oprávnění k provozování kolektivního systému podle § 31l nebo 38c, bez tohoto oprávnění, nebo bez oprávnění k provozování kolektivního systému nabízí třetím osobám uzavření smluv, jejichž obsahem je činnost, k jejímuž výkonu je oprávnění třeba,

j) jako provozovatel systému podle § 31l nebo 38c poruší některou povinnost, kterou provozovateli systému ukládá tento zákon,

k) prozatímně uloží odpadní rtuť v rozporu s čl. 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852, nebo

l) trvale odstraní odpadní rtuť v rozporu s čl. 13 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852.

(5) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem nebo povinnost uloženou rozhodnutím na základě tohoto zákona.

(6) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nezašle ve stanoveném rozsahu nebo lhůtě příslušnému krajskému úřadu údaje týkající se zařízení k nakládání s odpady.

(7) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako zpracovatel odpadních baterií nebo akumulátorů nesplní povinnost zaslat ministerstvu zprávu o recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího prováděcí pravidla pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů63).

(8) Za přestupek lze uložit pokutu do

a) 300 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,

b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 7,

c) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, 5 nebo 6,

d) 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3,

e) 50 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4.

(9) Přestupky podle odstavce 1 projednává obecní úřad, přestupky podle odstavců 2 a 5 projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností, přestupky podle odstavce 6 projednává krajský úřad a přestupky podle odstavců 2 až 5 a 7 projednává inspekce.

Je-li přestupek podle § 66 odst. 1 až 7 spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, uloží se pokuta do výše dvojnásobku horní hranice sazeb uvedených v § 66 odst. 8. Přestupek je spáchán opakovaně, jestliže od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 12 měsíců.

(1) Pokutu ukládá, vybírá a vymáhá správní úřad, který jako první zahájil řízení o jejím uložení; pokuty uložené inspekcí vymáhá příslušný správce daně. V případě, že bylo zahájeno řízení ve stejný den inspekcí a obecním úřadem obce s rozšířenou působností, provede řízení o uložení pokuty inspekce. O zahájení řízení o uložení pokuty se inspekce a obecní úřad obce s rozšířenou působností vzájemně informují.

(2) O odvolání proti rozhodnutí inspekce o uložení pokuty rozhoduje ministerstvo. O odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhoduje krajský úřad.

(3) Pokuty uložené inspekcí jsou z 50 % příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení právních předpisů, a z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí.44) Pokuta inspekcí uložená obci je příjmem Státního fondu životního prostředí.

(4) Pokuty uložené obecním úřadem obce s rozšířenou působností jsou z 50 % příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení povinnosti, a z 50 % příjmem obce s rozšířenou působností, která pokutu uložila. Pokuta uložená obecním úřadem obce s rozšířenou působností obci je z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí a z 50 % příjmem obce s rozšířenou působností.

(5) Uložením pokuty za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona nejsou dotčena příslušná ustanovení trestního zákona.

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) se zbaví autovraku nebo umístí vozidlo vyřazené z registru vozidel v rozporu s tímto zákonem,

b) odloží elektrozařízení mimo místa k tomu určená nebo mimo místa jejich zpětného odběru.

(2) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpady mimo vyhrazená místa.

(3) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) převezme odpad do svého vlastnictví,

b) přepravuje odpad v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů39) nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 nebo uskuteční přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s povolením,

c) soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě.

(4) Za přestupek lze uložit pokutu do

a) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,

b) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2,

c) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3.

(5) Přestupky podle odstavců 1 a 2 projednává obecní úřad, přestupky podle odstavce 3 projednává inspekce.

Pokuta uložená obecním úřadem je příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení povinnosti.

Veřejnou správu v oblasti odpadového hospodářství vykonávají

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo zdravotnictví,

c) Ministerstvo zemědělství,

d) inspekce,

e) Česká obchodní inspekce,

f) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský,

g) celní úřady,

h) Policie České republiky,

i) orgány ochrany veřejného zdraví,

j) krajské úřady,

k) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

l) obecní úřady a újezdní úřady.

(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánům veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství

a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení,

b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

c) datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,

d) adresa místa pobytu,

e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

c) rodné číslo,

d) adresa místa trvalého pobytu,

e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

d) druh a adresa místa pobytu,

e) počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu.

(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

(1) Ministerstvo

a) je ústředním orgánem státní správy v oblasti odpadového hospodářství,

b) vykonává vrchní státní dozor v oblasti odpadového hospodářství s výjimkou ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady,

c) vykonává funkci ohniskového bodu Basilejské úmluvy,

d) vykonává funkci příslušného orgánu a kontaktního subjektu pro přeshraniční přepravu odpadů a funkci kontaktního subjektu pro odpady perzistentních organických znečišťujících látek,

e) vydává rozhodnutí podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) a podle části deváté,

f) pověřuje právnické osoby nebo fyzické osoby k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, prodlužuje platnost tohoto pověření a odnímá toto pověření podle § 7 a 8,

g) schvaluje náplň školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,

h) zařazuje odpad v případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit podle Katalogu odpadů podle § 5 odst. 2,

i) shromažďuje a zpracovává

1. údaje zaslané podle § 39,

2. údaje o provedených hodnoceních nebezpečných vlastností odpadů,

3. údaje o přepravě nebezpečného odpadu,

4. údaje o přeshraniční přepravě odpadů,

5. návrhy na zápis do Seznamu výrobců podle § 31e a návrhy na zápis do Seznamu povinných osob podle § 38b,

6. žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému podle § 31m a 38d,

7. údaje o převzatých autovracích a způsobech jejich zpracování,

8. vydaná potvrzení o převzetí autovraku,

9. návrhy na zápis do Seznamu podle § 37i,

10. údaje o povinných osobách podle § 31e, 37i, § 37a odst. 5, § 38 a 38b,

11. údaje o plnění povinností podle § 31f, § 37h odst. 2 a § 38 odst. 10 a údaje o recyklačních účinnostech procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů,

12. údaje o místech zpětného odběru podle § 37s odst. 2,

j) zveřejňuje

1. souhrnné informace o produkci odpadů a způsobech nakládání s nimi,

2. seznam vydaných souhlasů k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 a vyjádření podle § 79 odst. 4 písm. e),

3. aktuální informace o provozu zařízení podle § 14 odst. 1 a § 14 odst. 2, malých zařízení podle § 33b odst. 1,

4. seznam osob pověřených ministerstvem k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,

5. informace o provedených hodnoceních nebezpečných vlastností odpadů,

6. Seznam výrobců podle § 31e,

7. seznam kolektivních systémů podle § 31m a 38d,

8. informace o vydaných potvrzeních o převzetí autovraku,

9. Seznam podle § 37i,

10. Registr podle § 37s,

11. Seznam povinných osob podle § 38b,

12. seznam dopravců odpadů,

k) spolupracuje s Ministerstvem obrany při zajišťování evidence odpadů, zařízení k nakládání s odpady, shromažďovacích míst nebezpečných odpadů a sběrových míst odpadů, skladů odpadů a PCB, odpadů PCB a zařízeních obsahujících PCB a podléhajících evidenci vznikajících v rámci činnosti Ministerstva obrany,

l) zpracovává plán odpadového hospodářství České republiky v rozsahu stanoveném tímto zákonem a při splnění podmínek stanovených tímto zákonem zpracovává jeho změny,

m) předkládá vládě ke schválení návrh závazné části plánu odpadového hospodářství České republiky a návrh jeho změn,

n) poskytuje příslušným složkám Evropské komise a orgánům mezinárodních úmluv a protokolů v oblasti odpadového hospodářství, k nimž Česká republika přistoupila, v požadovaném rozsahu a formátu a v požadovaných intervalech informace o stavu odpadového hospodářství v České republice,

o) jmenuje zástupce České republiky do výborů, komisí, odborných a pracovních skupin a dalších grémií založených na základě ustanovení právních předpisů Evropských společenství v oblasti odpadového hospodářství nebo v rámci mezinárodních úmluv v této oblasti, k nimž Česká republika přistoupila,

p) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí inspekce a krajského úřadu,

q) vykonává funkci příslušného orgánu pro zasílání zpráv o recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie63),

r) vede Seznam podle dílu 8 části čtvrté,

s) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje,

t) vede Seznam výrobců podle § 31e,

u) vydává oprávnění k provozování kolektivního systému a rozhoduje o prodloužení platnosti nebo změně oprávnění k provozování kolektivního systému podle § 31m a 38d, rozhoduje o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému podle § 31r a 38h,

v) dohlíží na činnost provozovatele systému, ukládá opatření k nápravě a podává podněty inspekci k zahájení řízení o přestupku podle § 31p a 38g,

w) rozhodne, zda určitý typ baterie nebo akumulátoru náleží do skupiny přenosných baterií nebo akumulátorů, průmyslových baterií nebo akumulátorů nebo automobilových baterií nebo akumulátorů,

x) vede evidenci smluv podle § 37 odst. 7 písm. c),

y) spravuje Registr podle § 37s,

z) vede Seznam povinných osob podle § 38b a zpřístupňuje jej na portálu veřejné správy.

