Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 6. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 31 063 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne 1. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 6. 2025, o čemž žalovanou písemně informovala. Společnost , právnická osoba, ., pohledávku z předmětného úvěru postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 na žalobkyni. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 31 063 Kč tvořená celkovou nesplacenou jistinou úvěru ve výši 30 000 Kč, smluvním úrokem za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 1 063 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po zesplatnění úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 1. 10. 2024 a z dodatků k této smlouvě ze dne 27. 12. 2024, 9. 1. 2025 a 19. 2. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., poskytla žalované úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 17. 7. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byly v období od 1. 10. 2024 do 19. 2. 2025 připsány platby od společnosti , právnická osoba, . v celkové výši 30 000 Kč.6. Z nedatovaného interního dokumentu společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v pronajatém domě, je zaměstnaná a že její měsíční příjem činí 28 125 Kč a měsíční výdaje 4 860 Kč.7. Z dopisu ze dne 1. 6. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., úvěr k uvedenému dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů od doručení tohoto dopisu.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2026 mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2026 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 2. 6. 2026 tuto výzvu odeslala žalované.11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.12. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. 10. 2024 a následných dodatků k této smlouvě poskytla žalované bezhotovostními převody peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený údaj o příjmech a výdajích žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 6. 2025. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o reálném zkoumání finanční situace žalované. Za zcela nedostatečný je pak nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci, či žalobkyní tvrzené, avšak ničím nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr na základě údajů z registrů dlužníků. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.22. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.23. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani samotná žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalované. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která předmětnou pohledávku nabyla účinným postoupením, částku 30 000 Kč.24. Ve zbývající části, tedy co do částky 1 063 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).25. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 31 063 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 30 000 Kč, naopak co do částky 1 063 Kč a požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 4 460 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně rozdělil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyni svědčí právo na náhradu pouze 69 % účelně vynaložených nákladů řízení. Výši nákladů řízení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 554 Kč, odměny advokáta, která podle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu činí celkem 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů, která podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 300 Kč za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledních dvou položek ve výši 504 Kč. Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 076,02 Kč (69 % z celkových nákladů ve výši 4 458 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.