Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 701,80 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 20 484 Kč ve výši 12 % ročně od 12.1.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , a to dne , datum, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 11.1.2025. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr mu byl poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Účelem poskytnutí úvěru byl rozvoj podnikání žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, na účet uvedený ve smlouvě. Dle odst. 4.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí 5 250 Kč. Dle odst. 3.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za volitelnou službu „Expresní projednání žádosti“, který dle odst. 4.1. smlouvy činil 199 Kč. Dle odst. 3.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za volitelnou službu „SMS servis“, který dle odst. 4.1. smlouvy činil 35 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od 12.1.2025 do 11.4.2025, jehož kapitalizovaná výše činí 9 217,80 Kč. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného (ve výši 0 Kč činí celkem 29 701,80 Kč splatných nejpozději dne 11.1.2025. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 11.1.2025.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. Žalovaný na výzvu, která mu byla zaslána, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalovaný tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřely dne , datum, za použití prostředků dálkové komunikace smlouvu označenou jako smlouva o úvěru. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 35 % z jistiny, poplatkem za službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč, poplatku za službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč, případně s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Splatnost úvěru činila 30 dnů od poskytnutí jistiny. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl vyplacen na účet č. , č. účtu, dne , datum, , což bylo i potvrzeno i z výpisu k danému účtu poskytnutým bankou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru, když na něm neuhradil ničeho. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 1.11.2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Soud dospěl k závěru, že účastníci ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku platně uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, což bylo žalobkyní řádně prokázáno. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován sídlem a identifikačním číslem podnikající osoby. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut výlučně k financování podnikatelských potřeb žalovaného (rozvoj podnikání žalovaného), žalovaný v řízení netvrdil opak, žalovaný tedy v dané věci není v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sjednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru sice převyšuje úrokové sazby poskytované ve stejném období živnostníkům bankami, nicméně sjednání výše odměny za poskytnutí úvěru je projevem volnosti smluvních stran – podnikatelů. Žalovaný v řízení netvrdil rozpor smlouvy s dobrými mravy, samotná nepřiměřená výše poplatku za poskytnutí úvěru není v jednání mezi podnikateli důvodem pro to, aby byla smlouva považována za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k vrácení úvěru za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to včetně příslušenství nejpozději do 11.1.2025, žalovaný však dlužnou částku ve sjednaném termínu neuhradil. Žalobkyní bylo dále prokázáno, že dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině částku ve výši 15 000 Kč, na sjednaných poplatcích 5 484 Kč a na úroku z prodlení kapitalizovaném za období od 12.1.2025 do 11.4.2025 částku ve výši 9 217,80 Kč. Ohledně žalobkyní požadovaných poplatků a úroku z prodlení bylo prokázáno, že poplatky i smluvní úroky z prodlení účtované žalobkyní byly vyúčtovány v souladu s uzavřenou smlouvou, když smluvní úrok byl sice sjednán v nepřiměřené výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky, ale výše tohoto úroku byla časově omezena po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně byl již smluvní úrok sjednán ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Soud má za to, že s ohledem na smluvní volnost smluvních stran, podnikatelský charakter uzavřené smlouvy, krátkodobé financování představující pro žalobkyni vyšší riziko a nižší hodnotu úvěru lze takto sjednaný smluvní úrok považovat ještě za úrok, který není v rozporu s dobrými mravy.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaný čerpal úvěr v souvislosti s podnikatelskou činností, který následně řádně a včas nesplácel, přičemž žalovaný uvedené skutečnosti ani na výzvu soudu nijak nerozporoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že nárok žalobkyně je důvodný, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. Protože žalovaný neuhradil dlužnou jistinu úvěru a sjednané poplatky ve sjednané lhůtě, dostal se do prodlení, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 004 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 189 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 29 701,80 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu opakovaně Žalobkyni proto nebylo možné přiznat jí požadované náklady.10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.