Obvodní soud pro Prahu 7 16 C 203/2025-47 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 89 739,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , dříve , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Žalovaný po dobu trvání úvěru čerpal celkem 277 767,38 Kč, uhradil celkem 454 552,16 Kč, z čehož bylo 210 767,38 Kč započteno na jistinu a 243 784,78 Kč na příslušenství a úhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhá nesplacené jistiny ve výši 67 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč a úroku za čerpání úvěru ve výši 22 239,96 Kč. Žalovaný byl prokazatelně opakovaně upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, , dosud však ničeho nezaplatil.2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nerozporoval, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smluvní vztah, ani že čerpal finanční prostředky. Rozporoval však výši žalované částky a její příslušenství. Poukázal na nepřiměřenost příslušenství, během trvání úvěru byla významná část plateb spotřebována na úroky, poplatky a sankce. RPSN úvěru dosahovala extrémně vysokých hodnot v řádek stovek procent, což vzbuzuje vážné pochybnosti o souladu smluvních ujednání s dobrými mravy. Dále namítal, že z faktur vyplývá dlouhodobé opakované prodlení se splácením. Žalovanému byly za období trvání úvěrového vztahu opakovaně účtovány poplatky, sankce a další příslušenství, z dostupných faktur vyplývají sankční a nákladové položky v celkové výši nejméně 9 500 Kč, současně mu byly účtovány velmi vysoké úroky a poplatky za jednotlivá čerpání. Množství opakovaných sankcí a upomínek dokládá, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala problémy žalovaného se splácením, navíc později došlo u žalované ke zesplatnění dalších úvěru a k probíhající exekuci, přesto právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dále poskytovala finanční prostředky a navyšovala úvěrový rámec. Žalovaný tak namítal nedostatečné posouzení své úvěruschopnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky a příslušné poplatky. Sjednaná výše úrokové sazby činila 8,5 % měsíčně, RPSN činila 264,42 %.5. Čerpání úvěru mělo probíhat bezhotovostním převodem a bylo zpoplatněno poplatkem ve výši 12,5 % z čerpané částky úvěru. Minimální splátka tvořila 12, 5 % nesplaceného úvěru, minimálně 1 000 Kč, a byla splatná vždy 30. dne kalendářního měsíce počínaje dnem prvního čerpání. Splátky úvěru zahrnovaly jistinu, úroky i veškeré příslušné poplatky. V případě prodlením se splacením jakékoliv částky lze po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Totožnost žalovaného byla prokázána na základě kopie občanského průkazu.6. Z dodatků o navýšení úvěrového limitu se podává, že sjednaný úvěrový limit byl postupně navyšován dne , datum, na 55 000 Kč, poté dne , datum, na 64 000 Kč a naposledy dne , datum, na 67 000 Kč.7. Z faktury k VS , var. symbol, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na 42 454,55 Kč se splatností do , datum, . Ve faktuře byla uvedena celková dlužná částka k datu splatnosti 90 119,58 Kč.8. Z potvrzení o provedení plateb soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v období od července 2017 do září 2025 celkem 277 767,38 Kč, žalovaný uhradil celkem 454 552,16 Kč, z čehož 210 767,38 Kč bylo započteno na jistinu a 243 784,78 Kč bylo započteno na příslušenství.9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.10. Z potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně žalovanému odeslala dne , datum, předžalobní upomínku.11. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalovanému peněžní prostředky. Z obsahu smlouvy a z přehledu čerpání soud dále zjistil, že žalovaný v rámci tohoto úvěrového vztahu čerpal celkem 277 767,38 Kč, zatímco na úhradu svých závazku uhradil celkem 454 552,16 Kč.17. Při posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku se soud nejprve zabýval obsahem uvedené smlouvy, kterou shledal neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z.18. O nepřiměřenosti sjednaných podmínek svědčí již samotný poměr mezi výší plnění, které bylo žalovanému poskytnuto, a rozsahem plnění, které žalovaný na tentýž závazkový vztah poskytl. Žalovaný obdržel celkem 277 767,38 Kč, avšak uhradil celkem 454 552,16 Kč, tedy částku tuto hodnotu podstatně převyšující. Přesto žalobkyně tvrdí, že na jistinu bylo započteno pouze 210 767,38 Kč, zatímco zbývající část plateb byla použita na úroky, další příslušenství a náklady, a v tomto řízení se domáhá ještě dalšího zaplacení 67 000 Kč na jistině, 22 239,96 Kč jako úroku za čerpání úvěru a 500 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů. Z uvedeného je zřejmé, že podstatná část plateb žalovaného nesměřovala na úhradu skutečně poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž na další vedlejší plnění v rozsahu, jenž je ve svém souhrnu zjevně nepřiměřený.19. Ve spojení s ujednáním o úrokové sazbě 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně, a s RPSN ve výši 264,42 % představuje takové nastavení smluvního vztahu natolik excesivní ekonomické zatížení žalovaného, že je nelze považovat za souladné s elementárními požadavky poctivosti, slušnosti a spravedlivého uspořádání závazkových vztahů. Soud proto uzavírá, že předmětná smlouva odporuje dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.20. Soud přitom vycházel i z toho, že podle judikatury Nejvyššího soudu nelze otázku rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy posuzovat jen mechanickým porovnáním výše jistiny a celkové splatné částky či pouhým odkazem na RPSN, nýbrž je třeba hodnotit celkové nastavení smluvních práv a povinností účastníků, včetně celkové ekonomické zatíženosti spotřebitele; srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Po takto komplexním posouzení však soud dospěl k závěru, že úvěrové zatížení sjednané v projednávané věci již zjevně překračuje meze přijatelného smluvního ujednání a odporuje dobrým mravům.21. Soud se dále zabýval otázkou, zda je důvod neplatnosti dán pouze ohledně oddělitelné části právního jednání, anebo zda dopadá na smlouvu jako celek. Dospěl přitom k závěru, že ujednání o RPSN a s ním spojené ekonomické nastavení smlouvy představovaly její podstatnou náležitost a byly zjevně určující i pro rozhodnutí právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytnout. Nelze proto rozumně předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez těchto ujednání. Důvod neplatnosti se tak netýká pouze oddělitelné části právního jednání ve smyslu § 576 o. z., nýbrž dopadá na smlouvu jako celek.22. Za této situace soud uzavřel, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatná.23. Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že nároky účastníků je třeba vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, konkrétně podle § 2991 a § 2993 o. z., kde se stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat vydání toho, co druhá získala.24. V projednávané věci žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně plnění v celkové výši 277 767,38 Kč. Současně jí však uhradil celkem 454 552,16 Kč. I kdyby část těchto plateb právní předchůdkyně žalobkyně podle své interní evidence započítávala na úroky, poplatky či jiné příslušenství, v poměrech neplatné smlouvy takové rozúčtování nemůže obstát, neboť právní důvod pro placení úroků, poplatků a dalších smluvních nároků odpadá. Pro posouzení důvodnosti žaloby je proto rozhodné pouze to, že žalovaný již poskytl plnění převyšující částku skutečně vyčerpané jistiny.25. Za tohoto stavu žalobkyni nesvědčí právo na zaplacení další jistiny ve výši 67 000 Kč, neboť žalovaný již plněním poskytnutým právní předchůdkyni žalobkyně vydal více, než kolik na základě neplatné smlouvy přijal. Tím méně jí může náležet požadovaný úrok za čerpání úvěru ve výši 22 239,96 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč, neboť tyto nároky jsou odvozeny výlučně ze smluvního ujednání, které soud shledal neplatným.26. Soud proto uzavírá, že žalobou uplatněný nárok není po právu. Žalovaný již poskytl žalobkyni plnění převyšující částku, kterou obdržel, a žalobkyně tak nemá vůči žalovanému žádnou další pohledávku z titulu vrácení jistiny ani z titulu příslušenství. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 350 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. a v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterých účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 450 Kč za úkon podle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, v případě žalovaného tedy náleží celkem 1 350 Kč za tři úkony (písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem). Pro úplnost soud doplňuje, že posoudil odpor a jeho doplnění ze dne , datum, jako jeden úkon, neboť žalovaný mohl doplňované skutečnosti uvést již v samotném odporu.