Žalobou podanou dne 25. 10. 2024 se žalobce domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k pozemkům specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky, přičemž žalobce je spoluvlastníkem podílu o velikosti id. 1/3 a žalovaný je spoluvlastníkem podílu o velikosti id. 2/3 na nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, a žalobce je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/6 a žalovaný je spoluvlastníkem podílu o velikosti id. 5/6 na nemovitých věcech zapsaných na LV č. , hodnota, . Žalobce neměl zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví, a proto podal návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalobce si byl vědom, že zákon stanovuje obligatorní pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví, které musí soud respektovat. Podle názoru žalobce však není možné nemovitosti reálně rozdělit mezi spoluvlastníky takovým způsobem, aby je mohli všichni účastníci plnohodnotně využívat. V případě sporných nemovitosti je sice dána jejich faktická a funkční dělitelnost, nicméně s ohledem na minoritní podíl žalobce (1/6 a 1/3) se jeví jako nejefektivnější způsob vypořádání přikázáním spoluvlastnického podílu žalobce do vlastnictví žalovaného. Reálným rozdělením by navíc došlo ke snížení hodnoty nemovitostí. Žalobce jednal o prodeji spoluvlastnického podílu žalovanému, ovšem účastníci nenašli konsenzus na ceně za podíl na nemovitostech. Žalobce navrhl, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Současně navrhl ustanovení znalce za účelem zjištění ceny nemovitostí. Pro případ, že by nedošlo ke shodě na vypořádání spoluvlastnictví uvedeným způsobem nebo pro případ, že žalovaný neprokáže svou solventnost, navrhl žalobce eventuálně rozdělení pozemků na parcely dle geometrického plánu.2. Žalovaný na počátku řízení nebyl schopen vyplatit vypořádací podíl. Navrhl proto, aby soud nařídil prodej nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky.3. Řízení poté bylo přerušeno a účastníci jednali o mimosoudním vypořádání. Následně bylo v řízení na návrh žalobce pokračováno. Změnila se finanční situace žalovaného, který získal potřebné prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalobci. V další fázi řízení účastníci shodně navrhovali zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalovaného. Ten byl připraven zaplatit vypořádací podíl odpovídající ceně nemovitostí, jak ji určil soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce se závěry znalce o výši obvyklé ceny nemovitostí nesouhlasil, určenou cenu považoval za nepřiměřeně nízkou. Podstatou sporu tak zůstala otázka výše vypořádacího podílu, který by měl žalovaný žalobci zaplatit.4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí, konkrétně pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , parcela, , zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a to žalobce v rozsahu ideální 1/6 celku a žalovaný v rozsahu ideálních 5/6 celku. Dále jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a to žalobce v rozsahu ideální 1/3 celku a žalovaný v rozsahu ideálních 2/3 celku (viz výpisy z katastru nemovitostí č. l. 45 a 46).5. Žalovaný se stal spoluvlastníkem na základě darovacích smluv ze dne 12. 4. 2024 (podíl na pozemcích parc. č. , hodnota, a , parcela, ) a ze dne 29. 8. 2022 (podíl na pozemku parc. č. , hodnota, ). Dárkyní byla v obou případech , jméno FO, (viz darovací smlouvy na č. l. 48 a 53).6. Žalobce nabyl podíly na nemovitostech kupní smlouvou uzavřenou dne 2. 8. 202 s prodávajícím , adresa, , narozeným , datum, . Smluvní strany se dohodly na kupní ceně 102 383 Kč, která byla zaplacena před podpisem smlouvy. Smluvní strany shodně prohlásily, že „jsou plně svéprávné a že smlouvu přečetly a s jejím obsahem souhlasí, což stvrzují svými vlastnoručními podpisy“ – viz kupní smlouva č. l. 50.7. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací nemovitosti, byla zjištěna obvyklá cena pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve výši 1 557 131,30 Kč, pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve výši 2 722 485 Kč a pozemku parc. č. , parcela, v k. ú. , adresa, ve výši 5 958,42 Kč. Celkem tedy obvyklá cena pozemků činila 4 285 580 Kč. Podíl na této ceně určený podle dosavadních spoluvlastnických podílů činí v případě žalobce 973 784,34 Kč, v případě žalovaného 3 311 790,38 Kč. Znalec při určení obvyklé ceny použil mj. porovnávací metodu. Při stanovení obvyklé ceny vycházel z realizovaných prodejů nemovitostí v katastrálních územích , adresa, . Zohlednil i kupní smlouvu, kterou podíly na pozemcích nabyl žalobce od , adresa, . V kupních smlouvách znalec zjišťoval uskutečněnou cenu prodeje vzhledem k prodávanému podílu a další skutečnosti, které jsou pro porovnání a ocenění nutné (například věcná břemena nebo služebnosti nebo zda byla porovnávací nemovitost prodána v dražbě). Vzal v úvahu silné stránky oceňovaných pozemků (přístup z veřejného pozemku, velikost umožňující další rozvoj, nedotčení pozemků věcnými břemeny či služebnostmi s výjimkou vedení VN, možnost rozvoje podle územního plánu, velikost pro daný záměr podle územního plánu, napojení na obecní vodovod, nemovitosti nejsou v záplavovém území, mají klidnou polohu s možností využití k rekreaci). Slabé stránky spočívaly ve svažitosti pozemků, ve spoluvlastnictví, v ochraně půdního fondu, v nezajištění příjezdu, v chybějící infrastruktuře – sjezd na pozemek, přípojky sítí, není možnost napojení na plyn, nejsou provedeny venkovní úpravy ani oplocení. Pro zohlednění rozdílných vlastností oceňovaných a porovnávacích nemovitostí znalec použil koeficienty. Použité koeficienty hodnotí více vlastností spojených s názvem koeficientu. Koeficienty jednotlivých faktorů polohy, vybavení, tvaru a velikosti byly stanoveny znalcem. V případě, že je koeficient menší než 1,00, je oceňovaná nemovitost hodnocena hůře, pokud je koeficient stanoven větší než 1,00, je oceňovaná nemovitost hodnocena lépe než porovnávací nemovitost. Stanovená porovnávací jednotková cena oceňované nemovitosti je stanovena v blízkosti průměru uvedených cen. V případě nemovitostí, u nichž proběhlo vkladové řízení pod č.j. V-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -610 (jde o kupní smlouvu, kterou žalobce nabyl podíly na sporných nemovitostech), byla pro výpočet použita vyšší váha za uskutečněnou cenu těchto nemovitostí. Zjevně došlo k obchodu za výrazně nižší uskutečněnou cenu. Důvody k odlišnostem mohou být například nadstandardní nebo příbuzenské vztahy mezi kupujícími a prodávajícími, což lze v tomto případě vyloučit, dále je možné, že prodávající musel z nějakého důvodu uskutečnit prodej bez řádného prověření nebo v tísni. Žalobce nabyl podíly na sporných nemovitostech za jednotkovou cenu 45,21 Kč/m2. Výše této ceny naznačuje, že obchod byl uskutečněn jako prodej zemědělské půdy a ne stavebního pozemku, nebo byla prodávající strana například ve finanční tísni.8. V rámci svého výslechu znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že na závěrech svého posudku trvá a nemá, co bych na nich změnil. Znalec nesouhlasil s tím, že použil nevhodný vzorek pro porovnání, konkrétně ve vztahu ke vkladovému řízení V-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -610. Odkázal na definici obvyklé ceny. Z této definice jednoznačně vyplývá, že se má vycházet z dosažených cen při prodeji stejného a obdobného majetku. V tomto případě šlo o prodej stejného majetku. Vycházel ze skutečně realizovaných obchodů, tedy postupoval v souladu s uvedenou definicí. Prověřoval obdobné prodeje. Použití konkrétního koeficientu závisí na jeho odborných znalostech. Vzorek 8 použil, protože šlo o výkup podílu na stejném pozemku, který byl předmětem ocenění. Znalec uvedl, že mohlo dojít k obchodu za výrazně nižší cenu. Seznámil se však s obsahem smlouvy a z toho nevyplynulo, že by při prodeji nějaké takové vlivy byly. Strany uvedly, že jsou svéprávné a na ceně se shodly. U vzorku 8 činí cena 56 Kč/m2, zatímco u ostatních se ceny pohybují od 396 do 673 Kč/m2. Znalec vycházel ze zjištěných dat. Tato upravoval za použití koeficientů. Nikde není dáno, že by měl použít aritmetický průměr nebo vážený průměr. Vycházel ze svých odborných znalostí. Protože v daném případně šlo u vzorku 8 o prodej stejného