§ 271l ZP – Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti…
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 271l · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 271l zákoníku práce stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou dvě odlišná práva, která se nemohou uplatňovat současně.
§ 271l
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe.
Paragraf 271l zákoníku práce stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou dvě odlišná práva, která se nemohou uplatňovat současně.
Co to znamená v praxi
Zaměstnanec nemůže současně pobírat náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, pokud obě náhrady plynou ze stejného důvodu (např. z jednoho pracovního úrazu).
Pokud zaměstnanec utrpí pracovní úraz a je v pracovní neschopnosti, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu této neschopnosti.
Po skončení pracovní neschopnosti, pokud mu i nadále trvá ztráta na výdělku v důsledku téhož pracovního úrazu, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
Tyto dvě náhrady se časově navazují, ale nepřekrývají se.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi obdobím pracovní neschopnosti a obdobím po jejím skončení, neboť pro každé období platí jiný typ náhrady.
Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniká pouze tehdy, pokud ztráta na výdělku stále trvá v důsledku původního pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.