7 As 110/2014 — Nejvyšší správní soud

17 A 10/2020- 51 - text 12 17 A 10/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: proti žalované: Alza.cz a.s., IČO: 27082440 sídlem Praha 7, Jankovcova 1522/53 zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Steinwichtem se sídlem Praha 7, U Pergamenky 1522/2 Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Praha 2, Štěpánská 15 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2019, č. j. ČOI 151390/19/O100, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského kraje a Hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 9. 2019, č. j. ČOI 85273/19/1000, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Uvedeným rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, (dále jen „ZOS“), kterého se dopustila tím, že na svých internetových stránkách www.alza.cz dne 7. 3. 2019 u nabídky výrobku notebook MacBook Air 13“ CZ v ceně 25 990 Kč přednastavila v elektronickém formuláři u předmětného notebooku zaškrtnutí okénka „Office 365 pro jednotlivce – sleva 44 % – 999 Kč“ (dále jen „sada Office“), aniž by měl spotřebitel v úmyslu toto zboží zakoupit. Tato automaticky označená položka byla po kliknutí na pole „Koupit“ přenesena do košíku, tedy jednala v rozporu s požadavky odborné péče a její jednání bylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, tím porušila zákaz používání nekalých praktik podle § 4 odst. 1 a 4 ZOS. Za uvedené jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč spolu s povinností nahradit paušální částku nákladů správního řízení. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobkyně předně poukázala na své základní právo svobodně podnikat. Uvedla, že na českém trhu působí již více než 25 let a za tuto dobu získala velké množství zkušeností a informací ohledně potřeb svých zákazníků. V průběhu času začal sílit tlak na snížení pořizovací ceny notebooků, v jehož důsledku byly ze základní výbavy vyčleněny aplikace obsažené v sadě Office, které se staly samostatným produktem. Sada Office obsahuje aplikace, které jsou využívané k práci nebo studiu. Velká část uživatelů je potřebuje ke své každodenní činnosti, pro kterou si notebook pořizuje. Bez této sady by byl notebook pro tyto spotřebitele nepoužitelný. Sada Office je tedy nezbytná pro plnou funkčnost notebooku. Pokud by si spotřebitel chtěl koupit sadu Office samostatně, vyšla by jej téměř na 2 000 Kč. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že je sice možné získat sadu Office nelegálním způsobem, avšak takový postup nechce podporovat. Automatickým zaškrtnutím políčka sady Office žalobkyně pouze připomíná spotřebitelům, že tato sada není součástí samotného notebooku a současně s koupí notebooku žalobkyně nabízí zvýhodněnou cenu. 3. Tvrdila, že postupovala v souladu s čl. III odst. 1 svých všeobecných obchodních podmínek, podle kterého „Na základě dlouhodobých zkušeností zákazníků Alzy, Alza nezávazně doporučuje s požadovaným plněním kupujícímu související oblíbené a doporučené služby, které může kupující z objednávky jednoduše odstranit odkliknutím z objednávky v košíku před dokončením transakce“. Ve chvíli, kdy si spotřebitel vybíral notebook, bylo jasně vidět, že si spolu s notebookem může zakoupit sadu Office za cenu, která zde byla také uvedena. Nelze tak tvrdit, že by žalobkyně podsouvala a neočekávaně spotřebiteli přidávala sadu Office do košíku. 4. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením správního orgánu I. stupně, že by za spotřebitele činila úkon vedoucí k uzavření kupní smlouvy bez jeho vědomí a že by spoléhala na to, že si takového jednání spotřebitel nevšimne. Tvrdila, že za spotřebitele nebyl činěn jakýkoli úkon. Automaticky nabízená sada Office byla uvedena již v okamžiku, kdy si spotřebitel teprve vybíral z nabídky notebooků, a tedy zatím nedal najevo, že by měl zájem uzavřít kupní smlouvu, například vložením notebooku do nákupního košíku. Z toho vyplývá, že automatické přidání sady Office do košíku se nedělo v pokročilé fázi nákupu, kdy by byla nečekaně přidána do košíku v případě zjevného zájmu spotřebitele o koupi konkrétního notebooku, například těsně před platbou. V tomto postupu žalobkyně nespatřovala jakékoli klamavé nebo nezákonné jednání. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že k nákupu notebooku nabízí další doplňkové služby, které však podle jejího názoru nejsou nezbytně nutné k plnohodnotnému využití notebooku, pročež je žalobkyně automaticky předem nezaškrtává. K žalovanou tvrzenému přeskočení fáze nabídky při uzavírání kupní smlouvy, měla žalobkyně za to, že je nepravdivé, neboť žalobkyně pouze nabízela spolu s notebookem i sadu Office, přičemž se spotřebitel mohl rozhodnout, zda vloží do košíku pouze samotný notebook, nebo spolu s ním i sadu Office. Nákup notebooku nebyl podmíněn nákupem sady Office. 5. Žalobkyně situaci přirovnala k nákupu v kamenné prodejně, kde je spotřebiteli nabídnuta koupě notebooku spolu se zvýhodněnou sadou Office, nebo si spotřebitel může zakoupit pouze notebook a k němu případně zvlášť sadu Office, avšak bez cenového zvýhodnění. Podle žalobkyně byl spotřebitel od prvního okamžiku transparentně a jednoznačně seznámen s tím, že k nákupu notebooku je mu též doporučen nákup sady Office. Spotřebitel po celou dobu vidí i cenu sady Office a je vždy schopen sadu Office ze svého nákupního košíku odstranit. 6. Dále žalobkyně namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť není možné, aby jí byla uložena pokuta za jednání, které není žádným zákonem zakázáno. V napadeném rozhodnutí bylo uvedeno, že žalobkyně jednala v rozporu se zákazem používání nekalých praktik podle § 4 odst. 1 písm. a) ZOS, neboť její jednání bylo v rozporu s kritérii odborné péče a bylo v rozporu s elementárními zásadami slušného chování. Žalovaná však bližším způsobem neodůvodnila, v čem spatřovala rozpor s kritérii odborné péče. Žalobkyně k automatickému zaškrtnutí políčka u sady Office naopak přistoupila na základě zkušeností se spotřebiteli, což bylo zcela v souladu s kritérii odborné péče a za účelem usnadnění života spotřebitelů, ve snaze předejít jejich rozčarování z koupě notebooku, který následně nemohou plně využít a musí dokoupit sadu Office zvlášť, za vyšší cenu. Dle žalobkyně popsaná praktika není způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitelů, což je jednou z nutných podmínek, aby obchodní praktika mohla být označena za nekalou. Spotřebitelé jsou naopak v důsledku popsaného jednání zvýhodněni poskytnutím slevy ve výši 44 % z původní ceny. Dalším aspektem bylo, že spotřebitele ve spoustě případů ani nenapadne, že by sada Office nebyla součástí základního vybavení notebooku. 7. Dále se žalobkyně domnívala, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že spotřebitel je nesvéprávná osoba, která si není schopna zkontrolovat obsah nákupního košíku spolu s celkovou cenou. Odkázala na hledisko průměrného spotřebitele, podle kterého je od průměrného spotřebitele potřeba očekávat jistou míru pozornosti. Průměrný spotřebitel tedy není hlupák a měl by být v rozumné míře pozorný a opatrný a vědět, jaké zboží a za jakou cenu nakupuje. Takovou míru pozornosti žalobkyně důvodně očekávala. Po vložení notebooku spolu se zvýhodněnou sadou Office do košíku je sada Office a její cena zřetelně uvedena, a to stejným fontem i velikosti písma jako ostatní položky v košíku. Žalobkyně odhadla, že notebook si průměrný spotřebitel kupuje každé čtyři roky, přičemž se jedná o poměrně vysoký výdaj. Výběr notebooku tedy nebývá unáhlený, naopak si jej spotřebitel podrobně promyslí a ví přesně, kolik notebook stojí a jakou částku má zaplatit. Pokud by se spotřebiteli dostalo do košíku nečekané zboží navíc, musí si toho zákonitě všimnout před odesláním objednávky. 8. Žalobkyně rovněž rozporovala správnost právního posouzení věci. V prvostupňovém rozhodnutí mělo být uvedeno, že žalobkyně jednala v rozporu s čl. 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 (dále jen „směrnice“). Žalobkyně v odvolání uvedla, že směrnice nebyla do českého právního řádu transponována a jelikož se nejedná o nařízení, nemá přímý účinek. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvoru ve věci Marshall 152/48 nemůže v takovém případě dojít k vynucování povinností stanovených směrnicí. Žalovaná se s touto odvolací námitkou nijak nevypořádala, pouze uvedla, že veřejnoprávní a soukromoprávní předpisy obsahují ustanovení, která umožňují vypořádat se se škodlivým jednáním žalobkyně. Žalobkyně s uvedeným nesouhlasila, neboť čl. 22 směrnice nelze subsumovat pod § 4 odst. 1 ZOS, jelikož ž