majetku, tak to pro ocenění mělo větší význam než ostatní prodeje, kde se jednalo o jiné majetky. V případě prodeje podílu nemusí být cena nižší než v případně prodeje jako celku, je to případ od případu. V daném případě znalec považoval za významné, že smlouva o prodeji podílu se týkala stejného majetku. Skutečnost, že šlo o prodej podílu, pak zohlednil použitím koeficientu u ostatních obchodů, které v rámci porovnání zohledňoval. Rozhodně neplatí, že v případě realizovaného prodeje podílu obvyklá cena odpovídá příslušnému násobku ceny, za kterou se podíl prodal. Pokud by znalec postupoval tímto způsobem, byla by výsledná cena výrazně nižší než jím určená obvyklá cena. Pozemky č. , hodnota, a 386 tvoří jeden funkční celek. Znalec použil u obou pozemků mírně odlišný koeficient polohy. Důvodem je skutečnost, že na jednom z pozemků je více porostů, druhý pozemek je pak z hlediska polohy lepší kvůli možnostem příjezdu a přístupu.9. Z výpisu ze spořícího účtu vedeného ve prospěch žalobce u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . bylo zjištěno, že ke dni 31. 7. 2026 byla na účtu uložena částka 1 000 011,11 Kč.10. Dle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.11. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.12. Dle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.13. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.14. Žalobce od počátku řízení deklaruje, že nemá zájem nadále setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu se žalovaným. Žalovaný v průběhu řízení získal finanční částku potřebnou na zaplacení vypořádacího podílu, na základě toho pak změnil své procesní stanovisko ve věci. Navrhl, aby nemovité věci byly po zrušení spoluvlastnictví přikázány do jeho výlučného vlastnictví oproti zaplacení přiměřené náhrady. Žalobce s tímto způsobem vypořádání zaniklého spoluvlastnictví souhlasil. Spor tak nadále existoval o tam, za jakou přiměřenou náhradu by nemovitosti měly být žalovanému přikázány. Zatímco žalovaný akceptoval obvyklou cenu, jak ji určil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobce se závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, nesouhlasil a považoval znalcem určenou obvyklou cenu za nepřiměřeně nízkou. Pro rozhodnutí ve věci tak bylo klíčové zhodnocení důkazu znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, .15. Soud předně dovodil, že znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, má obsahové a formální náležitosti vyžadované v ustanoveních § 27 a § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (v platném znění), jakož i v ustanoveních § 39 a násl vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti.16. Soud při hodnocení znaleckého posudku zkoumá, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.).17. Žalobci lze přisvědčit v tom, že znalec nad rámec zadání soudu určil aktuální tržní hodnotu spoluvlastnických podílů žalobce, které nabyl kupní smlouvou ze dne 2. 8. 2022, a to na částku 189 840 Kč (žalobce v roce 2022 podíly zakoupil za sjednanou cenu 102 383 Kč). Takto určená tržní cena není pro rozhodnutí soudu v této věci použitelná. Soud ostatně po znalci určení této ceny ani nepožadoval.18. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2003, s. zn. 22 Cdo 2281/2003 se uvádí: Pouze celá věc v podílovém spoluvlastnictví může být předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Přikázání věci některému ze spoluvlastníků se realizuje tak, že ve výroku rozsudku se celá věc přikáže do výlučného vlastnictví některého spoluvlastníka (případně více spoluvlastníků do podílového spoluvlastnictví s uvedením spoluvlastnických podílů), a nikoliv tak, že se spoluvlastnický podíl některého ze spoluvlastníků přikazuje jinému spoluvlastníku (více spoluvlastníkům). Z uvedeného pak vyplývá, že pro určení výše vypořádacího podílu je rozhodná obvyklá cena předmětu spoluvlastnictví jako celku. V tomto směru lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 425/96: Přiměřenou náhradu soud určí odpovídajícím podílem z ceny celé věci, nikoliv cenou, za kterou by bylo možné prodat spoluvlastnický