Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů

Proti rozhodnutí zastupitelského úřadu lze podat odvolání, o kterém rozhoduje Ministerstvo zahraničních věcí.

(1) Na řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti se nepoužijí ustanovení správního řádu o doručování adresátům zdržujícím se v cizině, o úřední desce, o ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu a osobám, které se zdržují v cizině, pokud se jim nedaří doručovat, a o ustanovení zástupce pro doručování, a dále ustanovení o umožnění nahlížení do spisu jiným osobám než účastníkům a jejich zástupcům, o ústním jednání, o vydání stejnopisu výroku rozhodnutí na požádání účastníka, o lhůtách pro vydání rozhodnutí, ustanovení o odvolacím řízení a řízení o rozkladu, ustanovení o přezkumném řízení, o obnově řízení a novém rozhodnutí.

(2) Na řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti se nepoužije § 169 až 170c s výjimkou § 169j a 169l.

(3) Podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany se řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti přerušuje po dobu vedení řízení o udělení mezinárodní ochrany; o tom ministerstvo učiní záznam do spisu a vyrozumí účastníka řízení.

(4) Je-li cizinec v době podání žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti nebo stane-li se během řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti držitelem jiného oprávnění k pobytu, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území, a je-li v řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti zjištěno, že je osobou bez státní příslušnosti, vydá ministerstvo pouze osvědčení, že cizinec je osobou bez státní příslušnosti; tento cizinec nenabývá postavení osoby bez státní příslušnosti podle § 49a a řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti je zastaveno dnem vydání osvědčení účastníku řízení.

(5) Řízení o žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti se usnesením zastaví, jestliže se cizinec bez závažného důvodu nedostavil k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

(1) Ministerstvo může provést pohovor se žadatelem o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti.

(2) Žadatel o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti je povinen se dostavit k pohovoru v místě a čase určeném ministerstvem, a to na předvolání doručené žadateli nejméně 5 pracovních dní před konáním pohovoru. Nedostaví-li se žadatel o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti k pohovoru v místě a čase určeném ministerstvem, učiní se o tom záznam do spisu.

(3) Pokud je provedení pohovoru přítomen zmocněnec žadatele o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti nebo pověřený zástupce Úřadu Vysokého komisaře, není oprávněn do jeho průběhu zasahovat. Po skončení pohovoru ministerstvo zmocněnci žadatele o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti umožní vyjádřit se k jeho průběhu a obsahu.

(4) Ministerstvo žadateli o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti poskytne bezplatně tlumočníka na úkony, ke kterým byl ministerstvem předvolán nebo vyzván, je-li přítomnost tlumočníka nezbytná.

Rozhodnutí o žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti vydá ministerstvo do 6 měsíců od podání žádosti. Jde-li o věcně nebo právně složitý případ, lze rozhodnutí vydat do 12 měsíců od podání žádosti; o tom se cizinec písemně vyrozumí. O vydání rozhodnutí platí § 27 odst. 9 zákona o azylu obdobně.

(1) Písemnosti v řízení o žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti se doručují cizinci do vlastních rukou pouze na adresu pro doručování, nedoručuje-li ministerstvo na místě nebo prostřednictvím datové schránky.

(2) Pokud nebyl cizinec v místě doručení zastižen, doručovatel písemnost uloží v provozovně držitele poštovní licence. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost uložena, poslední den této lhůty je dnem doručení.

(3) Stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti se cizinci doručí v místě a čase stanoveném v písemné výzvě k převzetí rozhodnutí. Dostaví-li se cizinec k převzetí rozhodnutí, ministerstvo mu zároveň udělí vízum podle § 33 odst. 3 věty druhé, pokud nemá jiné platné oprávnění k pobytu.

(4) Nedostaví-li se cizinec k převzetí rozhodnutí o žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti v den a čas ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí doručeno. Ministerstvo zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí na adresu pro doručování. Nezastihl-li doručovatel adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky.

(5) Proti rozhodnutí o žádosti o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti nelze podat odvolání.

(1) Z přezkoumání soudem jsou vyloučena

a) rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza,

b) rozhodnutí o odepření vstupu a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů odepření vstupu; to neplatí, jde-li o odepření vstupu občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi,

c) rozhodnutí o zamítnutí žádosti o cestovní povolení, prohlášení cestovního povolení za neplatné a zrušení cestovního povolení a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů podle § 180l; to neplatí, jde-li o rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů zamítnutí žádosti o cestovní povolení podané cizincem, který je rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a,

d) rozhodnutí o ukončení pobytu, pokud se cizinec před zahájením řízení o ukončení pobytu zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně.

(2) Pokud rozhodnutí o neudělení krátkodobého víza bylo vydáno na základě stanoviska policie, které obsahuje informace, že by žadatel mohl být považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo veřejné zdraví podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států27), jsou tyto důvody z přezkoumání soudem vyloučeny.

(3) Pokud rozhodnutí o neudělení krátkodobého víza bylo vydáno na základě záznamu pro účely odepření vstupu vloženém do informačního systému smluvních států27), jsou tyto důvody z přezkoumání soudem vyloučeny.

(1) Žaloba proti správnímu rozhodnutí26) musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

(2) Žaloba proti rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo o správním vyhoštění musí být podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout.

(3) Žaloba proti rozhodnutí podle odstavce 2 má odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; to neplatí, pokud byl cizinec vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu nebo jde-li o rozhodnutí o povinnosti opustit území.

(4) Žaloba proti rozhodnutí o zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení musí být podána do 15 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu a podává se prostřednictvím policie nebo u příslušného soudu. V případě, že je žaloba podána prostřednictvím policie, policie předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů ode dne doručení žaloby. V případě, že je žaloba podána u příslušného soudu, vyžádá si soud správní spis. Policie předloží soudu vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů. Zároveň policie své vyjádření k žalobě doručí cizinci.

(5) O žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince a o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení soud rozhodne do 7 pracovních dní ode dne doručení správního spisu soudu. Soud nařídí k projednání věci jednání, navrhne-li to účastník řízení nejpozději do 5 dnů ode dne podání žaloby nebo je-li to nezbytné. O tom musí být cizinec v rozhodnutí policie poučen. Rozhodne-li soud o zrušení napadeného rozhodnutí, vyrozumí o tom policii bezprostředně po vyhlášení rozsudku.

(7) K řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území. Pobývá-li cizinec v zahraničí, je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu by měl cizinec po vstupu na území splnit ohlašovací povinnost. To neplatí, jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, rozhodnutí o umístění cizince do části s přísným režimem zajištění a rozhodnutí o přestupku.

(8) O žalobě proti rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo o správním vyhoštění soud rozhodne do 60 dnů.

(9) V řízení o žalobě proti rozhodnutí se § 45 odst. 4 soudního řádu správního nepoužije. Projednávání utajovaných informací, které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu podle tohoto zákona, se mohou zúčastnit pouze osoby, kterým jsou tyto informace již známy, ostatní předseda senátu soudu pro určitou část jednání vyloučí.

(10) O žalobě proti rozhodnutí podle § 168 odst. 3 soud rozhodne do 90 dnů ode dne podání žaloby. Je-li podána kasační stížnost, Nejvyšší správní soud projedná a rozhodne věc přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy byla kasační stížnost podána.

(11) O žalobě proti rozhodnutí vydanému v řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti soud rozhodne přednostně.

(1) Přítomnost cizince nebo jiné osoby u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona může být zajištěna také prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Použitím videokonferenčního zařízení nesmí dojít ke zkrácení práv účastníků řízení ani jiných osob zúčastněných na řízení; zejména musí být umožněna přítomnost zástupce osoby, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, na místě, kde se tato osoba nachází.

(2) V případě postupu podle odstavce 1 ověří totožnost osoby uvedené v odstavci 1

a) zaměstnanec soudu, nachází-li se tato osoba u jiného soudu,

b) příslušník nebo zaměstnanec Vězeňské služby České republiky, nachází-li se tato osoba ve věznici,

c) zaměstnanec ministerstva nebo provozovatele nebo příslušník nebo zaměstnanec policie, nachází-li se tato osoba v zařízení,

d) zaměstnanec zastupitelského úřadu, nachází-li se tato osoba mimo území na zastupitelském úřadu, nebo

e) příslušník nebo zaměstnanec policie, je-li využíváno videokonferenční zařízení policie,

pokud k tomu byl pověřen předsedou senátu soudu nebo svým vedoucím, vedoucím příslušníkem nebo představeným. Tento zaměstnanec nebo příslušník je po celou dobu, kdy je zajišťována přítomnost osoby, jejíž totožnost ověřil, u jednání soudu prostřednictvím videokonferenčního zařízení, přítomen na místě, kde se tato osoba nachází.

(3) Předseda senátu soudu poučí před zahájením jednání osobu, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, jakož i ostatní účastníky řízení, o způsobu zajišťování účasti na jednání prostřednictvím videokonferenčního zařízení.

(4) Osoba, jejíž přítomnost u jednání soudu je zajišťována prostřednictvím videokonferenčního zařízení, může kdykoli vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu. Je-li námitka důvodná, učiní předseda senátu kroky k nápravě, a není-li náprava možná, nebo je-li spojena se značnými obtížemi, jednání odročí.

(5) O každém úkonu prováděném prostřednictvím videokonferenčního zařízení je pořizován zvukový a obrazový záznam.

(6) Pomocí videokonferenčního zařízení může být zajištěna i přítomnost tlumočníka u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona; odstavce 2 až 5 se použijí přiměřeně.

(1) Cizinec, jemuž byla vydána pobytová karta, průkaz o povolení k pobytu, průkaz trvalého pobytu nebo karta trvalého pobytu, je oprávněn vstupovat na území, pobývat na něm a vycestovat z území bez víza.

(2) Cizinec pobývající na území pouze podle § 18 písm. d) bodů 1 a 2 je pro účely vedení řízení podle § 50a nebo 118 cizincem, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v čl. 6 Schengenského hraničního kodexu nebo jiné podmínky vstupu nebo pobytu na území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.

(1) Dnem, od kterého se na cizince vztahují mezinárodní sankce podle zákona upravujícího provádění mezinárodních sankcí spočívající v zákazu vstupu nebo pobytu, zaniká vízum, oprávnění nebo povolení k pobytu na území České republiky.

(2) Ode dne zániku víza, oprávnění nebo povolení k pobytu na území České republiky podle odstavce 1 se na cizince pro účely zajištění hledí jako na cizince s vykonatelným rozhodnutím o správním vyhoštění.

(1) Za trestně zachovalého se pro účely tohoto zákona považuje cizinec, který nemá

a) ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu,

b) v dokladu cizího státu obdobném výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl odsouzen za jednání, které naplňuje znaky trestného činu.

(2) Za účelem doložení trestní zachovalosti si příslušný orgán vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů24a). Žádost a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Trestní zachovalost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů, který není starší 6 měsíců, nebo obdobnými doklady vydanými státem, jehož je cizinec občanem, jakož i státy, v nichž se cizinec zdržoval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců; v případě, že stát takový doklad nevydává, lze jej nahradit čestným prohlášením.

(1) Při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.

(2) Policie v řízení o vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. c) správního řádu o správním vyhoštění nebo o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace vedeného na žádost cizince zohlední zejména dobu pobytu cizince na území, pobyt jeho nezletilých dětí plnících povinnou školní docházku na území a existenci jiných rodinných nebo společenských vazeb na území; to neplatí, pokud je cizinec zajištěn.

(3) Přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.

Česká republika převezme na území cizince, kterému vydala modrou kartu, pokud jeho žádost o vydání modré karty k pobytu na území jiného členského státu Evropské unie byla zamítnuta, a to i přes skutečnost, že platnost modré karty vydané k pobytu na území skončila nebo byla zrušena. Obdobná povinnost se vztahuje i na rodinné příslušníky držitele modré karty, kterým bylo vydáno povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny na území.

(1) Cizinci se po dobu zajištění na území poskytnou zdravotní služby

a) neodkladná péče při stavech, které

1. bezprostředně ohrožují život,

2. mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlému úmrtí,

3. způsobí bez rychlého poskytnutí zdravotních služeb trvalé chorobné změny,

4. působí náhlé utrpení a bolest,

5. způsobují změny chování a jednání postiženého, ohrožují jeho samého nebo jeho okolí, nebo

6. se týkají těhotenství a porodu, s výjimkou umělého přerušení těhotenství na žádost cizince,

b) v souvislosti s nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví.

(2) Náklady na zdravotní služby poskytnuté podle odstavce 1 nebo podle § 134 odst. 2 hradí stát, a to i tehdy, pokud bylo zajištění přerušeno.

(3) Nelze-li zdravotní služby poskytnout v zařízení, zajistí ministerstvo poskytnutí těchto služeb u poskytovatele zdravotních služeb mimo zařízení.

(4) Způsobil-li si cizinec v době zajištění újmu na zdraví svévolně, má povinnost uhradit náklady léčení, včetně skutečně vynaložených nákladů na ostrahu a dopravu k poskytovateli zdravotních služeb a zpět.

(5) V případě, kdy náklady poskytnutých zdravotních služeb hradí stát a nejedná se o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, zajišťuje úhradu nákladů

a) ministerstvo za cizince zajištěného v zařízení,

b) policie v ostatních případech.

(6) Zdravotní služby se cizinci ve výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo cizinci, který je dítětem, které má ve věznici u sebe jeho matka, poskytují v rozsahu uvedeném v odstavci 1 a v § 134 odst. 2. Náklady za poskytnuté zdravotní služby podle věty první, které nejsou hrazeny podle zvláštního právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, hradí stát. Zdravotní služby poskytnuté cizinci na jeho žádost nad rámec vymezený ve větě první hradí cizinec z vlastních prostředků.

(1) Cizinci se v průběhu doby k vycestování z území stanovené podle § 50a nebo § 118 odst. 3 na území poskytnou zdravotní služby

a) neodkladná a základní související léčba při stavech, které

1. bezprostředně ohrožují život,

2. mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlému úmrtí,

3. způsobí bez rychlého poskytnutí zdravotních služeb trvalé chorobné změny,

4. ohrožují jeho samého nebo jeho okolí, nebo

5. se týkají těhotenství a porodu, s výjimkou umělého přerušení těhotenství na žádost cizince,

b) v souvislosti s nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví.

(2) Náklady na zdravotní služby hradí stát, pokud potřeba zdravotních služeb vznikla po stanovení doby k vycestování z území podle § 50a nebo § 118 odst. 3.

(3) V případě, kdy náklady za poskytnuté zdravotní služby hradí stát a nejedná se o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, zajišťuje úhradu nákladů ministerstvo.

(1) Cizinec, který je v době nabytí právní moci rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu2) umístěn v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, si hradí náklady spojené s pobytem v tomto středisku až do vycestování mimo území z vlastních prostředků.

(2) Cizinci uvedenému v odstavci 1 se poskytnou zdravotní služby v souvislosti s úrazem nebo náhlým onemocněním, nařízenou karanténou nebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví. Náklady spojené s poskytnutím zdravotních služeb si hradí cizinec z vlastních prostředků.

(3) Nemůže-li cizinec náklady podle odstavců 1 a 2 hradit, byť i částečně, z vlastních prostředků a není-li jejich úhrada zajištěna jinak, nese tyto náklady stát. Úhradu nákladů zajišťuje ministerstvo.

(1) Při úhradě nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie anebo zajištěním cizince za účelem průvozu leteckou cestou (§ 152 a 153) se postupuje obdobně jako při úhradě nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem správního vyhoštění.

(2) Do nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání podle mezinárodní smlouvy se započítávají náklady, které policii nebo ministerstvu vznikly od zajištění cizince do doby jeho předání příslušnému orgánu druhého státu. Do nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání podle přímo použitelného předpisu Evropské unie se započítávají náklady, které policii nebo ministerstvu vznikly v souvislosti se zajištěním cizince v zařízení.

(3) Náklady spojené se zajištěním průvozu cizince na základě mezinárodní smlouvy nebo průvozu leteckou cestou podle § 152 a 153 se hradí pouze tehdy, jde-li o cizince, který na území pobývá a jehož návrat na území státu jeho občanství nebo na území jiného státu, který cizince převezme, vyžaduje zajištění jeho průvozu přes území jiného státu za asistence příslušných orgánů tohoto státu. V takovém případě se do nákladů zahrnou i náklady spojené s průvozem provedeným příslušnými orgány státu, jehož územím byl cizinec na žádost provážen.

(1) Totožností se pro účely tohoto zákona rozumí prokázání jména, příjmení, dne, měsíce a roku narození a státního občanství nebo posledního trvalého bydliště mimo území.

