21 Cdo 1615/2001 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1615/2001 citace  Název judikátu:Pracovní poměr. Výpověď z pracovního poměru. Okamžité zrušení pracovního poměru. Předchozí souhlas odborového orgánu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2002 Spisová značka:21 Cdo 1615/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1615.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 53 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. § 59 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. § 64 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. § 73 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. § 22 odst. 1 písm. c) předpisu č. 256/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1615/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátem, proti žalované F. nemocnici B., zastoupené advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 92/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2000 č.j. 21 Co 162/97-40, takto: Rozsudek Krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. prosince 1996 č.j. 49 C 92/96-21 (s výjimkou výroku o soudním poplatku) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 16.1.1996 F. nemocnice s poliklinikou B. (právní a procesní předchůdkyně žalované) sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení § 53 zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně jako referentka \"osobního oddělení a PaM\" neoprávněně sdělila jména a adresy zaměstnankyň S., C., G., M. a O. N. (správně N.) R., která pracuje \"jako dealer a použila je k zaslání nabídky zboží, které prodává\". Žalobkyně se k uvedenému jednání doznala s tím, že tyto údaje \"sdělila v průběhu měsíce září-října 1995\". Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby jí žalovaná zaplatila na náhradě mzdy od 17.1.1996 11.442,- Kč se 17% úrokem \"od podání návrhu\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že sice se svou dlouholetou kamarádkou N. (správně N.) R., která byla dříve zaměstnána u žalované (její právní předchůdkyně), hovořila o jejím podnikání a o tom, kdo ze společných známých (včetně zaměstnankyň nemocnice) by mohl mít \"o podobnou činnost zájem\", avšak žádné adresy jí nesdělila a nedala jí ani souhlas k tomu, aby se na žalobkyni ve svých nabídkách odvolávala. Žalobkyně se k porušení pracovní kázně nedoznala (údaj o tom obsažený v dopise ze dne 16.1.1996 je nepravdivý) a údaje o adresách bylo možné opatřit \"pouhým prolistováním telefonního seznamu\". K okamžitému zrušení pracovního poměru udělil \"odborový závodní výbor\" souhlas pod podmínkou, že \"organizace prokáže žalobkyni porušení pracovní kázně\"; k žádnému \"prokazování\" však nedošlo, se žalobkyní nebyl sepsán ani žádný záznam o projednání vzniklé situace a zaměstnavatel bez dalšího přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalovaná namítala, že žalobkyně u ní (její právní předchůdkyně) pracovala od 15.1.1979 ve funkci samostatné odborné referentky osobního oddělení. Na základě stížnosti zaměstnankyň S., C., G., M. a O., podle níž měla žalobkyně sdělit jejich osobní údaje N. (správně N.) R., která je užila \"ke komerčním účelům\", byla záležitost se žalobkyní projednána a žalobkyně se v přítomnosti ředitele PhDr. J. Š., vedoucího ekonomického odboru ing. V. a zaměstnankyně osobního oddělení N. doznala, že N. R. sdělila \"ke komerčním účelům\" jména a adresy zaměstnankyň, ke kterým měla přístup \"z titulu své funkce\". Městský soud v Brně - poté, co připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady mzdy ve výši 60.112,- Kč s 19% úrokem z částky 7.628,- Kč od 16.4.1996 do 15.5.1996, z částky 15.256,- Kč od 16.5.1996 do 15.6.1996, z částky 22.884,- Kč od 16.6.1996 do 15.7.1996, z částky 30.512,- Kč od 16.7.1996 do 15.8.1996, z částky 38.140,- Kč od 16.8.1996 do 15.9.1996, z částky 45.768,- Kč od 16.9.1996 do 15.10.1996, z částky 49.126,- Kč od 16.10.1996 do 31.10.1996, z částky 52.484,- Kč od 1.11.1996 do 15.11.1996 a z částky 60.112,- Kč od 