Žalobce podal dne , datum, žalobu na ochranu z rušené držby. Uvedl, že je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a jeho součástí je budova č.p. , Anonymizováno, , způsob využití výroba („, Anonymizováno, “). Žalovaní jsou vlastníky sousedního pozemku č. parc. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, , způsob využití výroba („Hala“). Hala představuje velkou budovu a nádvoří, které je obklopuje , Anonymizováno, ze všech stran. Jediný přístup do , Anonymizováno, je možný průjezdem Halou, který ústí do , adresa, . Tímto průjezdem je možné vjet na nádvoří, které tvoří součást Haly. Tento stav je konstantní vyšší desítky let – Sklad tvořil historicky součást areálu, do kterého patřila Hala a okolní pozemky. Žalobce vlastní sklad od roku 2004, žalovaní nabyli Halu v roce 2008 a nikdy mezi nimi nevznikl spor ohledně práva cesty ke Skladu. Žalovaní respektovali stávající stav, kdy předchozí vlastník Haly umožnil poté, co žalobce v roce 2004 zakoupil Sklad, žalobci na základě ústní dohody užívat nezbytnou část pozemku, na kterém se nachází Hala, pro jeho právo cesty a parkování a manipulaci se zbožím. Žalobci nikdy nebylo bráněno v užívání Haly pro přístup do Skladu ani pěšky, ani vozidly. Zejména používání nezbytné části Haly pro přístup ke Skladu, a to především vozidly včetně nákladních aut je pro žalobce klíčové. Žalobce byl totiž dovozcem , Anonymizováno, a osobou povinnou značit líh a Sklad je daňovým skladem pro dovoz vybraných výrobků. Aktuálně je žalobce osobou s koncesí pro prodej kvasného lihu a Sklad nadále používá pro skladování svých zásob , Anonymizováno, a jejich rozvoz ke klientům. Přestože do června 2026 nebylo o právu cesty a užívání nezbytné části Haly mezi stranami sporu, v červnu 2026 po návratu z dovolené (konkrétně dne , datum, ) zjistil žalobce, že žalovaní nainstalovali na průjezd Halou bránu, která zamezuje vstupu a vjezdu žalobce do Haly a její využívání pro přístup ke Skladu. Poté, co žalobce žalované telefonicky kontaktoval a požadoval zajištění přístupu a užívání nezbytné části Haly tak, jak je užíval přes dvacet let od roku 2004, sdělil mu žalovaný, že mu vyrobí kopii klíče k brance pro pěší, kterou žalovaní v rámci zamezení vstupu a vjezdu do Haly rovněž zřídili. Žalobce i nadále požadoval předání klíčů od vjezdové brány, protože pro obsluhu Skladu mu pouhý pěší přístup nestačí, ale to žalovaní ústy žalovaného odmítli s odůvodněním, že nechtějí, aby na jejich pozemky vjížděly a užívaly je třetí osoby bez toho, aby žalovaní byli přítomni. Žalovaní nabídli žalobci pouze součinnost pro zajištění vjezdu, a to tak že pokaždé, když by žalobce potřeboval zajet do Skladu, může kontaktovat žalované telefonicky a ti mu bránu otevřou. Takové opatření je ale nepřípustným omezením dosavadního statu quo, kdy mohl žalobce přijet a obsloužit kdykoliv (24/7) bez součinnosti žalovaných. Jde navíc o řešení velmi nepraktické a závislé na tom, že žalovaní budou ochotni součinnost poskytnout, navíc ji nemusí být schopni poskytnout z objektivních důvodů (, podezřelý výraz, , nepřítomnost) a činí tak právo žalobce na přístup k jeho majetku závislý de facto na libovůli žalovaných. Žalobce drží od roku 2004 právo užívat nezbytnou část Haly za účelem práva cesty ke Skladu a rovněž k parkování vozidel na nezbytné části Haly, protože tak se dohodl s právním předchůdcem žalovaných a v roce 2008, kdy Halu nabyli žalovaní, i s nimi. Žalovaní se rozhodli svévolně narušit dlouhodobý pokojný stav, který v lokalitě panoval přes dvacet let tím, že v průjezdu o šíři 4,7 m, který začíná na hranici Haly a pozemku p.