Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 330 181,02 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobou uplatnila celkem dva jednotlivé nároky, přičemž nárok 1 žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále také jen jako „banka“), a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2024 smlouvu o úvěru – Konsolidace půjček. Nedílnou součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky úvěru a sazebník banky. Banka poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěr 108 000 Kč z úvěrového účtu č. ú. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru v sazbě 9,2 % p.a. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že se opakovaně ocitl v prodlení s úhradou měsíčních sjednaných splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva vyplývajícího z podmínek smlouvy, dopisem ze dne 23. 9. 2025 ukončila poskytování úvěru a úvěr zeplatnila k datu 23. 9. 2025. Nárok za žalovaným byl žalobkyni postoupen smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2026 s účinností ke dni 20. 2. 2026, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem zaslaným doporučeně dne 11. 3. 2026. Pohledávka činila ke dni postoupení 106 286,94 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 97 233,73 Kč, poplatků ve výši 1 900 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 3 070,73 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 082,48 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroku ve výši 9,2 % jdoucí z dlužné jistiny od 24. 9. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky 99 133,73 Kč (odpovídající součtu dlužné jistiny a poplatků) od 25. 2. 2026 do zaplacení. Tuto žalovanou částku žalovaný dosud neuhradil. Nárok 2 žaloby byl odůvodněn tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2024 smlouvu o úvěru – Express půjčka, na základě které banka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 240 000 Kč z úvěrového účtu č.ú. 02771190037/0600. Žalovaný se zavázal vrátit úvěrovou částku společně se sjednaným úrokem v sazbě 7,9 % ročně a zavázal se také platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a úvěr splácet. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že se opakovaně dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků, banka proto využila svého práva, sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek a dopisem ze dne 22. 9. 2025 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 22. 9. 2025. Nárok za žalovaným byl žalobkyni postoupen smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2026 s účinností ke dni 20. 2. 2026, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem zaslaným doporučeně. Pohledávka činila ke dni postoupení 246 758,97 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 228 347,29 Kč, poplatků 2 700 Kč, dále z kapitalizovaných úroků z úvěru 6 216,88 Kč a úroků z prodlení ve výši 9 494,80 Kč. Ani tuto žalovanou částku žalovaný dosud neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.4. Žalobcem uvedená žalobní tvrzení týkající se nároku 1 byla v tomto řízení v plném rozsahu prokázána předloženými listinnými důkazy, a to především smlouvou o úvěru – Konsolidace půjček, uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalovaným dne 22. 10. 2024 na poskytnutí úvěru ve výši 108 000 Kč s roční úrokovou sazbou 9,2 %. Měsíční anuitní splátka činila 2 252,40 Kč. Dále soud vycházel z výpisu z úvěrového účtu ke dni 20. 2. 2026, z něhož je zřejmá celková dlužná částka, a to jak jistina, tak splatné poplatky (smluvní pokuta) a rovněž kapitalizované příslušenství (úroky a úroky z prodlení). Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 9. 2025. Doloženo bylo rovněž to, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného před sjednáním předmětného úvěru. Postoupení pohledávek z předmětných úvěrových smluv má soud za prokázané z dopisu (oznámení) banky ze dne 27. 2. 2026, taktéž z předžalobní výzvy ze dne 6. 5. 2026. Bylo případně na žalovaném, aby v daném řízení tvrdil a prokazoval, že svůj dluh žalobkyni případně jejímu právnímu předchůdci uhradil, což se však nestalo. Soud proto vycházel z žalobních tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná částka doposud ze strany žalovaného zaplacena nebyla. Jde-li o nárok 2, uvedená žalobní tvrzení byla v tomto řízení v plném rozsahu prokázána předloženými listinnými důkazy, a to především smlouvou o úvěru – Express půjčka ze dne 22. 10. 2024, uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalovaným, v níž se strany dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 108 000 Kč s roční úrokovou sazbou 7,9 % (RPSN činila 8,19 %). Dále soud vycházel z výpisu z úvěrového účtu (č.l. 60-73) za období od poskytnutí úvěru až do dne 20. 2. 2026, z něhož je zřejmá historie splácení úvěru, a rovněž to, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením. Celková výše dluhu, tak i výše účtovaných úroků (6 216,88 Kč) a poplatků (2 700 Kč) byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 9. 2025, jímž bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru. Výše jednotlivých poplatků vyplývá ze sazebníku banky. Doloženo bylo rovněž to, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného před sjednáním předmětného úvěru (č.l. 74-95, 98 a 116-134). Postoupení pohledávek z předmětné úvěrové smlouvy má soud za prokázané z dopisu (oznámení) banky ze dne 27. 2. 2026. Bylo případně na žalovaném, aby v daném řízení tvrdil a prokazoval, že svůj dluh žalobkyni případně jejímu právnímu předchůdci uhradil, což se však nestalo. Soud proto vycházel z žalobních tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná částka doposud ze strany žalovaného nebyla zaplacena. Žalovaný byl o úhradu dluhu před podáním žaloby upomínán prostřednictvím dopisu zástupce žalobkyně ze dne 6. 5. 2026 (č.l. 12-13).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný platně uzavřeli dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě kterých žalovaný čerpal finanční prostředky v uvedené výši. Smlouvy splňují formální náležitosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když sjednané úvěry nesplácel řádně a včas, pročež původní věřitel (banka) v souladu s úvěrovými podmínkami přistoupila vždy k zesplatnění celého úvěru. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni podle § 1879 a násl. občanského zákoníku, o změně v osobě věřitele byl žalovaný řádně informován. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně smluvní pokuty, sjednaných úroků a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li o řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před sjednáním obou smluv, má soud za to, že žalobkyně dostatečně tvrdila i doložila, že možnosti žalovaného splácet oba úvěry řádným způsobem vyhodnotila, nadto žalovaný oba úvěry po několik měsíců řádně splácel (č.l. 42 p.v. a 43 p.v. plus historie splácení k oběma smlouvám), z čehož soud uzavírá, že v době sjednání úvěru žalovaný úvěruschopný byl.8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 16 510 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a § 11 odst. 1 písm. a), d) za celkem , hodnota, úkony právní služby po 9 660 Kč, 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a dále DPH v sazbě 21 % počítané z odměny zástupce a paušálních náhrad. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný jako procesně neúspěšná strana tohoto sporu povinen zaplatit, činí 53 209,30 Kč.9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.