Okresní soud v Kolíně 5 C 109/2026-35 – Majetková podstata

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 31 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Uvedla, že dne , datum, bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka , právnická osoba, , IČO: , IČO žalobkyně B, , sídlem , adresa, (dále jen „dlužník“). Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. KSUL , spisová značka, -A-29 Krajský soud ustanovil insolvenčním správcem společnost , právnická osoba, . Usnesením ze dne , datum, č.j. KSUL , spisová značka, -A-70 byl prohlášen na majetek dlužníka konkurs. Žalobkyně proto má dispoziční oprávnění k majetku dlužníka. Dne , datum, uzavřel dlužník v postavení věřitele se žalovaným dohodu o splacení dluhu obsahující uznání dluhu ve výši 31 150 Kč co do důvodu i výše. Tento dluh vznikl žalovanému tak, že v květnu 2017 vybral na firemní bankovní kartu částku 31 150 Kč, kterou však dlužníkovi nevrátil. Žalovaný se zavázal uhradit dluh ve výši 31 150 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč počínaje měsícem květnem 2017 pod sankcí výhody splátek. Žalovaný neuhradil žádnou ze splátek, dlužníkovi tak ke dni , datum, vznikl nárok na úhradu celé částky. Od , datum, je žalovaný v prodlení, žalobkyně se proto domáhá rovněž úroků z prodlení v zákonné výši. Žalovaný neuhradil ničeho ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Žalovaný a dlužník uzavřeli dne , datum, dohodu o uznání závazku a jeho splacení, v níž žalovaný uznal svůj závazek ve výši 31 150 Kč a zavázal se jej uhradit v pravidelných splátkách po 5 000 Kč počínaje květnem 2017 pod sankcí výhody splátek (prokázáno dohodou o uznání závazku a jeho splacení ze dne , datum, ). Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě žalobkyní písemně vyzván (prokázáno výzvou ze dne , datum, ).6. Po právní stránce posoudil soud právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Žalovaný platně uznal svůj závazek co do důvodu a výše. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Vzhledem k tomu, že žalovaný platně uznal svůj závazek co do důvodu a výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaný v řízení netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by jeho závazek zanikl, žalovaný má tedy povinnost dlužnou částku žalobkyni uhradit. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí přísluší vůči žalovanému náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 848,60 Kč sestávající z odměny advokáta žalobkyně dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 31 150 Kč za 2 úkony (příprava a převzetí zastoupení a žaloba) ve výši 2 380 Kč/úkon dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 1 188,60 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku stanovené dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla dle ust. § 11 odst. 2 písmeno n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od zaplacení soudního poplatku, soud uložil tuto povinnost žalovanému (§ 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.). Soudní poplatek dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 1 158 Kč.