podíl. Základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání podílového spoluvlastnictví je její obecná cena obvyklá v daném místě v době rozhodování. Náhrada představuje příslušný podíl ceny, za níž by bylo možno prodat celou věc, nikoliv cenu, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl.19. Pro rozhodnutí soudu tak bylo zásadní určení tzv. obvyklé ceny pozemků jako celku, které také soud v zadání posudku vyžadoval. Znalec v souladu s pokynem soudu obvyklou cenu určil.20. Soud po provedení důkazu znaleckým posudkem i výslechem znalce dovodil, že úkon znalce byl proveden řádně. Znalec odpověděl na otázku soudu ohledně obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí na základě podkladových materiálů, které měl k dispozici. Závěry znalce formulované ve znaleckém posudku byly určité a srozumitelné. Znalec se následně vyjádřil k námitkám žalobce, přičemž tak opět učinil určitým a srozumitelným způsobem. Podrobně vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl ke svým závěrům.21. Žalobce předně poukazoval na to, že znalec při vypracování posudku neměl použít kupní cenu podílů na vypořádávaných nemovitostech, za kterou je žalobce nabyl. Znalec odkázal na definici obvyklé ceny, která je obsažena v ust. § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., v platném znění: Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním.22. V posuzované věci byla situace specifická v tom, že v roce 2022 proběhl obchod se spoluvlastnickými podíly, které nyní vlastní žalobce. Soud proto považuje za logické, že znalec při určení obvyklé ceny k tomuto obchodu přihlížel, když se týkal přímo oceňovaného majetku (respektive spoluvlastnického podílu na tomto majetku). Znalec také otevřeně konstatoval, že tehdy sjednaná cena se jeví jako nízká. Znalci však lze přisvědčit v tom, že z obsahu smlouvy nevyplývá, že byla uzavřena za mimořádných okolností, pro které by k ní vůbec nemělo být přihlíženo. Naopak obě strany ve smlouvě deklarovaly, že se s jejím obsahem řádně seznámily a že jsou plně svéprávné. Žalobce ostatně ani netvrdil konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by k tomuto konkrétnímu obchodu v souladu s definicí obsaženou v ust. § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb. nemělo být přihlíženo. Pokud takové skutečnosti nebyly tvrzeny, nemohly být ani prokázány. Skutečnost, že se žalobci podařilo při uzavírání smlouvy dosáhnout dohody o nízké, tedy pro žalobce jako kupujícího výhodné ceně, nemůže být sama o sobě důvodem, pro který by k takovému obchodu vůbec nemělo být přihlíženo.23. Je všeobecně známou skutečností, že obchodování se spoluvlastnickými podíly je obchodní strategií žalobce (tzv. flipování). Pokud by proto soud výhodně sjednanou cenu při nabytí podílů žalobcem v této věci bez přiměřených důvodů nezohlednil, tak by žalobce v jeho obchodní strategii neodůvodněně podporoval.24. Soud je naopak přesvědčen o tom, že pokud byly podíly na sporných nemovitostech v relativně krátké době před oceněním nemovitostí obchodovány, jde o natolik významnou okolnost, kterou znalec nemůže přejít. Takový obchod má pro určení obvyklé ceny nepochybně vyšší vypovídací hodnotu než obchod s nemovitostmi jinými, u kterých je nutno za použití koeficientů zohlednit jejich odlišnosti od nemovitostí oceňovaných. Použití konkrétních koeficientů je do značné míry u každého znalce ryze individuální25. Žalobce dále znalci vytýkal, že náležitě nezohlednil, že z jeho strany v roce 2022 došlo k nabytí spoluvlastnických podílů, zatímco v případě obchodů s nemovitostmi, které znalec použil v rámci porovnávací metody, byly převáděny nemovitosti jako celek. Tato námitka však nemůže obstát. Znalec u všech realizovaných obchodů, při nichž došlo k převodu věci jako celku, použil koeficient spoluvlastnictví 0,80. V posudku současně výslovně uvedl, že v případě, kdy je koeficient u nemovitostí použitých k porovnání nižší než 1, je oceňovaná nemovitost hodnocena hůře. Skutečnost, že žalobce v roce 2022 zakoupil pouze spoluvlastnické podíly, nikoliv nemovitosti jako celek, tak dle soudu byla znalcem náležitě zohledněna.26. Znalec nepostupoval tak, že by