Žalobou, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 23. 12. 2025, se žalobci ve vztahu k žalovanému domáhají vydání tohoto rozsudku: „I. žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 1/ náhradu škody ve výši 6 941 706,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 2/ a žalobkyni č. 3/ náhradu škody v celkové výši 14 909 249,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.“2. Žalobci jsou v insolvenčním řízení dlužníka , Anonymizováno, přihlášenými věřiteli s jednotlivými pohledávkami. Dne 12. 6. 2025 podal žalovaný jako insolvenční správce ke zveřejnění konečnou zprávu, z ní jednoznačně plyne, že nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty a nezajištění věřitelé neobdrželi ničeho. Žalobci coby věřitelé, rovněž s odkazem na výtky Městského soudu v Praze obsažené v jeho usnesení ze dne 21. 8. 2025, jímž byla schválena konečná zpráva, vytýkají žalovanému, že byl jako insolvenční správce liknavý ve zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka, náležející do majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný se spokojil se seznamem majetku vytvořeném dlužníkem a nijak neověřil jeho pravdivost a úplnost. V důsledku porušení povinností žalovaného jako insolvenčního správce /zejména z důvodu opomenutí zahrnout veškerý zpeněžitelný majetek do soupisu majetkové podstaty, nečinnosti ve věci zpeněžování uměleckých děl a zpeněžení zajištěného majetku za nevýhodných podmínek/ nebyl majetek dlužníka prodán za očekávanou cenu a nezajištění věřitelé nebyli uspokojeni vůbec. Žalobci č. 1/ vznikla škoda ve výši insolvenčním správcem uznané a neuspokojené vykonatelné pohledávky v částce 6 941 706,85 Kč. Žalobci č. 2/ a č. 3/ jsou manželé a vznikla jim škoda ve výši insolvenčním správcem uznané a neuspokojené vykonatelné pohledávky v částce 14 909 249,70 Kč.3. Předkládající soud, Obvodní soud pro Prahu 1, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze coby soudu nadřízenému, k rozhodnutí dle § 104a odst. 2 o. s. ř. Předkládající soud má s odkazem na § 7a písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb. za to, že ve věci žaloby na náhradu škody, jež vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, je dána věcná příslušnost Městského soudu v Praze.4. K příslušnému poučení předkládajícího soudu ve smyslu ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. /č. l. 11, 12 spisu/ žalobci uvedli, že „nesouhlasí s názorem Obvodního soudu pro Prahu 1, že je věcně nepříslušný k rozhodnutí o podané žalobě a mají za to, že žaloba proti insolvenčnímu správci o náhradu škody způsobené žalobcům výkonem funkce insolvenčního správce v rozporu v zákonem, nespadá ani pod incidenčními spory a nespadá ani pod obvodním soudem citované ustanovení insolvenčního zákona. Žalobci nežalují insolvenčního správce pro škodu způsobenou na majetkové podstatě, ale žalují jej o náhradu škody způsobenou jim porušením povinností insolvenčního správce vykonávat funkcí s veškerou péčí a v důsledku toho, že se jim nedostalo plnění, které by se jim jinak bývalo dostalo, pokud by insolvenční správce své povinnosti neporušil. Žalobci mají za to, že obvodním soudem uváděné ustanovení § 7a písm. d/ insolvenčního zákona se vztahuje na řízení podle § 147 insolvenčního zákona, kdy jde o náhradu škody, které se může případně domáhat insolvenční navrhovatel. Žalobcům je známo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020 pod sp, zn. Ncp 417/2020, kterým Vrchní soud v Praze rozhodl v obdobném případě, že k rozhodnutí o náhradě škody proti insolvenčnímu správci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.“5. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.6. Podle ustanovení § 104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.7. Podle ustanovení § 37 odst. 1 věta prvá zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí.8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak.9. Podle § 7a zákona č. 182/2006 Sb., krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně a/ v insolvenčním řízení, b/ v incidenčních sporech, c/ ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla porušením povinnosti podat insolvenční návrh, d/ ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, e/ ve věcech vyplývajících z právních vztahů mezi dlužníkem a insolvenčním správcem týkajících se majetku patřícího do dlužníkovy majetkové podstaty.10. Jak uvádí autor Tomáš Jirmásek v komentáři k ustanovení § 7a zákona č. 182/2006 Sb., obsaženém v publikaci: Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023: „Insolvenčním řízením /§ 7a písm. a// se rozumí zvláštní druh občanského soudního řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení /§ 2 písm. a//.“ K incidenčnímu sporu /§ 7a písm. b// autor úvodem uvádí: že se jím „rozumí spor, vyvolaný insolvenčním řízením, o kterém tak stanoví InsZ, projednávaný v rámci insolvenčního řízení.“ Pokud jde o ostatní spory uvedené v § 7a písm. c/ až e/, zde autor uvádí: „Jedná se o spory nikoli incidenční, svou povahou však neodmyslitelně spjaté s insolvenčním řízením, které vyvolá podstatnou část předběžných otázek, které je třeba v řečených sporech vyřešit. Spor pod písmenem c/ je upraven v § 99, pod písmenem d/ v § 147 a pod písmenem e/ zejména v § 37.“11. Podle ustanovení § 147 odst. 1 zákona č.182/2006 Sb. bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu.12. Odstavec 2 daného zákonného ustanovení pak upravuje podmínky pro uplatnění škody proti insolvenčnímu navrhovateli v případě zamítnutí insolvenčního návrhu.13. Podle ustanovení § 7b odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční soud je příslušný ve věcech uvedených v § 7a písm. b/ až e/.14. Podle ustanovení § 2 písm. b/ věta prvá zákona č. 182/2006 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení.15. Podle ustanovení § 2 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení.16. Ustanovení § 159 zákona č.182/2006 Sb., uvozené rubrikou „Druhy incidenčních sporů a přípustnost jejich pokračování“ vymezuje v odstavci 1 druhy /typy/ jednotlivých incidenčních sporů.17. Podle ustanovení § 159 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. incidenčními spory jsou a/ spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b/ spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, c/ spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d/ spory na základě odpůrčí žaloby, e/ spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f/ spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, g/ spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem, h/ další spory, které zákon označí jako spory incidenční.18. Pro rozhodnutí o věcné příslušnosti je zásadní vylíčení skutku v žalobě /návrhu na zahájení řízení/.19. Nárok, jak je v žalobě konstruován a skutkově vymezen, není nárokem na náhradu škody, podřaditelným pod ustanovení § 7a písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb. Zjevně zde nejde o nárok na náhradu škody, jak je upraven v ustanovení § 147 zákona č. 182/2006 Sb.20. Pro úplnost lze uvést, že zde ani nejde o incidenční spor dle § 159 odst. 1 písm. e/ zákona č. 182/2006 Sb. Žalobce požaduje uhrazení vniklé škody, jež se týká jeho majetkové sféry. Neuplatnil nárok na náhradu škody na majetkové podstatě, v případě úspěchu bude škoda hrazena žalobcům.21. V otázce věcné příslušnosti soudu lze uzavřít, že ve věci je dána věcná příslušnost okresních soudů ve smyslu obecné úpravy věcné příslušnosti soudů pro sporné občanské soudní řízení obsažené v § 9 odst. 1 o. s. ř. Nejedná se o žádný z případů, pro které by ustanovení § 9 odst. 2 o. s. ř. případně jiný zákon /např. zákon č. 182/2006 Sb./ zakládaly věcnou příslušnost krajských soudů.22. Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl podle ustanovení § 104a odst. 2 věta in fine o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.23. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni /§ 104a odst. 7 o. s. ř./.