Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“) na částku , částka, , jež se žalovaný zavázal žalobkyni splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, v pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež splatnost úvěru poskytnutého žalovanému nastala dne , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni , částka, . Žalobkyně také požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od , datum, do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, , a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, v hotovosti, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši , částka, . V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem , částka, zaplatit i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši , částka, , celkem tedy všechny položky tvoří částku , částka, . Úroková sazba úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 70,89 %, RPSN činilo 212,77 %. Na první straně dole je vytištěno prohlášení žalovaného, že potvrzuje převzetí částky úvěru v hotovosti.6. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr , částka, se splatností 60 týdnů, měl bydlet sám v nájmu a být rozvedený. Žalovaný měl pracovat u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou jako řidič s měsíční mzdou , částka, a dále měl mít brigádu s měsíčním příjmem , částka, . Jeho náklady měly činit , částka, na bydlení a , částka, ve formě životního minima. Měsíčně tak měl mít disponibilních , částka, . Exekuce proti žalovanému být vedeny neměly být. Dle záznamu zástupce žalobkyně měl žalovaný k ověření jím tvrzených údajů předložit svou pracovní smlouvu a výplatní pásku.7. Z výplatní pásky žalovaného od společnosti , právnická osoba, na č.l. 15 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za září , Anonymizováno, činila , částka, . Z této výplatnice je zřejmé, že žalovanému byly provedeny z čisté mzdy srážky ve výši , částka, .8. Z výplatní pásky žalovaného od , jméno FO, na č.l. 15 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za září , Anonymizováno, činila , částka, .9. Z výplatní pásky žalovaného od společnosti , právnická osoba, na č.l. 17 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za říjen , Anonymizováno, činila , částka, . Z této výplatnice je zřejmé, že žalovanému byly provedeny z čisté mzdy srážky ve výši , částka, .10. Z výplatní pásky žalovaného od , jméno FO, na č.l. 17 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za říjen , Anonymizováno, činila , částka, .11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, představující nároky uplatněné v tomto řízení.12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:14. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný se naopak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši , částka, a zaplatit i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši , částka, , celkem tedy částku , částka, . Úroková sazba úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 70,89 %, RPSN činilo 212,77 %. Do podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni dle jejího tvrzení jen částku , částka, .15. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne , datum, tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma svého tvrzení, že procházela různé databáze, jako evidence neplatných dokladů , právnická osoba, , insolvenční rejstřík a databáze společnosti , právnická osoba, a výplatní pásky žalovaného za dva měsíce. Ohledně výdajů žalovaného však není osvědčeno ničeho, evidenční karta klienta přitom obsahuje jen prohlášení žalovaného, zejména že jeho měsíční životní náklady odpovídají částce životního minima. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně dle názoru soudu však porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že žalobkyně na příjmové stránce žalovaného vycházela pouze ze výplatních pásek za dva měsíce, a na stránce výdajové vycházela čistě jen ze svých kalkulací a prohlášení žalovaného, která však nijak neověřovala. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné.22. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku, to je ve výši , částka, , původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil dle tvrzení žalobkyně pouze v rozsahu , částka, . Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu , částka, . Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách.23. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky , částka, . Žalovaný byl úspěšný co do částky , částka, plus příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.