(2) Vrchním státním dozorem v oblasti odpadového hospodářství je dozor nad tím, jak správní úřady, které vykonávají státní správu v oblasti odpadového hospodářství, dodržují právní předpisy v této oblasti, a dále dozor nad dodržováním ustanovení právních předpisů a rozhodnutí příslušných správních úřadů v oblasti nakládání s odpady.

(3) Ministerstvo

a) posuzuje návrhy plánů odpadového hospodářství krajů a návrhy jejich změn z hlediska jejich souladu s Plánem odpadového hospodářství České republiky a jeho změnami,

b) vykonává funkci příslušného orgánu pro zařízení na recyklaci lodí,

c) schvaluje plány kontrol přepravy odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie68),

d) je dotčeným orgánem při posuzování zralosti projektů společného zájmu energetické infrastruktury71) a uplatňuje závazné stanovisko ve společném územním a stavebním řízení pro stavby projektů společného zájmu z hlediska působnosti ministerstva, krajských úřadů a obecních úřadů v oblasti odpadového hospodářství.

(1) Ministerstvo zemědělství koordinuje provádění kontrol dodržování povinností při používání upravených kalů na zemědělské půdě.

(2) Ministerstvo zemědělství spolupracuje na tvorbě prováděcích právních předpisů, které se týkají nakládání s biologicky rozložitelnými odpady.

Kontrolu dodržování povinností při používání upravených kalů na zemědělské půdě vykonává a správní tresty za porušení těchto povinností ukládá podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 308/2000 Sb., zákona č. 147/2002 Sb. a zákona č. 317/2004 Sb., Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Ministerstvo zdravotnictví

a) vykonává vrchní státní dozor a řídí výkon státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady,

b) pověřuje právnické osoby nebo fyzické osoby k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, prodlužuje platnost tohoto pověření a odnímá toto pověření podle § 7 a 8.

Orgány ochrany veřejného zdraví

a) jsou dotčeným správním úřadem při rozhodování ve věcech, které se dotýkají zájmů chráněných podle tohoto zákona v oblasti ochrany lidského zdraví,

b) hodnotí a řídí zdravotní rizika a vydávají z hlediska ochrany zdraví lidí odborné stanovisko k návrhům při nakládání s odpady, zejména k jejich využívání, úpravě a odstranění,

c) spolupracují s ostatními správními úřady v oblasti ochrany zdraví lidí při nakládání s odpady,

d) vyjadřují se k provozním řádům zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů.

(1) Inspekce

a) kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,

b) minimálně jednou ročně kontroluje, jak původce odpadů z výroby oxidu titaničitého dodržuje ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství,

c) projednává přestupky podle § 66 odst. 2 až 5 a 7; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím,

d) může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu vydaného pověřenou osobou nebo ho odejmout podle § 9 odst. 3 a 4,

e) dává ministerstvu podněty k uplatnění vrchního státního dozoru,

f) dává podněty krajskému úřadu k zákazu provozu zařízení k odstraňování odpadů, nesplňuje-li provozovatel tohoto zařízení právní předpisy týkající se odpadového hospodářství a mohlo-li by v důsledku toho dojít k závažné ekologické újmě,

g) zpracovává plány kontrol přepravy odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie68),

h) kontroluje, zda je s odpady perzistentních organických znečišťujících látek nakládáno v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o perzistentních organických znečišťujících látkách30a) a zákonem,

i) může podat Ministerstvu vnitra písemnou nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup žádost o poskytnutí údajů z evidence občanských průkazů a evidence obyvatel vedených podle zvláštních právních předpisů45a) v rozsahu nezbytně nutném pro ověření údajů v evidenci osob vedené podle § 18 odst. 3 provozovatelem zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů; Ministerstvo vnitra poskytne údaje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup, požádá-li o to inspekce,

i) může zakázat do zjednání nápravy uvádět na trh nebo do oběhu baterie nebo akumulátory, které nesplňují požadavky stanovené v části čtvrté hlavy II, dílu 3 nebo pozastavit uvádění takových baterií nebo akumulátorů na trh nebo do oběhu; hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, může současně nařídit výrobci baterií nebo akumulátorů, které nesplňují požadavky stanovené v části čtvrté hlavy II, dílu 3, aby zajistil stažení takovýchto baterií nebo akumulátorů z trhu,

j) provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství39a) v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém39b), s výjimkou těchto kontrol podmíněnosti v oblasti povrchových nebo podzemních vod,

k) může podat Ministerstvu vnitra v listinné podobě nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup žádost o poskytnutí údajů z evidence občanských průkazů a evidence obyvatel vedených podle zvláštních právních předpisů45a) v rozsahu nezbytně nutném pro ověření údajů v evidenci osob vedené podle § 18 odst. 3 provozovatelem zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů; Ministerstvo vnitra poskytne údaje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup, požádá-li o to inspekce,

l) může původci odpadu nebo oprávněné osobě uložit rozhodnutím podle § 6 odst. 2 povinnost požádat o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu,

m) kontroluje, zda jsou zařízení na recyklaci lodí provozována v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o recyklaci lodí66) a zákonem.

(2) V rámci přeshraniční přepravy odpadů je inspekce oprávněna provádět kontroly na místě vzniku odpadu, u oznamovatele a příjemce a na hraničních přechodech. Je oprávněna též provádět kontrolu dokladů podle právních předpisů Evropských společenství upravujících dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu39) a podle tohoto zákona, fyzickou kontrolu odpadů a odebírat a analyzovat vzorky.

(3) Inspekce spolupracuje s obecními úřady, orgány ochrany veřejného zdraví, celními úřady, Hasičským záchranným sborem, Policií České republiky a orgány Finanční správy České republiky, popřípadě dalšími správními úřady, kraji a obcemi a poskytuje jim odbornou pomoc.

Česká obchodní inspekce kontroluje plnění povinností týkajících se uvádění baterií a akumulátorů na trh nebo do oběhu, jejich označování a zajištění zpětného odběru výrobcem a posledním prodejcem; tyto osoby jsou povinny jí na žádost prokázat způsob zajištění zpětného odběru.

(1) Celní úřady

a) kontrolují vnitrostátní i přeshraniční přepravu odpadů,

b) kontrolují dovoz baterií nebo akumulátorů ze států, které nejsou členskými státy Evropské unie,

c) předávají podněty ministerstvu k uplatnění vrchního státního dozoru,

d) ukládají nápravná opatření při porušení povinností vztahujících se k přepravě odpadů.

(2) Celní úřady kontrolují, zda při dovozu baterií nebo akumulátorů není porušován zákaz uvedený v § 31a odst. 1 a zda je dovážené zboží označeno podle § 31c.

(3) Při vnitrostátní přepravě nebezpečných odpadů celní úřady kontrolují, zda je odpad vybaven doklady podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů a zda odpad odpovídá údajům v dokladech uvedeným.

(4) Při přeshraniční přepravě odpadů celní úřady dále kontrolují,

a) zda odpad je vybaven doklady podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), tohoto zákona a prováděcích právních předpisů,

b) zda odpad odpovídá údajům uvedeným na průvodních dokladech podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), tohoto zákona a prováděcích právních předpisů,

c) zda přepravované zboží, které není vybaveno doklady požadovanými pro přepravu odpadů, není odpadem,

d) zda přeshraniční přeprava odpadu není v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů39) a tímto zákonem.

