Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 20 281,55 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a poplatky. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále předchůdce) pod obchodní značkou , jméno FO, a žalovaným byla dne 16.1.2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl revolvingový úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 22,5 % ročně formou měsíčních splátek ve výši 5% z dlužné částky nejméně však 500 Kč. Před uzavřením dané smlouvy přitom předchůdce s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, ke dni 30.11.2024 tak předchůdce od dané smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2023 pak předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak po žalovaném nyní domáhá zaplacení jistiny 14 589,96 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 2 858,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 233,33 Kč, poplatků 1 599,50 Kč a úroku od 1.8.2025 z částky 14 589,96 do zaplacení s příslušným úrokem z prodlení plynoucím z částky 14 589,96 Kč od 1.8.2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:5. Podle žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, žalovaný předchůdce dne 16.1.2019 požádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 45 000 Kč s úrokem 22,68 % při RPSN 29,14 %, a to na dobu neurčitou při splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek je zde přitom upraveno právo předchůdce na poplatek za odeslání upomínky 100 Kč, náhrada nákladů spojených s upomínáním 600 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a právo na odstoupení od shora specifikované smlouvy pro případ prodlení žalovaného s úhradou 2 po sobě jdoucích splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V žádosti žalovaný uvedl, že žije s družkou, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán s příjmem 15 550 Kč, kdy na bydlení vynaloží 2 000 Kč. Zároveň se pro případ uzavření dané smlouvy zavázal k přistoupení jako pojištěný k pojistné smlouvě uzavřenou mezi předchůdcem a společností , právnická osoba, .6. Dle přípisu z čl. 15 předchůdce dne 17.1.2019 sestavil na jméno žalovaného oznámení o schválení daného úvěru.7. Z měsíčních výpisů, z výpisu z kartového účtu, výpisu z úvěru a podkladů má soud za prokázané, že bylo žalovanému v rámci předmětné smlouvy poskytnuto 59 000 Kč, přičemž na ni žalovaný uhradil 78 746 Kč.8. Dle oznámení o postoupení a příslušného notářského zápisu předchůdce postoupil ke dni 1.11.2023 danou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.9. Z výzvy z čl. 18 p.v. a příslušného poštovního podacího archu plyne, že žalobkyně dne 30.10.2024 zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu v rámci shora specifikované smlouvy s tím, že jinak od dané smlouvy ke dni 30.11.2024 odstupuje.10. Z výzvy z čl. 19 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 30.11.2024 sestavila na jméno žalovaného výzvu k úhradě dluhu plynoucího ze shora specifikované smlouvy, když od dané smlouvy ke dni 30.11.2024 pro nehrazení splátek odstoupila.11. Podle výzvy z čl. 19 p.v. žalobkyně na jméno žalovaného sestavila dne 21.7.2025 výzvu k úhradě dluhu ze shora specifikované smlouvy.12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:13. Žalovaný předchůdce dne 16.1.2019 požádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 45 000 Kč s úrokem 22,68 % při RPSN 29,14 %, a to na dobu neurčitou při splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek je zde přitom upraveno právo předchůdce na poplatek za odeslání upomínky 100 Kč, náhrada nákladů spojených s upomínáním 600 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a právo na odstoupení od shora specifikované smlouvy pro případ prodlení žalovaného s úhradou 2 po sobě jdoucích splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V žádosti žalovaný uvedl, že žije s družkou, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán s příjmem 15 550 Kč, kdy na bydlení vynaloží 2 000 Kč. Zároveň se pro případ uzavření dané smlouvy zavázal k přistoupení jako pojištěný k pojistné smlouvě uzavřenou mezi předchůdcem a společností , právnická osoba, .14. Dne 17.1.2019 předchůdce sestavil na jméno žalovaného oznámení o schválení daného úvěru.15. V rámci předmětné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 59 000 Kč, přičemž na ni žalovaný uhradil celkem 78 746 Kč.16. Ke dni 1.11.2023 předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy na žalobkyni.17. Žalobkyně dne 30.10.2024 odeslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu v rámci shora specifikované smlouvy s tím, že jinak od dané smlouvy ke dni 30.11.2024 odstupuje.18. Žalobkyně na jméno žalovaného sestavila dne 21.7.2025 výzvu k úhradě dluhu ze shora specifikované smlouvy.19. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).20. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.22. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).23. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.24. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.25. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.26. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.27. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.28. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.29. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.30. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).31. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je nedůvodná.32. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy u úvěru, u níž bylo v řízení prokázáno, že byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena dne 16.1.2019, přičemž je v této věci aktivně legitimována, protože na ni byla tato pohledávka platně a účinně postoupena. V řízení bylo rovněž prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 59 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však v této otázce pouze obecně tvrdila, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, absentuje zde tak řádné tvrzení o průběhu daného posouzení, tj. jaké informace a dokumenty byly od žalovaného vyžadovány, jaké informace a dokumenty jím byly poskytnuty, jaká zjištění z toho byla učiněna a jak byla ověřena. Soud si je pak vědom, že v žádosti o úvěr jsou uvedeny některé základní údaje co do poměrů žalovaného, zcela zde však absentuje uvedení jeho konkrétních závazků a majetkových poměrů a v konečném důsledku i celkové vyhodnocení jeho úvěruschopnosti, přičemž v řízení nebylo jakkoli tvrzeno ani prokázáno, jak a kdy došlo ze strany předchůdce k jejich ověření (např. doklady o příjmech a výdajích žalovaného, výpisy z databází apod.). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soud omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostouc zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je pak absolutní neplatnost, protože porušení této povinnosti odporuje zákonu (ZSÚ) a zároveň tím narušuje i veřejný pořádek, když by v opačném případě docházelo ke shora popsaným negativním důsledkům ve společnosti (rozsudek NS ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).33. Soud tedy dospěl k závěru, že je daná smlouva absolutně neplatná, jak je uvedeno shora, strany tak nejsou povinné si na základě tohoto právního titulu ničeho plnit. Dále bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 59 000 Kč, čímž se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a byl tak povinen toto obohacení předchůdci, resp. žalobkyni, na níž byla tato pohledávka platně a účinně postoupena, vydat, přičemž však uhradil již 78 746 Kč. Dle názoru zdejšího soudu tak již bylo předmětné bezdůvodné obohacení v plném rozsahu vydáno. Sud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.34. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal na jejich náhradu právo, když měl žalovaný ve věci plný úspěch a má tedy právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady mu však nevznikly (výrok III).