Zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

(1) Písemnost určená státním orgánům se doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Za státní orgán jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21a odst. 2 nebo jeho zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti. Není-li jich, písemnost se odevzdá tomu, kdo je oprávněn za státní orgán jednat.“.

68. Za § 48 se vkládají nové § 48a až 48d, které včetně poznámek pod čarou č. 60) a 61) znějí:

(1) Písemnost určená státu se doručuje příslušnému státnímu orgánu na adresu jeho sídla. Jestliže státní orgán o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Ustanovení § 48 odst. 2 platí obdobně.

(1) Advokátům se písemnost doručuje na adresu jejich sídla.60) Jestliže advokát o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, mohou přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li advokacii společně s jinými advokáty, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, odevzdána též těmto advokátům, jejich advokátním koncipientům nebo jiným jejich zaměstnancům. Jestliže advokát vykonává advokacii jako společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo jiní její zaměstnanci.

(3) Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 zastižen advokát ani jiná osoba, která by mohla písemnost převzít, písemnost se uloží a advokát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si advokát nebo jiná oprávněná osoba zásilku do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(4) Ustanovení § 46 odst. 6 platí obdobně.

(1) Notářům se písemnost doručuje na adresu jejich kanceláře.61) Jestliže notář o to požádá, doručuje se mu písemnost na adresu, kterou sdělil soudu.

(2) Písemnost určenou notáři, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, mohou přijmout také notářští koncipienti, notářští kandidáti nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li notář činnost notáře společně s jinými notáři, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, odevzdána též těmto notářům, jejich notářským koncipientům, jejich notářským kandidátům nebo jiným jejich zaměstnancům.

(3) Ustanovení § 46 odst. 6 a § 48b odst. 3 platí obdobně.

(4) Při doručování písemnosti zástupci notáře nebo náhradníkovi notáře se postupuje přiměřeně podle odstavců 1 až 3.

(1) Písemnost určená obcím a vyšším územně samosprávným celkům se doručuje na adresu sídla jejich orgánů. Jestliže o to požádají, doručuje se jim písemnost na adresu, kterou sdělily soudu.

(2) Za obec a vyšší územně samosprávný celek jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít osoby uvedené v § 21b nebo jejich zaměstnanci, kteří byli pověřeni přijímat písemnosti.

60) § 13 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

61) § 13 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb.“.

69. V § 49 odst. 1 větě první se slova „plnou mocí pro celé řízení“ nahrazují slovy „procesní plnou mocí“.

70. V § 49 odst. 2 se tečka na konci první věty nahrazuje středníkem a na konci textu věty se doplňují tato slova: „to neplatí, má-li být doručováno do ciziny.“.

71. V § 49 odst. 3 se slova „jedině ustanovenému opatrovníku“ nahrazují slovy „ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu“.

72. V § 50 se za slovy „Odepře-li adresát“ vkládají slova „, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít,“ a za slova „musí být adresát“ se vkládají slova „(oprávněná osoba)“.

73. V § 50a se za slovo „věstníku“ vkládá odkaz na poznámku pod čarou č. 62) a slova „(§ 769 obchodního zákoníku)“ se zrušují.

Poznámka pod čarou č. 62) zní:

„62) § 769 obchodního zákoníku.“.

74. Za § 50a se vkládá nový § 50b, který zní:

Pokud zákon stanoví, že rozhodnutí má být vyvěšeno na úřední desce soudu, platí, že patnáctým dnem po vyvěšení bylo rozhodnutí doručeno účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám.“.

75. V § 51 se za slovo „jednání“ vkládají slova „nebo při jiném úkonu soudu“.

76. V § 52 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „O předvedení rozhodne usnesením, které se předvolanému doručí při předvedení.“.

77. V § 52 odst. 2 větě druhé se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovy „velitele, popřípadě příslušný služební orgán“.

78. V § 52 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta: „Usnesením o tom rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.“.

79. V § 56 odst. 1 se za slovo „soudem“ vkládají slova „nebo u něhož bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 23)“.

80. V § 67 věta druhá zní: „Jestliže by věcně příslušný byl krajský soud, může provést smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.“.

