Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 29 750 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení a 1 815 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že žalovaný dne 20. 2. 2023 uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o krátkodobé podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě mu bylo poskytnuto 18 000 Kč. Žalovaný měl do 22. 3. 2023 vrátit jistinu 18 000 Kč a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 700 Kč. Pro případ prodlení byly sjednány tři smluvní pokuty ve výši 2 050 Kč, 2 250 Kč a 3 750 Kč. Součet jistiny, poplatku a smluvních pokut činí žalovaných 29 750 Kč. Pohledávka měla být dne 22. 5. 2023 postoupena žalobkyni.2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 4. 4. 2026 potvrdil, že mu na základě smlouvy č. , hodnota, bylo poskytnuto 18 000 Kč, a tuto částku výslovně uznal jako jistinu. Nárok nad 18 000 Kč neuznal. V části IV vyjádření výslovně namítl nepřiměřenost smluvních podmínek a jejich rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že poplatek za poskytnutí zápůjčky představuje podle své skutečné hospodářské funkce skrytý smluvní úrok, jehož výše je vzhledem ke krátké době poskytnutí peněz extrémní. Poukázal také na kumulaci tří smluvních pokut vznikajících již po několika dnech prodlení a na další paušální náklady. Podle žalovaného vede celá konstrukce smlouvy k nepřiměřenému navyšování dluhu a k výraznému nepoměru vzájemných plnění. Navrhl proto zamítnutí žaloby; pro případ, že soud žalobu v celém rozsahu nezamítne, navrhl přiznat žalobkyni pouze skutečně poskytnutých 18 000 Kč bez poplatků, sankcí a příslušenství.3. Ze žádosti o zápůjčku ze dne 20. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o 18 000 Kč. Při odeslání žádosti mu byla zobrazena cena zápůjčky 3 700 Kč, celková částka k úhradě 21 700 Kč a datum vrácení 22. 3. 2023. Žádost tak potvrzuje, že již při sjednávání zápůjčky byla úplata stanovena pevnou částkou 3 700 Kč za poskytnutí peněz na dobu třiceti dnů.4. Ze smlouvy o poskytnutí zápůjčky č. , hodnota, soud zjistil, že jako zapůjčitel byla označena společnost , právnická osoba, . a jako vydlužitel žalovaný. Výše zápůjčky činila 18 000 Kč, poplatek za její poskytnutí 3 700 Kč, datum poskytnutí 20. 2. 2023 a splatnost jistiny i poplatku 22. 3. 2023. Celkem měl žalovaný po třiceti dnech vrátit 21 700 Kč. Při prodlení delším než tři, sedm a čtrnáct dnů měla vzniknout práva na smluvní pokuty 2 050 Kč, 2 250 Kč a 3 750 Kč. Při předání věci inkasní společnosti měl žalovaný podle textu smlouvy hradit další náklady 7 845 Kč. Dvě předložená vyhotovení smlouvy jsou obsahově totožná, a soud je proto hodnotil jako jediný důkazní prostředek.5. Z všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, ., verze 02/2022, soud zjistil, že šlo o předem připravené podmínky pro krátkodobé zápůjčky. Pro zápůjčku 18 000 Kč stanovily poplatek 3 700 Kč a smluvní pokuty 2 050 Kč, 2 250 Kč a 3 750 Kč. Dále obsahovaly částku 8 200 Kč za předání pohledávky inkasní společnosti. V okamžicích vzniku smluvních pokut i ve výši nákladů inkasního vymáhání se VOP lišily od individuálního textu smlouvy. VOP neprokazují skutečné vynaložení jednotlivých nákladů, prokazují však standardizovaný mechanismus rychlého a výrazného navyšování dluhu.6. Z potvrzení , právnická osoba, o bankovní transakci soud zjistil, že dne 20. 2. 2023 byla z účtu společnosti , právnická osoba, . č. , č. účtu, odeslána na účet žalovaného č. , č. účtu, částka 18 000 Kč se zprávou „Půjčka“. Tento důkaz soud hodnotil jako věrohodný. Ve spojení se smlouvou, žádostí a shodným tvrzením účastníků jím měl za bezpečně prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému skutečně poskytla 18 000 Kč.7. Z e-mailové komunikace ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný společnosti , právnická osoba, . zaslal občanský průkaz a dvě výplatní pásky v souvislosti se žádostí o půjčku. Tato listina neměla rozhodující význam pro posouzení přiměřenosti smluvní úplaty; podporuje však závěr, že smluvní dokumentace byla připravována poskytovatelem předem v rámci jeho profesionální činnosti.8. Z výplatní pásky za říjen 2022 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . a jeho čistá mzda činila 36 261 Kč. Tento důkaz nebyl pro závěr o výši a přiměřenosti sjednané úplaty rozhodující.9. Z výplatní pásky za listopad 2022 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 45 538 Kč. Ani tento důkaz nebyl pro posouzení rozporu smluvní úplaty s dobrými mravy rozhodující.10. Z listiny označené jako protokol scoringu soud zjistil, že původní věřitelka zaznamenala schválení zápůjčky 18 000 Kč a následně uvedla, že žalovaný zápůjčku s poplatkem neuhradil. Protokol zaznamenává účtování tří upomínek dne 27. 