Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 7.7.2026 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), poskytl žalovanému částku 10 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 6.11.2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činí 15 280 Kč a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobkyně.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek podle § 115a o.s.ř.Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o úvěru se smluvním úrokem 40 % ročně, RPSN 5532,22 % (prokázáno smlouvou o úvěru, doklady o platbách). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván (prokázáno upomínkou, podacím lístkem).Po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Uzavřenou smlouvu o úvěru soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť výše smluvního ročního úroku i RPSN je nemravná, ostatně žalobkyně sama tento postup navrhla. Tím, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč bez právního důvodu, vznikla žalovanému povinnost tyto finanční prostředky na výzvu vrátit, což však neučinil. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku.Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 10 000 Kč, ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch obou účastníků byl přibližně stejný.