81. V § 68 odstavec 1 zní:

„(1) Smírčí řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí předseda senátu.“.

82. V § 68 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

83. V § 75 odst. 1 větě první se slovo „soud“ nahrazuje slovy „předseda senátu“.

84. V § 75 odst. 2 se slovo „soud“ nahrazuje slovy „předseda senátu“ a věta druhá se zrušuje.

85. V § 75 odstavec 4 zní:

„(4) O návrhu na předběžné opatření podle § 76a musí být rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do 24 hodin poté, co byl podán. O návrhu na jiné předběžné opatření musí být rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl podán, nestanoví-li zákon jinou lhůtu.“.

86. V § 75 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.“.

87. Za § 75 se vkládá nový § 75a, který zní:

(1) Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, jde-li o návrh na předběžné opatření podle § 76a.“.

88. V § 76 odst. 1 se slova „soud uložit účastníku“ nahrazují slovy „být účastníku uloženo“.

89. V § 76 odst. 3 věta první zní: „Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení; to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu.“.

90. V § 78 se na konci odstavce 3 doplňuje tato věta: „Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve věci samé právo být přítomni u zajištění důkazu.“.

91. Za § 78 se vkládá nový § 78a, který zní:

Důkaz může být zajištěn také notářským zápisem o skutkovém ději nebo o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo jestliže notář osvědčil stav věci.“.

92. V § 79 odst. 1 větě druhé se slovo „povolání“ nahrazuje slovem „příjmení“ a do závorky za slovo „osoby“ se vkládá čárka a slova „označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje“.

93. V § 79 odst. 1 větě třetí se slova „popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci a údaj o tom, zda některý z účastníků je zapsán v obchodním rejstříku“ nahrazují slovy „identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení“.

94. V § 79 odst. 2 se slovo „Navrhovatel“ nahrazuje slovy „Žalobce (navrhovatel)“.

95. V § 79 odstavec 3 zní:

„(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného (ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.“.

96. V § 80 se slova „Návrhem na zahájení řízení“ nahrazují slovy „Žalobou (návrhem na zahájení řízení)“.

97. V § 81 odst. 1 se za slovo „dědictví“ vkládá čárka a slova „řízení o určení, zda tu manželství je či není,“.

98. V § 82 odst. 2 se slova „rozhodčí komise“ nahrazují slovy „jiného orgánu“ a slovo „také“ se zrušuje.

99. V § 84 se slovo „(odpůrce)“ nahrazuje slovem „(žalovaného)“.

100. § 85 a 85a znějí:

(1) Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

(2) Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání;59) nemá-li místo podnikání, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.

(3) Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.59)

(4) Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.

(5) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.

(6) Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud, v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.

Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.“.

101. V § 86 odstavec 1 zní:

„(1) Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.“.

102. V § 86 odstavec 3 zní:

„(3) Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku.“.

103. V § 87 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovy „žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a,“.

104. V § 87 písm. a) se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaný“.

105. V § 87 písm. c) se za slovo „složka“ vkládají slova „podniku fyzické nebo“ a slovo „odpůrcem“ se nahrazuje slovem „žalovanou“.

106. V § 87 písm. e) se slova „směnky nebo šeku“ nahrazují slovy „směnky, šeku nebo jiného cenného papíru“.

107. V § 88 se slova „soudu odpůrce“ nahrazují slovy „soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a,“.

108. V § 88 písm. a) se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“ a slovo „navrhovatele“ se nahrazuje slovem „žalobce“.

109. V § 88 písm. b) se slova „bezpodílového spoluvlastnictví“ nahrazují slovy „společného jmění“.

110. V § 88 písm. c) se za slovo „nezletilé,“ vkládají slova „o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,“.

111. V § 88 písm. d) se slovo „občana“ nahrazuje slovy „fyzické osoby“, slovo „jeho“ se nahrazuje slovem „její“ a slova „tento občan“ se nahrazují slovy „tato fyzická osoba“.

112. V § 88 se písmeno g) zrušuje.

Dosavadní písmena h) až n) se označují jako písmena g) až m).

113. V § 88 písm. ch) se za slovo „výši“ vkládá čárka a slovo „skupině“.

114. V § 88 písm. i) se za slovo „vyvolané,“ vkládají slova „ledaže jde o vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů,“.

115. V § 88 písm. j) se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“.

116. V § 88 písm. m) se slova „tuzemským peněžním ústavem“ nahrazují slovy „tuzemskou bankou“ a slova „tento peněžní ústav“ se nahrazují slovy „tato banka“.

117. V § 88 se tečka na konci písmena m) nahrazuje středníkem a doplňuje se písmeno n), které zní:

„n) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a.“.

118. V § 89 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“.

119. V § 89a se věta druhá zrušuje a ve větě třetí se slova „návrhu na zahájení řízení“ nahrazují slovy „žalobě (návrhu na zahájení řízení)“.

120. § 90 včetně nadpisu zní:

Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.“.

121. V § 91 odst. 1 se slova „navrhovatelů nebo odpůrců“ nahrazují slovy „žalobců nebo žalovaných“.

122. V § 91 odst. 2 se za slovo „zpět“ vkládá čárka a slova „k uznání nároku“.

123. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:

Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.“.

124. V § 92 odst. 1 větě první se slovo „účastníka“ nahrazuje slovem „žalobce“ a ve větě druhé se slovo „navrhovatele“ nahrazuje slovem „žalobce“.

125. V § 92 odst. 2 věta první zní: „Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný.“. Ve větě druhé se slovo „navrhovatel“ nahrazuje slovem „žalobce“.

126. V § 92 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v § 107a.“.

127. V § 93 odst. 1 se slova „navrhovatele nebo odpůrce“ nahrazují slovy „žalobce nebo žalovaného“.

128. V § 94 odst. 1 větě první se slova „i ti“ nahrazují slovy „navrhovatel a ti“ a ve větě druhé se za slovo „manželství“ vkládají slova „nebo o určení, zda tu manželství je či není“.

129. V § 94 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

130. V § 94 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.“.

131. V § 95 odst. 1 se slovo „Navrhovatel“ nahrazuje slovy „Žalobce (navrhovatel)“.

132. § 96 zní:

(1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.

(5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.“.

133. V § 97 odst. 1 se slovo „Odpůrce“ nahrazuje slovem „Žalovaný“ a slovo „navrhovateli“ se nahrazuje slovem „žalobci“.

134. V § 98 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“, slovo „navrhovateli“ se nahrazuje slovem „žalobci“ a slovo „navrhovatel“ se nahrazuje slovem „žalobce“.

135. V § 100 odst. 1 větě druhé se slova „a aby řízení působilo výchovně“ zrušují.

136. V § 100 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí buď prostřednictvím jeho zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo výslechem dítěte; výslech lze provést i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.“.

137. V § 101 odstavce 1 a 2 znějí:

„(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména

a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,

b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,

c) dbát pokynů soudu.

(2) Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.“.

138. V § 101 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

139. § 102 zní:

(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

(2) Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.

(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75 odst. 1, 3, 4 a 5, § 75a, 76, § 77 odst. 1 písm. b), c) a d), § 77 odst. 2 a 3 a § 78 odst. 3 zde platí obdobně.“.

140. V § 103 se slova „jednat ve věci“ nahrazují slovy „rozhodnout ve věci samé“.

141. V § 104 odst. 1 se slova „návrhu na zahájení řízení“ nahrazují slovy „žaloby (návrhu na zahájení řízení)“.

142. V § 104 odst. 2 větě druhé se slova „vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí“ nahrazují slovy „rozhodnout o věci samé“.

143. § 104a zní:

(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.

(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není věcně příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li vrchní soud k závěru, že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou o tom Nejvyššímu soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti vyjádřit.

(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.

(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.

(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni.“.

144. V § 105 odst. 1 se za větu první vkládá nová věta, která zní: „Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz.“. Na konci odstavce 1 se doplňuje tato věta: „Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k jednáním a k úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.“.

145. V § 105 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.“.

146. V § 106 odst. 1 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaného“.

147. § 107 včetně nadpisu zní:

(1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

(2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

(3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

(4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.

(5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.“.

148. Za § 107 se vkládá nový § 107a, který zní:

(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.“.

149. V § 109 odst. 1 písm. a) se slova „plnou mocí pro celé řízení“ nahrazují slovy „procesní plnou mocí“.

150. V § 109 odst. 1 písm. b) větě první se za slovem „řešit“ tečka nahrazuje středníkem a věty druhá a třetí se zrušují.

151. V § 109 odst. 1 se doplňuje písmeno c), které zní:

„c) dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem,33a) a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.“.

152. V § 110 se za slovo „jednání“ vkládají slova „anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání“.

153. Za § 113 se vkládá nový § 113a, který zní:

S řízením o určení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva je spojeno řízení o náhradu škody, která vznikla z tohoto neplatného usnesení.“.

154. § 114 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 63) zní:

(1) Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě (návrhu na zahájení řízení).

(2) Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek podmínky řízení nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z jiných důvodů stanovených zákonem,63) anebo odmítne-li návrh (§ 43 odst. 2), je tím řízení skončeno.

63) Například § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb.“.

155. Za § 114 se vkládají nové § 114a a 114b, které znějí:

(1) Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání.

(2) Za tím účelem předseda senátu

a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným;

b) zpravidla se předběžně pokusí o smírné vyřízení věci;

c) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu;

d) činí jiná vhodná opatření.

(1) Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.

(2) Usnesení podle odstavce 1 může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu.

(3) Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci.

(4) Usnesení podle odstavců 1 a 2 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

(5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen.“.

156. V § 115 odst. 2 se slovo „pět“ nahrazuje slovy „deset dnů a ve věcech uvedených v § 118b nejméně třicet“.

157. Za § 115 se vkládá nový § 115a, který zní:

K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.“.

158. V § 116 odstavec 2 zní:

„(2) Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena, jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem,56) obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost.“.

159. V § 116 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Jestliže byla veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým fyzickým osobám, aby byly při jednání nebo jeho části přítomny; současně je poučí, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se při jednání o utajovaných skutečnostech, obchodním tajemství nebo zájmech účastníků dozvěděly.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

160. V § 116 odst. 4 se slovo „občanům“ nahrazuje slovy „fyzickým osobám“.

161. § 117 a 118 znějí:

(1) Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.

(2) Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při dokazování provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.

(3) Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.

(1) Po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele), aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah, a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah podaných písemných vyjádření ve věci; podání nepřítomných účastníků přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu. Žalovaného (jiného účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve, aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy.

(2) Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky přípravy jednání.

(3) Nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda senátu podle okolností případu.“.

162. Za § 118 se vkládají nové § 118a až 118c, které znějí:

(1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

(2) Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.

(3) Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

(4) Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57)

(1) Ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve sporech vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věci ve sporech o ochranu hospodářské soutěže, o základu věci ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství a v dalších případech stanovených zákonem mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se v nich konalo; k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést.

(2) O povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností musí být účastníci poučeni v předvolání k prvnímu jednání ve věci.

(1) Dochází-li v projednání věci k průtahům proto, že účastník je nečinný nebo že přes výzvy soudu nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo neoznačil potřebné důkazy, může soud, je-li to účelné a nejde-li o věci uvedené v § 120 odst. 2, na návrh jiného účastníka usnesením rozhodnout, že ve věci lze uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději ve lhůtě, kterou určí, a že k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude přihlíženo; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů od doručení usnesení.

(2) Po lhůtě určené soudem mohou účastníci uvést další skutečnosti nebo označit důkazy, jen jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků nebo jestliže účastník byl vyzván k doplnění vylíčení rozhodných skutečností podle § 118a odst. 2, jakož i skutečnosti a důkazy, které nastaly (vznikly) po uplynutí lhůty nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést.

(3) Usnesení podle odstavce 1 se účastníkům doručuje do vlastních rukou.“.

163. V § 119 odst. 1 věta druhá zní: „Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při odročení jednání den, kdy se bude konat další jednání; ustanovení § 115a zde platí obdobně.“.

164. V § 119 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) K dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně pět dnů předem.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

165. V § 119 odstavec 3 zní:

„(3) Došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.“.

166. Za § 119 se vkládá nový § 119a, který zní:

(1) Před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v § 120 odst. 2, účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b, 118c a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

(2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v rozporu s § 118b, 118c nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo jestliže soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.“.