13.12.1996 do zaplacení - rozsudkem ze dne 13.12.1996 č.j. 49 C 92/96-21 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.375,- Kč \"na účet\" advokátky a že žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku 1.904,- Kč. Z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně sdělila N. R. jména, příjmení a adresy zaměstnankyň žalované (její právní předchůdkyně), uvedených v dopise ze dne 16.1.1996, a dovodil, že tímto svým jednáním porušila pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně \"v rámci výkonu své pracovní funkce porušila\" ustanovení § 60 odst.3 zák. práce, podle něhož je zaměstnavatel oprávněn podávat informace o zaměstnanci pouze s jeho souhlasem, a ustanovení § 22 zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních sestémech, neboť nezachovala mlčenlivost o informacích, se kterými nakládala v rámci informačního systému zaměstnavatele, a k tomu, že \"odpovědnosti za takové jednání\" nemůže žalobkyni \"zbavit\" ani to, že byla \"dlouhodobou pracovnicí žalované\", a uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 16.1.1996 je platným právním úkonem. Námitku žalobkyně, že k okamžitému zrušení pracovního poměru nebyl udělen souhlas závodním výborem odborové organizace, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že u žalobkyně postačovalo rozvázání pracovního poměru pouze projednat, neboť v průběhu řízení neuvedla žádná tvrzení o tom, že by byla \"ke dni 16.1.1995 členkou spolurozhodujícího odborového orgánu\". K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - poté, co připustil žalobkyní navrženou změnu žaloby ve věci náhrady mzdy - rozsudkem ze dne 4.4.2000 č.j. 21 Co 162/97-40 rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku o soudním poplatku, který nebyl odvoláním napaden) potvrdil s tím, že ve výroku o náhradě mzdy se potvrzuje \"ve znění, že žaloba, aby žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni částku 127.829,- Kč spolu s 19% úrokem z prodlení z částek 9.833,- Kč od 16.4.1996 do 15.5.1996, 19.666,- Kč od 16.5.1996 do 15.6.1996, 29.499,- Kč od 16.6.1996 do 15.7.1996, 39.332,- Kč od 16.7.1996 do 15.8.1996, 49.165,- Kč od 16.8.1996 do 15.9.1996, 58.998,- Kč od 16.9.1996 do 15.10.1996, 68.831,- Kč od 16.10.1996 do 15.11.1996, 78.664,- Kč od 16.11.1996 do 15.12.1996, 88.497,- Kč od 16.12.1996 do 15.1.1997, 98.330,- Kč od 16.1.1997 do 15.2.1997, 108.163,- Kč od 16.2.1997 do 15.3.1997, 117.996,- Kč od 16.3.1997 do 15.4.1997 a z částky 127.829,- Kč od 16.4.1997 do zaplacení, se zamítá\"; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.375,- Kč k rukám advokátky a že dovolání proti tomuto rozsudku se nepřipouští. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně sdělila \"osobní údaje, jména a adresy pěti pracovnic nemocnice třetí osobě bez jejich souhlasu\", že její sdělení bylo využito k zaslání nabídky zboží a že jednání žalobkyně \"jako pracovnice personálního oddělení poškozovalo jméno žalované jako zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům\", že \"na tom nic nemění ani skutečnost, že do té doby se žalobkyně porušení pracovní kázně nedopustila\", a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně porušila povinnost mlčenlivosti uloženou jí ustanovením § 22 zákona č. 256/1992 Sb. o údajích, se kterými nakládá informační systém zaměstnavatele. Protože žalobkyně jednala v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele [§ 73 odst.1 písm.d) zák. práce] a protože porušení povinnosti mlčenlivosti \"spočívající ve sdělení osobních dat třetí osobě a zakládající odpovědnost žalované v souladu s ustanovením § 22 zákona č. 256/1992 Sb. vůči těmto osobám\" představuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, měl zaměstnavatel důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobkyní podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce. Z provedených důkazů odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla \"členkou ZV OO - OSZSP\" do 24.1.1995, že žalovaná požádala o předchozí