3., 30. 3. a 6. 4. 2023. Uvádí však splatnost 5. 4. 2023, což odporuje smlouvě, žádosti i žalobě. Protože jde o jednostranně vytvořenou interní listinu původní věřitelky, soud ji hodnotil pouze ve spojení s ostatními důkazy.11. Ze společného výpisu z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že obsahuje údaje o dalších úvěrových vztazích žalovaného. Protože soud založil své rozhodnutí na obsahu posuzované smlouvy a na nepřiměřenosti její úplaty, nebyly údaje o úvěruschopnosti žalovaného pro rozhodnutí významné. Soud z tohoto důkazu nečinil závěr o platnosti smlouvy ani o postavení žalovaného jako podnikatele či spotřebitele.12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 5. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni. Oznámení vyčíslovalo smluvní pohledávku částkou 29 750 Kč a další příslušenství částkou 8 200 Kč. Žalovaný ve vyjádření ze dne 4. 4. 2026 uvedl, že žalobkyně nabytí pohledávky postoupením v řízení dokládá, a aktivní věcnou legitimaci žalobkyně nezpochybnil. Soud proto vzal postoupení individualizované pohledávky, včetně práva na vrácení plnění poskytnutého v rámci téhož skutkového vztahu, za nesporné.13. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za prokázáno, že společnost , právnická osoba, . dne 20. 2. 2023 poskytla žalovanému 18 000 Kč, že za poskytnutí této částky na dobu třiceti dnů sjednala úplatu 3 700 Kč a že žalovaný poskytnutých 18 000 Kč nevrátil ani původní věřitelce, ani žalobkyni. Za prokázaný měl soud také obsah tří navazujících smluvních pokut v celkové výši 8 050 Kč. Nebylo naopak prokázáno, že žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vznikly konkrétní náklady mimosoudního vymáhání ve výši 1 815 Kč.14. Podle § 2390 občanského zákoníku vznikne smlouva o zápůjčce tím, že zapůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.15. Označení částky 3 700 Kč jako „poplatku za poskytnutí zápůjčky“ není pro její právní a hospodářské posouzení rozhodující. Poplatek nebyl navázán na konkrétní doložené administrativní náklady a byl splatný pouze v důsledku toho, že žalovanému byly dočasně přenechány peněžní prostředky. Hospodářsky proto představoval úplatu za užívání peněz, tedy plnění odpovídající smluvnímu úroku.16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Neplatnost právního jednání, které zjevně odporuje dobrým mravům, je neplatností absolutní.17. Při sjednávání úroku při peněžité zápůjčce jedná v souladu s dobrými mravy pouze věřitel, který požaduje přiměřenou úplatu. Za rozpornou s dobrými mravy je považována zejména taková výše úroku, která podstatně a bez rozumného ekonomického důvodu přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání. Nepřiměřenost nelze hodnotit jen izolovaným procentním údajem; soud přihlíží rovněž k délce poskytnutí peněz, absolutní výši úplaty, způsobu jejího sjednání a k celému mechanismu navazujících povinností. Tyto závěry vyplývají zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019.18. Korektiv dobrých mravů se uplatní bez ohledu na to, zda žalovaný při uzavření smlouvy jednal jako spotřebitel, nebo jako podnikatel. Uplatní se tedy i ve vztazích mezi podnikateli, byť závěr o neplatnosti musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi konkrétního případu. Protože již obsah smlouvy a rozsah sjednané úplaty vedly k závěru o její absolutní neplatnosti, nebylo pro rozhodnutí významné řešit, zda byla smlouva spotřebitelská, ani posuzovat způsob prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud se těmito otázkami pro nadbytečnost nezabýval.19. Za poskytnutí 18 000 Kč na dobu třiceti dnů měl žalovaný zaplatit 3 700 Kč, tedy přibližně 20,56 % jistiny za jediný měsíc. Při prostém dvanáctinásobném přepočtu odpovídá tato úplata sazbě přibližně 246,67 % ročně. Taková úplata mnohonásobně přesahuje míru, kterou lze rozumně považovat za odměnu za dočasné poskytnutí peněžních prostředků. Původní věřitelka přitom netvrdila ani neprokázala žádnou zvláštní okolnost nebo mimořádné náklady, které by takovou výši odůvodňovaly.20. Nepřiměřenost úplaty dále zesiloval systém smluvních pokut. Již během patnácti dnů po splatnosti se měl dluh zvýšit o 8 050 Kč, tedy o dalších přibližně 44,72 % poskytnuté jistiny. Celková žalovaná částka 29 750 Kč představuje přibližně 165,28 % skutečně poskytnuté částky, a to přibližně po šesti týdnech od poskytnutí peněz. VOP nadto počítaly s dalším paušálním nákladem 8 200 Kč za předání pohledávky inkasní společnosti. Nešlo tedy pouze o jednotlivé zvýšené plnění, ale o předem připravený mechanismus, jehož