167. V § 120 odst. 2 se slovo „otcovství,“ nahrazuje slovy „rodičovství, v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,“ a za slovo „rejstříku,“ se vkládají slova „v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu,“.

168. § 124 zní:

Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných skutečnostech chráněných zvláštním zákonem56) a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz jinak než výslechem.“.

169. V § 125 se za slovo „orgánů“ vkládá čárka a slovo „fyzických“ a před slovo „listiny“ se vkládají slova „notářské zápisy a jiné“.

170. V § 126 odst. 1 větě první se slova „Každý občan je povinen“ nahrazují slovy „Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna“ a ve větě třetí se slovo „způsobil“ nahrazuje slovem „způsobila“.

171. V § 126 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby (členem tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem je tato právnická osoba, jen podle § 131.“.

172. V § 128 věta třetí zní: „Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.“.

173. V § 131 odstavec 1 zní:

„(1) Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut; to neplatí v řízeních uvedených v § 120 odst. 2 a v řízení o rozvod manželství.“.

174. V § 131 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat; o tom musí být poučeni.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

175. Za § 133 se vkládá nový § 133a, který zní:

Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“.

176. V § 137 se slova „, je-li zástupcem advokát nebo komerční právník“ zrušují.

177. V § 137 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57)“.

178. V § 139 odst. 2 větě první se za slovo „posudek“ vkládají slova „nebo proveden tlumočnický úkon“ a do závorky se za slovo „znalečné“ vkládají slova „a tlumočné“. Věta druhá zní: „Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.“.

179. V § 139 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.“.

180. V § 140 odst. 1 větě druhé se tečka nahrazuje středníkem a na konci věty se doplňují tato slova: „nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem.“.

181. V § 140 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „Účastníci uvedení v § 91 odst. 2 platí společné náklady společně a nerozdílně.“.

182. V § 140 odst. 2 se v části věty za středníkem slova „jestliže je to důvodné, poskytne soud“ nahrazují slovy „v odůvodněných případech stát poskytne“.

183. V § 141 odst. 1 se slovo „Soud“ nahrazuje slovy „Předseda senátu“.

184. V § 141 odst. 2 se za slovo „mateřštině“ vkládají slova „nebo se dorozumívá znakovou řečí“.

185. V § 142 odst. 1 se věta druhá zrušuje.

186. V § 142 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo státního zastupitelství podle zvláštních předpisů58) přizná soud žalovanému za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto nákladů proti státu.“.

187. V § 143 se slovo „Odpůrce“ nahrazuje slovem „Žalovaný“ a slovo „navrhovateli“ se nahrazuje slovem „žalobci“.

188. V § 146 odst. 1 se na konci písmena a) doplňují tato slova: „to neplatí, odůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení;“.

189. V § 146 odst. 2 věta druhá zní: „Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“.

190. V § 146 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.“.

191. V § 147 odst. 2 a v § 148 odst. 2 se za slovo „znalcům“ vkládá čárka a slovo „tlumočníkům“.

192. V § 149 odst. 2 se věta druhá včetně poznámky pod čarou č. 34) zrušuje.

193. V § 149 odst. 3 se slova „komerční právník v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy“ nahrazují slovy „notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy57)“.

194. § 151 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 64) zní:

(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem57) podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.64) Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.

(3) Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení rozhodnutí.

(4) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána.

64) § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).“.

195. V § 151a se slovo „zpravidla“ zrušuje.

196. V § 153 odst. 2 se za slovo „přisoudit“ vkládají slova „něco jiného nebo“.

197. V § 153a se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5).

(4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.“.

198. V § 153b odst. 1 se slova „Zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47)“ nahrazují slovy „Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 45a) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v § 118b nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat“ a slova „bylo ve věci nařízeno“ se nahrazují slovy „se ve věci konalo“.

199. V § 153b odst. 2 se za slovo „žalovaných,“ vkládají slova „kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2),“.

200. V § 153b odst. 5 se slova „soud prvního stupně návrhu na zrušení svého rozsudku vyhověl, platí, že odvolání bylo vzato zpět“ nahrazují slovy „návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno, k odvolání se nepřihlíží“.

