20 Cdo 1258/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1258/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2019 Spisová značka:20 Cdo 1258/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1258.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smír Dotčené předpisy:§ 99 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 7. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.7.2019I.ÚS 2330/19 I.ÚS 2330/19 JUDr. Tomáš Lichovník-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1258/2019-140 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného V. K., narozeného XY, bytem v XY, proti povinné M. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, pro 222 363 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 6409/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2018, č. j. 55 Co 409/2018- 100, t a k t o : Dovolání povinné se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 22. 5. 2018, č. j. 78 EXE 6409/2017-55, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem, Exekutorský úřad Hodonín, pod sp. zn. 007 EX 4422/17. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekučním titulem je v projednávané věci usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 9. 2013, č. j. 15 C 37/2012-38, kterým byl schválen smír mezi nezletilým oprávněným a povinnou, na jehož základě povinné vznikla povinnost oprávněnému vyplatit vypořádací podíl ve výši 222 363 Kč, že uzavření smíru nebylo za oprávněného schváleno opatrovnickým soudem, že oprávněný nabyl dne 29. 10. 2017 zletilosti a že dne 22. 2. 2018 jako zletilý vyjádřil svůj souhlas se soudním smírem s tím, že se smírem vždy souhlasil, avšak jeho souhlas byl dosud vždy ústní. Exekuční titul je podle soudu prvního stupně vykonatelný i přesto, že neobsahuje doložku vykonatelnosti, neboť o případných nedostatcích exekučního návrhu a jejich nápravě rozhoduje soudní exekutor. Současně soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný uplynutím v něm stanovené lhůty k plnění, usnesení je totiž dle vyznačené doložky v právní moci a rozhodnutím stanovená šestiměsíční lhůta k plnění počala běžet okamžikem právní moci dne 15. 10. 2013 a uplynula dne 15. 3. 2014. Soudní smír, který je v projednávané věci exekučním titulem, sice dle posouzení soudu prvního stupně neměl hmotněprávní účinky, neboť tento úkon opatrovníka nezletilého oprávněného nebyl schválen opatrovnickým soudem, avšak současně nebyl jako exekuční titul zrušen. Vzhledem k tomu, že schválení opatrovnického soudu podléhá úkon opatrovníka nezletilého (v tomto případě návrh a souhlas s uzavřením smíru), nikoliv však rozhodnutí soudu, jde sice o pochybení nalézacího soudu, který smír schválil, aniž by vyčkal vydání rozsudku opatrovnického soudu schvalujícího tento úkon opatrovníka, které však samo o sobě nemůže být důvodem pro odepření výkonu vykonatelného exekučního titulu. Důvodem pro zastavení exekuce není ani dodatečné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 11. 2015, č. j. 58 P 97/2015-173, kterým byl zamítnut návrh opatrovníka nezletilého oprávněného na schválení jeho právního jednání (uzavření smíru) za nezletilého oprávněného, neboť toto rozhodnutí nemá automaticky charakter zrušujícího rozhodnutí k rozhodnutí o schválení soudního smíru. Konečně soud prvního stupně dovodil, že jakékoliv pochybnosti o účinnosti soudního smíru jsou napraveny tím, že oprávněný nabyl zletilosti, vada právního jednání tak byla zhojena plynutím času a exekuční titul se dosažením zletilosti oprávněného stal účinným a právně bezvadným exekučním titulem; nadto oprávněný dne 22. 2. 2018 vyjádřil dodatečný souhlas s tímto smírem a uvedl, že s tímto smírem vždy souhlasil. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 55 Co 409/2018-100, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněný jako nezletilý mohl být nositelem hmotného práva, neboť uzavření smíru bylo úkonem svědčícím v jeho prospěch; schválení opatrovnickým soudem je v tomto případě pouze procesním opatřením sledujícím zájem dítěte, aby nebylo postupováno v jeho neprospěch. Následně nabytím zletilosti oprávněného dne 29. 10. 2017 procesní vada nalézacího řízení odpadla, oprávněný následně výslovně vyjádřil svůj souhlas se schváleným smírem s tím, že s ním souhlasil vždy; nabytím zletilosti a potvrzením souhlasu dříve nezletilého oprávněného se exekuční titul stal perfektním. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že exekuce má být v projednávané věci zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, neboť je vedena nezákonným způsobem, na základě neplatného exekučního titulu bez doložky vykonatelnosti, aniž by bylo zřejmé, od kterého data je exekuční titul vykonatelný. Dále namítá, že odvolací soud se nezabýval její námitkou, že oprávněný (v době uzavření smíru) s uzavřením smíru nesouhlasil a že se dostatečně nevypořádal se skutečností, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 11. 2015, č. j. 58 P 97/2015-173, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 55 Co 75/2016-257, byl návrh na schválení smíru pravomocně zamítnut. Vzhledem k tomu, že jednání opatrovníka oprávněného nebylo soudem schváleno, nemůže být platné a tuto vadu nelze ani zhojit dodatečným souhlasem; z tohoto důvodu je exekuční titul nicotným rozhodnutím, které nelze vykonat. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce vedená soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem, Exekutorský úřad Hodonín, pod sp. zn. 007 EX 4422/17, zastavuje. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je řádným exekučním titulem pravomocný soudní smír uzavřený za nezletilého oprávněného jeho opatrovníkem bez předchozího schválení tohoto jednání soudem v řízení ve věcech péče o nezletilé, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné není opodstatněné. Podle ustanovení § 99 odst. 3 o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném v témže časopise číslo 6, ročníku 2002, pod číslem 105, či usnesení publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu (exekuci) navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (zmatečnostní nebo „jinou“ vadou podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon (exekuci) takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, Nejvyšší soud výslovně formuloval a vysvětlil závěr, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1558/2006, zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoli, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení,