3 As 55/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 55/2023- 44 - text  3 As 55/2023 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobců: a) L. L., a b) Rohozecký okrašlovací spolek, z.s., se sídlem Malý Rohozec 4, Turnov, oba zastoupeni JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2, Liberec, za účasti osoby zúčastněné na řízení: KAMAX s.r.o., se sídlem Nudvojovice 1474, Turnov, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2023, č. j. 30 A 76/2022  83, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2023, č. j. 30 A 76/2022  83, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2022, č. j. KÚLK 62359/2022OSŘ, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 47 857 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., advokáta. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Městský úřad Turnov (dále jen „městský úřad“) na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení výrokem I. rozhodnutí ze dne 25. 3. 2021, č. j. SU/21/783/HOI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl podle § 79, § 92 a § 94 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, o změně územního rozhodnutí o umístění stavby „Logistická a skladovací hala“ v k.ú. Daliměřice, vydaného dne 7. 10. 2011, č. j. SU/11/6573/HOI, a výrokem II. prvostupňového rozhodnutí stanovil podmínky pro změnu umístění stavby. Změnou dojde ke zmenšení velikosti zastavěné plochy a k upravení požadavku na provoz v halách. Stávající areál má charakter expedičního a logistického areálu s provozem kalicí linky. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o změně skladových hal na haly výrobní, a to na halu lisovny, kalírny, úpravy povrchů a předběžného zpracování drátu a dále o přestřešení skladů. V rámci změny bude rovněž přesunuta technologie chlazení dusíku a bude upraven rozsah manipulačních ploch. Odvolání stěžovatelů (a dalších účastníků správního řízení) proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2022, č. j. KÚLK 62359/2022OSŘ, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, č. j. 30 A 76/2022  83, zamítl jako nedůvodnou. [3] Krajský soud nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a podklady, z nichž městský úřad a žalovaný vycházeli. Dále připomněl, že již přezkoumával rozhodnutí, kterým městský úřad k žádosti osoby zúčastněné na řízení dodatečně povolil stavební úpravy skladovací haly spočívající v instalaci první kalicí linky, přičemž žalobu tehdejších žalobců rozsudkem ze dne 14. 4. 2020, č. j. 30 A 61/2018  56, zamítl. Kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2021, č. j. 5 As 145/2020  36 (dále jen „rozsudek NSS z června 2021“), rovněž zamítl. Rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. 30 A 41/2020  118, pak krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí městského úřadu o změně vlivu užívání stavby na území v souvislosti s instalací kalicí linky a indukční linky do stávající skladové haly, čímž se ze skladovací haly stala hala výrobní, a o povolení změny v užívání stavby ze stávající skladové haly na halu výrobní. Proti posledně zmíněnému rozsudku krajského soudu nebyla podána kasační stížnost. [4] Ve vztahu k žalobní námitce, dle níž je záměr stavby v rozporu s územním plánem města Turnov, lze dle krajského soudu převzít závěry rozsudku NSS z června 2021, jelikož žalobci v podstatě zopakovali svá tvrzení uplatněná v předchozích soudních řízeních. Městský úřad, coby orgán územního plánování, vydal závazné stanovisko ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. ORM/22/69/LAR (dále jen „závazné stanovisko MÚ“), kterým shledal stavební záměr přípustným, a přezkumné závazné stanovisko Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 10. 5. 2022, č. j. KULK 33495/2022OÚP (dále jen „závazné stanovisko KÚ“), tento závěr potvrdilo. Dle rozsudku NSS z června 2021 je chybná premisa, že použití jakéhokoli postupu typického pro obor hutnictví musí bezvýjimečně znamenat, že se jedná o činnost spadající pod územním plánem zapovězený těžký průmysl. Kalení šroubů o váze několika dekagramů není činností, kterou měl územní plán v úmyslu zakázat jakožto těžký průmysl. Použití výkladu žalobců by znamenalo, že by se na daném území nesměly stavět budovy sloužící k jakékoli činnosti, které je využíváno např. v energetice či chemickém nebo papírenském průmyslu; rozsah zapovězených činností by tak zřetelně přesahoval skutečný úmysl územního plánu, kterým bylo umožnit průmyslovou výrobu s výjimkou těžkého průmyslu. Podle výkladu žalobců by bylo třeba za těžký průmysl považovat i výrobu zubních protetik, šperkařskou dílnu či zlatnictví. [5] Znalecký posudek prof. Ing. Karla Matochy, CSc. ze dne 30. 