(2) Pro účely vyhoštění lze prokázání totožnosti nahradit daktyloskopickými otisky, obrazovým záznamem cizince a údaji, které policie k cizinci zjistila.

(3) Cizinec může prokázat svou totožnost nebo další jím uváděné skutečnosti tím, že policii seznámí s informacemi včetně osobních údajů přístupnými pomocí elektronického komunikačního zařízení nebo uloženými na nosiči informací, které mu byly odňaty; o tomto musí být cizinec předem poučen. Policie je oprávněna o takových informacích pořídit písemný nebo jiný záznam. Policie cizinci přístup k elektronickému komunikačnímu zařízení nebo nosiči informací neumožní, pokud by to ohrozilo účel řízení nebo vnitřní bezpečnost.

(4) Policie je oprávněna za účelem zjištění totožnosti vyzvat cizince, aby jí zpřístupnil informace, včetně osobních údajů, přístupné pomocí elektronického komunikačního zařízení nebo uložené na nosiči informací, které mu byly odňaty. Policie je oprávněna si do elektronického komunikačního zařízení nebo do nosiče informací zjednat přístup, lze-li se důvodně domnívat, že lze jejich pomocí zjistit jeho totožnost, pokud ji nebylo možné zjistit jinak a cizinec odmítl informace zpřístupnit na výzvu policie; o tomto musí být cizinec předem poučen. Získané informace policie může zpracovávat pouze v rozsahu nezbytném pro zjištění totožnosti cizince.

Za procesně způsobilého se pro účely tohoto zákona považuje cizinec starší 15 let, který je schopen projevit svou vůli a samostatně jednat.

(1) Osamělým cizincem se pro účely tohoto zákona rozumí cizinec svobodný, ovdovělý nebo rozvedený.

(2) Nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Pro účely tohoto zákona se nezaopatřeným dítětem rozumí rovněž cizinec nejdéle do 26 let věku, který nepřetržitě studuje na střední nebo vysoké škole v cizině a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevydalo rozhodnutí o tom, že toto studium je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice.

(1) Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí výkon činnosti, ke které cizinec potřebuje povolení k zaměstnání8e), zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu. Za zaměstnání se rovněž považuje plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo.

(2) Zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která cizince zaměstnala, a cizinec pro výkon takové činnosti potřebuje povolení k zaměstnání8e), zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu. Za zaměstnavatele se rovněž považuje právnická osoba, pro kterou cizinec v postavení společníka nebo člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní společnosti nebo v postavení člena družstva nebo člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu družstva plní úkoly vyplývající z předmětu činnosti této právnické osoby, pokud se k takovému plnění úkolů vyžaduje podle zvláštního právního předpisu8e) povolení k zaměstnání.

(3) Povinnosti stanovené tímto zákonem podnikateli se na statutární orgán nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva vztahují obdobně.

(4) Za zaměstnání se pro účely tohoto zákona nepovažuje, jde-li o cizince vyslaného svým zahraničním zaměstnavatelem za účelem zvyšování dovedností a kvalifikace na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou k výkonu jeho práce u tohoto zahraničního zaměstnavatele mimo území České republiky. Vláda rozhodne, kdy může být cizinec vyslán do české právnické nebo fyzické osoby za účelem podle věty první. Celková doba pobytu cizince podle věty první nesmí přesáhnout 6 měsíců50).

Právní mocí rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu zaniká platnost dříve vydaného pobytového oprávnění. Udělením pobytového oprávnění podle zvláštního právního předpisu2), 3a) zaniká platnost oprávnění k pobytu vydaného podle tohoto zákona.

(1) Policie informuje Veřejného ochránce práv s přiměřeným předstihem o každém výkonu správního vyhoštění a výkonu trestu vyhoštění, předání nebo průvozu cizince a poskytuje pověřenému zaměstnanci Kanceláře Veřejného ochránce práv nezbytnou součinnost.

(2) Policie předává Veřejnému ochránci práv kopie rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, rozhodnutí o přerušení zajištění, rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, rozhodnutí o umístění zajištěného cizince do části s přísným režimem a rozhodnutí o prodloužení umístění zajištěného cizince do části s přísným režimem a informuje jej o rozhodnutích soudu o žalobách podaných proti těmto rozhodnutím.

(3) Policie bez zbytečného odkladu informuje Veřejného ochránce práv o každém zahájení úkonů prvotního prověřování a pro účely monitorování v souvislosti s prvotním prověřováním poskytuje pověřenému zaměstnanci Kanceláře Veřejného ochránce práv nezbytnou součinnost.

(1) Za bezdlužnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nemá evidován nedoplatek, s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,

a) u orgánů Finanční správy České republiky,

b) u orgánů Celní správy České republiky,

c) na pojistném na veřejné zdravotní pojištění a na penále a

d) na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále.

(2) Bezdlužnost se prokazuje potvrzeními orgánů Finanční správy České republiky, orgánů Celní správy České republiky, územní správy sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny, která nesmí být ke dni podání žádosti starší 30 dnů.

(1) Za nespolehlivého zaměstnavatele se pro účely tohoto zákona považuje zaměstnavatel,

a) který není bezdlužnou osobou podle § 178e,

b) kterému byla v období 4 měsíců předcházejících podání žádosti pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce,

c) který nevyvíjí ekonomickou činnost v předmětu svého podnikání nebo se skutečnost, že vyvíjí ekonomickou činnost v předmětu svého podnikání, nepodařilo ověřit,

d) který za období posledního roku nesplnil povinnost přihlásit svého zaměstnance k účasti na pojistném na sociální zabezpečení nebo veřejném zdravotním pojištění,

e) který je v likvidaci, nebo

f) jehož sídlo uvedené ve veřejných rejstřících není skutečné; za skutečné sídlo se považuje sídlo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obchodního vedení zaměstnavatele, popřípadě místo, kde se schází vedení zaměstnavatele.

(2) Za nespolehlivého zaměstnavatele se při splnění podmínky uvedené v odstavci 1 považuje i právnická nebo fyzická osoba, k níž je cizinec dočasně přidělen agenturou práce na základě dohody uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem podle zvláštního právního předpisu.

(1) Vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí.

(2) Za skutečné nebezpečí se podle tohoto zákona považuje navrácení v rozporu s čl. 2 až 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí, je-li důvodné podezření, že cizinec

a) se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestného činu nebo trestného činu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto trestných činech,

b) spáchal zvlášť závažný trestný čin,

c) se dopustil činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů, nebo

d) představuje nebezpečí pro bezpečnost státu.

(4) Ustanovení odstavce 1 dále neplatí, pokud cizinec

a) ke spáchání činů uvedených v odstavci 3 podněcuje nebo se na jejich spáchání účastní, nebo

b) se mimo území dopustil jednoho či několika trestných činů odlišných od trestných činů uvedených v odstavci 3, opustil-li stát, jehož je cizinec občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát jejího posledního trvalého bydliště s cílem vyhnout se trestnímu stíhání za ně, za předpokladu, že jde o skutky, za něž lze v České republice udělit trest odnětí svobody.

(5) V případě podle odstavce 3 nebo 4 se umožní cizinci vyhledat si nejdéle do 60 dnů přijetí v jiném státě. Pokud cizinec doloží, že přijetí v jiném státě nezískal, umožní mu policie podat žádost o udělení víza [§ 33 odst. 1 písm. a)].

(1) Pozvání ověřuje policie na žádost plně svéprávné fyzické nebo právnické osoby. Pokud je osoba, která žádá o ověření pozvání, zastoupena na základě písemné plné moci, musí být její podpis na plné moci úředně ověřen.

(2) Zvoucí fyzickou osobou může být cizinec, který je držitelem potvrzení o přechodném pobytu na území, povolení k přechodnému pobytu na území nebo povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území, a dále státní občan České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu.

(3) Pozvání se podává na úředním tiskopise. Zvoucí fyzická osoba v pozvání uvede své jméno, příjmení, rodné číslo, den, měsíc a rok narození a místo pobytu na území. Zvoucí právnická osoba v pozvání uvede svůj název, sídlo a identifikační číslo osoby a pozvání opatří svým razítkem a jménem, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu). Zvoucí osoba v pozvání dále uvede údaje o zvaném cizinci v rozsahu jméno, příjmení a ostatní jména, den, měsíc a rok narození, státní příslušnost, bydliště v zahraničí, číslo cestovního dokladu, účel cesty a dobu, na kterou cizince zve na území.

(4) Policie pozvání ověří do 7 pracovních dnů ode dne podání žádosti o ověření pozvání.

(5) Zvoucí fyzická osoba je povinna dostavit se na policii sedmý pracovní den ode dne podání žádosti o ověření pozvání, po dohodě s policií i dříve, k vyzvednutí ověřeného pozvání. Obdobná povinnost platí i pro zástupce zvoucí právnické osoby.

(6) Policie odepře ověření pozvání

a) jestliže zvaný cizinec je evidován v evidenci nežádoucích osob,

b) jestliže zvoucí osoba nesplňuje podmínku uvedenou v odstavci 1 nebo 2,

c) jestliže zvoucí osoba na požádání policie neprokáže schopnost splnit závazek, který stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie27),

d) jestliže zvoucí osoba porušila závazek plynoucí z pozvání nebo povinnost podle § 100,

e) při zjištění důvodu podle § 9 odst. 1 písm. h) nebo i), nebo

f) jestliže zvoucí osoba úřední tiskopis vyplnila nečitelně, neúplně nebo nepravdivě.

(7) Na požádání policie je zvoucí osoba povinna schopnost splnění závazku obsaženého v pozvání prokázat tím, že:

a) disponuje prostředky k pobytu zvaného cizince v rozsahu stanoveném v § 13,

b) disponuje prostředky ve výši 0,25 násobku částky existenčního minima6) za každý den pobytu na území, pokud cizinec nebude ubytován u zvoucí osoby, nebo

c) disponuje prostředky pro úhradu nákladů spojených s vycestováním zvaného cizince z území ve výši odpovídající ceně letenky do státu, jehož cestovní doklad vlastní, nebo do státu jeho trvalého pobytu.

Prokázání schopnosti splnění závazku podle písmen a) až c) nezbavuje zvoucí osobu povinnosti uhradit případné náklady v rozsahu závazku přijatého v pozvání v jejich skutečné výši. Prokázání schopnosti splnění závazku podle písmen a) až c) prokáže zvoucí osoba způsobem uvedeným v § 13 odst. 2.

(8) Policie v případě odepření ověření pozvání tuto skutečnost zvoucí osobě sdělí při jejím dostavení se na policii. Na žádost zvoucí osoby tuto skutečnost bez uvedení důvodu pro odepření písemně potvrdí.

(9) Ověření policie vyznačí na pozvání.

Zastupitelský úřad ověřuje, zda osoba, která vydala doklad o cestovním zdravotním pojištění, je oprávněna takový doklad vydávat.

(1) Identifikační průkaz je veřejná listina, kterou členům zastupitelského úřadu cizího státu nebo zastoupení mezinárodní vládní organizace, veřejné instituce nebo entity70) akreditovaných v České republice a jejich rodinným příslušníkům vydává Ministerstvo zahraničních věcí.

(2) Identifikační průkaz je dokladem totožnosti a dokladem, že držitel požívá na území České republiky výsad a imunit podle norem mezinárodního práva, a současně

a) povolením k dlouhodobému pobytu podle § 49,

b) potvrzením o přechodném pobytu podle § 87c odst. 1, nebo

c) povolením k přechodnému pobytu podle § 87c odst. 2.

(3) Dobu platnosti identifikačního průkazu lze opakovaně prodloužit na celkovou dobu pobytu nejvýše 10 let, s výjimkou doby pobytu vedoucích diplomatických misí, konzulárních úřadů a zastoupení mezinárodních vládních organizací, veřejných institucí nebo entit70) akreditovaných v České republice, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

(4) Identifikační průkaz prohlašuje za neplatný Ministerstvo zahraničních věcí.

Pro účely tohoto zákona se rozumí nezletilým cizincem bez doprovodu cizinec mladší 18 let, který přichází na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, jež za ni podle práva nebo praxe České republiky odpovídá, a to po dobu, po kterou se tento nezletilý cizinec bez doprovodu skutečně nenachází v péči takové dospělé osoby, včetně nezletilé osoby, která je po vstupu na území členských států ponechána bez doprovodu.

Policie cizinci, který v cestovním dokladu nemá vyznačeno datum a místo vstupu na území, na požádání a za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie1) tyto údaje dodatečně potvrdí.

(1) Cizinec je oprávněn požádat o nové posouzení důvodů

a) neudělení krátkodobého víza,

b) neudělení dlouhodobého víza,

c) odepření vstupu na území podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1), nebo

d) prohlášení krátkodobého víza za neplatné nebo zrušení jeho platnosti.

(2) Žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 podává cizinec u správního orgánu, který rozhodnutí vydal, písemně ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení sdělení o neudělení víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého víza za neplatné nebo ode dne, kdy mu byl odepřen vstup na území; podání žádosti nemá odkladný účinek. Pokud sdělení nebylo možné cizinci doručit, počíná lhůta pro podání žádosti běžet dnem, který následuje po uplynutí 180 dní ode dne podání žádosti o vízum.

(3) Žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 musí obsahovat údaje o tom, kdo ji podává, a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Důvodem žádosti nemohou být skutečnosti, které cizinec nedoložil nebo neuvedl v žádosti o udělení víza nebo v souvislosti s odepřením vstupu na území.

(4) Správní orgán, u kterého se žádost podává, ji postoupí ve lhůtě 5 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu posouzení, neshledá-li důvod pro udělení krátkodobého víza nebo dlouhodobého víza, povolení vstupu nebo zachování platnosti krátkodobého víza. Správní orgán, u kterého se žádost podává, může dotčené rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví žádosti o nové posouzení důvodů podle odstavce 1.

(5) Žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 posuzuje v rozsahu své působnosti Ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo a Ředitelství služby cizinecké policie.

(6) Ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého víza za neplatné, o kterých rozhodl zastupitelský úřad, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí dále posuzuje soulad důvodů zrušení platnosti krátkodobého víza uděleného cizinci, který na území požívá příslušných výsad a imunit, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, a jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, s důvody uvedenými v § 20 odst. 5. V rámci nového posuzování souladu důvodů neudělení krátkodobého víza je Ministerstvo zahraničních věcí povinno vyžádat si závazné stanovisko policie v případech, kdy důvodem jeho nevydání bylo nesouhlasné stanovisko policie; policie vydá stanovisko bezodkladně.

(7) Ministerstvo posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza na hraničním přechodu s důvody stanovenými přímo použitelným předpisem Evropské unie6a), a jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, s důvody uvedenými v § 20 odst. 5, soulad důvodů odepření vstupu na území s důvody stanovenými v § 9 odst. 1 nebo 2 s výjimkou případů, kdy takové posouzení přísluší Ředitelství služby cizinecké policie. Komise zřízená podle § 170a posuzuje soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56.

(8) Ředitelství služby cizinecké policie posuzuje soulad důvodů zrušení platnosti krátkodobého víza, není-li stanovena působnost Ministerstva zahraničních věcí, s důvody stanovenými přímo použitelným předpisem Evropské unie27) a v době platnosti rozhodnutí o zajišťování ochrany vnitřních hranic podle zvláštního právního předpisu3b), rovněž posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza na hraničním přechodu s důvody stanovenými přímo použitelným předpisem Evropské unie6a), a jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, s důvody uvedenými v § 20 odst. 5, soulad důvodů odepření vstupu na území s důvody stanovenými v § 9 odst. 1 nebo 2.

(9) Příslušný orgán písemně informuje cizince o výsledku nového posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, prohlášení krátkodobého víza za neplatné anebo zrušení jeho platnosti nebo důvodů odepření vstupu na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení žádosti a o výsledku nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza nebo o výsledku nového posouzení důvodů v případě uvedeném v odstavci 6 větě první ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení žádosti.

(1) Pokud je v tomto zákoně uveden pojem „manžel“, „manželství“ nebo „dítě manžela“, rozumí se tím i partner, partnerství, dítě jednoho z partnerů nebo dítě svěřené do péče partnera.

(2) Za partnera se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která prokáže, že vstoupila do úředně potvrzeného trvalého společenství dvou osob stejného pohlaví.

(3) Partnerstvím se pro účely tohoto zákona rozumí úředně potvrzené trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví podle odstavce 2.

(1) Zkoušku z jazyka je oprávněna uskutečňovat na základě ohlášení Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy právnická osoba zřízená krajem, která vykonává činnost jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky zapsané ve školském rejstříku podle školského zákona, a veřejná vysoká škola, která má ve svém programu kurzy výuky češtiny pro cizince.

(2) Osoba nabývá oprávnění podle odstavce 1 ohlášením Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Takové účinky nemá ohlášení učiněné v době 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění podle odstavce 5 písm. a), b) nebo c); k takovému ohlášení Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pouze sdělí, že není přípustné, a uvede zákonný důvod nepřípustnosti.