č. , hodnota, a končí u hrany budovy ve vlastnictví žalovaných, vybudovali vjezdovou bránu, od níž mají klíče pouze žalovaní a odmítají je předat žalobci. Je tedy zřejmé, že žalobce byl zablokováním vjezdu do Haly vypuzen z držby svého práva cesty, protože žalobce toto právo cesty držel nepřetržitě od roku 2004 a žalovaní nyní jeho držbu ruší instalací vjezdové brány, od které mu odmítají předat klíče a žalobce tak nemůže plnohodnotně užívat svůj majetek, jak činil doposud. Cílem žaloby je návrat původního pokojného stavu, tj. stavu, kdy vjezd přes Halu do Skladu byl žalobci bez problémů umožněn. Žalobce se domáhá, aby se žalovaní zdrželi všeho, co jej omezuje v držbě jeho práv, a rovněž aby žalovaní předali Žalobci klíče od vjezdové brány. Žalobci se tedy dle ust. §1007 o.z. a § 176 o. s. ř. domáhají ochrany proti vypuzení z držby. S ohledem na to, že žalobce držel právo cesty se souhlasem žalovaných a jejich právních předchůdců přes dvacet let, lze mít za to, že vydržel služebnost cesty a užívání části Haly v rozsahu, v kterém jej po tuto dlouhou dobu používal. Žalobce se nejspíš bude domáhat i určení existence služebnosti cesty, ale v současné době akutně potřebuje mít zajištěný bezproblémový přístup ke skladu. K žalobě doložil2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Ve vyjádření k žalobě rozporovali, že by smluvně zřídili či uznali služebnost cesty, parkování nebo jiné věcné právo zatěžující nemovitost žalovaných, čemuž nesvědčí ani obsah kupní smlouvy z roku 2004, na jejímž základě žalobce nemovitost nabyl, která neobsahuje žádnou zmínku o právu přístupu k nemovitosti. Přístup přes nemovitosti žalovaných byl po řadu let umožněn z důvodu sousedské tolerance, popírají tvrzenou dohodu o užívání z titulu práva služebnosti. Tolerován byl nezbytný průchod a průjezd, žalovaní nikdy nesouhlasili, aby jejich nemovitosti byly využívány k dlouhodobému parkování. Brána a branka byly naistalovány z důvodu ochrany majetku a omezení nekontrolovaného vstupu do areálu žalovaných, kdy v minulosti došlo k odcizení vozidla žalovaných z areálu, dále vloupání do budovy a krádeži. Po instalaci brány kontaktoval žalované žalobce pouze jednou a žalovaný mu sdělil, že mu umožní a bude otevírat vjezdovou bránu a předal mu klíče k brance pro pěší. Žalobce se potom na žalované již neobrátil s tím, že řešení považuje za nedostatečné. Před podáním žaloby žalobce nezaslal předžalobní výzvu a neumožnil žalovaným lhůtu k nápravě. Žalovaní se pokusili žalobci předat přístupové prostředky ke dvěma vjezdovým branám, klíč k bráně přes pozemek p. č. , Anonymizováno, a dálkový ovladač k bráně u vjezdu do areálu z místní komunikace, a to dne , datum, s návrhem předávacího protokolu. Žalobce nepřevzal klíč a ovladač s tím, že protokol před podpisem předá právnímu zástupci. Žalobce nepřevzal klíč a ovladač ani dne , datum, . Dne , datum, emailem předložil žalobce návrh soudního smíru, který podstatně rozšířil práva žalobce, deklaroval právo služebnosti cesty a jízdy, parkování, s čímž žalovaní nesouhlasí. Žalovaní namítali nepravou držbu žalobce, kdy žalobce nemůže vydávat za držbu služebnosti přístup tolerovaný žalovanými. Podle žalovaných neexistuje reálná hrozba svémocného rušení, kdy žalobce místo převzetí přístupových prostředků navrhl soudní smír, jenž zásadně rozšiřuje práva žalobce o právo služebnosti a úpravu parkování. Spor účastníků o titul a rozsah užívání pozemku žalovaných přesahuje posesorní řízení. Žalovaní namítali neurčitost a nepřiměřenou šíři petitu žaloby, kdy se žalobce domáhá „veškerých způsobů rušení“ bez vymezení konkrétního jednání. Petit dostatečně nevymezuje celý průběh tvrzené cesty. Pruh o šíři 4,7 m neodpovídá skutečné šíři průjezdu pod budovou, který umožňuje průjezd o šíři 2,5 m.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 177 odst. 1 věta třetí občanského soudního řádu, neboť skutkový stav doložený listinami a vyplývající z nesporných tvrzení účastníků byl plně dostačující pro právní posouzení věci.4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, se stavbou skladu č. p. , Anonymizováno, , ke kterému je jediný přístup přes pozemek p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je hala, ve vlastnictví žalovaných, to vše v katastrálním území , adresa, . Žalobce nejméně od roku 2008 do června 2026 užíval pozemek p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, k přístupu do své