Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku 17 330 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10.06.2025 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 02.06.2025 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“).Právní předchůdce žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních a nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající.Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 40130 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být Smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 2024-04-24 uzavřel s žalobkyní Smlouvu.Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 10000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy.Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 2024-08-24 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2024-08-25. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 2025-07-23.Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 14000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 10000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4000 Kč nejpozději splatných dne 2024-08-24, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ, že by zde nebyl nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda byly v období od data uzavření Smlouvy 2024-04-24 do data zesplatnění úvěru 2024-08-24 provedeny platby v celkové výši 10000 na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo k němu měl žalovaný dispoziční oprávnění.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby. V prvé řadě zpochybnila platnost a transparentnost postupního řetězce, který uvedla žalobkyně výše. Přitom poukázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2026, č. j. , spisová značka, , kterým soud ve věci týchž účastníků žalobu zamítl právě z důvodu, že žalobkyně nebyla schopna unést důkazní břemeno a neprokázala řetězec postoupení pohledávky.Dále uvedla, že pokud by aktivní legitimace byla prokázána, pak je smlouva absolutně neplatná, když původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalované při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobkyně sama bez doložení konkrétních výpočtů a analýz toliko odkazuje na formální proklamaci o lustraci v registrech.Pro případ bezdůvodného obohacení je třeba jej podřadit režimu zákona o spotřebitelském úvěru, nikoliv úpravu obecnou.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíc přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení.4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti. Ze Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne 20. 3. 2024 bylo zjištěno, že mezi společností , Anonymizováno, a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytnuta částka 13 000 Kč, která měla být žalovanou splacena nejpozději do 19. 4. 2024. Z tohoto důkazu je patrná nekorespondující smlouva s uplatňovaným nárokem.5. Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118a odst. 1 o. s. ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.6. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalobkyně povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy.7. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že jednak dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, jednak k ozřejmění, za jakého titulu jsou uplatněny předmětné pohledávky, příp. zda úvěr poskytla přímo žalobkyně, jak je možno vyčíst i z žalobních tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.8. Žalobkyně sice navrhla vyhovění z titulu bezdůvodného obohacení, ale již podle žalobních tvrzení se jedná o jiný potenciální nárok směřovaný vůči žalované. Z úřední činnosti je soudu známo, že mezi týmiž účastníky je bylo vedeno vícero sporů.9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k dnešnímu jednání nedostavila, nebylo možno poskytnout jí příslušná poučení a vyzvat ji k odstranění výše uvedených rozporů. Žalobkyně neprokázala existenci pohledávek ani jejich výši, neunesla tak břemeno tvrzení ani důkazní. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 090,22 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 330 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč a v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 7. 2026 náhrada 3 280,22 Kč za 244 ujetých km v částce 2 080,22 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.