(3) Osoba s oprávněním podle odstavce 1

a) uskutečňuje zkoušku z jazyka podle zadání určeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,

b) předkládá Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy pravidelný přehled o počtu zkoušených cizinců (dále jen „přehled o počtech zkoušených“).

(4) Česká školní inspekce provádí kontrolu dodržování právních předpisů vztahujících se k uskutečňování zkoušky z jazyka.

(5) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy právnické osobě oprávnění podle odstavce 1 odejme, jestliže tato osoba

a) nejméně v 5 případech zkoušky z jazyka za dobu 6 měsíců hodnotila jako úspěšného cizince, který neuspěl při zkoušce vykonané po neuznání dokladu prokazujícího požadovanou znalost českého jazyka ministerstvem podle § 70 odst. 6 věty první,

b) nepředložila přehled o počtu zkoušených ve struktuře podle prováděcího právního předpisu v termínu stanoveném prováděcím právním předpisem ani v dodatečném termínu určeném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,

c) při uskutečňování zkoušky z jazyka závažným způsobem nebo opakovaně porušila právní předpis, nebo

d) o odnětí sama požádá; žádost podaná v době probíhajícího řízení podle písmene a), b) nebo c) je nepřípustná.

(6) Řízení podle odstavce 5 lze zahájit nejpozději do 12 měsíců, počítaných v případě podle odstavce 5 písm. a) od uplynutí doby uvedené v tomto písmenu, v případě podle odstavce 5 písm. b) od dodatečného termínu podle tohoto písmene a v případě podle odstavce 5 písm. c) od kontrolního zjištění České školní inspekce, proti němuž nejsou přípustné námitky.

(7) Zkoušku z jazyka je na území oprávněna uskutečňovat také osoba, která jako plnoprávný člen Asociace jazykových zkušebních institucí v Evropě uskutečňuje touto asociací certifikovanou zkoušku z českého jazyka jako cizího jazyka. Na tuto osobu se použije obdobně odstavec 3.

(8) Vykonání zkoušky z jazyka umožní uchazeči osoba s oprávněním podle odstavce 1 nebo osoba podle odstavce 7 za úplatu; nejvyšší možnou úplatu, splatnost úplaty a podmínky, kdy se úplata za zkoušku z jazyka nehradí, stanoví prováděcí právní předpis.

(1) Pobyt cizince v tranzitním prostoru mezinárodního letiště policie ukončí, jsou-li zjištěny důvody uvedené v § 9 odst. 1 písm. f), g), h) nebo i).

(2) Cizinec je povinen vycestovat zpět do zahraničí ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem, není-li zahájeno řízení o vyhoštění cizince z území podle tohoto zákona.

(1) Požadavky na cestovní zdravotní pojištění stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie27).

(2) Doklad o cestovním zdravotním pojištění podle odstavce 1 se od cizince nevyžaduje, pokud je zdravotně pojištěn podle zvláštního právního předpisu33), pokud jsou náklady spojené s poskytnutím zdravotních služeb hrazeny na základě mezinárodní smlouvy nebo pokud cizinec prokáže, že jsou tyto služby hrazeny jiným způsobem, a to na základě písemného závazku právnické osoby, je-li pobyt cizince na území přínosný pro rozvoj duchovních hodnot, ochranu lidských práv a nebo jiných humanitárních hodnot, ochranu přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu, nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Předložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění se nevyžaduje od cizince, který si nemohl z důvodů na jeho vůli nezávislých zajistit takové pojištění na území státu svého pobytu nebo od cizince uvedeného v § 42b odst. 3; v takovém případě je cizinec povinen pojištění sjednat bez zbytečného odkladu za pobytu na území, nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne vstupu na území. Předložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění se dále nevyžaduje, pokud zastupitelský úřad od jeho vyžádání při udělení diplomatického nebo zvláštního víza upustil, pobývá-li cizinec na území v zájmu České republiky nebo jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka.

(1) Dokladem o cestovním zdravotním pojištění při pobytu nad 90 dnů se pro účely tohoto zákona rozumí doklad, kterým cizinec prokazuje pojištění kryjící náklady, které je povinen uhradit po dobu svého pobytu na území v případě poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče, včetně nákladů spojených s převozem nebo, v případě jeho úmrtí spojených s převozem jeho tělesných ostatků, do státu, jehož cestovní doklad vlastní, popřípadě do jiného státu, ve kterém má povolen pobyt. Výše sjednaného limitu pojistného plnění na jednu pojistnou událost činí nejméně 400 000 EUR, a to bez spoluúčasti pojištěného na výše uvedených nákladech.

(2) Cestovní zdravotní pojištění podle odstavce 1 může být sjednáno:

a) u pojišťovny oprávněné provozovat toto pojištění na území45),

b) u pojišťovny, která je oprávněna takové pojištění provozovat v ostatních členských státech Evropské unie anebo ve státě, který je vázán Smlouvou o Evropském hospodářském prostoru1d), nebo ve státě, jehož cestovní doklad cizinec vlastní, popřípadě v jiném státě, ve kterém má cizinec povolen pobyt.

(3) V případě pojištění uzavřeného v zahraničí cizinec současně s dokladem o cestovním zdravotním pojištění podle odstavce 1 předloží:

a) úředně ověřené překlady pojistné smlouvy a všeobecných pojistných podmínek do českého jazyka, prokazující uzavření cestovního zdravotního pojištění, především pak rozsahu pojištění, limitu pojistného plnění 400 000 EUR a skutečnosti, že pojištění je uzavřeno bez spoluúčasti pojištěného,

b) na požádání doklad o úhradě pojistného za pojištění na celou dobu požadovaného pobytu na území.