důsledkem bylo mimořádně rychlé a výrazné navyšování krátkodobého dluhu.21. Soud proto uzavřel, že sjednaná úplata a na ni navazující smluvní konstrukce překročily meze smluvní autonomie a zjevně se příčily dobrým mravům. Při posouzení celého smluvního mechanismu nešlo jen o ekonomicky nevýhodnou smlouvu, ale o tak výraznou a neodůvodněnou nerovnováhu vzájemných plnění, které nelze poskytnout soudní ochranu. Smlouva je proto podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.22. Podle § 576 občanského zákoníku se neplatnost týká pouze oddělitelné části právního jednání, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ní. V projednávané věci představoval poplatek 3 700 Kč hlavní úplatu profesionálního poskytovatele za poskytnutí peněz. Z povahy jeho činnosti, obsahu formulářové smlouvy a provázanosti poplatku s dalšími smluvními ujednáními vyplývá, že by bez této úplaty smlouvu jako bezúplatnou zápůjčku neuzavřel. Ujednání o nepřiměřené úplatě proto nebylo možné od ostatního obsahu oddělit a neplatností byla postižena smlouva jako celek.23. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 občanského zákoníku má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.24. Na základě absolutně neplatné smlouvy obdržel žalovaný 18 000 Kč. Žalovaný tuto částku ve vyjádření výslovně uznal jako jistinu a žádné její vrácení netvrdil ani neprokázal. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení v celé výši 18 000 Kč. Toto právo bylo spolu s pohledávkou z daného skutkového vztahu postoupeno žalobkyni. Změna právní kvalifikace z plnění podle smlouvy na vydání bezdůvodného obohacení nepředstavuje změnu žaloby, neboť skutkovým základem zůstává poskytnutí 18 000 Kč žalovanému a jejich nevrácení. Proto soud žalobě co do 18 000 Kč vyhověl výrokem I.25. Z neplatné smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout právo na poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 700 Kč ani na smluvní pokuty 2 050 Kč, 2 250 Kč a 3 750 Kč, celkem 8 050 Kč. V rozsahu souhrnné částky 11 750 Kč proto soud žalobu zamítl.26. Soud zamítl rovněž požadavek na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 3. 2023. Uvedené datum bylo odvozeno výhradně od splatnosti sjednané v absolutně neplatné smlouvě a samo o sobě nemohlo založit prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobkyně neprokázala, že žalovaný byl již dne 23. 3. 2023 určitě vyzván k vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy, ani neprokázala jiný okamžik prodlení odpovídající skutkovému a právnímu základu restitučního nároku uplatněného v tomto řízení. Oznámení o postoupení ze dne 22. 5. 2023 požadovalo souhrnnou smluvní pohledávku 37 950 Kč včetně neplatných poplatků a sankcí, nikoli určitě vymezené vydání bezdůvodného obohacení. Proto soud požadovaný úrok z prodlení nepřiznal.27. Částku 1 815 Kč žalobkyně označila jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a rozdělila ji na 850 Kč za zpracování podkladů, 400 Kč za oznámení o předání pohledávky a 565 Kč za výzvy, e-maily, textové zprávy a telefonní hovory. Nepředložila však účetní doklady, smlouvu o provedení těchto úkonů, doklady o jejich zaplacení ani jiné důkazy o tom, že jí náklady v tvrzené výši skutečně vznikly. Nárok nelze založit ani na neplatné smlouvě nebo VOP. Soud proto žalobu zamítl také v této části.28. Soud neprovedl další dokazování k tvrzenému spotřebitelskému charakteru smlouvy a k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť tyto otázky nebyly pro rozhodnutí významné. I kdyby žalovaný jednal jako podnikatel, obecný korektiv dobrých mravů by se uplatnil a vedl by s ohledem na konkrétní obsah smlouvy ke stejnému výsledku.29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a a § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Při porovnání přiznaných 18 000 Kč se zamítnutými 11 750 Kč byla žalobkyně úspěšná v 60,50 % a neúspěšná v 39,50 %. Její čistý procesní úspěch tak činí po zaokrouhlení 21 %. Žalobkyni vznikl náklad zaplacením soudního poplatku 1 190 Kč. Jelikož nebyla zastoupena advokátem a nedoložila konkrétní výši svých hotových výdajů, náleží jí podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada hotových výdajů za dva účelné úkony, a to za předžalobní výzvu a za podání žaloby, ve výši 2 × 300 Kč, celkem 600 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána nejméně sedm dnů před podáním žaloby, a podmínka § 142a občanského soudního řádu tak byla splněna. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 1 790 Kč. Z této částky odpovídá jejímu čistému úspěchu 21 % po zaokrouhlení částka 376 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit.