21 Cdo 1281/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1281/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2023 Spisová značka:21 Cdo 1281/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1281.2022.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada mzdy Služební poměr Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 17 odst. 1 předpisu č. 361/2003 Sb. § 41 předpisu č. 361/2003 Sb. § 77 odst. 9 předpisu č. 361/2003 Sb. § 2 odst. 7 předpisu č. 111/1998 Sb. § 95 odst. 10 předpisu č. 111/1998 Sb. § 104 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1281/2022-278 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce D. Z., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Schüllerem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Praze 8, U Sluncové č. 666/12, proti žalované České republice – Policejní akademii České republiky v Praze se sídlem v Praze 12, Lhotecká č. 559/7, IČO 48135445, zastoupené JUDr. Janem Tryznou, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská č. 1936/4, o 3 618 726,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 17/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 62 Co 231,232/2021-232, takto: I. Dovolání žalobce proti výroku II. usnesení městského soudu se odmítá. II. Usnesení městského soudu se mění tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 4. 2021, č. j. 48 C 17/2020-136, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 19. 5. 2021, č. j. 48 C 17/2020-151, a opravného usnesení ze dne 23. 7. 2021, č. j. 48 C 17/2020-184, se ve výrocích I., III., IV. a V. zrušuje, řízení se v tomto rozsahu zastavuje a věc bude po právní moci tohoto usnesení v rozsahu, v němž byl zrušen rozsudek obvodního soudu ve výroku I., postoupena policejnímu prezidentu Policie České republiky. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení. Odůvodnění: 1) Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 27. 1. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 3 618 726,10 Kč spolu s úrokem z prodlení, který vyčíslil. Žalobu odůvodnil tím, že byl rektorem Policejní akademie ČR jmenován dne 3. 12. 2013 děkanem Fakulty XY s účinností od 1. 1. 2014. Žalobce měl za to, že mu od 1. 1. 2014 vznikl u žalované pracovní poměr. Následně byl rozhodnutím rektora žalované ze dne 24. 9. 2015 odvolán z funkce a byla mu oznámena organizační změna, kterou bylo zrušeno služební místo žalobce v organizační struktuře žalované. Proti rozhodnutí o odvolání z funkce děkana se žalobce soudně bránil a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 210/2019-29 ze dne 26. 11. 2019, který nabyl právní moci dne 27. 11. 2019, byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. 6 A 187/2015-88, a rozhodnutí rektora žalované ze dne 24. 9. 2015. Žalobce dále tvrdil, že jeho „pracovní poměr na pozici děkana“ nadále trval, dostavil se proto dne 28. 11. 2019 na pracoviště pro projednání dalšího výkonu práce, ale nebyl vpuštěn do budovy, nikdo s ním nekomunikoval. Protože žalovaná nepřidělovala žalobci práci, žalobci náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Žalobci nebyla přidělována práce nejméně v měsících říjnu 2015 až prosinci 2019 a také 4 dny v měsíci září 2015 a 19 dní v lednu 2020. 2) Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. 4. 2021, č. j. 48 C 17/2020-136, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 19. 5. 2021, č. j. 48 C 17/2020-151, a opravného usnesení ze dne 23. 7. 2021, č. j. 48 C 17/2020-184, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 886 944 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 2 731 782,10 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), že žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek 136 607 Kč na účet soudu (výrok IV.) a že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek 44 330 Kč na účet soudu (výrok V.). Dovodil, že žalobce působil u žalované od 1. 1. 2007 jako akademický pracovník zařazený na služebním místě rada na Ústavu policejně bezpečnostních studií, Katedře XY, dne 3. 12. 2013 byl jmenován s účinností od 1. 1. 2014 děkanem Fakulty XY na čtyřleté funkční období do 31. 12. 2017, dnem 1. 1. 