21 Cdo 1231/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1231/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 11. 2010 Spisová značka:21 Cdo 1231/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1231.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní poměr Právní úkony Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. § 30 odst. 2 písm. 4) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 23.05.1996 § 240 odst. 1 a 3 předpisu č. 65/1965Sb. § 245 odst. 1,2 a 3 předpisu č. 65/1965Sb. § 7 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1231/2009ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce MgA. J. J., zastoupeného JUDr. Zitou Krásnou, advokátkou se sídlem v Brně, Gorkého č. 11, proti žalované Státní filharmonii Brno, příspěvkové organizaci se sídlem v Brně, Komenského nám. č. 8, IČ 00094897, zastoupené Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská č. 12, o určení trvání pracovního poměru na dobu neurčitou, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 130/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2008 č.j. 15 Co 43/2007-103, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Šarmana, advokáta se sídlem v Brně, Pekárenská č. 12 O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „pracovní poměr žalobce k žalované založený pracovní smlouvou ze dne 1.3.1996 trvá a je pracovním poměrem založeným na dobu neurčitou“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 30.6.1995 úspěšně ukončil studium na konzervatoři v Brně a dne 1.3.1996 s ním žalovaná uzavřela pracovní smlouvu, na jejímž základě byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31.7.2001. Vzhledem k tomu, že v době uzavření pracovní smlouvy byl žalobce absolventem ve smyslu ustanovení § 30 odst. 2 zák. č. 65/1965 Sb., je toho názoru, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a jeho pracovní poměr k žalované stále trvá. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.8.2006 č.j. 49 C 130/2004-78 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7.574,75 Kč k rukám advokátky JUDr. Zity Krásné. Dovodil, že pracovní smlouva ze dne 1.3.1996 je platná, neplatná je však ta část pracovní smlouvy, podle níž došlo k uzavření pracovního poměru na dobu určitou. Žalovaná věděla, že žalobce je absolventem; pracovní smlouva byla uzavřena 1.3.1996 a žalobce absolvoval konzervatoř 30.6.1995, od ukončení školy tedy neuběhly více než dva roky. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou trvá, neboť žalovaná „neprokázala v souladu s ustanovením § 30 odst. 3 zákoníku práce, že žalobce písemně požádal o sjednání pracovního poměru na dobu určitou“. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.6.2008 č.j. 15 Co 43/2007-103 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 15.974,75 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Šarmana. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně potud, že žalobce bylo třeba v předmětné době považovat za absolventa, a došlo-li tedy mezi ním a žalovanou k uzavření pracovní smlouvy, podle které byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31.7.2001, je toto ujednání ohledně doby trvání pracovního poměru neplatné a pracovní poměr byl v té době tedy sjednán na dobu neurčitou. Dne 8.6.2001 však byl uzavřen dodatek k pracovní smlouvě, jímž došlo ke sjednání doby trvání pracovního poměru do 31.7.2004; protože v této době již nebylo možno žalobce považovat za absolventa, neboť celková doba zaměstnání v pracovním poměru přesáhla 2 roky po úspěšném ukončení studia, změnil se tímto dodatkem pracovní poměr, „který byl původně s ohledem na výše uvedené sjednán na dobu neurčitou, na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou do 31.7.2004“. Podle názoru odvolacího soudu z obsahu dodatku je zřejmé, že se „nejedná pouze o návrh smlouvy či o potvrzení převzetí tohoto návrhu“, a proto nemůže obstát námitka žalobce, že jeho podpis na uvedené listině „vyjadřuje pouze to, že předmětnou listinu převzal“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že dodatkem ze dne 8.6.2001 došlo ke změně pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou do 31.7.2004. Žalobci „nebyl dán prostor, aby se k takovému závěru odvolacího soudu vyjádřil, popř. navrhl důkazy, které by takový závěr soudu vyvrátily, a proto je řízení postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle jeho názoru předmětnou dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 8.6.2001 nelze považovat za platnou a řádně sjednanou, neboť nejde o dohodu smluvních stran, „když ze strany žalobce došlo toliko k potvrzení převzetí“, jestliže u jeho podpisu na listině je připojeno slovo „převzal“. Namítá dále, že „ke změně pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na pracovní poměr sjednaný na dobu určitou by mohlo dojít pouze za předpokladu, že by oběma smluvním stranám bylo známo, že původní ujednání o době určité bylo neplatné“. Podle „jazykového vyjádření“ předmětné dohody „mělo dojít k prodloužení pracovního poměru, přičemž z logického hlediska nelze prodloužit pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou“. Ze samotného vyjádření „Vaše pracovní smlouva se prodlužuje“ nelze podle názoru žalobce uvažovat o dohodě, nýbrž o jednostranném právním úkonu, a proto „nejasnosti ohledně výkladu pak musí jít k tíži žalované jako zhotovitele listiny“. Dovolatel má zároveň za to, že „tzv. dodatkem žalovaná využila omylu žalobce o době trvání pracovní smlouvy“, neboť jí muselo být jasné, že pracovní poměr na dobu určitou nelze s absolventem sjednat, a „na místě tedy bylo užití § 49a občanského zákoníku“. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolací soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná uvedla, že dohodu ze dne 8.6.2001 o změně pracovní smlouvy podepisovaly obě strany v přesvědčení, že měněný pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31.7.2001. Tento omyl však „není tzv. omylem podstatným ve smyslu § 49a občanského zákoníku“, protože ani jedna ze stran o tomto omylu nevěděla. Jestliže si žalobce navíc neověřil, jaká je skutečná povaha jeho pracovního poměru, nemůže se nyní účinně dovolávat svého tehdejšího omylu. Protože žalobce „v roce 2001 již nebyl chráněn absolventskou lhůtou podle tehdy platného § 30 zákoníku práce“, „je nutné uzavřít, že na základě dohody ze dne 8.6.2001 byl pracovní poměr žalobce časově omezen do 31.7.2004“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobce pracoval u žalované od 1.3.1995 do 28.2.1996 na základě pracovní smlouvy ze dne 20.2.1995 jako vedoucí skupiny 2. houslí. V mezidobí žalobce dne 30.6.1995 vykonáním závěrečné absolventské zkoušky ukončil specializační studium na Konzervatoři Brno. Dne 1.3.1996 uzavřeli účastníci novou pracovní smlouvu na dobu určitou do 31.7.2001. V listině ze dne 8.6.2001 podepsané ředitelem žalované a žalobcem, nadepsané „Dohoda o změně pracovní smlouvy“, účastníci „se dohodli na následující změně pracovní smlouvy uzavřené dne 1.3.1996“ – „Vaše pracovní smlouva se prodlužuje do 31.7.2004“. Podle ustanovení § 30 odst. 2 písm. a) zák. práce (ve znění účinném v době uzavření pracovní smlouvy ze dne 1.3.1996, t.j. poté, co vstoupil v účinnost zákon č. 287/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 238/1992