Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 2.1. 2026 domáhala určení, že výpověď daná žalobkyní ze dne 27.října 2025 je neoprávněná. K odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovanou v r. 2012 uzavřela ústní smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, , nacházejícího se v 5.NP domu č.p. , Anonymizováno, , , adresa, , na dobu neurčitou. Dne 14.4.2025 obdržel její právní zástupce sdělení, že žalovaná potřebuje byt pro uspokojení svých bytových potřeb a nájem hodlá ukončit. Výpověď nájmu ze dne 27.10.2025 byla doručena žalobkyni dne 4.11.2025. Žalobkyně a žalovaná jsou matka a dcera. Podle žalobkyně jsou důvody ukončení nájmu účelové, a nerespektují původní dohodu, že žalovaná nechá žalobkyni v bytě pokojně dožít. Žalovaná podle žalobkyně nehodlá v bytě skutečně bydlet, ale má v úmyslu ho prodat. Rozhodnutí žalované dát žalobkyni výpověď je ovlivněno konfliktním vztahem mezi matkou a dcerou, který trvá již od roku 2019, v rámci něhož docházelo k nátlaku, pohrůžkám a neetickému jednání ze strany žalované na žalobkyni, proti němuž se ohradila. Toto jednání žalované je dle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy.2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala určení, že výpověď z nájmu ze dne 27. října 2025 daná žalovanou žalobkyni je neoprávněná.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ve vyjádření ze dne 25.2.2026 učinila nesporným, že žalobkyně užívá byt č. , Anonymizováno, , v budově na adrese , adresa, , na základě fikce dle ust. § 2238 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle žalované je výpovědní důvod dle ust. § 2288 odst. 2 písm. a) naplněn bez dalšího. Výpověď z nájmu, kterou žalobkyni dala, podle žalované není účelová. Žalovaná se ohradila proti tvrzení žalobkyně, že se vůči žalobkyni chovala stresujícím způsobem a vyhrožovala jí nebo se jinak chovala v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná je od roku 2019 v invalidním důchodu, má průkaz osoby se zdravotním postižením, a v současné době nemá jinou možnost bydlení, neboť jí nájemní bydlení s partnerem skončilo k 31.5.2026 a její bytové možnosti jsou ovlivněny jejími finančními a příjmovými možnostmi. Žalovaná již 6 měsíců před podáním výpovědi z nájmu žalobkyni o své bytové potřebě a důvodech informovala, a navrhovala uzavření dohody o ukončení nájmu, na což žalobkyně nereagovala. Žalovaná není se žalobkyní více než 5 let v kontaktu, její pokusy o kontakt se žalobkyní byly neúspěšné.4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby jako nedůvodné.5. Na nařízené jednání soudu dne 4.8.2026 se žalobkyně nedostavila. Dne 10.7.2026 zaslal dosavadní právní zástupce žalobkyně soudu přípis, jímž informoval o ukončení právního zastoupení. Předvolání na ústní jednání dne 4.8.2026 bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno do jeho datové schránky dne 27.5.2026.6. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí 14 Co 426/2002, ale i 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy.7. Soud nemohl přihlédnout k žádosti o přerušení řízení zaslané soudu paní , jméno FO, dne 2.8.2026, která není účastníkem tohoto řízení, která sdělila soudu, že jako vnučka žalobkyně v souvislosti se zhoršujícím zdravotním stavem babičky musí zahájit řízení o omezení svéprávnosti. Do dne konání ústního jednání ve věci nebylo takové řízení v systému zdejšího soudu dohledáno.8. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:10. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobkyně jako nájemce užívá byt č. č. , Anonymizováno, , v budově na adrese , adresa, , který je ve vlastnictví žalované. Žalovaná dne 27. října 2025 dala žalobkyni výpověď z nájmu uvedeného bytu, s tříměsíční výpovědní lhůtou, z důvodu, že žalovaná byt potřebuje pro uspokojení svých bytových potřeb, a bude jej užívat. Žalobkyně byla poučena, že může proti výpovědi vznést námitky a domáhat se přezkumu oprávněnosti výpovědi ve lhůtě 2 měsíců. (prokazováno výpovědí z nájmu bytu) Žalobkyně a žalovaná vedly v roce 2024 komunikaci prostřednictvím emailu, žalovaná žádala o předání klíčů od bytu, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dne 29.3.2024 a dne 23.2.2025 k upuštění od jednání vůči žalobkyni, které porušuje práva nájemce, resp. zamezení kontaktování žalobkyně. (prokazováno emaily) Dne 10.4.2025 právní zástupkyně žalované zaslala právnímu zástupci žalobkyně návrh na ukončení nájmu dohodou ke dni 31.12.2025, s odůvodněním, že žalovaná potřebuje předmětný byt pro uspokojení svých bytových potřeb. (prokazováno dopisem právní zástupkyně žalované) Žalované byl od roku 2019 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, dne 2.5.2025 byla žalované dána výpověď dohody o pracovní činnosti, uzavřená dne 1.6.2024, žalobkyně je v současnosti vedena Úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání (prokazováno potvrzením ÚP, rozhodnutím ČSSZ, výpovědí dohody o pracovní činnosti). Byt žalované je pojištěn u , právnická osoba, ., pojistníkem je žalovaná (prokazováno pojistnou smlouvou).11. Zdravotní stav žalobkyně dle lékařské zprávy praktického lékaře vykazuje progredující poruchy paměti, je orientovaná osobu, ale není orientovaná časem a místem, je úzkostná, když je sama. Bylo jí doporučeno absolvovat vyšetření u specialistů k potvrzení diagnózy. (prokazováno lék. zprávou)12. Z ostatních předložených nebo provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.13. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.14. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně jako nájemce užívá byt ve vlastnictví žalované v 5. NP domu č.p. , Anonymizováno, , , adresa, . Žalovaná dala žalobkyni dne 27.října 2025 výpověď z nájmu bytu z důvodu, že jako vlastník bytu jej bude užívat k uspokojení své bytové potřeby. Ve výpovědi byla žalobkyně poučena o možnosti podat proti výpovědi námitky a do dvou měsíců od jejího doručení též navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Žalovaná cca 6 měsíců před podáním výpovědi vyzvala žalobkyni písemně k uzavření dohody o ukončení nájmu. Žalobkyně měla výhrady vůči výpovědi, podle ní není záměrem žalované užívat byt k bydlení, ale hodlá jej prodat, případně pronajmout, a kromě toho její chování a jednání vůči žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy.15. Při posuzování merita věci soud postupoval dle ust. § 2201 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Dle ust. § 3028 odst. 2 obč. zák. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.16. Podle ust. § 2201 obč.zák. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.17. Podle ust. § 2205 obč.zák. zavazuje nájemní smlouva pronajímatele přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, a zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.18. Podle ust. § 2288 odst. 2 obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že a) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno. Dle odst. 3 vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.19. Podle ust. § 2289 dal-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 2288 odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní řádně pokračováno.20. Podle ust. § 2290 obč. zák. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.21. Podle ust. § 2310 odst. 1 obč. zák. musí být ve výpovědi uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná.22. Soud vycházel z nesporného, že žalobkyně užívá předmětný byt č. , hodnota, na adrese jejího trvalého bydliště, , adresa, z titulu ústně uzavřené nájemní smlouvy, přičemž vlastníkem uvedeného bytu je žalovaná. Mezi účastníky není sporu ani o tom, že žalovaná zaslala dne 27.října 2025 žalobkyni výpověď z nájmu bytu, kde jako výpovědní důvod uvedla, že byt potřebuje pro uspokojení svých bytových potřeb a bude jej tedy sama užívat k bydlení.23. V případě výpovědního důvodu dle ust. § 2288 odst. 2 písm. a) obč. zák., tj. má-li byt být užíván samotným pronajímatelem, je výpovědní důvod naplněn bez dalšího. Oproti předchozí úpravě dle ust. § 711a odst. 1 písm. a) zák. č. 40/1964 Sb. se tedy již nevyžaduje, aby pronajímatel byt "potřeboval". Pronajímatel tedy již nemusí prokazovat, že on pociťuje bytovou potřebu, tedy že nemá vlastní byt. Postačí, pokud pronajímatel bude byt po skončení nájmu skutečně užívat. (srov. Nejvyšší soud sp. zn. 26 Cdo 1454/2016). V projednávané věci má soud tuto okolnost za prokázanou jak tvrzením žalované, která svůj záměr užívat byt uvedla jak ve výpovědi samotné, tak ještě před podáním výpovědi v písemném návrhu na ukončení nájmu dohodou, který byl žalobkyni zaslán k rukám jejího právního zástupce již 5 měsíců před podáním výpovědi. Námitka žalobkyně, že výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, který má spočívat v existenci předchozího ústního příslibu, že žalovaná nechá žalobkyni v bytě bydlet na dobu jejího dožití, nebyla v řízení prokázána, neboť žalobkyně existenci takové dohody nijak neprokázala, a žalovaná ji popírala, a tato okolnost je navíc v přímém rozporu s provedenými listinnými důkazy. Ani v jiných tvrzení žalobkyně soud nespatřuje důvody naplňující rozpor podané výpovědi s dobrými mravy. Otázka rozporu výkonu práva s dobrými mravy se přitom posuzuje podle objektivních okolností, za nichž bylo právo vykonáno, a nikoli podle subjektu, který je vykonal. (srov. Nejvyšší soud sp. zn. 26 Cdo 649/2012), a vždy je třeba rozhodnout po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti (srov. Nejvyšší soud sp.zn. 21 Cdo 486/2002) S ohledem na výše uvedené je tak možno uzavřít, že u žalované jsou objektivní důvody, dané věkem, zdravotním stavem a výdělkovými možnostmi, pro které se jeví využití jediného vlastního bytu k osobnímu bydlení jako logické a ekonomicky vhodné, a naopak budoucí samostatné bydlení se z důvodů zdravotního stavu žalobkyně jeví jako méně pravděpodobné.24. Z důvodů vyložených shora tak soud dospěl závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť výpověď nájemní smlouvy byla podána v souladu se zákonem a je tedy platná. (výrok I.)25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 145 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 7 a 9 odst. 3 písm. a), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhl.”), tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč (dle ust. § 9 odst. 3 vyhl.) za 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení; 1x vyjádření ve věci samé; 1x účast na jednání před soudem) a 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a dále DPH ve výši 21 %.26. Celkové náklady žalované činí 15 064,50 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). (výrok II.)