Okresní soud Plzeň-město 21 C 23/2026-59 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 876,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 7. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 145 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky formou měsíčních splátek ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný čerpal celkem částku 177 820 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 132 830 Kč, přičemž tato částka byla započtena na úrok, poplatky i jistinu. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 6. 2025 a vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 139 849,23 Kč, poplatků za pojištění ve výši 427,20Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala smluvní úrok ve výši 27,9 % a úrok z prodlení v zákonné sazbě. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem postupovala před sjednáním úvěrové smlouvy ohledně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.2. Podáním ze dne 25. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět (žalovaný dne 15. 10. 2025 (tedy ještě před podáním žaloby) zaplatil částku 1 000Kč), a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, soud tak postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a řízení v tomto rozsahu zastavil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání konanému dne 1. 7. 2026 se nedostavil.4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 7. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, který byl dodatky ke smlouvě ke dni 12. 12. 2022 zvýšen na 80 000Kč a ke dni 5. 9. 2023 na částku 145 000Kč. Úvěr se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem ve výši 27,9 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 1 324 Kč. Strany se v úvěrové smlouvě dohodly též na hrazení poplatků v případě vynaložení nákladů na upomínání žalovaného (a to v částce 300 Kč za měsíc vymáhání) a taktéž na smluvní pokutě ve výši 500 Kč v případě opožděné splátky. Žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal postupně prostředky v celkové výši 177 820 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 132 830 Kč. Z výpisu čerpání vyplývá, že žalovaný zaplatil splátky od 8. měsíce roku 2022 do 6. měsíce roku 2025, poté přestal úvěr hradit a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto dne 18. 6. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 139 849,23 Kč, poplatků za pojištění ve výši 427,20Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dne 18. 6. 2025 opětovně vyzvala žalovaného k úhradě. Dne 9. 7. 2025 byla zástupcem žalobkyně zaslána žalovanému předžalobní výzva k plnění, nicméně žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Strany platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., žalovaný však přestal řádně splácet úvěr, čímž porušil smlouvu a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky poté, co žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnila. Vedle dlužné jistiny a příslušenství z této jistiny dluží žalovaný žalobkyni výslovně ujednanou smluvní pokutu, kterou si strany v souladu s § 2048 o. z. platně sjednaly. Dle obsahu je rovněž jako smluvní pokuta hodnoceno ujednání stran o poplatcích za vymáhání. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. To že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy a dále i při uzavírání jejích dodatků vyplývá z plateb žalovaného, který úvěr řádě splácel v období od 8. měsíce roku 2022 do 6. měsíce roku 2025.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 669,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 676 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 141 876,43 Kč sestávající z částky 6 780 Kč za každý ze čtyř úkonů (příprava a převzetí, kvalifikovaná výzva, podání ve věci samé a účast na jednání konaném dne 1.6.2026) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 920 Kč ve výši 6 073,20 Kč.