Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 217 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný si na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku č. , hodnota, ze dne 15. 8. 2023 vypůjčil od žalobkyně vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, . Smlouva byla uzavřena na čtyři roky s týdenní splátkou nájemného ve výši 2 296 Kč. Jelikož žalovaný přestal nájemné hradit, byla smlouva dne 2. 1. 2026 vypovězena s možností dluh uhradit a ve smlouvě pokračovat. Toho ale žalovaný nevyužil, přestal zcela komunikovat a vozidlo nevrátil na sběrné místo podle smluvních podmínek. Žalobkyně byla proto nucena vozidlo zajistit externí službou za poplatek 10 000 Kč sjednaný ve smlouvě. Převzetí vozidla se žalovaný nezúčastnil, jelikož byl zcela nekontaktní a na uvedené adrese se nezdržuje. Splátkový kalendář žalovaný nehradí. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužného nájemného za dobu do předání vozidla ve výši 11 470 Kč, pokuty za předčasné ukončení smlouvy (10 % budoucích splátek) ve výši 18 827 Kč, administrativního poplatku za ukončení smlouvy ve výši 10 000 Kč a nákladů na odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč. Proti těmto částkám žalobkyně započetla zůstatek kauce ve výši 16 080 Kč. Celková pohledávka tedy činí 34 217 Kč. Vedle toho požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku č. , hodnota, uzavřené dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně coby pronajímatel se touto smlouvou zavázala přenechat žalovanému coby nájemci k dočasnému užívání vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , a žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné v týdenní výši 2 296 Kč. Nájem byl sjednán na čtyři roky. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni kauci ve výši 19 000 Kč. Byla sjednána možnost pronajímatele nájem s okamžitou platností vypovědět v případě prodlení nájemce s plněním svých závazků delšího než sedm dnů. Pro případ, že nájem skončí před uplynutím sjednané doby, byla sjednána jednorázová povinnost nájemce zaplatit pronajímateli poplatek ve výši 10 % nájemného, které zbývá do konce sjednané doby nájmu, a administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč. Pro případ odebrání vozidla z důvodu, že je nájemce nepřistaví do tří pracovních dnů od účinnosti výpovědi na místo uvedené pronajímatelem, byla sjednána povinnost nájemce zaplatit pronajímateli paušální náhradu nákladů na odebrání ve výši 10 000 Kč.5. Z výpovědi ze dne 2. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně nájem dopravního prostředku z důvodu prodlení žalovaného s placením závazků delšího než sedm dnů vypověděla s tím, že v případě, že bude zaplaceno dlužné nájemné včetně poplatků za upomínky v celkové výši 11 134 Kč do 8. 1. 2026, bude výpověď vzata zpět a nájem bude pokračovat. Pro případ nezaplacení bylo žalovanému sděleno, že je povinen vrátit automobil nejpozději do 8. 1. 2026 na místo uvedené ve výpovědi.6. Z výzvy k vrácení dopravního prostředku ze dne 9. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení předmětného automobilu nejpozději do 15. 1. 2026 na místo uvedené ve výzvě a upozornila ho na možné náklady na odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč.7. Z předávacího protokolu ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně převzala předmětné vozidlo zpět bez přítomnosti žalovaného.8. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného zaplacení dlužné částky a téhož dne tuto výzvu odeslala žalovanému.9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy nájmu dopravního prostředku č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 15. 8. 2023 užíval osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, . Za jeho užívání se zavázal platit žalobkyni týdenní nájemné ve výši 2 296 Kč. Nájem byl sjednán na čtyři roky. Žalovaný zaplatil žalobkyni kauci ve výši 19 000 Kč. Součástí smlouvy bylo mj. ujednání o možnosti pronajímatele nájem s okamžitou platností vypovědět v případě prodlení nájemce s plněním svých závazků delšího než sedm dnů. Pro případ, že nájem skončí před uplynutím sjednané doby, byla sjednána jednorázová povinnost nájemce zaplatit pronajímateli poplatek ve výši 10 % nájemného, které zbývá do konce sjednané doby nájmu, a administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč. Pro případ odebrání vozidla z důvodu, že je nájemce nepřistaví do tří pracovních dnů od účinnosti výpovědi na místo uvedené pronajímatelem, byla sjednána povinnost nájemce zaplatit pronajímateli paušální náhradu nákladů na odebrání ve výši 10 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením nájemného delšího než sedm dnů, žalobkyně nájem dne 2. 1. 2026 vypověděla a vyzvala žalovaného k vrácení předmětného vozidla. S ohledem na to, že toto nebylo ve stanovené lhůtě na žalobkyní sdělené místo vráceno, došlo dne 16. 1. 2026 k jeho odebrání bez přítomnosti žalovaného. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.10. Po právní stránce soud hodnotil věc hodnotil jako spor z nájmu podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“).11. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.12. Podle § 2048 o. z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla dne 15. 8. 2023 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání předmětný osobní automobil. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni týdenní nájemné ve sjednané výši. Smlouva byla sjednána na dobu určitou čtyř let. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení delšího než sedm dnů, byl nájem dne 2. 1. 2026 vypovězen. Žalovaný byl v takovém případě povinen vozidlo vrátit na místo uvedené žalobkyní. Jelikož se tak nestalo, došlo k jeho odebrání bez přítomnosti žalovaného. S ohledem na to, že žalovaný zůstal v řízení pasivní a k uplatňovanému nároku se nevyjádřil, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na nájemném dluží částku 11 470 Kč. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení poplatků a sankcí spojených s předčasným ukončením nájmu a odebráním vozidla, jejichž výše byla sjednána ve smlouvě. Po odečtení zaplacení kauce má tak žalobkyně právo na zaplacení částky 34 217 Kč, jakož i na zákonný úrok z prodlení. Právo na jeho zaplacení vyplývá z § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení.14. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.15. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 369 Kč a ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 969 Kč.16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.