Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 800 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 19. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem ve výši 16 360 Kč. Žalovaný však na dluh nehradil řádně, když splatil pouze 11 560 Kč. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází ve výpisech insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů a interních registrů historie klienta. Zjistila příjem žalovaného telefonicky od zaměstnavatele. Provedla kontrolu přeložených dokumentů žalovaným.2. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 23. 7. 2026 byla doručena žalovanému postupem dle § 49 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil z jednání soudu se neomluvil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 19. 4. 2023 dohodli s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí v 60titýdenních splátkách. Spolu s tím měl žalovaná zaplatit úrok ve výši 3 960 Kč, poplatek ve výši 6 000 Kč za poskytnutí úvěru, a částku 6 400 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného.4. Z výzvy ze dne 16. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Z podacího archu vyplývá, že výzva byla odeslána žalovanému dne 16. 7. 2026.5. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je nedůvodná. V projednávané věci vznikl závazkový vztah mezi účastníky dle ust. § 2395 o. z., tj. dle smlouvy o úvěru. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání úvěru, tak to žalobkyně splnila. Soud dále přistoupil ke zkoumání otázky platnosti uzavřené smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 § 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku a poplatků s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD dosahovala obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěru v březnu 2023 výše 9,49 % ročně. V daném případě byla sice úroková sazba vypočtena částkou 3 960 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 6 000 Kč byl vypočten úrok ve výši 70,89 % ročně (jak uvedeno ve smlouvě). Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli víc než 7minásobek jako v tomto případě.6. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků (respektive poplatků) podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku (poplatků) z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022). S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z.7. Nárok žalobkyně soud, posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. a to s ohledem na závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy. Bezdůvodné obohacení představuje částku 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradila žalobkyni částku 11 560 Kč, je povinen žalobkyni zaplatit zbývající část, tedy 8 440 Kč. O úroku z prodlení soud rozhodoval podle § 1970 o. z. a to od data poté, kdy byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu, tj. od 17. 7. 2026. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.