20 Cdo 3187/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3187/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2026 Spisová značka:20 Cdo 3187/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.3187.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Exekuce Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1131/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3187/2025-238 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Zoxo Financial s. r. o., se sídlem v Plzni, Východní Předměstí, Guldenerova 547/4, identifikační číslo 24185141, zastoupené Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dvořákova 44/38, proti povinné ITT REAL CZ, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích 3, B. Smetany 2841/30, identifikační číslo osoby 24674427, zastoupené Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, pro 1 567 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 EXE 4718/2023, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2025, č. j. 24 Co 616/2025-208, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 24 Co 616/2025-208, k odvolání povinné společnosti potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 13. 12. 2024, č. j. 34 EXE 4718/2023-164, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (výrokem I) a rovněž zamítl návrh povinné na odklad exekuce (výrokem II). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je soudním exekutorem JUDr. Josefem Lavičkou, Exekutorský úřad Cheb, vedena na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 15. 8. 2023, č. j. 34 EXE 4718/2023-25, k vymožení pohledávky oprávněné „na smluvní pokutě“ ve výši 1 567 750 Kč s příslušenstvím podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného pod sp. zn. NZ 15/2021 dne 13. 1. 2021 notářem v Mariánských Lázních JUDr. Ing. Robertem Koupšetem (dále „exekuční titul“ či „notářský zápis“). Hmotněprávní důvod notářského zápisu představuje smlouva o úvěru ze dne 13. 1. 2021 č. 2000604 včetně všeobecných obchodních podmínek (dále „VOP“), podle které poskytla oprávněná povinné úvěr 3 000 000 Kč oproti závazku povinné uvedenou částku vrátit „ve 36 měsíčních splátkách smluvního úroku po 35 000 Kč s tím, že spolu s poslední 36. splátkou bude uhrazena též celá jistina“. Pro případ prodlení se zaplacením splátky přesahujícím 10 dnů si účastnice ujednaly, že oprávněná může přistoupit k zesplatnění celého neuhrazeného zůstatku úvěru spolu s úrokem, poplatky, smluvní pokutou a všemi nároky, které se k úvěru váží; oprávněná to nesporně učinila povinné doručenou datovou zprávou ze dne 28. 7. 2022, přičemž důvod zesplatnění rovněž nebyl sporný. Účastnice zároveň v notářském zápisu sjednaly smluvní pokutu ve výši 5 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení. 3/ Z obsahu VOP odvolací soud dovodil, že smluvní strany učinily součástí smluvních ujednání doložku písemných změn ve smyslu § 564 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), v níž „výslovně zakotvily kvalifikovanou písemnou formu právních jednání směřujících ke změně obsahu smlouvy, a to konkrétně formu datové zprávy odesílané cestou informačního systému datových schránek“. S přihlédnutím k zásadě autonomie vůle, za pomoci gramatické interpretace ujednání VOP a se zřetelem k formě „zvolené oprávněnou a povinnou v procesu kontraktace“ odvolací soud uzavřel, že ke změně obsahu závazku z úvěrové smlouvy týkající se splatnosti ve smyslu § 1901 o. z. nedošlo pro nedodržení sjednané kvalifikované formy s následkem absolutní neplatnosti právního jednání. E-mailovou zprávu podepsanou T. H. (coby statutárním orgánem povinné) ze dne 28. 7. 2022 odvolací soud označil za „pouhou informaci povinné, že se opozdila se dvěma splátkami, které uhradí nejpozději do 17. 8. 2022“, na což oprávněná zareagovala poděkováním „za informaci“ a očekáváním plnění podle sjednaného splátkového kalendáře, „čímž nebylo řečeno, že by se snad něco měnilo na samotném zesplatnění“. Smluvní pokutu (150 000 Kč měsíčně) odvolací soud považoval jako přiměřenou, „odpovídající kýženým účelům (motivace, sankce)“, přihlédl-li k bezmála roku trvajícímu prodlení povinné s úhradou zesplatnění jistiny ve výši 3 000 000 Kč; smluvní pokuta proto odpovídá rovněž korektivu dobrých mravů (0,17 % po přepočtu za každý den prodlení). Důkazně provedená e-mailová komunikace účastnic přisvědčila závěru, že „běžné (technické, operativní) záležitosti bez právní relevance smluvní strany komunikovaly cestou elektronické pošty, a tudíž plně v souladu s pravidly zakotvenými v čl. 13 VOP“. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná společnost dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že se odvolací soud „v řešeném případě odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení platnosti právního jednání při opuštění sjednané formy“, a to od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, „jakož i v otázce posouzení platnosti právního jednání s přihlédnutím k praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, zde od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 19. března 2019, sp. zn. 21 Cdo 6073/2017, či ze dne 17. dubna 2019, sp. zn. 26 Cdo 2534/2018. 5/ V podrobnostech dovolatelka uvedla, že její e-mailovou komunikaci ze dne 28. 7. 2022 je nutné hodnotit jako změnu obsahu původního závazku, resp. novou dohodu ohledně splatnosti původního závazku, jestliže tato změna „prostřednictvím e-mailové komunikace má základ v předchozí obchodní praxi“ účastnic. Smluvní forma právního jednání je závislá pouze na vůli účastníků a nemůže smluvní volnost účastníků omezovat. Dohodou o opuštění dříve vyhrazené formy se lze z výhrady vyvázat, a to i v jiné formě (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019). Platí rovněž, že ten, kdo vyvolal určité jednání, se nemůže ex post dovolávat vad jednotlivých úkonů, které sám způsobil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2022, sp. zn. 23 Cdo 2735/2021, ze dne 28. ledna 2021, sp. zn. 23 Cdo 398/2020, a na nález Ústavního soudu ze dne 15. června 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 3158/2010). V posuzované věci byl z obsahu zmíněného e-mailu „zřejmý záměr povinné, a to i s ohledem na předchozí praxi účastníků, a tedy že se jedná o určité a srozumitelné právní jednání“. Prodloužení splatnosti jednotlivých splátek bylo ostatně oprávněnou akceptováno i v minulosti, tj. šlo o běžnou praxi mezi účastnicemi, na což odvolací soud rezignoval, konstatoval-li, že „provedená e-mailová komunikace mezi účastníky o zavedení praxe nesvědčí“. Dohoda o nově sjednané splatnosti je podle ustálené judikatury dovolacího soudu rušivou okolností při provádění exekuce a představuje důvod pro zastavení exekuce. 6/ Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zároveň navrhla „odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí“. 7/ K dovolání se vyjádřila oprávněná s návrhem na jeho odmítnutí. Namítala především, že k dovolání by se nemělo přihlížet, neboť povinná nepodala u soudu originál dovolání, ale pouze jeho kopii (nedoplněnou do tří dnů předložením originálu), a neuvedla, v jakém rozsahu usnesení odvolacího soudu napadá. Nadto dovolatelka uplatnila námitky týkající se hodnocení důkazů či námitky nesprávného právního posouzení založené na jiném skutkovém stavu, než byl zjištěn soudem prvního stupně; tyto námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). 8/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, načež po zjišt