nemovitosti včetně jízdy motorovými vozidly. V červnu 2026 žalovaní naistalovali na průjezd halou na p. č. , Anonymizováno, bránu, která zamezuje vstupu a vjezdu do haly a přístupu k pozemku p. č. , Anonymizováno, . Žalobce kontaktoval žalovaného s žádostí o umožnění přístupu přes instalovanou bránu. Žalovaný reagoval tím, že žalobci předá klíč od branky pro pěší a vždy na požádání otevře i bránu. Žalobce nesouhlasil, neboť požadoval předání klíčů od brány. Z vyjádření žalovaných k žalobě, návrhu předávacího protokolu ze dne , datum, podepsaného žalovanými a dopisu právního zástupce žalobce ze dne , datum, soud dále zjistil, že žalovaní opakovaně dne 2. 9. a , datum, navrhli žalobci předání klíče od brány k průjezdu přes pozemek p. č. , Anonymizováno, dálkového ovladače k bráně u vjezdu do areálu z místní pozemní komunikace. Žalobce odmítl jejich převzetí, když nesouhlasil s prohlášením žalovaných v předávacím protokole, že předáním přístupových prostředků není uznána existence ani držba služebnosti cesty, stezky a parkování. V dopise ze dne , datum, navrhoval žalobce uzavření soudního smíru, podle kterého strany konstatují existenci služebnosti cesty ve prospěch pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, k tíži pozemku p. č. , Anonymizováno, v parametrech uvedených v dalším obsahu dohody o soudním smíru.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud považuje návrh žalobce za nedůvodný.6. Podle ust. § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.7. Podle ust. § 1003 občanského zákoníku, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.8. Podle ust. § 1007 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.9. Žalobce sice v žalobě uplatnil právo na ochranu proti vypuzení z držby podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku, ale z obsahu žaloby i ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že se jedná ve skutečnosti o rušení držby podle ust. § 1003 občanského zákoníku. Je nesporné, že žalobci svědčí právo držby jízdy a chůze po části pozemku ve vlastnictví žalovaných používaného žalobcem k přístupu i parkování v souvislosti s užíváním nemovitosti p. č. , Anonymizováno, . Dále je nesporné, že toto právo bylo narušeno jednáním žalovaných zřízením brány a branky severovýchodně od hranice pozemků p. č. , Anonymizováno, a p. č. , hodnota, a neposkytnutím klíče nebo ovladače na otevírání brány žalobci za účelem nerušeného průchodu a zejména průjezdu k nemovitosti žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaní zpočátku souhlasili pouze s otevřením brány na každé požádání žalobce, nikoliv předání klíče, jednalo se o rušení držby, nikoliv vypuzení z držby. V průběhu řízení však žalovaní opakovaně navrhovali předání klíče žalobci od brány, tedy umožnění nerušeného průjezdu a průchodu přes pozemek žalovaných a naplnění nároku žalobce podle podané žaloby. Žalobce předání klíče opakovaně odmítl, čímž se dostal do prodlení věřitele podle § 1975 občanského zákoníku. Soud tak má za to, že převzetím klíče k otevírání brány nebude docházet k rušení držby žalobce, kdy žalobce svým jednáním zmařil převzetí klíče a odstranění stavu rušení držby. Jednání žalovaných proto nelze hodnotit ve stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí jako svémocné rušení držby práva žalobce. Nárok žalobce uplatněný žalobou, který se týkal pouze nerušeného průjezdu a průchodu místem instalované brány a branky a předání klíčů od nich, soud považuje v celém rozsahu za nedůvodný. Pokud se týče námitky žalovaných spočívající v neurčitosti petitu soud považuje za nedůvodnou, kdy má za to, že se žalobce domáhal nikoliv rušení držby v celém rozsahu příjezdu ke své nemovitosti, ale pouze v části průjezdu instalovanou bránou, i když připouští, že pro perfektní určitost petitu žaloby by bylo vhodné jej doplnit přehledným grafickým zobrazením daného místa.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy přihlédl k tomu, že úspěšní žalovaní konkrétně vyčíslené náklady řízení nepožadovali.