(4) Doklad o cestovním zdravotním pojištění podle odstavce 1 se od cizince nevyžaduje, je-li zdravotně pojištěn podle zvláštního právního předpisu33), jsou-li náklady spojené s poskytnutím zdravotních služeb hrazeny na základě mezinárodní smlouvy nebo pokud cizinec prokáže, že jsou tyto služby hrazeny jiným způsobem, a to na základě písemného závazku právnické osoby, je-li pobyt cizince na území přínosný pro rozvoj duchovních hodnot, ochranu lidských práv anebo jiných humanitárních hodnot, ochranu přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu, na základě písemného závazku státního orgánu nebo na základě závazku obsaženého v policií ověřeném pozvání podle § 15.

(5) Vstupuje-li cizinec na území České republiky s dokladem o cestovním zdravotním pojištění podle odstavce 1, je povinen nejpozději do 90 dnů ode dne vstupu na území České republiky uzavřít cestovní zdravotní pojištění v rozsahu komplexní zdravotní péče podle odstavce 8, a to u pojišťovny oprávněné provozovat toto pojištění na území45).

(6) Cestovní zdravotní pojištění v případě žádosti o vízum k pobytu nad 90 dnů, je-li o něj žádáno na území, nebo o prodloužení doby pobytu na území, může být sjednáno pouze u pojišťovny oprávněné provozovat toto pojištění na území45) a musí být sjednáno v rozsahu komplexní zdravotní péče ve smyslu odstavce 8.

(7) Pojistná smlouva týkající se pojištění podle odstavce 1 nesmí vylučovat poskytnutí pojistného plnění v případě úrazu, ke kterému došlo z důvodu úmyslného jednání, zavinění nebo spoluzavinění pojištěného ani v důsledku požití alkoholu, omamných nebo psychotropních látek pojištěným.

(8) Komplexní zdravotní péčí se rozumí zdravotní péče poskytnutá pojištěnému smluvními poskytovateli zdravotních služeb pojistitele bez přímé úhrady nákladů na léčení pojištěným s cílem zachovat jeho zdravotní stav z doby před uzavřením pojistné smlouvy. Z tohoto pojištění nesmí být vyloučena preventivní ani dispenzární zdravotní péče ani zdravotní péče související s těhotenstvím pojištěné matky a porodem jejího dítěte.

(9) Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou, doklady kterých pojišťoven z třetích zemí nelze uznávat jako doklady o cestovním zdravotním pojištění podle odstavce 1.

(1) Pojišťovna, která podle § 180j odst. 2 písm. a) sjednává cestovní zdravotní pojištění, zveřejní vzor pojistné smlouvy o cestovním zdravotním pojištění a pojistné podmínky na svých webových stránkách.

(2) Požádá-li pojistník pojišťovnu, s níž má podle § 180j odst. 2 písm. a) sjednáno cestovní zdravotní pojištění, o sjednání nového cestovního zdravotního pojištění, je pojišťovna povinna předložit pojistníkovi nový návrh na uzavření smlouvy a tuto smlouvu s ním uzavřít. To platí i v případě, požádá-li o pojištění stejné osoby jiný pojistník.

(1) Pojišťovna, která podle § 180j odst. 2 písm. a) sjedná cestovní zdravotní pojištění, předá údaje o sjednaném cestovním zdravotním pojištění v rozsahu odstavce 2 do registru zdravotního pojištění cizinců, který vede a spravuje Česká kancelář pojistitelů. Předmětné údaje pojišťovna předává způsobem umožňujícím dálkový přístup (on-line) nejpozději do 24 hodin od uzavření smlouvy o cestovním zdravotním pojištění.

(2) Registr zdravotního pojištění cizinců obsahuje údaje o sjednaném cestovním zdravotním pojištění v rozsahu jméno, příjmení, popřípadě ostatní jména pojištěného, datum a místo narození pojištěného, státní občanství pojištěného, číslo, typ a platnost jeho cestovního dokladu, datum vzniku, změny, doby přerušení a zániku pojištění u příslušné pojišťovny, název pojišťovny a adresa sídla, odkaz na vzor pojistné smlouvy daného pojistitele dle § 180ja a číslo a platnost oprávnění k pobytu. Registr zdravotního pojištění cizinců dále obsahuje rodné číslo, popřípadě jiné číslo pojištěného a adresu místa hlášeného pobytu pojištěného na území, jsou-li k dispozici. Údaje podle tohoto odstavce se v registru zdravotního pojištění cizinců uchovávají po dobu 10 let ode dne zániku pojištění.

(3) Státní orgány a právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob, jsou povinny na písemnou výzvu České kanceláře pojistitelů a ve lhůtách jí stanovených sdělovat České kanceláři pojistitelů údaje potřebné pro vedení registru zdravotního pojištění cizinců. Tyto údaje se poskytují bezplatně a elektronicky.

(4) Údaje z registru zdravotního pojištění cizinců se pro účely výkonu jejich působnosti poskytují ministerstvu a policii a v rozsahu údajů uvedených v odstavci 2 také poskytovatelům zdravotních služeb. Tyto údaje se poskytují bezplatně a elektronicky způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.

(5) Česká kancelář pojistitelů a pojišťovny využívají k plnění svých povinností při naplňování a správě registru zdravotního pojištění cizinců údaje a informační systém podle zákona upravujícího pojišťovnictví.

(6) Na úhradě nákladů za vedení registru zdravotního pojištění cizinců se podílejí pojišťovny sjednávající cestovní zdravotní pojištění poměrně podle úhrnu předepsaného pojistného.

Působnost stanovená podle tohoto zákona obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a pověřenému obecnímu úřadu je přenesenou působností.