(5) Při kontrolách podle odstavců 3 a 4 jsou celní úřady oprávněny zastavovat vozidla, nařizovat odstavení vozidla na vhodné místo, kontrolovat doklady provázející odpad a zboží, doklady prokazující totožnost osoby přepravující odpad, provádět fyzickou kontrolu odpadů a zboží, odebírat a analyzovat vzorky a pořizovat fotodokumentaci.

(6) Pokud celní úřady zjistí při kontrole přepravy odpadů porušení přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), nebo tohoto zákona, jsou v řízení oprávněny provádět šetření také na místě vzniku odpadů u původce, držitele nebo oznamovatele a na místě určení u konečného příjemce.

(7) V případě, že celní úřad pojme podezření, že přeshraniční přeprava je nedovolenou přepravou odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) nebo že přeshraniční přeprava odpadů je uskutečňována v rozporu s povolením, může nařídit přerušení přepravy a odstavení vozidla na místo k tomu určené, zadržet doklady k vozidlu a k nákladu, zakázat pokračování v jízdě a zabránit v další jízdě použitím technického prostředku.

(8) Náklady spojené s jízdou vozidla na místo k tomu určené a dobou, po kterou je vozidlo odstaveno, jdou k tíži dopravce. Odpovědnost dopravce za vozidlo, náklad a přepravované osoby tím není dotčena.

(9) Celní úřad vydá zadržené doklady a oznámí řidiči, že může pokračovat v jízdě, pominou-li důvody, pro které bylo odstavení vozidla nařízeno.

(10) O zjištěném porušení přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), nebo tohoto zákona při přepravě odpadů celní úřady neprodleně informují ministerstvo a inspekci.

(11) Celní úřady zboží nepropustí do navrženého celního režimu, jestliže

a) zboží, které není deklarováno jako odpad, je odpadem,

b) zboží deklarované jako odpad není vybaveno doklady podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39), podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů nebo odpad neodpovídá údajům uvedeným v těchto dokladech,

c) vývoz zboží, deklarovaného jako odpad, do států, které nejsou členskými státy Evropské unie, nebo dovoz tohoto zboží z těchto států je zakázán, nebo

d) dovozem baterií nebo akumulátorů ze států, které nejsou členskými státy Evropské unie, je porušen zákaz uvedený v § 31a odst. 1 nebo není dodrženo označení baterií nebo akumulátorů podle § 31c.

(12) Celní úřady si při kontrole podle předchozích odstavců mohou vyžádat odbornou pomoc inspekce.

(13) V případě pochybností, zda přepravované zboží není odpadem, požádá celní úřad o rozhodnutí krajský úřad místně příslušný místu provedení kontroly.

(14) V případě, že celní úřad rozhodne o nepropuštění zboží do navrženého celního režimu podle odstavce 11, neprodleně o této skutečnosti informuje ministerstvo.

(15) Generální ředitelství cel poskytne ministerstvu a inspekci informace ze svých evidencí o odpadech, které byly vyvezeny z České republiky do států, které nejsou členskými státy Evropské unie, nebo které byly z těchto států dovezeny do České republiky, dále o bateriích nebo akumulátorech a dalších výrobcích, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, které byly dovezeny do České republiky ze států, které nejsou členskými státy Evropské unie.

(16) Ministerstvo dává Generálnímu ředitelství cel podněty k provedení kontrol podle zvláštních právních předpisů.

(17) Pokuty uložené inspekcí a propadlé kauce jsou příjmem Státního fondu životního prostředí.

(1) Policie České republiky

a) v rámci pohraničního odbavování a v pásmu do 25 km od státních hranic48b) zaznamenává a podle možností dokumentuje podezřelé jevy a okolnosti nasvědčující nelegální přeshraniční přepravě odpadů do České republiky,

b) předává zjištěné podněty orgánům inspekce a celních úřadů k provedení vlastních nápravných opatření,

c) spolupracuje a v rámci součinnosti poskytuje odbornou pomoc a přiměřené podmínky orgánům inspekce a celních úřadů.

(2) Policie České republiky v rámci spolupůsobení a při získávání informací potřebných pro plnění úkolů podle odstavce 1 postupuje a využívá oprávnění podle příslušných právních předpisů48c).

(3) Policie České republiky si při plnění úkolů podle odstavce 1 může vyžádat odbornou pomoc orgánů inspekce nebo celních úřadů.

(1) Kraj

a) zpracovává plán odpadového hospodářství kraje pro jím spravované území v rozsahu stanoveném tímto zákonem; provádí změny tohoto plánu,

b) zasílá kopii schváleného plánu odpadového hospodářství kraje ministerstvu,

c) vyhlašuje obecně závaznou vyhláškou kraje závaznou část plánu odpadového hospodářství kraje a její změny,

d) sděluje své připomínky k návrhu plánu odpadového hospodářství České republiky.

(2) Krajský úřad

a) uděluje souhlas k provozování zařízení a k plánu úprav skládky; udělení souhlasu může vázat na podmínky,

b) kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství, zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a projednává přestupky podle § 66 odst. 6,

c) uděluje souhlas k míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady; udělení souhlasu může vázat na podmínky,

d) ukládá rozhodnutím původci odpadů povinnost zaplatit poplatek za uložení odpadů na skládku, pokud původce tento poplatek ve stanovené výši nezaplatil,

e) uděluje souhlas s uzavřením skládky, stanovuje dobu trvání a podmínky péče o skládku po uzavření jejího provozu, rekultivaci a asanaci podle § 52,

f) zpracovává a průběžně vede evidenci jím vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí podle tohoto zákona,

g) zasílá ministerstvu informace podle § 39 odst. 10,

h) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností,

i) rozhoduje v pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, a to na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední,

j) uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem podle § 16 odst. 3 v množství větším než sto tun nebezpečného odpadu za rok; udělení souhlasu může vázat na podmínky,

k) uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů podle § 16 odst. 2 původci, který nakládá s odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok. Udělení souhlasu může vázat na podmínky,

l) uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů podle § 18 odst. 2. Udělení souhlasu může vázat na podmínky,

m) uděluje souhlas k čerpání prostředků ze zvláštního vázaného účtu podle § 48a písm. b) a souhlas s jeho zrušením,

n) uděluje souhlas k dispozici se zvláštním vázaným účtem a k čerpání z prostředků finanční rezervy podle § 50 odst. 2 a § 51 odst. 1, 2 a 3, udělení souhlasu může vázat na podmínky,

o) může zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů, nesplňuje-li provozovatel tohoto zařízení podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro nakládání s odpady a mohlo-li by v důsledku toho dojít k závažné ekologické újmě,

p) může omezit nebo zakázat provoz zařízení k nakládání s odpady z výroby oxidu titaničitého, pokud monitorování složek životního prostředí prokáže akutní toxicitu přesahující mezní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem nebo jiné, stejně závažné zhoršení stavu životního prostředí,

q) může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů vydaného pověřenou osobou nebo ho odejmout podle § 9 odst. 3 a 4,

r) vede, pravidelně aktualizuje a zveřejňuje seznam osob oprávněných ke zpracování autovraků a doplňuje informační systém sledování toků vybraných autovraků způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

s) sděluje své připomínky k návrhu plánu odpadového hospodářství obce,

t) kontroluje u provozovatele skládky placení poplatků za ukládání odpadů na skládky,

u) ukládá rozhodnutím provozovateli skládky povinnost zaplatit vybraný poplatek za uložení odpadů na skládku, pokud tento poplatek neodvedl ve stanovené lhůtě příjemci,

v) uplatňuje stanovisko k zásadám územního rozvoje,

w) rozhoduje podle čl. 7 odst. 4 písm. b) přímo použitelného předpisu Evropských společenství o perzistentních organických znečišťujících látkách30a); v rozhodnutí může stanovit podmínky; o vydaných rozhodnutích informuje ministerstvo každoročně do 30. dubna následujícího roku,

x) přiděluje identifikační čísla zařízením podle § 14 odst. 1 a 2 a malým zařízením podle § 33b odst. 1,

y) schvaluje plán recyklace lodi podle čl. 7 přímo použitelného předpisu Evropské unie o recyklaci lodí66).

