Městský soud v Praze 15 Co 122/2026-326 – Náklady řízení

Soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem žalobu podle části páté zák.č.99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit společnosti , Orgán veřejné moci, . (dále jen „účastnici) na náhradě nákladů řízení 110 076 Kč (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud zamítl návrh společnosti , Orgán veřejné moci, ., na uložení povinnosti uhradit cenu za služby elektronických komunikací ve výši 282 707,45 Kč s příslušenstvím, v plném rozsahu nahradil rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, i rozhodnutí předsedkyně , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, a přiznal mu náhradu nákladů správního i soudního řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že zapůjčená ústředna byla umístěna v síti žalobce, jejíž zabezpečení žalovaný nezajišťoval, dodatek upravující správu ústředny nebyl v rozhodné době účinný a žalobce neprokázal konkrétní pochybení žalovaného. Zdůraznil též, že vyúčtovaná cena byla snížena po jednání se zahraničními operátory, že služby byly poskytnuty a že žalobce mohl předejít narůstání úroků jejich úhradou a následným uplatněním námitky u , Orgán veřejné moci, .2. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice dne , datum, uzavřely smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, , že po vyhoření telefonní ústředny žalobkyně účastnice dne , datum, zapůjčila a zkonfigurovala náhradní ústřednu, prostřednictvím níž byly služby od tohoto dne funkční, a že v dubnu 2014 došlo k jejímu napadení neznámou třetí osobou a k uskutečnění velkého množství hovorů, jejichž cena byla zahrnuta do faktury č. , hodnota, , původně vystavené na 502 696,57 Kč a následně opravené na 283 577,45 Kč. Žalobkyně fakturu reklamovala s odůvodněním, že služby čerpala třetí osoba v důsledku nedostatečného zabezpečení systému, účastnice však reklamaci neuznala a , Orgán veřejné moci, posléze žalobkyni uložil povinnost zaplatit cenu služeb, přičemž rozhodnutím předsedkyně , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, byla tato povinnost zrušena v rozsahu 11 180,40 Kč a ve zbývajícím rozsahu 271 527,05 Kč s příslušenstvím potvrzena.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 246 odst. 1 občanského soudního řádu, § 64 odst. 1 a 8, § 88 odst. 1 písm. a), § 98 odst. 1 a § 129 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném v rozhodné době, a při posouzení dodatku též podle § 40 odst. 3 a § 45 odst. 1 tehdy účinného občanského zákoníku.4. Soud prvního stupně dovodil, že dodatek č. , hodnota, , datovaný a podepsaný ke dni , datum, , nabyl platnosti tímto dnem, avšak účinnosti až , datum, , kdy byla žalované e-mailem zaslána jeho podepsaná kopie; předchozí zapůjčení a konfiguraci ústředny posoudil jako dočasné řešení vyvolané vyhořením původní ústředny a neshledal prokázaný úmysl účastnic být dodatkem vázány zpětně, mimo jiné proto, že pronájem a správa ústředny byly žalovanou poprvé vyúčtovány až v červnu 2014 za květen 2014. Ve vztahu k zabezpečení ústředny soud prvního stupně z odborného vyjádření dovodil, že za ně odpovídá správce disponující právy superuživatele, jímž byla účastnice, současně však uzavřel, že žalobkyně ani přes opakované poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. netvrdila a neprokázala, jakou konkrétní povinnost účastnice porušila ani jakým způsobem k narušení zabezpečení došlo; dodatek navíc blíže nevymezoval obsah vzdálené správy ani konfiguračních a podpůrných činností a podle článku 9.8 všeobecných podmínek nesla žalobkyně odpovědnost za škodu vzniklou přístupem třetích osob k poskytované službě. Soud proto uzavřel, že žalobkyně je povinna uhradit cenu všech služeb poskytnutých prostřednictvím ústředny, včetně služeb neoprávněně čerpaných třetí osobou; námitku nepřiměřenosti smluvního úroku z prodlení nepovažoval za důvodnou, neboť reklamace neměla odkladný účinek, žalobkyně mohla vyúčtovanou cenu uhradit a následně uplatnit námitku proti vyřízení reklamace, případně požádat o přiznání odkladného účinku, avšak cenu ve lhůtě splatnosti neuhradila.5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a účastnici, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 110 076 Kč.