2014 byl ustanoven na služební místo vrchní rada na Fakultě XY, kdy byl jmenován do služební hodnosti vrchní rada a byl zařazen do 10. platové třídy a 7. platového stupně, dnem 1. 11. 2014 mu byl přiznám celkový služební příjem 50 450 Kč, když nejpozději k tomuto datu byl žalobce zařazen na služebním místě děkana na Fakultě XY. Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2015 byl žalobce z funkce děkana odvolán a následně bylo služební místo žalobce v organizační struktuře žalované k 1. 11. 2015 zrušeno, žalobce byl tak zařazen do zálohy pro služebně nezařazené, odkud byl dne 22. 11. 2015 ministrem vnitra vyjmut a služebně zařazen na Ministerstvu vnitra. Plat žalobce činil od 23. 11. 2015 do 31. 3. 2016 částku 49 350 Kč a od 1. 4. 2016 do 14. 7. 2016 částku 51 750 Kč, žalobci byly uděleny odměny 35 000 Kč, 25 000 Kč a 40 000 Kč. Dne 14. 7. 2016 byl žalobce na vlastní žádost propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR a ke dni 15. 7. 2016 byl jmenován do funkce ředitele Institutu pro XY. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019 bylo zrušeno rozhodnutí rektora o odvolání žalobce z funkce děkana pro nepřezkoumatelnost, usnesením ze dne 28. 2. 2020 rektor řízení o odvolání žalobce z funkce děkana zastavil, neboť žalobce ke dni 14. 7. 2016 dobrovolně ukončil svůj služební poměr a pozbyl tím i statut děkana a akademického pracovníka. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021 byla žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítnuta. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „služební vztah žalobce jmenováním do funkce děkana zůstal zachován a nijak se neměnil, žalobce i nadále vázal jeho služební poměr, pouze se vázal k výkonu děkana na dané vysoké škole, ačkoliv následně došlo k převodu žalobce na jiné služební zařazení, mezi žalobcem a žalovanou nemohl vzniknout pracovněprávní vztah, z něhož by mohlo dojít aplikací § 208 zákoníku práce k plynutí náhrady mzdy z důvodu, že žalovaná nepřidělovala žalobci práci, jelikož žalobce pobíral plat na svém služebním zařazení. Situace se však změnila s okamžikem, kdy skončil služební poměr žalobce, došlo k modifikaci příslušných předpisů, zejména zákoníku práce, který předpokládá jiné, další varianty skončení pracovněprávního vztahu.“ Dovodil, že „jelikož funkce děkana u žalobce fakticky trvala, ačkoliv služební poměr žalobce byl ukončen, vznikl dnem následujícím po zániku služebního poměru bez dalšího faktický pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovanou, který by jinak vznikl již jmenováním žalobce do funkce děkana, pokud by jej k žalované nevázal již služební poměr“. Žalobci proto přisoudil odpovídající „náhradu mzdy“ za dobu od 5. 7. 2016 do 31. 12. 2017 z důvodu překážek v práci na straně žalované. 3) K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2021, č. j. 62 Co 231,232/2021-232, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ze dne 19. 5. 2021 a opravného usnesení ze dne 23. 7. 2021 ve výrocích I., III., IV a V zrušil, řízení v tomto rozsahu zastavil s tím, že věc bude postoupena rektorovi Policejní akademie České republiky v Praze (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 63 500 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Tryzny (výrok II.). Dovodil, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky došlo po skončení služebního poměru ke vzniku tzv. faktického pracovního poměru, nemůže být namístě za situace, kdy žalobce fakticky funkci děkana po svém odvolání nevykonával. Jmenováním žalobce do funkce děkana Fakulty XY se na jeho služebním poměru nic nezměnilo, žalovaná přizpůsobila výkon služebního poměru vzniklé situaci a potřebě, kdy žalobce byl z rozhodnutí rektora vysoké školy a současně služebním funkcionářem jmenován na pozici děkana Fakulty XY. Žalobce po celou dobu služebního poměru plat pobíral. Představa žalobce, že mu vznikl pracovní poměr na základě jmenování do funkce děkana, je lichá, neboť vztah účastníků byl dán a vymezen existencí služebního poměru s tím, že výkonem služby se nadále rozuměla vzdělávací činnost. Odvolací soud uzavřel, že domáhá-li se žalobce náhrady platu s tvrzením, že mu žalovaná nepřidělovala práci nejméně v měsících říjnu 2015 až prosinci 2019 a také 4 dny v měsíci září 2015 a 19 dní v l