(3) Při posuzování žádostí o udělení souhlasů podle odstavce 2 hodnotí krajský úřad zejména jejich soulad s povinnostmi vyplývajícími z tohoto zákona a prováděcích právních předpisů a soulad se závaznými částmi řešení plánu odpadového hospodářství kraje a plánu odpadového hospodářství České republiky.

(4) Krajský úřad zruší nebo změní rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence podle tohoto zákona, v případě, že

a) dojde ke změně podmínek rozhodných pro vydání rozhodnutí o udělení souhlasu,

b) provozovatel zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů není schopen zajistit podmínky ochrany životního prostředí stanovené v právních předpisech nebo poruší zákaz výkupu odpadů stanovených prováděcím právním předpisem od fyzických osob nebo provozovatel skládky nemá vytvořenou finanční rezervu podle § 49 až 51 a v určené lhůtě nedojde ke zjednání nápravy, nebo

c) právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které byl udělen souhlas, opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo opakovaně neplní podmínky, na které je souhlas vázán nebo poruší povinnosti podle § 37 odst. 7 písm. c).

(5) Krajský úřad může zrušit rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence podle tohoto zákona, nebude-li nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení činnosti odpadového hospodáře ustanoven nový odpadový hospodář nebo nebude-li ustanovený odpadový hospodář splňovat podmínky odborné způsobilosti.

(6) Pokud tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem není stanoveno jinak, je k rozhodování podle odstavce 2 místně příslušný krajský úřad, v jehož obvodu je provozováno zařízení nebo činnost, nebo se nachází věc, které se rozhodnutí týká.

(7) Činnosti uvedené v odstavcích 2 až 5 mohou zaměstnanci příslušného krajského úřadu vykonávat po prokázání zvláštní odborné způsobilosti.48)

(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností

a) podává návrh ministerstvu na zařazení odpadu podle Katalogu odpadů podle § 5 odst. 2,

b) uděluje souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady podle § 16 odst. 3, nejde-li o případ podle § 78 odst. 2 písm. j); udělení souhlasu může vázat na podmínky,

c) uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů podle § 16 odst. 2, nejde-li o případ podle § 78 odst. 2 písm. k), udělení souhlasu může vázat na podmínky,

d) vede a zpracovává evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi, autovraků a způsobů jejich zpracování, typu, množství a způsobu zpracování, využití nebo odstranění elekroodpadu, jím vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí podle tohoto zákona a na požádání podává informace žadatelům o sídle zařízení vhodných k odstranění nebo využití jimi vyprodukovaného odpadu,

e) zasílá ministerstvu informace podle § 39 odst. 10,

f) kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,

g) hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, může zajistit ochranu lidského zdraví a životního prostředí na náklady odpovědné osoby,

h) ukládá provozovateli zařízení k odstraňování odpadů v mimořádných případech, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí a pokud je to pro provozovatele technicky možné, povinnost odstranit odpad. Náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí obecní úřad obce s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal; náhradu nákladů takto vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uhradit osoba, která je za tento odpad odpovědná podle tohoto zákona,

i) projednává přestupky podle § 66 odst. 2 a 5; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím,

j) může zakázat původci odpadů činnost, která způsobuje vznik odpadů, pokud původce nemá zajištěno využití nebo odstranění odpadů a pokud by odpady vzniklé v důsledku pokračování této činnosti mohly způsobit škodu na životním prostředí,

k) uplatňuje stanovisko k územním plánům a regulačním plánům,

l) zajišťuje bezpečné uskladnění odpadu podle § 58 odst. 3.

(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zruší rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá do jeho kompetence podle odstavce 1 písm. b), v případě, že osoba, které byl souhlas udělen, opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo opakovaně neplní podmínky, na které je souhlas vázán.

(3) Pokud tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem není stanoveno jinak, je k rozhodování podle odstavce 1 místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je provozována činnost nebo se nachází věc, které se rozhodnutí týká.

(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vydává závazné stanovisko k umístění stavby, ke změně využití území, k povolení stavby a k řízením podle zvláštního právního předpisu21) z hlediska nakládání s odpady a dává vyjádření zejména

a) ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů,

b) k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají vliv na nakládání s odpady,

c) k zavedení nebo rozšíření výroby oxidu titaničitého,

d) ke zřízení malých zařízení pro biologické zpracování využitelných biologicky rozložitelných odpadů.

(5) Vyjádření a závazné stanovisko podle odstavce 4 obsahuje posouzení žádosti z hlediska jejího souladu s povinnostmi vyplývajícími z tohoto zákona a prováděcích právních předpisů. Vyjádření nenahrazuje souhlasy vydávané podle tohoto zákona.

(6) Závazné stanovisko podle odstavce 4 a vyjádření podle odstavce 4 písm. a) až c) vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu má být realizován příslušný záměr.

(7) Činnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 mohou zaměstnanci obecního úřadu obce s rozšířenou působností vykonávat po prokázání zvláštní odborné způsobilosti.

(1) Obecní úřad a újezdní úřad

a) kontroluje, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání využívají systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem pouze na základě písemné smlouvy s obcí a zda fyzická osoba, která není podnikatelem, se zbavuje odpadu pouze v souladu s tímto zákonem,

b) projednává přestupek právnické nebo podnikající fyzické osoby podle § 66 odst. 1; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím,

c) projednává přestupek fyzické osoby podle § 69; současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím,

d) kontroluje, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání mají zajištěno využití nebo odstranění odpadu v souladu s tímto zákonem,

e) kontroluje u provozovatele skládky placení poplatků za ukládání odpadů na skládky.

(2) Veřejnou správu v rozsahu § 78 odst. 2 písm. a) až f), § 78 odst. 3, 4, 5 a 6, § 79 odst. 1 písm. a) až e), g) až i), k) až n), § 79 odst. 2 až 7 a § 80 odst. 1 pro potřeby zajišťování obrany státu a výcviku ozbrojených sil na území vojenského újezdu49) vykonává újezdní úřad. Ustanovení § 17 a 17a se na újezdní úřad a obyvatele újezdu nevztahují.

(1) Inspektoři a pověření zaměstnanci ministerstva a ostatních správních úřadů a zaměstnanci krajů a obcí zařazení do krajských a obecních úřadů vykonávajících působnost v oblasti odpadového hospodářství a nakládání s odpady podle tohoto zákona se při výkonu kontrolní činnosti prokazují průkazem vydaným příslušným kontrolním orgánem, který je dokladem o jejich pověření ke kontrole.

(2) Inspektoři mohou po vyzvání celních úřadů a v jejich doprovodu provádět odbornou kontrolní činnost zaměřenou na plnění povinností na úseku přeshraniční přepravy odpadů vyplývajících z právních předpisů Evropských společenství upravujících dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu39), tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení.

Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, vztahuje se na řízení podle tohoto zákona správní řád.13)

(2) Souhlas k provozování zařízení podle § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a 3, § 12 odst. 6, souhlas podle § 48a písm. b), § 50 odst. 2, § 51 odst. 1 a § 52, stanovení doby trvání a podmínky péče podle § 52, závazné stanovisko podle § 79 odst. 4 a vyjádření podle § 79 odst. 4 písm. a) až c) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena. Vydání závazného stanoviska podle § 79 odst. 4 se nenahrazuje postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci, pokud se integrované povolení na základě žádosti provozovatele zařízení vydává po vydání stavebního povolení nebo společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, podle zvláštního právního předpisu21).

(3) Ohlašovací nebo oznamovací povinnost vůči orgánům veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství podle § 16 odst. 1 písm. g), § 18 odst. 1 písm. j), § 19 odst. 1 písm. e), § 20 písm. e), § 31f, § 37a odst. 4 písm. b), § 37b odst. 1 písm. g), § 37c odst. 1 písm. h), § 37h odst. 2, § 37l odst. 3 písm. e), § 38 odst. 10 a § 39 odst. 2 až 6 a 8 se plní prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí nebo datové schránky ministerstva určené k plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů.