cenu dosaženou při prodeji ideální 1/5 dvou pozemků a ideální 1/3 jednoho pozemku v roce 2022 pouze v odpovídajícím rozsahu mechanicky vynásobil. K tomu je třeba uvést, že ve smlouvě z roku 2022 byla cena všech 3 spoluvlastnických podílů sjednána jedinou částkou 102 383 Kč. Nelze tak rozlišit, za jakou cenu byl nabyt podíl ve výši ideální 1/3 celku a za jakou cenu byly nabyty podíly ve výši 1/5 celku. Znalcem určená obvyklá cena všech 3 pozemků celkem činí 4 285 574,72 Kč. Jde tedy o cenu téměř 42 x vyšší, než za jako žalobce své spoluvlastnické podíly nabyl. Přiměřená náhrada odpovídající obvyklé ceně, kterou soud žalobci přiznal, činí 973 784,34 Kč. Jde o částku 9,5 x vyšší, než za jakou sám žalobce podíly nabyl.27. Žalobce znalci konečně vytýkal chybné použití koeficientů polohy. Dle soudu znalec náležitě vysvětlil, v čem spatřoval rozdíly mezi samotnými oceňovanými pozemky. Podle použitých koeficientů u porovnávaných pozemků, které byly nižší než 1,00, pak znalec považoval oceňované pozemky za kvalitnější.28. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, se uvádí: Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů.29. Soud po zhodnocení znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, dovodil, že je pro rozhodnutí ve věci plně použitelný. Proto z tohoto posudku při vydání rozhodnutí v této věci vycházel. Nepovažoval rovněž za účelné poskytnout žalobci prostor na opatření jiného znaleckého posudku. Na opatření takového posudku měl žalobce dostatek času v období od doručení posudku , tituly před jménem, , jméno FO, žalobci do jednání soudu.30. Ze všech uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci přiměřenou náhradu 973 784,34 Kč, a to ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný prokázal, že má potřebné finanční prostředky připravené.31. Při rozhodování o nákladech řízení se soud řídil Stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23. V něm se mj. uvádí: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Z odůvodnění stanoviska Ústavního soudu mj. vyplývá, že jsou i nadále aplikovatelná pomocná kritéria individuálního posouzení vzniku práva na náhradu nákladů řízení, která formuloval Nejvyšší soud například v usnesení č.j. 22 Cdo 2816/2017-1276 ze dne 5. 10. 2017. V tomto rozhodnutí se uvádí: „Mezi individuální okolnosti konkrétní věci, které by měl soud zvažovat, patří i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení.“ V odstavci 43. odůvodnění Stanoviska pléna Ústavního soudu se dále uvádí: „Přesto Ústavní soud nevylučuje, že ve výjimečném případě, kdy jeden z účastníků obstruuje a nepostupuje konstruktivně z hlediska hospodárného skončení řízení, bude vhodné aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a takovému účastníku povinnost k náhradě nákladů řízení uložit; přijaté stanovisko nezabraňuje soudu ani zohlednit rozhodující skutečnosti v rámci individuálního posouzení věci. Z hlediska ústavněprávní ochrany svobodného výkonu vlastnického práva každého jednotlivce – i každého spoluvlastníka – ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny nicméně Ústavní soud považuje za odpovídající, aby takový přístup byl v daném typu řízení výjimkou a nesení břemene vlastních nákladů řízení pravidlem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).“32. Soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou dány takové okolnosti, pro které by bylo namístě přiznat kterémukoliv z účastníků náklady řízení.33. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzované věci bylo a bude na znalečném , tituly před jménem, , jméno FO, zaplaceno celkem 26 933,90 Kč (22 699 Kč za písemný posudek, 4 234,90 Kč za účet při jednání soudu), z toho 10 000 Kč ze zálohy složené žalovaným a 16 933,90 Kč z prostředků státu. Soud uložil povinnost zaplatit státem zálohované náklady řízení tak, aby se na jejich hrazení podíleli oba účastníci rovným dílem. Každý z účastníků by měl zaplatit celkem 13 466,95 Kč. Žalobci tak byla uložena povinnost zaplatit celou uvedenou částku, v případě žalovaného bylo zohledněno složení zálohy 10 000 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.