Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 026 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , právnická osoba, ) smlouvu o úvěru, na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a splatnost takto sjednaného úvěru byla do 30 dnů od jeho poskytnutí. Částka 15 000 Kč byla dne , datum, na účet. Totožnost žalovaného byla ověřena ověřovacím poplatkem z bankovního účtu žalovaného a z předložené kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 15 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 6 707 Kč. Žalobkyně účtovala žalovanému v souladu se shora uvedenou úvěrovou smlouvou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 %, a to ve výši 338 Kč byla účtována dne 26. 11. 2025 a ve výši 338 Kč byla účtována dne 30. 12. 2025. Žalovanou částku 16 026 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 11 265 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 594 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 294 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1 468 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 735 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 676 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 7. 2. 2026 do 24. 2. 2026 ve výši 90,90 Kč a z běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5% od 25. 2. 2026 do zaplacení z částky 16 026Kč. Žalobkyně hodnotí schopnost žadatele splácet, zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.4. Z listin předložených žalobkyní, a to formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové smlouvy ze dne , datum, , kopie OP, výpisu čerpání, splátek a úhrad, sazebníku platného od 4. 1. 2019, posouzení úvěruschopnosti, karty klienta, opisu výpisu proplacení smlouvy, předžalobní výzva k plnění ze dne 23. 1. 2026, poštovní podací arch z 26. 1. 2026, bylo zjištěno, že na základě smlouvy datované , datum, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a datem splatnosti 16. 5. 2025 a žalovaný se zavázal tento úvěr za sjednaných podmínek vrátit. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 33 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, bydlení u rodičů, jedno dítě, splátky jiným společnostem ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně kontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech SOLUS a NRKI a lustrací v registrech exekucí a ISIR s negativním výsledkem. V bankovním výpise č. , hodnota, za den , datum, jsou evidovány pohyby na účtu v uvedeném dni, a to příchozí platby v celkové výši , hodnota, Kč bez specifikace účelu platby (zejména od , právnická osoba, . , hodnota, Kč, , právnická osoba, , hodnota, Kč, , jméno FO, , hodnota, Kč, , jméno FO, , hodnota, Kč, , jméno FO, , hodnota, Kč a od dalších osob), odchozí okamžité platby půjček celkem , hodnota, (, jméno FO, ), dále odchozí tuzemské platby , hodnota, Kč (, právnická osoba, ), , hodnota, Kč (, právnická osoba, ), , hodnota, Kč (, právnická osoba, ), , hodnota, Kč (, právnická osoba, ), , hodnota, Kč (, právnická osoba, ). Celková výše příjmů za uvedený den je cca , hodnota, , výše výdajů cca , hodnota, Kč, zůstatek -, hodnota, Kč. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy, výpisu čerpání a zprávy , banka, . ze dne , datum, , kterou soud vyžádal, byla dne , datum, připsána na uvedený účet žalovaného částka 15 000 Kč. Dopisem ze dne 23. 1. 2026 podaným dle podacího archu k poštovní přepravě dne 26. 1. 2026 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do 14 dnů od odeslání této výzvy. Předloženými důkazy nebyla doložena tvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žalovaného, zaměstnanecký poměr, měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, příjmy ostatních členů domácnosti , hodnota, Kč, nebyla zjištěna výše výdajů na bydlení a náklady s tím spojené. Předložený bankovní výpis nedokládá tvrzení o výši příjmů žalovaného ani členů domácnosti, když takovéto údaje nejsou ve výpise obsaženy. Výpis nedokládá výdaje žalovaného kromě úhrad půjček a vysokých interních převodů Z důkazů nelze učinit závěr, o řádném ověřování úvěruschopnosti spotřebitele splatit úvěr.5. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a na svůj závazek uhradil 6 707 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 8 293 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to dle žalobkyně od 25. 2. 2026 po uplynutí lhůty k plnění od odeslání dle výzvy ze dne 23. 1. 2026, podané k poštovní přepravě dne 26. 1. 2026, když dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, žalobkyní stanovená lhůta od odeslání výzvy uplynula později než zákonná lhůta. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalovanému, nebyl prokázán spor o lhůtě k plnění. Ve zbývající výši žalobu zamítl.12. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch částečný, náhrada nákladů je v rozsahu 3,49 %. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 91,26 Kč z celkových nákladů řízení ve výši 2 615Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).13. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.