20 Cdo 3192/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3192/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2026 Spisová značka:20 Cdo 3192/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.3192.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Forma právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Exekuce Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 564 o. z. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1130/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3192/2025-236 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Zoxo Financial s. r. o., se sídlem v Plzni, Východní Předměstí, Guldenerova č. 547/4, identifikační číslo 24185141, zastoupené Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dvořákova 44/38, proti povinné ITT REAL CZ, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, B. Smetany č. 2841/30, identifikační číslo osoby 24674427, zastoupené Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, pro 2 490 855,16 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu ve výši 1 457 532,75 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 EXE 4719/2023, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2025, č. j. 24 Co 617/2025-206, takto: Dovolání povinné se odmítá. Odůvodnění: Ve shora specifikované věci Krajský soud v Českých Budějovicích jakožto odvolací soud usnesením ze dne 29. července 2025, č. j. 24 Co 617/2025-206, k odvolání povinné potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2024, č. j. 34 EXE 4719/2023-149, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (výrok I.) a zamítl návrh povinné na odklad exekuce (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 15. srpna 2023, č. j. 34 EXE 4719/2023-24, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 2 490 855,16 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 457 532,75 Kč podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného pod sp. zn. NZ 362/2020 dne 8. prosince 2020 JUDr. Ing. Robertem Koupšetem, notářem v Mariánských Lázních (dále té jen „exekuční titul“ či „notářský zápis“). Hmotněprávní důvod notářského zápisu představuje smlouva o úvěru ze dne 8. prosince 2020 č. 2000588, podle níž oprávněná jakožto úvěrující poskytla povinné jakožto úvěrované částku ve výši 2 500 000 Kč, jíž se povinná zavázala uhradit v 36 měsíčních splátkách smluvního úroku po 29 166,67 Kč s tím, že spolu s poslední 36. splátkou úroku bude uhrazena též celá jistina. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvoří obchodní podmínky oprávněné (dále též jen „VOP“). Pro případ prodlení se zaplacením splátky přesahujícím 10 dnů si účastnice ujednaly, že oprávněná může přistoupit k zesplatnění celého neuhrazeného zůstatku úvěru spolu s úrokem, poplatky, smluvní pokutou a všemi nároky, které se k úvěru váží. Účastnice zároveň v notářském zápisu sjednaly smluvní pokutu ve výši 5 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení. Z obsahu VOP odvolací soud dovodil, že smluvní strany upravily vzájemnou formu komunikace, kdy rozlišily komunikaci směřující ke změně obsahu závazků plynoucích ze smlouvy na straně jedné a komunikaci zbývající (běžnou), tedy takovou, která na vznik, změnu či obsah závazků ze smlouvy nemá vliv. Zatímco pro komunikaci prve uvedenou vyhradily strany formu datových zpráv odesílaných cestou informačního systému datových schránek, pro komunikaci druhou v pořadí byla zakotvena jako dostačující forma elektronické pošty. Smluvní strany tak učinily součástí smluvních ujednání doložku písemných změn ve smyslu § 564 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), v níž výslovně zakotvily kvalifikovanou písemnou formu právních jednání směřujících ke změně obsahu smlouvy, a to konkrétně formu datové zprávy odesílané cestou informačního systému datových schránek. Takové ujednání podle odvolacího soudu plně odpovídá zásadě autonomie vůle a současně jde o ujednání implicitně vylučující změnu obsahu smlouvy ve formě méně přísné (prostým emailem či ústně). Oprávněná nesporně datovou zprávou ze dne 28. července 2022 doručenou povinné téhož dne zesplatnila pohledávky z úvěrové smlouvy, neboť