Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 2.6.2026 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, . poskytl žalované částku 10 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 9.1.2024. Úvěruschopnost žalované byla ověřena. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit do 8.2.2024, což žalovaná neučinila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Dluh žalované činí 16 921 Kč a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobkyně.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek podle § 115a o.s.ř.Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o úvěru se smluvním úrokem 40 % ročně, RPSN 9 202,60 % (prokázáno smlouvou o úvěru, doklady o vyplacení úvěru). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána (prokázáno upomínkou, potvrzením o odeslání). Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohleávky).Po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Uzavřenou smlouvu o úvěru soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť výše smluvního úroku 40 % ročně a zejména RPSN ve výši 9 202,60 % je nemravná, ostatně žalobkyně sama tento postup navrhla. Tím, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč bez právního důvodu, vznikla žalované povinnost tyto finanční prostředky na výzvu vrátit, což však učinila pouze co do částky 4 000 Kč.Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl co do nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch obou účastníků byl stejný.