(1) Platnost dosavadních rozhodnutí vydaných podle § 5 odst. 2 a 5, § 6 odst. 1 písm. f) a odst. 2, § 7 odst. 1, § 11 odst. 3 a odst. 4, § 15 odst. 1 a § 34 odst. 1 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, se omezuje na dobu 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Osvědčení o vlastnostech odpadů vydané podle dosavadních právních předpisů se považuje za osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů podle tohoto zákona.

(3) Osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona provozují zařízení k odstraňování nebo využívání odpadů, k jejichž provozování podle zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, nebyl třeba souhlas příslušného orgánu státní správy, mohou tato zařízení provozovat po uplynutí 1 roku od účinnosti tohoto zákona pouze se souhlasem k provozování těchto zařízení podle tohoto zákona.

(4) Osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona provádějí sběr nebo výkup odpadů a chtějí tuto činnost nadále vykonávat, jsou povinny získat souhlas k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona, a to nejdéle do 1 roku od účinnosti tohoto zákona.

(5) Povinnost ustanovit odpadového hospodáře podle § 15 tohoto zákona se vztahuje též na původce a oprávněné osoby, kteří nakládali s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok v posledních 2 letech, a to i zcela nebo zčásti před účinností tohoto zákona. Původci a oprávněné osoby, kteří nakládali s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok v posledních 2 letech před účinností tohoto zákona, jsou povinni ustanovit odpadového hospodáře do 3 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.

(6) Ohlašování druhů, množství odpadů a způsobů nakládání s nimi za rok 2001 se provádí podle dosavadních právních předpisů.

(7) Finanční rezerva na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu vytvořená provozovatelem skládky podle dosavadních právních předpisů se považuje za finanční rezervu vytvořenou podle tohoto zákona. Vázaný účet vytvořený pro ukládání peněžních prostředků finanční rezervy vytvořený provozovatelem skládky podle § 32 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za zvláštní vázaný účet vytvořený podle tohoto zákona.

(8) Řízení o pokutách zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Ostatní zahájená řízení se dokončí podle tohoto zákona.

(9) Ministerstvo předloží vládě ke schválení návrh plánu odpadového hospodářství České republiky do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(10) Nakládání s obaly a odpady z obalů se řídí dosavadními právními předpisy, včetně § 18, 19, § 39 odst. 1 písm. g), h), l) a m) a § 39 odst. 3 písm. i) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, a to až do doby nabytí účinnosti nové zákonné úpravy nakládání s obaly a odpady z obalů.

(11) Vznikla-li poplatková povinnost k poplatku za komunální odpad před účinností tohoto zákona, postupuje se podle dosavadních právních předpisů. Poplatek za komunální odpad se zaplatí (vyměří) v poměrné výši připadající na období do 31. prosince 2001. Byl-li poplatek za komunální odpad zaplacen před účinností tohoto zákona i na období po účinnosti tohoto zákona, považuje se část ve výši přesahující poměrnou část poplatku připadající na období do 31. prosince 2001 za zálohu na dosud nesplatnou poplatkovou povinnost na odpovídající místní poplatek. Není-li tento postup možný, považuje se tato část poplatku za přeplatek.

(12) Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jejichž předmětem je úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu od fyzických osob; vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé se posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb. a zákona č. 149/1998 Sb., se mění takto:

1. V § 1 se na konci písmene g) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:

„h) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.“.

2. Za § 10a se vkládá nový § 10b, který zní:

(1) Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů platí

a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může být poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem; tyto osoby jsou povinny obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí,

b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba; má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.

(2) Poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci.

(3) Sazbu poplatku tvoří

a) částka až 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok, a

b) částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok; obec v obecně závazné vyhlášce stanoví rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu.

(4) V případě změny místa trvalého pobytu nebo změny vlastnictví stavby, která je určena nebo slouží k individuální rekreaci v průběhu kalendářního roku, se uhradí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví stavby v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav na konci tohoto měsíce.“.

V zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 354/1999 Sb., zákona č. 117/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 57/2001 Sb., se část šestá zrušuje.

V zákoně č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 23/1992 Sb., zákona č. 114/1995 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 240/2000 Sb., se v § 24i poslední věta zrušuje.

Zrušují se:

1. Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

2. Zákon č. 37/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002, s výjimkou § 31 odst. 5 a § 38 odst. 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9, které nabývají účinnosti dnem 23. února 2002, a části šestnácté, která nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení § 38 odst. 1 písm. f) nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

Příloha č. 3 k zákonu č. 185/2001 Sb.

R 1 Využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie

R 2 Zpětné získávání nebo regenerace rozpouštědel

R 3 Recyklace nebo zpětné získávání organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla (včetně kompostování a dalších biologických transformačních procesů)

R 4 Recyklace nebo zpětné získávání kovů a sloučenin kovů

R 5 Recyklace nebo zpětné získávání ostatních anorganických materiálů

R 6 Regenerace kyselin nebo zásad

R 7 Zpětné získávání látek používaných ke snižování znečištění

R 8 Zpětné získávání složek katalyzátorů

R 9 Rafinace olejů nebo jiný způsob opětovného použití olejů

R 10 Aplikace do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii

R 11 Využití odpadů získaných některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 10

R 12 Úprava odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 11

R 13 Skladování odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 12 (s výjimkou dočasného skladování v místě vzniku před sběrem)

Poznámky

K bodu R 3 - Zahrnuje rovněž zplyňování a pyrolýzu v případě, že jsou produkované složky využívány jako chemické látky.

K bodu R 5 - Zahrnuje čištění zemin umožňující jejich nové využití a recyklaci anorganických stavebních materiálů.

K bodu R 12 - Pokud není k dispozici jiný vhodný kód R, může tento postup zahrnovat předběžné činnosti předcházející využití, včetně předzpracování, jako například demontáž, třídění, rozmělňování, lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování, přebalení, oddělování, míšení nebo směšování, před použitím některého ze způsobů označených R1 až R11.

K bodu R 13 - Dočasným skladováním se rozumí předběžné skladování.

Příloha č. 4 k zákonu č. 185/2001 Sb.

D 1 Ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (například skládkování)

D 2 Úprava půdními procesy (například biologický rozklad kapalných odpadů nebo kalů v půdě)

D 3 Hlubinná injektáž (například injektáž čerpatelných odpadů do vrtů, solných komor nebo prostor přírodního původu)

D 4 Ukládání do povrchových nádrží (například vypouštění kapalných odpadů nebo kalů do prohlubní, vodních nádrží nebo lagun)

D 5 Ukládání do speciálně technicky provedených skládek (například ukládání do utěsněných oddělených prostor, které jsou uzavřeny a izolovány navzájem i od vnějšího prostředí)

D 6 Vypouštění do vodních těles s výjimkou moří a oceánů

D 7 Vypouštění do moří a oceánů, včetně ukládání na mořské dno

D 8 Biologická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 12

D 9 Fyzikálně-chemická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 12 (například odpařování, sušení, kalcinace)

D 10 Spalování na pevnině

D 11 Spalování na moři

D 12 Trvalé uložení (například ukládání v kontejnerech do dolů)

D 13 Míšení nebo směšování před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 12

D 14 Přebalení před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 13

D 15 Skladování před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 14 (s výjimkou dočasného skladování v místě vzniku před sběrem)

Poznámky

K bodu D 11 - Tento způsob je zakázán právními předpisy EU a mezinárodními úmluvami.

K bodu D 13 - Pokud není k dispozici jiný vhodný kód D, může tento postup zahrnovat předběžné činnosti předcházející odstranění, včetně předzpracování, jako například třídění, rozmělňování, lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování nebo oddělování před použitím některého ze způsobů označených D1 až D12.

K bodu D 15 - Dočasným skladováním se rozumí předběžné skladování.

Příloha č. 6 k zákonu č. 185/2001 Sb.

Kč/t

(kalendářní rok)

Kategorie odpadu 2002 až 2004 2005 až 2006 2007 až 2008 2009 a následující léta Nebezpečný 1100 1200 1400 1700 Komunální a ostatní 200 300 400 500

Kč/t

(kalendářní rok)

Kategorie odpadu 2002 až 2004 2005 až 2006 2007 až 2008 2009 a následující léta Nebezpečný 2000 2500 3300 4500

Příloha č. 7 k zákonu č. 185/2001 Sb.