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání v celém rozsahu z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k rozhodným tvrzením a důkazům, neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav, věc nesprávně právně posoudil, neprovedl nezávislé projednání věci podle části páté občanského soudního řádu a rozsudek nedostatečně odůvodnil. K účinnosti dodatku uvedla, že podle článků 10.2 a 11.5 všeobecných podmínek nastala jeho účinnost podpisem předávacího protokolu, a nebyl-li protokol předán, dnem, od něhož byla služba nepochybně využívána, tedy již , datum, , kdy žalovaná ústřednu dodala, nainstalovala, zkonfigurovala a zahájila plnění odpovídající dodatku; dovozovala, že písemná forma dodatku nebyla zákonem vyžadována, dohoda mohla vzniknout i ústně či konkludentně a následné chování účastnic svědčilo o jejich vůli být dodatkem vázány již od počátku poskytování služeb, popřípadě o přípustné smluvní retroaktivitě. Okolnost, že účastnice příslušné služby vyúčtovala až v červnu 2014, podle žalobkyně nevypovídala o okamžiku účinnosti dodatku a mohla být pouze jejím obchodním rozhodnutím; měl-li soud o okamžiku dosažení konsenzu pochybnosti, měl podle žalobkyně dokazování doplnit. Žalobkyně dále namítala, že soud pominul okolnosti napadení ústředny, zejména přihlášení k jejímu VoIP účtu z IP adresy v , adresa, , na něž účastnice jako odborný poskytovatel nereagovala včasným zablokováním ústředny či SIP účtu, geografickým omezením přístupu, varováním při neobvyklém provozu ani jinými preventivními opatřeními, ačkoli řádná konfigurace a zabezpečení ústředny mohly útoku zabránit nebo omezit jeho následky. Poukazovala na rozpor mezi závěrem soudu, že účastnice byla jako správce odpovědná za zabezpečení ústředny, a následným zamítnutím žaloby pro neunesení důkazního břemene; tvrdila, že neměla přístup k interním konfiguracím, logům ani bezpečnostním postupům účastnice, a nemohla proto konkretizovat opomenutí nacházející se výlučně v technické sféře účastnice, přičemž již samotný vznik škodlivého následku podle jejího názoru nasvědčoval jejímu porušení povinnosti zajistit bezpečnost a integritu sítě a poskytovaných služeb podle § 98 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Za nesprávný označila také závěr, že je povinna hradit cenu podvodných hovorů, neboť pokud účastnice převzala provoz a správu ústředny, měla smluvní i zákonnou povinnost zabezpečit ji v souladu s nejlepší praxí a důsledky jejího porušení nemohly jít k tíži žalobkyně. Procesní vadu žalobkyně spatřovala rovněž v tom, že soud podle jejího názoru nekriticky převzal závěry , Orgán veřejné moci, a odkazem na jeho odbornost rezignoval na vlastní skutkové a právní posouzení, přestože v řízení podle části páté občanského soudního řádu měl věc samostatně projednat. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že návrh žalované na zaplacení částky 282 707,45 Kč s příslušenstvím zamítne, v tomto rozsahu nahradí rozhodnutí , Orgán veřejné moci, a předsedkyně jeho Rady a přizná žalobkyni náhradu nákladů správního, prvoinstančního i odvolacího řízení.7. Účastnice ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení s tím, že odvolání pouze opakuje již vypořádané námitky a nepřináší nové skutečnosti ani důkazy. Zdůraznila, že dodatek byl prokazatelně doručen až dne , datum, a podle § 45 odst. 1 tehdy účinného občanského zákoníku mohl vůči ní působit teprve tímto dnem; účinnost dodatku v dubnu 2014 ani smluvní retroaktivita nebyly prokázány. Úmysl účastníků být dodatkem vázáni zpětně vyvrací podle skutečnost, že pronájem a správu ústředny vyúčtovala poprvé až v červnu 2014 za květen 2014. V dubnu 2014 účastnice pouze v nouzové situaci po vyhoření ústředny žalobkyně zapůjčila hardware a zřídila konektivitu, což nepředstavovalo převzetí komplexní bezpečnostní správy lokální sítě žalobkyně. Samotný vznik škody nemůže založit odpovědnost účastnice, neboť útok mohl být způsoben i nedbalostí žalobkyně, zejména slabými či vyzrazenými hesly; žalobkyně proto musela prokázat konkrétní porušení povinnosti ze strany účastnice. Přes trojí poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně sama uvedla, že pochybení účastnice objektivně nemůže specifikovat ani prokázat, a neunesla proto břemeno tvrzení ani důkazní břemeno. Ačkoli útok spočíval v generování hesel z IP adresy z , adresa, , útočník se podle účastnice musel k heslům či zařízením dostat přes nezabezpečenou nebo nedostatečně zabezpečenou LAN síť žalobkyně, za jejíž zabezpečení nesla výlučnou odpovědnost a z níž nepředložila logy , podezřelý výraz, . Ústředna byla dočasnou náhradou za zařízení žalobkyně, byla integrována v její síti za jeho , podezřelý výraz, a účastnice neměla podle § 98 zákona č. 127/2005 Sb. povinnost zabezpečovat soukromou síť žalobkyně; ani případně účinný dodatek přitom neurčoval konkrétní povinnost absolutního zabezpečení nebo prevence kriminálních útoků. Účastnice odmítá rovněž námitku, že soud prvního stupně rezignoval na přezkumnou funkci, neboť provedl samostatné a rozsáhlé dokazování, vyslechl svědky, vycházel z odborného vyjádření , právnická osoba, , opakovaně jednal a hodnotil listinné důkazy podle § 132 občanského soudního řádu; shoda jeho závěrů se závěry , Orgán veřejné moci, je výsledkem vlastního přezkumu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a poté k závěru, že odvolání důvodné není.9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a věc v podstatných otázkách posoudil právně správně.10. Pro právní posouzení věci je rozhodné zejména posoudit, zda dodatek č. , hodnota, nabyl účinnosti již dne , datum, , kdy účastnice náhradní telefonní ústřednu předala, nainstalovala a zprovoznila, nebo až dne , datum, , kdy jí byla doručena jeho podepsaná kopie, a zda v době incidentu vykonávala správu ústředny v rozsahu zahrnujícím její zabezpečení. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že dodatek č. , hodnota, sice nabyl platnosti dne , datum, , avšak v řízení nebyla prokázána shodná vůle účastnic založit jeho účinky již ke dni , datum, ani zpětně vztáhnout povinnosti z něj vyplývající na období před doručením podepsaného dodatku žalované dne , datum, ; samotné předání, instalace a zprovoznění náhradní ústředny v nouzové situaci takový závěr bez dalšího neodůvodňuje.11. Ani při opačném závěru o účinnosti dodatku žalobkyně přes poskytnuté poučení netvrdila a neprokázala, jaké konkrétní bezpečnostní opatření měla žalovaná přijmout a neučinila tak, jaký byl skutečný způsob napadení ústředny ani příčinnou souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti účastnice a neoprávněným čerpáním služeb třetí osobou; samotný vznik bezpečnostního incidentu přitom porušení smluvní či zákonné povinnosti účastnicí neprokazuje, neboť odborné vyjádření připouští více možných příčin útoku, včetně takové, která nespočívá v pochybení správce ústředny. Nebyly proto dány podmínky pro přenesení následků neoprávněného čerpání služeb na účastnici ani pro závěr, že žalobkyně není povinna uhradit cenu služeb poskytnutých prostřednictvím jejího účtu. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku nepřiměřenosti smluvního úroku z prodlení, neboť reklamace vyúčtování neměla sama o sobě odkladný účinek a žalobkyně cenu ve lhůtě splatnosti neuhradila.12. Skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl ve výsledku shodně jako správní orgán, není procesní vadou; dospěl-li k závěru, že správní orgán rozhodl správně (§ 250i občanského soudního řádu). Poukaz na odbornost správního orgánu byl nadbytečný, ale sám o sobě rozsudek nečiní nezákonným. Jelikož napadené rozhodnutí netrpí ani vytýkanými vadami řízení a jeho odůvodnění umožňuje přezkoumat skutkové i právní úvahy soudu prvního stupně, odvolací soud je ve výroku o věci samé dle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.13. Pokud se jedná o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení účastnici náleží dle § 142 odst.1 o.s.ř. Za 12 úkonů právní služby uskutečněných do , datum, náleží mimosmluvní odměna podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč, tedy 3 100 Kč za úkon, a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jde o převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dnů , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a účast při jednáních konaných ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Náklady za těchto 12 úkonů činí 40 800 Kč. Za účast při jednání dne , datum, a vyjádření ze dne , datum, náleží podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty 88 000 Kč ve výši 4 620 Kč za úkon a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 10 140 Kč. Za vyjádření k odvolání ze dne , datum, , účast při jednání dne , datum, a vyjádření ze dnů , datum, a , datum, náleží za čtyři úkony právní služby celkem 20 280 Kč. Účastnici dále náleží náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu v celkové výši 16 780 Kč, sestávající z částek 3 281 Kč za cestu dne , datum, , 3 093 Kč za cestu dne , datum, , 3 093 Kč za cestu dne , datum, , 3 381 Kč za cestu dne , datum, , 1 171 Kč za cestu dne , datum, , 1 163 Kč za cestu dne , datum, a 1 598 Kč za cestu dne , datum, . Podle § 14 advokátního tarifu náleží též náhrada za promeškaný čas ve výši 9 600 Kč, a to za pět cest uskutečněných do , datum, po 1 200 Kč, za cestu dne , datum, ve výši 1 800 Kč a za cestu dne , datum, ve výši 1 800 Kč. Základ náhrady nákladů řízení tak činí 97 600 Kč. Jelikož zástupce účastnice je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též DPH ve výši 21 %, tj. 20 496 Kč. Celková náhrada nákladů řízení proto činí 118 096 Kč.14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst.1 o.s.ř. ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 118 096 Kč, jinak jej i v této části potvrdil.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 19 376,08 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, po 4 620 Kč, celkem 9 240 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, celkem 900 Kč, náhrada za ztrátu času při cestě k jednání a zpět v rozsahu dvanácti započatých půlhodin po 150 Kč, celkem 1 800 Kč, cestovní náhrada za cestu osobním automobilem k jednání dne , datum, ve výši 3 908 Kč, parkovné ve výši 50 Kč a jízdné městskou hromadnou dopravou ve výši 150 Kč. Jelikož je zástupce žalované plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalované podle § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhrada této daně ve výši 3 328,08 Kč, vypočtená sazbou 21 % z částky 15 848 Kč.