Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, distančním způsobem. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Součástí splátek byly dle smlouvy mj. i sjednané volitelné služby žalovaným, a to služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši , částka, a služba “Presto” za poplatek ve výši , částka, . Součástí smlouvy je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, poskytl své údaje na základě, kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a další. Dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“, interní registry historie klienta, registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI, ISIR, apod.). Žalobkyně vycházela z informací získaných od klienta a též získaných prostřednictvím licence AISP (Account Information , právnická osoba, ). Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne , datum, v částce , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, a dluží žalobkyni celkem částku , částka, skládající se z jistiny , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvního úroku , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, a poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, . Žalobkyně požaduje též úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to pouze za prvních 90 dnů prodlení (od , datum, do , datum, ) ve výši , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou částku s úrokem ve výši 0,933 % denně, datum splatnosti první splátky je , datum, , datum splatnosti úvěru je , datum, a celková výše poplatku za vyplacení tranše činí 1,99 % z čerpané částky. Dle čl. VII odst. 4 smlouvy si žalovaný zvolil volitelné služby“Klidné spaní” (, částka, denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní), “Presto” (, částka, za expresní vyplacení každé tranše) a informační SMS servis (, částka, denně za informační SMS servis). Dle čl. I odst. 3 smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Přílohou smlouvy byl také reprezentativní příklad splácení v denních splátkách. Žalobkyně poskytla žalovanému údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a informace pro spotřebitele (jak vyplývá z dokumentu „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru Flexi půjčka“ a „Informace pro spotřebitele“). Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu s ověřením pomocí BankID (jak vyplývá z dokumentu „BankID výpis“ a „Autorizace ověření totožnosti“).5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že v domácnosti hospodaří klient sám, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí , částka, , ostatní zbytné výdaje , částka, a rezerva pro výdaje činí , částka, . Čistý měsíční příjem uvedený žalovaným činí , částka, , vypočítané minimální výdaje činí , částka, a disponibilní příjem , částka, . Z listiny „Obecné principy posuzování a filozofie společnosti“ soud zjistil způsob jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost žadatele.6. Z listiny označené jako „Identifikované příjmy“, bylo zjištěno, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval čistý měsíční příjem ve výši , částka, .7. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, odeslána částka ve výši , částka, . Zprávou z , právnická osoba, ., bylo prokázáno, že žalovaný byl majitelem uvedeného účtu v době poskytnutí úvěru a na účet mu byla připsána v květnu 2025 částka , částka, od žalobkyně.8. Dopisem ze dne , datum, (výzvou k úhradě před podáním žaloby) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, ze smlouvy uzavřené dne , datum, , a to do 3 dnů na zde uvedený účet, zásilka byla dne , datum, odeslána doporučeně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz. Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .).9. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 2 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti „nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst.2 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru je neplatností absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jde o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví.17. Proto se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval posouzením, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného.18. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).19. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 84 odst. 2 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).21. Ohledně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti vycházela, což fakticky byla jen skutečnost (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti), že jde o osobu, která žije v domácnosti sama, z blíže neoznačeného zdroje má průměrný čistý měsíční příjem , částka, , na bydlení vynakládá částku , částka, měsíčně, na další zbytné výdaje platí , částka, měsíčně a jeho rezerva pro výdaje činí , částka, . Dle názoru soudu žalobkyně zcela rezignovala na zjištění výdajové stránky na straně žalovaného (schopnost splácet úvěr je též otázkou životního stylu žadatele o úvěr a je ovlivněna výší jeho reálných výdajů), tedy jaké jsou jeho výdaje související se zajišťováním životních potřeb, především bydlení, jídlo, jízdné apod. I takto nedostatečné informace si navíc žalobkyně zjevně nijak neověřovala, nevyžádala si od žalovaného jakékoliv podklady, které by osvědčovaly jeho reálné výdaje.22. Předloženými důkazy tedy nebylo v řízení prokázáno, že by věřitel při uzavření předmětné smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).23. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru podepsaná mezi účastníky řízení dne , datum, je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního jednání, přičemž dle ustálené judikatury tato neplatnost nastává přímo ze zákona a od počátku, takže právní jednání vůbec nevyvolá zamýšlené právní následky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2896/2009); současně není rozhodné, zda jednající osoba nebo druhá strana o důvodu neplatnosti věděla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4635/2007). Z absolutně neplatného právního jednání tedy stranám nemohou vzniknout žádná práva ani povinnosti.24. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši , částka, , je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem.25. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.26. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do 3 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne , datum, . Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalovanému doručena dne , datum, , lhůta pro zaplacení tak uplynula dne , datum, . Ode dne následujícího (, datum, ) tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data. Co do úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl. Také pokud jde o požadované smluvní nároky - poplatky, smluvní pokutu a úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesní úspěch obou stran byl srovnatelný. Soud tak žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok III.).