povinná jakožto úvěrovaná se ocitla v prodlení s úhradou sjednané splátky přesahujícím 10 dnů. Rovněž není sporu o tom, že tehdejší statutární orgán povinné dne 28. července 2022 odeslal z emailové adresy XY emailovou zprávu na adresu obchod@zoxo.cz, v níž uvedl, že by se rád dohodl o opožděné platbě úvěrů povinné s tím, že dluží splátku za měsíc červen a červenec, na níž představitel oprávněné jakožto úvěrující zareagoval z emailové adresy obchod@zoxo.cz tak, že oprávněná bude platbu dlužných splátek očekávat nejpozději do 17. srpna s tím, že další splácení se bude odehrávat dle splátkového kalendáře. Odvolací soud uzavřel, že ke změně obsahu závazku z úvěrové smlouvy týkající se splatnosti ve smyslu § 1901 o. z. nedošlo, neboť e-mail obsahující dle tvrzení povinné návrh na uzavření dohody o změně obsahu závazku z úvěrové smlouvy, nebyl způsobilý vyvolat zamýšlený účinek spočívající v započetí procesu směřujícího ke kumulativní novaci, poněvadž doložkou písemných změn daly smluvní strany jasně najevo, že písemnostmi týkajícími se změny obsahu závazku ve formě prostého emailu nehodlají být vázány. Nedodržení smluvními stranami explicitně sjednané kvalifikované písemné formy (datová zpráva doručovaná datovou schránkou) má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Odvolací soud dále zdůraznil, že oprávněná plně v souladu s doložkou písemných změn odeslala ze své datové schránky do datové schránky povinné zesplatňující dopis, aby téhož dne statutární orgán povinné odeslal cestou elektronické pošty na emailovou adresu oprávněné shora uvedený přípis. Mohl-li statutární orgán povinné odeslat na emailovou adresu oprávněné běžný email, pak nepochybně mohl takovou zprávu odeslat též prostřednictvím datové schránky, usiloval-li vskutku o novaci závazku. Dikci VOP přitom musel znát, neboť povinná měla s oprávněnou v té době uzavřeny 3 úvěrové smlouvy, jejichž nedílnou součást tvořily tytéž VOP. Odvolací soud dále vysvětlil, že danou e-mailovou zprávu ani nelze kvalifikovat jako návrh na změnu obsahu závazku z úvěrové smlouvy, neboť nenaplňuje atributy právního jednání. Nejde o konkrétně zaměřený projev vůle, s nímž by se pojily právní následky, ale o pouhou informaci povinné, že se opozdila se dvěma splátkami, které uhradí nejpozději do 17. srpna 2022. Tomu odpovídá i reakce oprávněné, která v odpovědi na předmětný email výslovně uvedla, že za informaci děkuje a že v budoucnu očekává plnění dle sjednaného splátkového kalendáře. Oprávněná nijak nenaznačila, že by akceptovala jakési „anulování“ platně učiněného zesplatňujícího úkonu. Samotné zesplatnění přitom nevylučuje, aby i nadále bylo na dlužnou zesplatněnou pohledávku plněno po částech, jak to oprávněná povinné umožnila. Šlo o pomyslný akt dobré vůle, který se ukázal být opodstatněným. Povinná částečné úhrady realizovala, jelikož však prodlení povinné s úhradou veškerých dluhů přesáhlo jeden rok, využila oprávněná svého práva a podala exekuční návrh, přičemž ještě předtím povinnou k úhradě zesplatněných pohledávek vyzvala. Uvedené kroky oprávněné logicky navazují na akt zesplatnění a činí její postup konzistentním, nikoliv překvapivým. Ohledně argumentace povinné, že smluvní strany mezi sebou měly zavedenou stálenou praxi, co se týče formy změny smluvních závazků, odvolací soud uvedl, že při vědomí výše popsaných skutečností postrádá tato námitka relevanci. I kdyby však bylo namístě o dané otázce uvažovat, soud dospěl k závěru, že předložené důkazy (e-mailová komunikace mezi povinnou a oprávněnou) o zavedení takové praxe zjevně nesvědčí, ba naopak dosvědčují, že běžné (technické, operativní) záležitosti bez právní relevance smluvní strany komunikovaly cestou elektronické pošty, a tudíž plně v souladu s VOP. V závěru svého rozhodnutí odvolací soud shledal sjednanou smluvní pokutu v sazbě 5 % z dlužné částky za každý měsíc prodlení přiměřenou. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že se odvolací soud „v řešeném případě odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posouzení platnosti právního jednání při opuštění sjednané formy“, a to od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/