8. 2013, dle kterého je kalení metalurgickým procesem patřícím do oboru hutnictví, není dle rozsudku NSS z června 2021 relevantní. Rozhodnou otázkou není, zda kalicí linka slouží k činnostem zařaditelným pod obor hutnictví, nýbrž zda lze její činnost považovat za těžký průmysl. To dle krajského soudu platí i pro nynější řízení. Žalobci nově předložený znalecký posudek prof. Ing. Karla Matochy, CSc. ze dne 4. 11. 2016 uvádí pouze to, že tažení kovových ocelových drátů na žádaný průměr spadá do oboru hutnictví. Odborné vyjádření soudního znalce Ing. Zdeňka Čížka, CSc. ze dne 2. 4. 2017 (rovněž žalobci předložené až v nynějším řízení u krajského soudu) jen konstatuje, že činnosti, které má v úmyslu osoba zúčastněná na řízení v posuzované stavbě provozovat, lze nejspíše zařadit pod termíny průmyslová prvovýroba nebo hutnictví. K posledně zmíněnému dokumentu krajský soud dodal, že se jedná pouze o odborné vyjádření, nikoliv znalecký posudek, a jeho závěry jsou samotným autorem značně relativizovány. K relativizaci jejich vlastních závěrů dochází i v případě obou výše zmíněných znaleckých posudků. Podstatnější však dle krajského soudu bylo, že oba znalecké posudky i odborné vyjádření definují pojmy „hutnictví“ či „průmyslová prvovýroba“ ve smyslu technologickém, nikoliv ve smyslu územního plánu města Turnov, jak to učinily ve svých závazných stanoviscích orgány územního plánování, potažmo správní soudy. [6] Podle územního plánu města Turnov je nepřípustná také veškerá výroba obtěžující své okolí pachem a spadem či jinak dlouhodobě zatěžující životní prostředí. Tento zákaz však nelze vnímat jako absolutní – průmyslová činnost s sebou zásadně nese určitou zátěž pro okolí a právě průmyslová výroba, skladování či logistická a distribuční činnost jsou podle územního plánu přípustným využitím území. V dané lokalitě se rovněž nachází pivovar, přičemž pivovary nezřídka zatěžují své okolí pachem. Obecně formulovanou zakázanou výrobu obtěžující své okolí je třeba vnímat jako určitou „zbytkovou kategorii“, která zapovídá výrobu obtěžující stejnou měrou jako ostatní konkrétněji vymezené činnosti. V řízení však nevyšlo najevo, že by míra obtěžování imisemi dosahovala takové intenzity. Krajský soud tak dospěl k závěru, že dotčené orgány při vydání závazných stanovisek postupovaly v souladu se zněním územního plánu. [7] Krajský soud dodal, že za řádné vypořádání odvolacích námitek lze považovat i jen pouhou reprodukci jejich vypořádání v potvrzujícím závazném stanovisku. Neshledal tak důvodnou námitku, že žalovaný nebyl oprávněn vypořádat odvolací námitky pouze odkazem na obsah závazných stanovisek. Žalobci zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 88/2008  301, se týkal skutkově odlišné situace. [8] Důvodná dle krajského soudu nebyla ani námitka napadající závěr, že záměr splňuje požadavky právních předpisů na ochranu před hlukem a znečištěním ovzduší. K tomu nejprve zrekapituloval závěry závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Libereckého kraje ze dne 20. 3. 2019, č. j. KHSLB 03172/2019 (dále jen „závazné stanovisko KHS“), a přezkumného závazného stanoviska Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 9. 2021, č. j. MZDR 29951/20214/OVZ (dále jen „závazné stanovisko MZ“). Žalobci zpochybňovali hlukovou studii, která byla součástí závazného stanoviska KHS. S obdobnou námitkou se již vypořádal Nejvyšší správní soud v rozsudku NSS z června 2021, v němž konstatoval, že tvrzení o tom, že měření hluku probíhalo za nestandardních okolností, nejsou ničím doložena. Nadto, předmětem posouzení bylo, zda lze kalicí linku provozovat, aniž by byly překročeny hygienické limity. Při takovém posouzení však není možné dohlédnout, zda bude stavba skutečně prov