Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 91 862,01 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dne 20. 2. 2025 se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 775 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 150 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 847 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 300 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 65 072 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 20. 2. 2025. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 5. 2024 ve výši 2 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Dále žalobkyně uplatnila nároky ze Smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dne 18. 12. 2024 se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 18. 12. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 5. 2024 ve výši 1 300 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Pohledávky za žalovanou byly ze strany společnosti , právnická osoba, postoupeny žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Jak vyplývá ze smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které, žalovaná převzala v hotovosti částku 35 000 Kč, přičemž se tuto zavázala splatit v rámci 14 měsíčních splátek. Zároveň se zavázala zaplatit úrok ve výši 1 775 Kč, úplatu ve výši 17 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 847 Kč a inkasní poplatek ve výši 6 300 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit přitom činila 65 072 Kč, náklady spotřebitelského úvěru tedy činily 30 072 Kč, RPSN činilo 272,44 %. Z přehledu plateb doloženým žalobkyní vyplynulo, že žalovaná na úvěr zaplatila toliko částku 14 798 Kč. Smlouvou ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, bylo dále prokázáno, že byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které, žalovaná převzala v hotovosti částku 15 000 Kč, přičemž se tuto zavázala splatit v rámci 14 měsíčních splátek. Zároveň se zavázala zaplatit úrok ve výši 761 Kč, úplatu ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit přitom činila 27 888 Kč, náklady spotřebitelského úvěru tedy činily 12 888 Kč, RPSN činilo 272,44 %. Z přehledu plateb doloženým žalobkyní vyplynulo, že žalovaná na úvěr zaplatila toliko částku 11 300 Kč. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byly následně postoupeny na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a jejích příloh. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2026 a podacího lístku z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě ve lhůtě do 24. 3. 2026.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřené úvěrové smlouvy jsou pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, kdy žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázala na poskytnutou jistinu ve výši 35 000 Kč zaplatit celkem částku 65 072 Kč, resp. na částku 15 000 Kč celkem 27 888 Kč, při RPSN 272,44 %. Poplatky uvedené ve smlouvě přitom soud posoudil tak, že nejde poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, tedy cenu poskytnutých peněz - úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši zcela nepřiměřenou, a tedy zjevně odporující dobrým mravům, neboť se jedná o výši úroku, která vícenásobně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů (12/2023 - 9,29 % a 10/2023 – 9,37 % dle ČNB). Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, který se týkal zcela obdobných podmínek (zápůjčka 22 000 Kč, splatnost 1 rok, poplatky 12 833 Kč, RPSN 226,36 %), jakož i zdejší soud v řadě dalších případů.12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 35 000 Kč a zaplatila dosud dle tvrzení žalobkyně částku 14 798 Kč, ve druhém případě pak obdržela 15 000 Kč a zaplatila dosud dle tvrzení žalobkyně částku 11 300 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve zbývající výši. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právních předpisů, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 25. 3. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 9. 3. 2026 zaslala žalované výzvu k plnění, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 a § 607 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 24. 3. 2026. Dne 25. 3. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.13. Soud dále výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jako neplatného právního jednání. Proto další nároky žalobkyně zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k uplatněné šíři nároku včetně příslušenství je zřejmé, že převážně úspěšná byla v řízení žalovaná. Ta však náhradu nákladů neuplatnila a ze spisového materiálu nevyplynulo, že by jí takové náklady vznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.