I. Skupiny elektrozařízení, které se použijí do 14. srpna 2018

1. Velké domácí spotřebiče

2. Malé domácí spotřebiče

3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení

4. Spotřebitelská zařízení a solární panely

5. Osvětlovací zařízení

6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů)

7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty

8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků)

9. Přístroje pro monitorování a kontrolu

10. Výdejní automaty

II. Skupiny elektrozařízení, které se použijí od 15. srpna 2018

1. Zařízení pro tepelnou výměnu

2. Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky o ploše větší než 100 cm2

3. Světelné zdroje

4. Velká zařízení, jejichž kterýkoli vnější rozměr přesahuje 50 cm, kromě zařízení náležejících do skupin 1, 2 a 3, zahrnující kromě jiného:

domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty, zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu

5. Malá zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm, kromě zařízení náležejících do skupin 1, 2, 3 a 6, zahrnující kromě jiného:

domácí spotřebiče, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty, zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu

6. Malá zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm

Příloha č. 10 k zákonu č. 185/2001 Sb.

47.11Maloobchod s převahou potravin, nápojů a tabákových výrobků v nespecializovaných prodejnách, pokud velikost prodejní plochy přesahuje 200 m247.19Ostatní maloobchod v nespecializovaných prodejnách, pokud velikost prodejní plochy přesahuje 200 m247.29Ostatní maloobchod s potravinami ve specializovaných prodejnách, pokud velikost prodejní plochy přesahuje 200 m247.41Maloobchod s počítači, počítačovým periferním zařízením a softwarem47.42Maloobchod s telekomunikačním zařízením47.43Maloobchod s audio- a videozařízením47.52Maloobchod s železářským zbožím, barvami, sklem a potřebami pro kutily47.54Maloobchod s elektrospotřebiči a elektronikou47.59Maloobchod s nábytkem, svítidly a ostatními výrobky převážně pro domácnost ve specializovaných prodejnách, pokud velikost prodejní plochy přesahuje 200 m247.64Maloobchod se sportovním vybavením, pokud velikost prodejní plochy přesahuje 200 m247.65Maloobchod s hrami a hračkami, pokud velikost prodejní plochy přesahuje 200 m247.77Maloobchod s hodinami, hodinkami a klenoty47.78Ostatní maloobchod s novým zbožím ve specializovaných prodejnách, pokud velikost prodejní plochy přesahuje 200 m247.78.1Maloobchod s fotografickým a optickým zařízením a potřebami

Ekonomická činnost posledních prodejců uvedená v tabulce je v jejím prvním sloupci specifikována podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech, ve znění pozdějších předpisů, a sdělení Českého statistického úřadu ze dne 18. září 2007 o zavedení Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE)

Příloha č. 11 k zákonu č. 185/2001 Sb.

1. Obecné zásady

Finanční záruka je poskytována nebo pojistné plnění je vyplaceno ve prospěch ministerstva. Ministerstvo z finanční záruky nebo z pojistného plnění financuje alternativní naložení s odpadem, včetně případného návratu do České republiky, pokud oznamovatel, příjemce či jiná odpovědná osoba nesplní na vlastní náklady příslušné povinnosti podle článků 22 až 25 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39). Finanční záruka nebo odpovídající pojištění musí splňovat následující požadavky:

1.1 V záruční listině nebo v pojistné smlouvě a pojistce musí být jmenovitě uvedeno, že se jedná o finanční záruku nebo odpovídající pojištění ve smyslu článku 6 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39).

1.2 Výše finanční záruky, případně limit pojistného plnění, musí dosahovat minimálně výše schválené ministerstvem.

1.3 Finanční částka nebo její část musí být po výzvě ministerstva vyplacena okamžitě bez jakýchkoli podmínek a zkoumání důvodu ze strany banky, pojišťovny či jiného peněžního ústavu. Finanční částka může být na pokyn ministerstva v souladu s článkem 6 odst. 7 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) vyplacena i jinému příslušnému orgánu ve smyslu článku 2 odst. 18 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39).

1.4 Pokud je finanční záruka poskytnuta nebo odpovídající pojištění sjednáno na dobu určitou, musí trvat ještě nejméně 16 měsíců po skončení platnosti příslušného rozhodnutí ministerstva o souhlasu s přepravou odpadů. Tato lhůta může být výjimečně přiměřeně zkrácena v případech podle článku 9 odst. 7 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů. V případě, že je odpad přepravován k předběžné operaci, musí být trvání finanční záruky nebo odpovídajícího pojištění naopak přiměřeně prodlouženo.

1.5 Finanční záruka nebo odpovídající pojištění v určité výši se zásadně vztahuje k jedinému formuláři oznámení.

2. Způsob stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění

Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění může být prováděno dvojím způsobem:

2.1 Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděné ministerstvem: Stanovení výše provede ministerstvo podle odst. 5 na základě podkladů, které jsou obsaženy v řádně provedeném oznámení ve smyslu čl. 4 druhého pododstavce bodu 3 přímo použitelného předpisu Evropských společenství39), případně s použitím součtu hmotností tzv. „živých zásilek“, který navrhne oznamovatel.

2.2 Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděné oznamovatelem: Stanovení výše provede oznamovatel podle odst. 4 na základě stanovených informací a dokumentace, které musí být přiloženy.

2.3 Volba způsobu stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění. Způsob (podle odst. 2.1 nebo 2.2) volí oznamovatel, způsoby však nelze směšovat. Pokud bude stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění provedeno oznamovatelem podle odst. 2.2, musí oznamovatel ministerstvu doložit všechny podklady uvedené v odstavci 4.1, nikoliv pouze jejich část.

3. Základní vzorec pro stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění

Základní vzorec pro stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění, které jsou poskytovány v souvislosti s oznámením o záměru přepravy odpadu z České republiky do zahraničí:

Z = M × (A + T + S) (1)

Z - potřebná výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění v [Kč] nebo [euro]. Minimální výše bez ohledu na výsledek výpočtu podle vzorce (1) je 10 000 Kč

M – hmotnost odpadu v tunách [t], ke které se vztahuje finanční záruka nebo odpovídající pojištění

A – cena za alternativní využití nebo odstranění jedné tuny odpadu

T – cena za dopravu jedné tuny odpadu ze zařízení v zemi určení zpět do České republiky

S – cena za uskladnění jedné tuny odpadu po dobu 90 dnů.

Rozměr veličin T, A a S je [Kč × t-1], [euro × t-1] apod. Před dosazením těchto veličin do vzorce (1) je nezbytné převést je na shodnou jednotku ([Kč × t-1] nebo [euro × t-1]) podle aktuálního kurzu devizového trhu stanoveného Českou národní bankou v okamžiku podání oznámení, případně v okamžiku, kdy je výpočet prováděn.

4. Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděné oznamovatelem

4.1 Informace a dokumentace ke stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděného oznamovatelem

4.1.1 Adresa zařízení v České republice, které provede alternativní naložení s odpadem v případech podle článků 22 až 25 přímo použitelného předpisu Evropských společenství39). Toto zařízení nesmí být zařízením pro předběžné využití nebo odstranění odpadu ve smyslu článku 2 odst. 5 a 7 přímo použitelného předpisu Evropských společenství39).

4.1.2 Doklad o oprávněnosti zařízení podle odstavce 4.1.1 provést alternativní naložení s odpadem v souladu s § 14, případně podle zákona o integrované prevenci.

4.1.3 Smlouva s provozovatelem zařízení podle odstavce 4.1.1 obsahující závazek, že zařízení provede v případech podle článků 22 až 25 přímo použitelného předpisu Evropských společenství39) alternativní využití nebo odstranění odpadu; smlouva musí obsahovat údaj o ceně za alternativní využití nebo odstranění odpadu.

4.1.4 Přepravní vzdálenost mezi zařízením podle bloku 10 formuláře oznámení a zařízením pro alternativní naložení s odpadem dle odstavce 4.1.1.

4.1.5 Prohlášení subjektu ze země určení o tom, že je schopen zajistit skladování předmětného odpadu v zemi určení po dobu 90 dnů; prohlášení musí obsahovat cenu za toto skladování.

