Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15.5.2026 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), poskytl žalovanému částku 7 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činí 14 644,70 Kč a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobkyně.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek podle § 115a o.s.ř.Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč na základě smlouvy o úvěru se smluvním úrokem 40 % ročně, RPSN 9 202,60 % (prokázáno smlouvou o úvěru). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván (prokázáno upomínkou, podacím lístkem).Po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Uzavřenou smlouvu o úvěru soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť výše smluvního ročního úroku i RPSN je nemravná, ostatně žalobkyně sama tento postup navrhla. Tím, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 7 000 Kč bez právního důvodu, vznikla žalovanému povinnost tyto finanční prostředky na výzvu vrátit, což však neučinil. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku.Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 7 000 Kč, ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch obou účastníků byl přibližně stejný.