201. V § 155 odst. 1 větě druhé se slova „řízení, pokud se o ní nerozhoduje samostatně“ nahrazují slovy „řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení“.

202. V § 155 odstavec 2 včetně poznámek pod čarou č. 65), 66) a 67) zní:

„(2) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže

a) plnění vychází z právního úkonu, v němž je vyjádřeno v cizí měně, žalobce (navrhovatel) požaduje plnění v cizí měně a devizové předpisy65) umožňují tuzemci,66) který má plnit, plnění v navrhované cizí měně poskytnout bez zvláštního povolení, nebo

b) některý z účastníků je cizozemcem.67)

65) Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.

66) § 1 písm. b) zákona č. 219/1995 Sb.

67) § 1 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb.“.

203. V § 155 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Nejsou-li splněny předpoklady pro přiznání plnění v cizí měně uvedené v odstavci 2, soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České republiky.“.

204. V § 156 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „Po vyhlášení předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se vyjádřili, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.“.

205. V § 156 odst. 2 větě druhé se za text „§ 119 odst. 2“ vkládá text „a 3“ a slovo „nepoužije“ se nahrazuje slovem „nepoužijí“.

206. § 157 zní:

(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech „Jménem republiky“ uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo).

(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

(3) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

(4) V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci; to neplatí ve správním soudnictví.“.

207. V § 158 odst. 1 se za slova „rozhodl-li samosoudce, jiný“ vkládají slova „předsedou soudu“.

208. V § 158 odst. 2 větě první se čárka za slovem „rukou“ nahrazuje tečkou a zbývající část odstavce se zrušuje.

209. V § 158 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Jestliže se účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které rozsudku předcházelo, doručí se zpravidla stejnopis rozsudku při skončení jednání.

(4) Jestliže stejnopis rozsudku nebyl doručen podle odstavce 3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.“.

210. V § 159 odstavec 2 zní:

„(2) Výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky a pro všechny orgány; pro jiné osoby než účastníky je závazný jen v případech stanovených zákonem a v rozsahu v něm uvedeném. Výrok pravomocného rozsudku o osobním stavu je závazný pro každého.“.

211. V § 159 odst. 3 se za slovo „být“ vkládají slova „tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku“.

212. V § 160 odst. 1 se za slova „právní moci rozsudku“ vkládají slova „nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku“.

213. V § 160 odstavec 3 zní:

„(3) Uložil-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit byt až po zajištění přiměřeného náhradního bytu, náhradního bytu, náhradního ubytování nebo přístřeší, běží lhůta k vyklizení bytu až ode dne zajištění stanovené bytové náhrady nebo přístřeší.“.

214. V § 160 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit.“.

215. V § 162 se odstavec 1 zrušuje.

Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.

216. V § 163 odst. 1 věta druhá zní: „Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.“.

217. V § 163 odst. 2 se slova „o omezení rodičovských práv“ nahrazují slovy „o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo o pozastavení jejího výkonu“.

218. § 164 zní:

Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“.

219. V § 165 odst. 3 věta první zní: „O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu.“.

220. V § 166 odst. 2 věta první zní: „Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením.“.

221. V § 167 odst. 1 větě druhé se za slova „přerušení řízení,“ vkládají slova „o odmítnutí návrhu,“.

222. V § 169 odstavec 1 zní:

„(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.“.

223. V § 169 odst. 2 se za slova „vedení řízení,“ vkládají slova „anebo usnesení podle § 104a“.

224. V § 169 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně § 157 odst. 2 a 4.“.

225. § 172 včetně nadpisu zní:

(1) Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.

(2) Platební rozkaz nelze vydat,

a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát;

b) není-li znám pobyt žalovaného;

c) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.

(3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.“.

226. V § 173 odst. 1 se slovo „odpůrci“ nahrazuje slovem „žalovanému“.

227. V § 173 odst. 2 se slova „z odpůrců“ nahrazují slovy „ze žalovaných“.

228. V § 173 odst. 2, § 174 odst. 3, § 263 odst. 2, § 264 odst. 1, § 265 odst. 1, § 266 odst. 1 a 2, § 269 odst. 1, § 270 odst. 1, § 273a odst. 1, § 290 odst. 2, § 291 odst. 1, § 316 odst. 2, § 328a odst. 1, § 330 odst. 3 větě čtvrté, § 345 odst. 1, § 347 odst. 1, § 348 odst. 3, § 349 odst. 1 větě první a § 349 odst. 2 se slova „předseda senátu“ nahrazují slovem „soud“.

229. V § 174 odst. 2 se slova „z odpůrců“ nahrazují slovy „ze žalovaných“ a slova „předseda senátu“ se nahrazují slovem „soud“.

230. V § 174 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.“.

231. V § 175 odst. 1 se slovo „navrhovatel“ nahrazuje slovem „žalobce“, slova „předseda senátu krajského soudu činného v obchodních věcech“ se nahrazují slovem „soud“, slovo „odpůrci“ se nahrazuje slovem „žalovanému“, slovo „odpůrce“ se nahrazuje slovem „žalovaného“ a slova „předseda senátu“ se nahrazují slovem „soud“.

232. V § 175 odst. 2 se slova „se použije“ nahrazují slovy „a § 174 odst. 4 se použijí“.

233. V § 175 odst. 3 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaný“ a slova „předseda senátu“ se nahrazují slovem „soud“.

234. V § 175 odst. 4 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaný“ a slova „předseda senátu“ se nahrazují slovem „soud“.

235. V § 175 odst. 5 se slovo „odpůrce“ nahrazuje slovem „žalovaný“.

236. V § 175b větě třetí se text „odst. 2“ zrušuje.

237. § 175c zní:

Soud zjistí, zda je v evidenci závětí vedené podle zvláštních předpisů evidována závěť zůstavitele, listina o vydědění nebo listina o odvolání těchto úkonů (dále jen „závěť“), a u kterého notáře nebo soudu je uložena.“.

238. V § 175h se na konci odstavce 3 zrušuje tečka a doplňují se slova „a není třeba je doručovat.“.

239. V § 175k odst. 2 se slova „o smír“ nahrazují slovy „o odstranění sporu dohodou účastníků“.

240. V § 175k odst. 3 se v části věty za středníkem slova „při výpočtu čistého majetku“ nahrazují slovy „při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení,“.

241. V § 175l odst. 1 a 2 se slova „v bezpodílovém spoluvlastnictví“ nahrazují slovy „ve společném jmění“ a v odstavci 1 se slova „obecné ceně“ nahrazují slovy „obvyklé ceně“.

242. V § 175o odst. 1 se slova „obecnou cenu“ nahrazují slovy „obvyklou cenu“.

243. V § 175s větě třetí se slovo „ústavy“ nahrazuje slovy „banky nebo jiné osoby“.

244. V § 175t odstavec 1 zní:

„(1) Je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle § 175p, soud na návrh usnesením nařídí likvidaci dědictví; stejně soud postupuje, jestliže stát navrhl likvidaci dědictví proto, že věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví. O nařízení likvidace dědictví může soud rozhodnout i bez návrhu.“.

245. V § 175v odstavce 2 a 3 včetně poznámek pod čarou č. 68) a 69) znějí:

„(2) Z výtěžku uhradí soud postupně pohledávky podle těchto skupin:

a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti se zpeněžením majetku,

b) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu,

c) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva68) nebo postoupením pohledávky,69)

d) pohledávky nedoplatků výživného,

e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c),

f) ostatní pohledávky.

(3) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně; ve skupině c) se však pohledávky uspokojují podle jejich pořadí, přičemž pohledávky zajištěné zadržovacím právem se uhradí před ostatními pohledávkami. Pro pořadí je rozhodující den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo.

68) § 553 občanského zákoníku.

69) § 554 občanského zákoníku.“.

246. V § 175y odst. 1 se za slova „podle § 175k odst. 3“ vkládají slova „nebo podle § 175l odst. 1 věty druhé“.

247. V § 175zb se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Odnětím věci zaniká právo notáře na odměnu za dosud jím provedené úkony.“.

248. V § 175zd se v odstavci 1 na konci věty druhé zrušuje tečka a doplňují se slova „nebo potřebné úkony provést sám.“.

249. V § 175zd se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „Pokyny soudu jsou pro notáře závazné.“.

250. V § 176 odst. 1 větě první se za slovo „rodičů“ vkládá čárka a slova „prarodičů a sourozenců“.

251. V § 177 odst. 2 věta druhá zní: „Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.“.

252. V § 178 odst. 1 se slovo „opatrovníky“ nahrazuje slovem „poručníky“ a slovo „občanů“ se nahrazuje slovem „fyzických“.

253. V § 178 odst. 2 se věta druhá zrušuje.

254. V § 179 se slova „učinil zákonný zástupce“ nahrazují slovy „byl učiněn“.

255. V § 180 odst. 1 se slovo „opatrovník“ nahrazuje slovem „poručník“.

256. V § 180 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 70) zní:

„(2) Soud dohlíží na správu majetku nezletilého vykonávanou poručníkem nebo opatrovníkem; postupuje při tom podle zvláštního předpisu.70)

70) § 37b, 78 a následující zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

257. V § 180 se odstavec 3 zrušuje.

258. Za § 180 se vkládají nové § 180a a 180b, které včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 71) znějí:

(1) Účastníky řízení jsou dítě a jeho rodiče, jsou-li jeho zákonnými zástupci; rodič dítěte, který je nezletilý, je účastníkem řízení, i když není zákonným zástupcem dítěte.

(2) Nezletilý rodič dítěte má v tomto řízení procesní způsobilost. Ustanovení § 23 lze použít jen tehdy, nedosáhl-li rodič věku 16 let.

(3) Zvláštní zákon stanoví, kdo je oprávněn podat návrh na zahájení tohoto řízení a z jakých důvodů souhlas rodičů k osvojení dítěte není potřebný.71)

(1) Pravomocný rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení dítěte není třeba souhlasu rodičů, soud na návrh zruší, změní-li se poměry. Návrh lze podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od právní moci rozsudku.

(2) Ustanovení odstavce 1 věty první neplatí, bylo-li dítě již osvojeno, nebo bylo-li zahájeno řízení o jeho osvojení, nebo bylo-li dítě svěřeno do péče budoucího osvojitele, anebo bylo-li zahájeno řízení o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele.

71) § 68 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

259. V § 181 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „Ustanovení § 180a odst. 2 zde platí obdobně.“.

260. V § 181 odstavec 2 zní:

„(2) Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky řízení o osvojení tehdy, jestliže

a) jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo

b) byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, popřípadě byli v této způsobilosti omezeni, nebo

c) dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům,38) anebo

d) soud pravomocně rozhodl, že k osvojení dítěte není třeba jejich souhlasu.“.

Dosavadní poznámka pod čarou č. 37) se zrušuje.

261. V § 181 se odstavec 3 zrušuje.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.

262. V § 182 odst. 1 věta první včetně poznámky pod čarou č. 72) zní: „Osvojované dítě soud vyslechne, jen jestliže je k osvojení třeba jeho souhlasu.72)

72) § 67 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění zákona č. 91/1998 Sb.“.

263. § 183 se zrušuje.

264. § 185b zní:

Účastníkem řízení je složitel. Po právní moci usnesení o přijetí do úschovy je účastníkem řízení také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny, (dále jen „příjemce“) a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.“.

265. V § 185e se slovo „rozhodnutím“ nahrazuje slovem „rozsudkem“.

266. V § 188 odst. 1 se za slovo „prostředků“ vkládají slova „(návykových látek)“.

267. § 193 zní:

(1) Soud dohlíží na správu majetku vykonávanou opatrovníkem a činí nutná a vhodná opatření ke zjištění a zajištění tohoto majetku.

(2) Opatrovník předloží soudu po skončení zastupování závěrečný účet ze správy majetku; soud mu může též uložit, aby mu během zastupování podával pravidelné zprávy o své činnosti.

(3) Ustanovení § 176 až 179 a § 180 odst. 1, pokud se vztahují na poručenství nad nezletilým, platí zde obdobně.“.

268. § 200 zní:

Je-li jisto, že fyzická osoba zemřela, ale její smrt nelze prokázat stanoveným způsobem, vydá soud rozhodnutí, kterým ji prohlásí za mrtvou.“.

269. § 200a až 200g včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 73), 74) a 75) znějí: