Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila celkem částku 51 898 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalované přenechala k užívání vozidlo Toyota Yaris, RZ , SPZ, , na základě smlouvy o nájmu motorového vozidla č. , hodnota, . Žalovaná dlužila nájemné za měsíce listopad a prosinec 2022 a za dobu od 1. do 4. ledna 2023 s tím, že za listopad 2022 uhradila namísto částky 16 940 Kč pouze částku 9 935 Kč a dluží tak 7 005 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu škody vzniklé na vozidle, které jí žalovaná vrátila s poškozeními předního a zadního nárazníku a pravých kol.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci se k jednání nařízenému na 11. 8. 2026 bez omluvy nedostavili, soud proto jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Soud provedl důkaz smlouvou o nájmu motorového vozidla č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2022, protokolem o vrácení vozidla ze dne 4. 1. 2023, posudkem - kalkulací nákladů na opravu vozidla Toyota Yaris RZ , SPZ, z 5. 1. 2023 a fakturami č. , hodnota, z 31. 12. 2022, , Anonymizováno, z 31. 12. 2022, , hodnota, z 3. 2. 2023, , hodnota, z 23. 1. 2023, , hodnota, z 23. 1. 2023 a , hodnota, z 23. 1. 2023.5. Ze smlouvy o nájmu motorového vozidla č. , hodnota, z 10. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatelka přenechala žalované k užívání vozidlo Toyota Yaris RZ , SPZ, a žalovaná jako nájemkyně se zavázala platit částku 16 000 Kč bez DPH. Žalovaná vozidlo převzala dne 10. 10. 2022. Smlouva ji zavazovala hradit nájemné, užívat vozidlo řádně, chránit je před poškozením a vrátit je ve stavu odpovídajícím převzetí s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Žalovaná se rovněž zavázala nahradit škodu na vozidle, kterou způsobila ona nebo osoba, jíž umožnila s vozidlem nakládat.6. Z faktur č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , hodnota, soud zjistil vyúčtování nájemného za listopad 2022 ve výši 16 940 Kč se splatností 14. 1. 2023, za prosinec 2022 ve výši 16 940 Kč se splatností 16. 1. 2023 a za období od 1. do 4. 1. 2023 ve výši 2 259 Kč se splatností 17. 2. 2023. Žalobkyně doložila a tvrdila částečnou úhradu 9 935 Kč na první z uvedených pohledávek dne 4. 11. 2024; zbývající dluh z ní proto činí 7 005 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala další úhradu.7. Z protokolu o vrácení vozidla soud zjistil, že při vrácení vozidla dne 4. 1. 2023 byla zaznamenána nová poškození předního nárazníku, zadního nárazníku a pravého předního i zadního kola. Tato poškození nebyla při předání vozidla žalované uvedena. Kalkulace nákladů na opravu a navazující faktury č. , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, pak dokládají vyčíslení nákladů spojených s odstraněním těchto poškození částkami 9 750 Kč, 9 759 Kč a 6 185 Kč. Žalovaná konkrétnost poškození, jejich vznik v době nájmu ani jejich ocenění nijak nezpochybnila a nenavrhla důkazy, které by skutkový závěr vyvracely.8. Soud hodnotil uvedené listiny jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Smlouva, doklad o předání a protokol o vrácení tvoří logický celek; z něj plyne, že vozidlo bylo žalované předáno bez nyní vyúčtovaných poškození a po skončení nájmu jí bylo vráceno s nimi. Vyúčtování nájemného odpovídají době, po kterou žalovaná vozidlo užívala, a tvrzená částečná úhrada byla zohledněna ve prospěch žalované. Soud proto vzal za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni na nájemném 26 204 Kč a na náhradě škody 25 694 Kč, celkem 51 898 Kč.9. Právně soud věc posoudil jako nájem dopravního prostředku podle § , hodnota, občanského zákoníku. Nájemce je povinen platit nájemné; obecně je také povinen užívat věc jako řádný hospodář (§ 2213 občanského zákoníku) a při skončení nájmu ji odevzdat ve stavu, v němž ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení (§ 2225 odst. 1 občanského zákoníku). Poruší-li smluvní strana svou povinnost, nahradí škodu, která tím druhé straně vznikne (§ 2913 odst. 1 občanského zákoníku). Skutečná škoda se hradí v penězích, požaduje-li to poškozený (§ 2951 odst. 1 a § 2952 občanského zákoníku). Žalovaná svou povinnost uhradit nájemné ani povinnost nahradit škodu nesplnila; žalobě proto soud v celém rozsahu vyhověl.10. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím splatnosti jednotlivých peněžitých dluhů. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku); jeho výše se určuje podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přiznal úroky z prodlení v sazbě a za období uvedená ve výroku. U pohledávky z faktury č. , hodnota, soud zohlednil částečnou úhradu provedenou dne 4. 11. 2024, a přiznal tak úrok z celé původní částky do tohoto dne a následně jen z neuhrazeného zbytku.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně sice netvrdila ani neprokázala, že žalované nejméně sedm dnů před zahájením řízení zaslala výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., avšak žalovaná dluh neuhradila ani po doručení žaloby a ani jinak nezpůsobila jeho zánik. Soud proto shledal důvod hodný zvláštního zřetele pro výjimečné přiznání náhrady nákladů podle § 142a odst. 2 o. s. ř. Při rozhodování o nákladech je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí; není-li dlužník ochoten nebo schopen ani po doručení žaloby existující dluh uhradit nebo jinak zajistit jeho zánik, absence předžalobní výzvy zásadně nepředstavuje důvod k odepření náhrady nákladů úspěšnému věřiteli. Tento závěr plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015.12. Žalobkyni proto soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 9 855 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 595 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 898 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.