4.1.6 Pokud oznamovatel provádí stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění s množstvím odpadu podle odst. 6.2, řádné odůvodnění hodnoty „M“ ve vzorci (1) ve vztahu k blokům 4 a 5 formuláře oznámení a době, která bude potřebná od převzetí zásilky odpadu příjemcem do doručení potvrzení o využití nebo odstranění odpadu podle čl. 16 písm. e) přímo použitelného předpisu Evropských společenství39) ministerstvu.

Pokud nebudou doloženy podklady a doklady podle odstavce 4.1.1 až 4.1.5 vůbec nebo budou doloženy pouze částečně, provede stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění ministerstvo.

4.2. Cena za alternativní naložení s odpadem – člen „A“ ve vzorci (1)

Za člen „A“ se do vzorce (1) dosazuje cena doložená dle odstavce 4.1.3. Pokud je doložena kladná tržní hodnota, dosazuje se do vzorce za člen „A“ nula.

4.3 Cena za přepravu – člen „T“ ve vzorci (1)

Cena za dopravu jedné tuny odpadu se počítá podle vzorce:

T = 10 + 0,1 × L (2)

10 – konstanta, jejíž rozměr je [euro × t-1]

0,1 – konstanta, jejíž rozměr je [euro × t-1 × km-1]

L – vzdálenost v kilometrech [km] mezi zahraničním zařízením pro využití nebo odstranění podle bloku 10 formuláře oznámení a zařízením pro alternativní naložení s odpadem v ČR podle odstavce 4.1.1

T – hodnota „T“ vychází výpočtem v [euro × t-1].

4.4 Cena za skladování odpadu po dobu 90 dnů - člen „S“ ve vzorci (1)

Oznamovatel hodnotu získanou podle odstavce 4.1.5 převede na Kč a srovná ji s příslušnou hodnotou v tabulce č. 1.

Typ odpaduCena v Kč/tTuhý odpad1 000Kapalný odpad8 000

Do vzorce (1) pak za člen „S“ dosadí tu hodnotu, která je vyšší.

4.5. Konečný výpočet

Oznamovatel hodnoty veličin „A“, „T“ a „S“ získané podle odstavců 4.2., 4.3. a 4.4. převede na shodnou měnovou jednotku (Kč nebo euro). Za „M“ dosadí do vzorce (1) celkové množství odpadu v tunách, které má být z ČR přepraveno do zahraničí podle bloku 5 formuláře oznámení, případně hodnotu dle odst. 4.1.6.

5. Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděné ministerstvem

5.1 Informace a dokumentace ke stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděného ministerstvem

Ministerstvo vychází z informací a dokumentace, které jsou obsaženy v řádně provedeném oznámení ve smyslu čl. 4 druhého pododstavce bodu 3 přímo použitelného předpisu Evropských společenství39). Pokud má být při stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění za „M“ dosazena hodnota součtu „živých zásilek“ podle odst. 6.2, oznamovatel ministerstvu sdělí a odůvodní tuto hodnotu obdobně, jako je uvedeno v odst. 4.1.6.

5.2. Cena za alternativní naložení s odpadem – člen „A“ ve vzorci (1)

Použije se přiměřená hodnota z následující tabulky:

Typ odpadů, případně způsob alternativního naloženíCena v Kč/tSkládkování odpadu kategorie „O“1 500*)Skládkování odpadu kategorie „N“9 500*)Spalování odpadu bez PCB a freonů9 000Neutralizace odpadní kyseliny sírové13 000Vyřazená chladicí zařízení13 000Dentální amalgám ve spalovně NO50 000Spalování freonů250 000Spalování odpadu s obsahem 50-100 ppm PCB20 000Jiné odpady neobsahující Hg, PCB, PCT, freony, apod.20 000**)

*) Na odpady se nesmí vztahovat zákaz skládkování

**) Minimální hodnota, cena se stanoví podle charakteru odpadu

Pokud je ministerstvu známo, že přepravovaný odpad má kladnou tržní hodnotu, dosadí se do vzorce (1) za člen „A“ nula.

5.3 Cena za přepravu - člen „T“ ve vzorci (1)

Cena za dopravu jedné tuny odpadu se počítá podle vzorce:

T = 10 + 0,1 × (LS + 500) (3)

500 - konstanta, jejíž rozměr je [km]

LS - vzdálenost v [km] mezi zahraničním zařízením pro využití nebo odstranění podle bloku 10 formuláře oznámení a skladem pro zpětný návrat odpadu, jehož adresa je součástí oznámení podle § 55.

5.4 Cena za skladování odpadu po dobu 90 dnů – člen „S“ ve vzorci (1)

Použije se vhodná hodnota z tabulky č. 1 uvedené v odstavci 4.4

5.5 Konečný výpočet

Ministerstvo hodnoty veličin „A“, „T“ a „S“ získané podle odstavců 5.2., 5.3. a 5.4. převede na shodnou měnovou jednotku (Kč nebo euro). Za „M“ dosadí do vzorce (1) celkové množství odpadu v tunách, které má být z ČR přepraveno do zahraničí podle bloku 5 formuláře oznámení, případně za „M“ dosadí součet hmotností „živých zásilek“ odpadu podle druhé věty odst. 5.1.

6. Množství odpadu, ke kterému se vztahuje finanční záruka nebo limit pojistného plnění z odpovídajícího pojištění – člen „M“ ve vzorci (1)

Do obecného vzorce (1) pro výpočet se dosazuje množství odpadu v tunách, které odpovídá buď:

6.1 údaji o celkovém plánovaném množství odpadu podle bloku 5 formuláře oznámení, nebo

6.2 součtu hmotností tzv. „živých zásilek“. Za „živou zásilku“ odpadu v rámci souhlasu ministerstva vydaného na základě obecného oznámení je považována taková zásilka, která byla odeslána od oznamovatele k příjemci, ale příjemce dosud nezaslal potvrzení o využití nebo odstranění zásilky. Stanovení hodnoty „M“ závisí zejména na hmotnosti jednotlivých zásilek, četnosti zásilek a na rychlosti, s jakou je příjemce odpadu schopen zaslat potvrzení o využití nebo odstranění zásilky odpadu v souladu s čl. 16 písm. e) přímo použitelného předpisu Evropských společenství39). Ministerstvo stanoví v rozhodnutí o souhlasu s přepravou odpovídající podmínku.

Příloha č. 12 k zákonu č. 185/2001 Sb.

Energetická účinnost = (Ep - (Ef + Ei)) / (0,97 x (Ew + Ef))

Ep se rozumí roční množství vyrobené energie ve formě tepla nebo elektřiny. Vypočítá se tak, že se energie ve formě elektřiny vynásobí hodnotou 2,6 a teplo vyrobené pro komerční využití hodnotou 1,1 (GJ/rok).

Ef se rozumí roční energetický vstup do systému z paliv přispívajících k výrobě páry (GJ/rok).

Ew se rozumí roční množství energie obsažené ve zpracovávaných odpadech vypočítané za použití nižší čisté výhřevnosti odpadů (GJ/rok).

Ei se rozumí roční dodaná energie bez Ew a Ef (GJ/rok).

0,97 je činitelem energetických ztrát v důsledku vzniklého popela a vyzařování.

Tento vzorec se použije v souladu s referenčním dokumentem o nejlepších dostupných technikách pro spalování odpadů.

Nejnižší požadovaná výše energetické účinnosti pro využívání odpadů způsobem R1

Pro zařízení, která získala souhlas k provozu zařízení a byla provozována před 1. lednem 2009: 0,60.

Pro zařízení, která získala souhlas k provozu zařízení po 31. prosinci 2008: 0,65.

Příloha č. 13 k zákonu č. 185/2001 Sb.

1. Používat plánovacích opatření nebo jiných ekonomických nástrojů na podporu efektivního využívání zdrojů.

2. Podporovat výzkum a vývoj v oblasti dosahování čistších produktů a technologií spojených se vznikem menšího množství odpadů a šíření a využívání výsledků tohoto výzkumu a vývoje.

3. Podporovat ekodesign (systematické začleňování aspektů ochrany životního prostředí do návrhu výrobku s cílem zlepšit vliv tohoto výrobku na životní prostředí během celého jeho životního cyklu).

4. Poskytovat informace o technikách předcházení vzniku odpadů s cílem usnadnit v průmyslu používání nejlepších dostupných technik.

5. Organizovat školení na úrovni příslušných orgánů, zaměřených na zařazování požadavků týkajících se předcházení vzniku odpadů do povolení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění.

6. Zavádět opatření k předcházení vzniku odpadů v zařízeních, která nespadají do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění. Tato opatření by případně mohla zahrnovat posouzení nebo plány předcházení vzniku odpadů.

7. Zařazovat kritéria ochrany životního prostředí a předcházení vzniku odpadů do výzev k podávání nabídek v rámci veřejných a podnikových výběrových řízení a do smluv v souladu s příručkou o zadávání veřejných zakázek, kterou zveřejnila Komise Evropských společenství dne 29. října 2004.

8. Podporovat opětovné používání a přípravu k opětovnému používání vhodných vyřazených výrobků nebo jejich složek, zejména prostřednictvím vzdělávacích, ekonomických, logistických nebo jiných opatření (například podpora nebo zřízení akreditovaných středisek pro opravy a opětovné použití a rozšiřování jejich sítí zejména v hustě obydlených oblastech).

Příloha č. 14 k zákonu č. 185/2001 Sb.

Skupina elektrozařízeníDo 14. srpna 2015Od 15. srpna 2015

do 14. srpna 2018Od 15. srpna 2018ABACAC%%%%%%Dle přílohy č. 7 části I1.80758580––2.70507555––3.75658070––4.75658070––5.70507555––5. (výbojky)–80–80*––6.70507555––7.70507555––8.70507555––9.70507555––10.80758580––Dle přílohy č. 7 části II1.––––85802.––––80703.–––––80*4.––––85805.––––75556.––––7555

Způsoby zpracování elektroodpadu v jednotlivých sloupcích pod písmeny A až C zahrnují:

A – využití elektroodpadu včetně komponentů, materiálů a látek, které zahrnuje všechny způsoby využití včetně recyklace a přípravy k opětovnému použití

B – recyklaci elektroodpadu včetně komponentů, materiálů a látek

C – recyklaci a přípravu k opětovnému použití elektroodpadu

* pouze recyklace

1a) Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

1) Směrnice Rady 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji, ve znění směrnic 87/101/EHS, 91/692/EHS, 2000/76/ES a 2008/98/ES.

Směrnice Rady 78/176/EHS ze dne 20. února 1978 o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého, ve znění směrnic 82/883/EHS, 83/29/EHS, 91/692/EHS.

Směrnice Rady 82/883/ES ze dne 3. prosince 1982 o postupech monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadů z průmyslu oxidu titaničitého a dozoru nad ním, ve znění nařízení č. 807/2003.

Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství, ve znění směrnice 91/692/EHS a nařízení č. 807/2003.

Směrnice Rady 87/217/EHS ze dne 19. března 1987 o předcházení a snižování znečištění životního prostředí azbestem, ve znění směrnice 91/692/EHS a nařízení č. 807/2003.

Směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech, ve znění směrnic 94/31/ES a 2008/98/ES a nařízení č. 166/2006.

Směrnice Rady 96/59/ES ze dne 16. září 1996 o odstraňování polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů (PCB/PCT).

Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, ve znění nařízení č. 1882/2003 a č. 1137/2008.

Směrnice 2000/53/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností, ve znění rozhodnutí Komise 2002/525/ES, 2005/63/ES, 2005/438/ES, 2005/673/ES, 2008/689/ES a směrnic 2008/33/ES a 2008/112/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů, ve znění nařízení č. 1137/2008.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění rozhodnutí Komise 2005/618/ES, 2005/717/ES, 2005/747/ES, 2006/310/ES, 2006/690/ES, 2006/691/ES, 2006/692/ES, 2008/385/ES a směrnice 2008/35/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, ve znění směrnic 2003/108/ES, 2008/34/ES a 2008/112/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech, ve znění směrnice 2008/98/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS, ve znění směrnic 2008/11/ES, 2008/12/ES a 2008/103/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic.

2) § 38 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

3) Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu).

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.

9a) Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů.

9b) Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů.

10) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.

11) Například zákon č. 258/2000 Sb., zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

11a) Například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

12) Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

12a) § 7 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

12b) § 5 a 94 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.

13a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

14) § 45 vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění zákona č. 425/1990 Sb.

15) Například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

15a) Například zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů.

16) Například zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb.

17) Například zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17a) § 2 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 222/2006 Sb. a zákona č. 25/2008 Sb.

18) Například zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/ 2006, v platném znění.

Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí – ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb., v platném znění.

Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID), který je přípojkem C k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 8/1985 Sb., v platném znění.

20) Například zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb.

21) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

22) Například zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů.

23) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.

24) Zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

25) Například zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 389/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

25a) § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

25b) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

26) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

26a) § 182 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

27) § 8 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

28) Zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 389/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

29) Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.

30) Například zákon č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí – ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb., Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID).

30a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS, ve znění nařízení Komise (EU) č. 757/2010 a nařízení Komise (EU) č. 756/2010.

30b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS.

30c) § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

§ 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

30d) Například zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

30e) § 73 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

30f) § 22 odst. 1 občanského zákoníku.

31) Zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

31a) Příloha A zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb.

31b) Příloha č. 1 k vyhlášce č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb., vyhlášky č. 197/2006 Sb., vyhlášky č. 388/2008 Sb. a vyhlášky č. 283/2009 Sb.

31c) § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

31d) § 2, 19 a 40 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

31e) § 2 odst. 10 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 103/2004 Sb. a zákona č. 411/2005 Sb.

31f) § 4 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.

31g) Například směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/12/ES ze dne 23. března 1994 o opatřeních proti znečišťování ovzduší emisemi z motorových vozidel a o změně směrnice /70/220/EHS; směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/69/ES ze dne 13. října 1998 o opatřeních proti znečišťování ovzduší emisemi z motorových vozidel a o změně směrnice 70/220/EHS; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla.

31h) § 2 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.

31i) § 79c odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 297/2009 Sb.

31j) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

31k) § 73 a 74 zákona č. 56/2001 Sb.

31l) § 4 vyhlášky č. 243/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

31m) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ).

31n) § 1820 občanského zákoníku.

31o) Například zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

31s) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.

31t) Zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2010 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, v platném znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech.

31u) Například vyhláška č. 184/1999 Sb., kterou se stanoví postup hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro zdraví člověka, vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací podle kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

32) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).

33) Například zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

34) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

35) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona č. 334/1992 Sb.

36a) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

36b) § 1 odst. 3 písm. e) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 126/2002 Sb.

37) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

38) Například § 76 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

39) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů.

39a) § 4c zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 291/2009 Sb.

39b) Čl. 48 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k podmíněnosti, odlišení a integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému uvedených v nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění.

41) § 181e odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

44) § 2 zákona č. 388/1991 Sb., ve znění zákona č. 334/1992 Sb.

45a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů.

48) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.

48b) § 2 zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů.

48c) Například zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 216/2002 Sb., zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.

49) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

51) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.

52) Zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů.

53) Například nařízení Rady (EU) č. 333/2011 ze dne 31. března 2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES.

54) Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

55) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

56) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.

57) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

59) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

60) Rozhodnutí Rady OECD C(2001) 107 v konečném znění o revizi rozhodnutí C(92) 39 v konečném znění o kontrole přeshraničního pohybu odpadů určených k využití.

61) Zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů.

62) Nařízení komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic.

Nařízení Rady (EU) č. 2017/997 ze dne 8. června 2017, kterým se mění příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, pokud jde o nebezpečnou vlastnost HP 14 „ekotoxický“.

63) Nařízení Komise (EU) č. 493/2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES.

64) Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů.

65) Zákon č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů.

66) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 ze dne 20. listopadu 2013 o recyklaci lodí a o změně nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2009/16/ES.

67) Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivu na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.

68) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 660/2014 ze dne 15. května 2014.

69) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, v platném znění.

70) § 1772 až 1779 občanského zákoníku.

71) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009.